26.7. neděle
V narůstajícím vedru jsme rychle zabalili a vyrazili na náročný výstup se všemi věcmi. Hop chtěl mít tento náročný výstup co nejdříve za sebou a tak asi za hodinu se mu podařilo dojít ke skalám. Nám pomalejším to trvalo asi o 15 min. více. Bivak jsme našli prázdný a tak jsme se zde rychle uhnízdili, abychom vybalili věci a mohli hned jít lézt. Nejdříve jsme šli navštívit sektor Kaskády, ale slunce již bylo vysoko a pálilo, tak jsme se přemístili do sektorů za Berlín. A tam jsme, ještě nabiti silou z českých knedlíků, vylezli hned několik nádherných cest.(Šimi - Melody Nelson 7a+, Jirka - Angel Dust 7a+). Celé odpoledne ve svahu nad Gapem zuřil požár, který hasilo současně až pět letadel. Vítr foukal směrem od nás a to bylo dobře, neboť kouř vyplňoval celé údolí. Naštěstí k večeru přicházející bouřka požár oslabila a následující noční déšť uhasil i poslední doutnající uhlíky.
27.7. pondělí
Počasí, do kterého jsme se probudili ráno, nevypadalo nejlépe, tak jsme ještě zapluli do spacáků, ze kterých nás vytáhl Petr Forman, který přijel již včera, ale nějak nás nenašel a spal jinde. Protože stále pršelo a nebylo co dělat, tak jsme šli s ním do jejich bivaku, neboť s ním přijel současně Jindra Zacharda s Mńoukačkou. Pak déšť polevil a my jsme se rozhodli jít lézt až za vodopád do sektoru Dalles du Capeps. Tak jsme s Petrem lezli několik cest z nichž byla zajímavá Kaktus 6b, protože v horních partiích se lezlo po velmi drsném až bodlinatém vápenci. Šimi zatím řádil v Kaskádách, podařilo se mu vylézt Blauchess fesses 7c OS ! Hop si to také zkusil, ale bylo to zatím na nej příliš. Vždyť jsme se stále ještě rozlézali.
28.7. úterý
První rest day-ový den slunce s větrem ovládly povětří , a my jsme si mysleli, že již to nemůže být jinak. Petr, který již měl opět něco dojednáno v Praze, se s námi rozloučil na parkovišti v Les Guerins. My jsme odjeli k rybníčku Chaluháči, avšak předtím jsme ještě nakoupili nějaké zásoby. Pěkně jsme si odpočali a někteří se i opálili. Večer v šest jsme vyjeli nahoru a zahájili výstup k bivaku. Hop upaloval, jako by mu za patami hořelo, a tak vytvořil rekord (s batohem jídla) 40 min.
29.7. středa
Tento den již parádní počasí vytvořilo podmínky pro lezení a tak jsme lezli do roztrhání těla.
Padla cesta Correspondance immaginaire 7c+ . Šimi ji vylezl a to velmi rychle. Tuto cestu, s opravdu těžkým boulderem po dlouhém vytrvalostním začátku, mu doporučil Jirka, který ji vylezl loni, a Šimi si jí také nenechal utéct. Jirka odpoledne vylezl Galaxy 7b+ vytrvalostní cestu s těžkým nástupním boulderem.
30.7. čtvrtek
Hop s Šimim a se vydali do Kaskád. Jirka s Janou šli za sluníčkem, které již bylo docela vysoko a tam si vylezli nádhernou cestu Zagreb 6c, která jim přišla velmi lehounká, ale pak již bylo opravdu horko, proto jsme se odebrali do stínu v Kaskádách. Tento den jsme Šimi, já a Hop zasvětili zkoušení našich top cest.(Hop Super Mickey 7b a já se Šimim Privilege Serpent 7c+). Než sluníčko nakouklo do Kaskád, tak dal Šimi rozhodující vítězný pokus v této cestě , v které jsou kroky čím výš tím obtížnější. Hop ve své cestě padal stále z jednoho místa , které nabízelo dvě varianty přelezení. Vždy následující pokus zkusil tu druhou, aby se pak po pádu vrátil k té první. Dělaly se mu vrásky z toho, jak usilovně přemýšlel, která z možností je ta správná. A nebylo divu, protože místo, kde gravitace vítězila nad jeho úsilím, bylo skoro až na vršku pod řetězem a tam už se mu nechtělo padat. Jana si to taky zkusila, ale bylo to na ni moc silové.
Tentokrát jsme se sprchovali pod vodopádem delší dobu a tak jsme chtěli jen proběhnout kolem bivaku a vypusit naši obvyklou odpolední siestu. Jenže Hop, jak šel kolem, tak zakopl, upadl na spacák a okamžitě usnul. Lezli jsme v sektoru za Berlínem. Nějaké cesty obtížnosti 7a+. Jana lezla s Mńouky a Já se Šimim jsme zkusili Burinator 8a. Tahle cesta , převislá tak, že jste při prohlížení kroků málem upadli nazad, nás nalákala, ani nevím proč. Spodek tohodle děsnýho převisu byla gymnastická a dynamická záležitost, po lehčí střední pasáži vás, ale čekalo opět ztížení , které tkvělo v dlouhém dynamickém skoku a dolezu náročném na vytrvalost. Večer jsme ještě se Šimim obhlédli sektor Grande Face, abychom zjistili, že v Ceuse je možné cesty dělat i pro další léta a pak jsme již upalovali na večeři.
31.7. pátek
Rest day zahájila série tří bouřek, které se nad Ceuse přehnaly v rychlém sledu. Pokusili jsme se sejít mezi druhou a třetí , ale trochu nás to omylo. Pak jsme v dešti sjeli do Gapu pro zásoby.
U rybníčku bylo zataženo, ale my jsme se stejně koupali. Večer to vypadalo ještě na déšť, ale pak se obloha vyčistila a my jsme si ještě v bivaku povídali za svitu měsíce. Například i o tom, že jsme viděli tento den dvě zmije.
1.8. sobota
Ráno byla nejdříve trochu kosa a bylo tedy jedno, kam půjdeme lézt a proto jsme šli za sektor Berlín, kde jsme se rozlezli (Comme des phogues 6b). Šimi s Hopem (Harley Davidson 6b+). Ti se pak vydali na převislou cestu Bibendum 7b+. Tam se jim moc nedařilo a tak si to jen zkusili. Já s Janou jsme lezli ještě nějaké dvě cesty jedna pěkná a tu druhou jsem ze strachu zapytlil pod dolezem. Pak jsme s Šimim šli opět na Burinatora 8a . Já si to zkusil dvakrát, ale pak jsem se rozhodl zanechat marných pokusů. Bylo to hodně těžké. Šimi si tam nechal expresky na druhý den . Pak přijeli Luky a spol. (Hynek, Jíťa, Bára). Jana lezla s Mňouky před sektorem Demi Lune. Večer pak bylo v bivaku haló, všichni se tam totiž nakonec vtěstnali. Šli jsme ještě společně pro vodu a Hop zkoušel ještě večer Super Mickeyho 7b. Zatím nic.
2. 8. neděle
V Kaskádách jsme za poměrné zimy lezli Privilége Serpent 7c+ 9 (Já). Hop Super Mickey 7b . Mňouky, Jana, Jitka lezli společně v plotnách sektoru Thorgal . Bára jen fotila a jistila. Šimi zkusil Hyper Mickeho 7c a zatím neuspěl . A tak jsme se odebrali do bivaku, kde si Hop dal několik litrů kakaa. Šimi šel pak zkusit Burinator 8a , ale dal jen jeden pokus a rozhodl se, že jej nakonec nepoleze. Pak celé Ceuse zahalila mlha. Šimi lezl s Janou v kolmých cestách sektoru Berlin . Já s Hopem jsme šli do kaskád . Hop dal pokus , já dal pokus . A nic. Pak jsme čekali až do tmy na Lukyho , který slíbil, že nám nabere vodu . To mu kupodivu zabralo asi půl druhé hodiny. Když jsme se ho ptali, kde byl tak dlouho suše (na rozdíl od jeho svršků) odvětil : " Nabíral jsem vodu klacíkem !" To nás uzemnilo tak, že se ani nikdo nezeptal, jak se do kanistru nabírá voda pomocí dřívka ? Asi to nebude žádný med, neboť přišel celý zmáčený.
3. 8. pondělí
Ráno bylo zataženo . Rest day měli všichni, tak také všichni sešli dolů . Partička druhého auta se nás držela jako klíště a brzy jsme pochopili proč. Jejich auto bylo totálně na suchu. V nádrži nebyla ani kapička benzínu. A samozřejmě, že si při otočení klíčkem chudinka, ani neškytlo. Dodnes se neví, co přimělo posádku tohoto nešťastného autíčka stoupat stále výš a výš až do sedla Les Guerins, ačkoliv již ručička ukazatele stavu benzínu byla na nule . Snad věřili, že nahoře bude pumpa a oni navštíví tuto nejvýše položenou benzínovou stanici v Evropě a zapíší se tak zlatým písmem do knihy plzeňských rekordů nebo je snad inspiroval slovutný Isac Newton se svým zákonem o zachování energie. Nevíme . A tak tento den jejich auto alespoň na chvíli okusilo lidský pohon. Abysme nebyli psi, tak jsme jim nakonec kanistr s benzínem dovezli z Gapu . Tento volný den jsme hodlali strávit obhlídkou nových oblastí . Hop prosazoval stále nějaký Annot , skutečnost , že Annot byl daleko a Ventavon blíž, rozhodla. Tak jsme tedy jeli do Ventavonu. Počasí se stále kabonilo a občas i sprchlo a ani skály se nám moc nelíbily, přestože od spodu vypadaly hezky. V cestách byly vysekané chyty a vůbec, nic moc. Při zpáteční cestě již lilo jako z konve a když jsme vyjeli do Les Guerins , tak na výstup v takovém počasí, nebylo ani pomyšlení. Zapadli jsme do baru , který je pro tyto situace jako stavěný. V tomto baru jsou nakloněni lezeckému národu , který tvoří převážnou část klientely, takže zde můžete najít stohy lezeckých časopisů. Tak se nám nakonec ani nechtělo jít odsud. Jenže bouřka se již přehnala a nám zbýval právě tak čas k tomu, abychom nahoru vystoupili za světla. Cestou se udělala duha, která Janu tak dojala , že si ji musela několikrát vyfotit, takže nám došel film.
4.8. úterý
Ráno jsme vyrazili do Kaskád . Hop posílen raním kakaem nezaváhal a Super Mickeyho 7b vylezl. Pak Šimi vylezl Hyper Mickeyho 7c , což je vlastně boulderové narovnání Super M. Jana vylezla TR Javanaise 7a a pak lezla lehčí cesty s bráchou. Šimi zkusil ještě cestu Blocade violent 7b+ nádhernou vytrvalostní cestu , ale bohužel nepovedlo se mu ji přelézt OS . Večer bylo Hopovi špatně (asi z přemíry zkonsumovaného kakaa) a úpěnlivě žádal Lukyho o ošetření . Luky na něj vcelku kašlal, neboť si právě listoval v knížce receptů " Sojové kostky stokrát jinak " a chtěl si připravit večeři. Sténající Hop pak řekl, že se spokojí s tím, když mu šáhne na čelo a tak mu Luky znechuceně vyšel vstříc.
5. 8. středa
Ráno jsme se rozlezli. Šimi zkusil Rossanu 8a . Boulder, asi po 8 m peprného převislého lezení, mu ale přišel nepřekonatelný. Teď jsem byl na řadě já a podařilo se mi konečně vylézt Privilége Serpent 7c+. Dost dlouhá a dost hezká cesta. Šli jsme pak k vodopádu nabrat trochu sil a zchladit hlavy. Siesta v bivaku se protáhla , ale ne zas moc, abychom nestihli být včas na správném místě. Tak jako Jana , která jakmile se hnulo slunce ze sektoru Demi Lune , už byla nastoupená pod cestou Javanaise 7a, která ji loni učarovala. Cestu vylezla rozvážně a s přehledem, a přestože se při cvakání slaňovacího řetězu za něj podržela, obdivné mručení kolem stojících lezců oceňovalo tento výkon. Zejména protože jištění, na této zcela kolmé zdi, se podobalo pískovcovému. Pak jsme ještě ve volnějším tempu lezli několik cest.
6. 8. čtvrtek
Ráno jsme seběhli a sjeli tentokrát pro změnu do supermarketu Le Clerc, nakoupili sýry , Hop nové zásoby kakaa a zhoupli to zpátky k Chaluháči. Hráli jsme pak tady celé odpoledne duchaplné hry na břehu i ve vodě, které se málem vymstily Lukymu, jemuž vypadl přední zub a on tudíž nedokázal zabránit vnikání vody vzniklou mezerou a klesal rychle ke dnu.Hop se ten den rozhodl , že bude na vodu tohoto rybníčka alergický, proto byl celou tu dobu na břehu a se zájmem sledoval vodní vřavu štěrbinkami svých oteklých oček. Pak jsme ještě hráli na louce v Les Guerins hru s disky, které obětavě věnoval do hry Šimi a tak jsme se mu pomstili . Jeden jsme mu rozšlápli a druhý zlomili.
7. 8. pátek
Šimi se dobře vyspal a ráno vylezl první a jediné 8a zájezdu Moi et Lui 8a. Super krásná cesta , mající podobný nástup jako Carte Blanche 8a, těžká spíše dole, zato pekelně. Crux byl na této cestě asi po šesti metrech lezení a jednalo se o skok z velmi nepatrné poličky. Pak již cesta pomalu ztrácela obtížnost. Zatím ostatní lezli v Kaskádách. Hopovi se podařilo vylézt Fletcher Line 7b+ , kterou zkoušel před rest dayem s Lukym. Jana si pak odřela ruku. Avšak ani prsty všech ostatních na tom nebyly nejlépe. Byly prolezené na četných místech do masa. Další pokusy na Moi et Lui 8a jsem proto odsunul na ráno. Luky zkoušel Fletcher Line 7b+.
8. 8. sobota
Brzy ráno jsem zkusil Moi et Lui 8a , ale únava odsunula tuto nádhernou cestu až na příští rok. Snad. Smutně jsem se vracel do Kaskád , kde mi trochu náladu spravil Luky , který již měl po pokusech a s vykloubeným prstem se zájmem sledoval pokusy Hynka, který přesto, že mu ve svalech evidentně dřímá dostatečná síla, přelezení této cesty nedokázal a zcela ji vzdal. Šimi si ji pak vylezl také a prohlási , že se mu cesta líbila. Pak ji ještě vylezl Dandy. Ještě několik posledních cest např. Les Daltons 6b+ a zbývalo už jen balit. To nám trvalo asi hodinu . Pak jen nešťastně se zamženým pohledem poskakujeme po cestičce vinoucí se dolů. Jako ve snách nakládáme věci do auta. Již nás nepobaví ani místní blázen zvaný Miňumiňu , který nám, jako ostatně pravidelně, šumuje v autě a hledá něco k jídlu. My bez pohnutí stojíme, v pohnutí hledíme do krajiny a nevšímáme si ho. Jen dojatý Šimi mu podá sušenky se slovy: " A teď vypadni šmejde !"a on se již uklidněn vzdaluje a ševelí " Miňumiňu, Miňumiňu."
Snad přijedeme příští rok, ale o zítřku nikdo, nikdy, nic neví.
Když jsem si toto dílko po sobě přečetl udivilo mě jak často se zde opakuje slovo šli ,přešli atd. pak to vypadá jako by celý pobyt v Ceuse byl jen chození pod skalami a všelijaké jiné manévry. Je to v podstatě pravda, ale bylo to fajn.
Info:
země: Francie
oblast: jih Savojských Alp (Le Haute Savoie)
vzdálenost: 1260 km, (100 km od Grenoblu)
n.m.v.: 1800 m.n.m
největší úspěchy (max dosažená obtížnost):
Šimi | Moi et Lui | 8a |
Jirka S. | Privilege Serpent | 7c+ |
Hop | Flatcher Line | 7b+ |
Dandy | Flatcher Line | 7b+ |
Zacharda | | 7a+ |
Jana L. | Javanaise | 7a |
ceny potravin:
víno | 0.7 l | 7 - 20 Fr | |
bageta | 400 g | 3.90 Fr | 20 Kč |
mléko | 1 l | 3.00 Fr | 15 Kč |
sýr | 250 g | 6.00 Fr | 30 Kč |
bal. voda | 1 l | 1.00 Fr | 5 Kč |
noc v campu | | 19.00 Fr | 100 Kč |
benzín | l | 6.00 Fr | 30 Kč |