Christian Bindhammer se stal 5. lezcem, který přelezl Action direct na Waldkopf v Severní Frankenjuře (před ním: autor W. Güllich, A. Adler, I. Pou a D. Graham). Klíčem k úspěchu bylo jiné řešení závěrečného klíčového místa. V cestě strávil letos 6 dní. Zatím to vypadá, že se o letošní Světový pohár budou prát 9áčkaři Tomáš Mrázek a Christian Bindhammer s francouzským mutantem Chabotem.
A něco z historie: Action direct vylezl W. Güllich už v roce 1991(!). Původně to byl projekt Milana Sýkory. Wolfgang napřímil nástup a začal na projektu pracovat. V cestě jsou plytké dvouprstovky, které Güllich špatně trefoval 2 prsty při dynamických krocích. Rozhodl se lézt to jako jednoprstovky. V závěru silové přípravy na Campus boardu dokázal udělat plyometrické seskoky a výskoky souruč na 1 cm lištách a samozřejmě používal jen jeden prst na každé ruce. Cestu prý vylezl za 90 s. Rychlost přelezu symbolizuje i název podle jedné teroristické organizace. Cesta se prý skládá z 9 kroků, z nichž každý by byl samostatný boulder za 7c Fb. V současnosti je cesta Action direct stále řazena mezi nejtěžší cesty světa a mezi špičkovými lezci není příliš populární pro velké riziko zranění. Otázkou zůstává, co by v dnešním boomu boulderingu dokázal Wolfgang Güllich přelézt.
Cílem metody je vytvářet specifické podmínky pro max. rychlou, výbušnou a mohutnou svalovou kontrakci. Těmito podmínkami se rozumí tonizace (předpětí) svalu, předcházející vlastnímu aktivnímu pohybu. Toho lze dosáhnout:
1. stimulací kinetickou energií břemene: realizuje se pádem tělesa z určité výšky. Ve fázi amortizace se uplatňuje brzdivá kontrakce, která v tomto případě plní fci kumulace sval. napětí a současně se uplatňuje protahovací reflex. Za tohoto stavu může následná aktivní práce - izokinetická kontrakce svalu - probíhat mnohem rychleji než za jiných podmínek, kdy předběžná tonizace chybí. Velikost odporu je určována hmotností břemene a výškou pádu, poměr je třeba vyzkoušet, spíše se dává přednost výšce pádu před hmotností břemene. Amortizační dráha má být pokud možno co nejkratší (Přehled metos stimulace motorických schopností, Burzová, Votík, ZČU Plzeň 1994). Tolik chytré knihy, ještě je tam za druhé, ale to už není tak zajímavé. Praxe. Začali s tím atleti pro odraz dolních končetin. Např. seskok z 60 cm a následný výskok na 100 cm. Na campusu visíš na liště č.2, seskočíš souruč na lištu č.1 a co nejrychleji skočíš souruč na lištu č.3, pak třeba na lištu č. 2 dolů a na lištu č. 4 nahoru. Královský cvik na trénink maximálky, jak do zvýšení síly, tak do počtu zranění. Podrobnosti o cvičení na Campusu jsou v Tefelnerovi, na českém netu na www.bouldering.cz
Teda Bído, myslím, že jsem vzdáleně pochopil princip plyometrie, ale těch pět řádků v druhém odstavci Tvého komentáře mi přijde z hlediska textotvorného absolutně nepřekonatelných.
Jardo neboj, já to také nechápu, proto jsem to opsal. Trošku laicky:)
Tou excentrickou (brzdivou) kontrakcí při seskoku na spodní lištu vznikne ve svalech předpětí, které umožní při následné koncentrické kontrakci při výskoku zapojení většího počtu svalových vláken. Ale ta koncentrická kontrakce se po uchopení lišty změní v izometrickou a ...
Dělám na článku o maximálce, trénink minimálky mě již omrzel.