Lezec - Zpravodaj

Vyhrává varianta b). Podle Mihála mají v Řecku rozvinutější a lahodnější kuchyni. Asi tím, že je blíž Turecku. Do věhlasného Geyibayiri se spousta gastro-turistů jezdí o vánocích pěkně napapkat a vyválet do hotelu. Mihál už se tam několikrát vykrmil a prý mu tu stačí. Už takhle trpí nadváhou.
Snažíme se vyvarovat chyb z minule – kdy letadlo mělo zpoždění a nestihl by se přestup. Dostali jsme náhradní let s šestihodinovým zpožděním, do cíle jsme dolétli v neděli ve dvě v noci. Propadla nám rezervace auta, novou nechtěli udělat. V neděli bylo vše zavřené, nenakoupili jsme plánované jídlo, plyn do vařiče. Pecka. Tentokrát přestup určitě klapne. Za ušetřené peníze koupíme víno a dobroty. Též je dobré mít víc dobíječek – odpadne tím vybití baterky auta a následné problematické roztlačování ze svahu do zatáčky.

Jaen mobil nabitej auto vybitý (hi res)
foto by © Archiv Ála

Tentokrát letadlo letí včas a po navýšení limitu kreditky na blokaci depositu dostáváme Fiata s delším kufrem. Vítají nás kroupy, déšť, 5stupňů. Po nákupu a téměř tříhodinové cestě přespáváme před Leonidiem. I letadlem je cesta trochu úmorná, celkem rychle za silného větru usínáme. Jsem rád, že konečně jenom ležim a nic nemusím. V Leonidiu kupuji průvodce a nadšeně listuju sektory známými z vyprávění. Mars, Twin cave atd. Počasí pořád nic moc, chtělo by to něco u auta. Mihál si zatím hraje s novým vařičem legendární značky MSR. Podle prodejce stačí napumpovat, nažhavit, zapálit a už se vaří. V praxi pumpování nefunguje, jak by mělo, všude možně teče benzín. Pumpička se po půlhodině zkoušení zasekne a tím je rozhodnuto. Už mě nebaví poslouchat Mihálovo nadávání, kterým ruší při napínavé četbě průvodce. Vyrážíme do krámků shánět jiný vařič, ačkoliv se tu prý koupit nedá. Sice mám všude možně vyzkoušený CAMPING GAS – jenže odpovídající bomby tady zrovna nemají. Spíš asi na Husche (VAR), kterého jsem nechal doma. V uličkách Leonidia objevujeme spoustu malých obchůdků se vším možným včetně několika typů plynových vařičů i bomb. Nákupy nakonec necháme na večer. Máme prioritu omrknout skály a pak konečně uvařit něco teplého. PS: poslední den jsem samozřejmě objevil v prvním obchodě bomby i na CAMPING GAS. Vařiče se nám doma nějak začínají hromadit – jak funkční, tak rozbité.

Jedna z doporučených oblastí je Limeri. Z převisů teče voda, pořád mrholí. Okukuju Bolzenfresser 6b koutek – ještě suchý. Mihál prý objevil za rohem celkem hezké cesty. Už od pohledu jsou mi podezřelé, ale co, někde začít musíme. Vybírám nejlehčí ze čtveřice od pohledu osmimetrových kyselin Ksotiko 6c. „ Začátek dobrý, všechno dobré“ je naše staré dobré přísloví, kterým se chceme i dnes řídit. Třetí nýt se mi nedaří cvaknout – silovky za tupý spoďáky mi nikdy nešly. Zcouvám a potupně se ozývá první „ dober“ zájezdu. Nějak to odhákuju a radím Mihálovi flash s prodlouženou třetí. I když tuším, že nejlehčí teoretický postup rozhodně není lehký. Mihál mocně zabojuje, a doleze asi o tři kroky dál než já. Rozhodně se nám příjemný rozlez moc nevede. Dojde na můj Bolzano koutek – žádná nádhera, ale máme první cvaklý řetěz v kuse. Sice od sousední cesty – protože dolez je mokrý a došly mi vyjímečně presky . Dále zkoušíme Adrspach Wall za potokem. V průvodci píšou něco o hezkých cestách. Mihál si chrochtne v Recky Bonzak 6b. Já zkusím Mythos, které moc nepochopím. Teoretická nepříjemná bouldrová pasáž 7a+ moc neodpovídá – po podrobnějším zkoumání poopravuji na Vino Tinto 7b+. No budiž… Ještě vylezeme konečně správně celkem svižného Mythose a názor na místní lehkou klasifikaci tajně přehodnocujeme.

Abych si trochu zlepšil dojem, vracím se na Limeri na hezký bouldr v šedé skále Symmoria ext., 8a – prodloužení pohodového 6b. Pokus už nedávám, chvátáme koupit vařič a zakempit. Kupujeme ten největší, co měli, a k němu rovnou tři bomby – abysme náhodou neměli hlad. Večer spokojení vaříme na pláži první těstoviny s cuketou a čaj. O vínu není třeba se zmiňovat, mají ho jako všude na jihu skvělé.

Večerní dobroty (hi res)
foto by © Archiv Ála

NE - Navrhuji známou Twin Caves. Mihy tam nenalézá ekvivalentní cíle, tak zkoušíme Niffadu. Silnice se klikatí, teplota na displeji klesá na 5 stupňů. Dojdeme do úchvatné jeskyně. Bohužel na nic delšího není ani pomyšlení. Sotva se hejbeme, bojím se protržení kůže o ostré chyty. Přemrzáme ve dvou 6c, další 6c+ Michal dohákuje – prý v tý zimě neměl náladu v odlezu cvakat z jednoprstovek. Okolní zbytky na severním svahu dokazují, že ještě nejsme úplný vyměkla.
Vymrzlí sjíždíme do nížin, stavíme se v klášteře a pak na známém Limeri. Vylezu Symmorii a Mihy 7a The Revenge of Smart hnedka vedle. Sousední 6c+ opět nepochopí. Vlevo od nás nějaká udatná bojovnice prolézá OAKA I.C. 7c+. Voda teče odspodu nahoru nebo odshora dolů, no konečně první pořádná sprcha. Na dolez Míhy potvrzuje bilanci zapytlením již třetího 6c+ za jeden den. Začíná se divit, že mu prý výlet do Leonidia kdekdo záviděl.

Kosmas- cestou na Spartu (hi res)
foto by © Archiv Ála

Sparta (hi res)
foto by © Archiv Ála

Protože na výlety jezdíme též kvůli historii a poznání, musíme samozřejmě navštívit Spartu. Již při průjezdu městem je jasné, že nic na způsob Granady či Córdoby nás tentokrát nečeká. Z původní Akropole, tedy opevněného vladařského paláce, zbyl jen kopeček s několika rozvalenými balvany schovaný za rozlehlým areálem městského stadionu a školky.

Továrna na jusy (hi res)
foto by © Archiv Ála

Podvědomě chceme nabrat mocnou sílu a statečnost sparťanů. Mihál krouží 10km na oválu, já sebou plácnu na 5000let starý kámen a čumím do nebe, na zasněžené hory a olivovníky.
Vesnice a městečka v okolí připomínají možná jižní Španělsko nebo spíš Afriku. Říkáme si, jak asi probíhá zdejší krize. Uprostřed pomerančového velkovévodství je zkrachovalá továrna na džus. Škoda, že nefunguje.

Továrna na jusy (hi res)
foto by © Archiv Ála

Lidl nezklame, nákup se vydařil. Akorát mi Mihál vynadal za produkty s označením LIGHT. Prý jsou málem dražší a ne tak lahodné. Zato Burek, ten se dá jíst pořád a to ve všech verzích – sýrový, špenátový i masový, samozřejmě přímo z pece.
Večer nám poprvé do pánve svítí měsíc a ve třpytu hvězd se z internacionální Lidl etikety dozvídáme, že tentokrát děláme kohouta na zelí a kari s neslanými těstovinami. Lehce připíjíme na návrat do skal. Míhy se obloží dobrotama, ochutnává od všeho kousek a za chvíli se bojí, že se v noci pobleje.

ÚT - Doporučení máme na Theos Cave. Orientace na jih, nebe bez mračen. Apeluji na rychlejší přesun do skal. Zas tak moc rychlí nejsme. Na parkovišti potkáváme Gendovce. Taky peláší co to jde, na řeči bude čas později. Stín mizí před očima jak pražský sníh. Konečně potkévám hezkou cestu na rozlez, Zeus 7a. Střídáme se na expreskách, Mihál rozjíždí sérii 6c až 7a. Já zaútočím na Turtle cca 8a, kde stín vydrží nejdéle. Na druhý pokus se proklepu k řetězu a Káje poradíme FLASH. Chytů je dost, ale musí se vybrat ty správné. Milanovi se bouldřík ani ve stínu, ani na slunci nepovede. Pak ještě ze zvědavosti prostupuji Mise en Place 8a po poledni již pěkně propečené. Bouldr a dolez za ježky, co víc si přát. Kája si to chce zkusit na flash. Říkám si buď to vyleze hned nebo vůbec. Dávám jí přednost abych případně presky vycvakal. Samozřejmě nejtěžší místo leze jinak, za krysy jí lítaj nohy vzduchem. No proč vlastně něco zkoušim radit. V horní rozpřažce dlouho laboruje, kousek jí chybí. Nakonec se rajbasem záhadně provlní a je nahoře. I přes výpek se k řetězu taky dohrabu, vycvakam a svištíme k moři. Kůže naštěstí vydržela, ale moc jí nezbylo.

ST - Mihál si stěžuje na návrat rýmičky – prý se mu vrátila kvůli vypité rezervě vína na dnešek. Večery jsou tu krásný, s Gendovými je o čem povídat. Lehké bolesti v hlavě rozhodně nelituju. Mihy zkouší zahnat rýmu ranní hodinkou běhu a po obědě jdeme do kozího domu. Je to překvapivě krásný sektor s pěkným výhledem.

Z kozího domu (hi res)
foto by © Archiv Ála

Mihál si dává klasický rozlez: cesta Tanzmarie, 6c překvapivě pouští. Mě láká Three Billy Goats Gruff, 8b. Neztrácím čas rozlezem, stejně je to dole lehké a těžký bouldr bude nad dobrým restem. Bohužel blbýho hada (spíš hřbet slizkýho kapra) v rozpažce neumím. Trochu laboruju a vycvakávam. Dole mi týpek – trochu pozdě radí jiný program. S nadějí to večer zkouším ještě jednou, ale stejně nic nového pod sluncem. Kapřímu chmatu se vyhnout nejde, hadosíla zjevně chybí. Naštěstí se mi povede vylézt sousední bouldrové La Chevre de Mr Seguin, 8a , Mihy neselže v prokletém stupni 6c. Na závěr si ještě prolezu pravé Popo, 8a – trochu zavlhlé. Abysme se nemuseli vázat, vycvakávam a jedeme se zakempit na pláž. Gendovci měli rest a dál než do vesnice Kosmas nedojeli. Spartu jsme jim rozmluvili, Lidl zas takové lákadlo není. Večerní klid ruší týpkové, co ze stometrové skály nad silnicí shazují šutry. Čelovka poblikává a kameny se často zastavují až o svodidla přímo nad náma. Milan přeparkovává auto – nevíme, jaký mají dostřel. Sice se občas ozve „achtung, auto“ od dolní hlídky, ale jako záruku bezpečnosti provozu to rozhodně nebereme.

Milan First Blood (hi res)
foto by © Archiv Ála

ČT - rest.
Jdu se mrknout do známého sektoru „HADA“, kde Kája s Milanem zkouší First Blood.

Klášter (hi res)
foto by © Archiv Ála

Zkouším udělat pár fotek, Mihy zkouší zlepšit čas na 10km, ale nějak se mu nedaří. Večer máme poslední táborák na pláži – něco jako rozlučkový večírek s milou společností.
PÁ Rozprcháváme se každý za svým. My opět do Kozího domu, Gendovi na Theos Cave. Milan si rozhodně suvenýr zaslouží.
Krásně si zalezeme. Co jde vylezeme ( Mr.Nice, Popo – cca 8a ) a co ne, necháme na jindy ( krásné The Kid, 7c). Mihy konečně trochu zabere a vyleze svižné Amalthee, 7b.
SO - Na sobotu hlásí příchod deště. V noci pociťujeme první mokro ve stanu. Ráno ještě neprší, ale je jen otázka času, kdy začne. Mihy stíhá tradiční dopolední běh s tradičně špatným časem. Za mrholení se vydáváme do Twin cave. Na rozlez v dešti Mihy pytlí u třetího prý 6b+, podle mě ani v průvodci nebyla. Čistý hnus. Nadšenci kvičí radostí v převisech, stihli přelezy nějakých 8a+, 8b. Nadšení jim závidím. Všude začíná být mokro, vítr honí déšť po všech věcech. Mihy nedolézá krásné, nahoře sprchové Vromika Myala, 7a+. Dál na lezení prdí, naštěstí je ochoten alespoň jistit. Poslední suché místo je v zabobkovaný jeskyňce pod nástupem fantastického 8a+ Tufandago , které prolézám a připravuji na „někdy příště“. Mihál se bojí, že budu chtít dát pokus. Trojice zlitých Srbů se zájmem o cestu trpělivě čeká. Z cesty se mi nechce, tolik hezkých kroků pohromadě jsem dlouho nepotkal. Nejsem jako ostatní snaživci v jeskyni, kteří se rozhodně nemíní nechat odradit. Lezou jako by se nepršelo.

NE - nucený rest
V noci začíná být trochu mokro. Vytrvale prší a voda útočí do stanu. Aby mi zůstaly kalhoty a péřovka suché, dávám si je do spacáku. Podlážku stanu pokrývá centimetrová vrstva vody, které moje vyfouklá karimatka nedokáže vzdorovat.

Pár litrů do stanu (hi res)
foto by © Archiv Ála

Po půlnoci vytahuju oblečení úplně zlité z nasáklého spacáku. Ráno neotálím a sháním ubytko. Požadavek je jasný – hodně tepla za rozumnou cenu. Podle Mihála se v mojí tváři zračí spíše „ cena nerozhoduje“. Má pořád pršet a den v 5ti stupních v promáčených věcech prožít nechci. Nakonec se dohodneme v hotelu na pláži. Klimoška nastavená na 30°C frčí parádně, věci vysychají, v pokoji je rázem teplo, vlhko a smrádek. Ukuchtíme oběd a dospáváme noc. Mihy dohání dosavadní dluhy v četbě amerických dějin, z cca 800 stránek zbývá posledních 250, těch nejvíc napínavých. Ani nevím, jestli se těším na poslední den lezení. 6°C, vítr a déšť nejsou přesvědčivým lákadlem. Zvláště dneska, když v Praze je 16 stupňů a slunečno. „ Čechy nám ukradli Slunce“ lamentují domorodci.

PO – Dobře vyspinkaní a natěšení vyrážíme do soutěsky HADA. Cíl je jasný – First Blood. Saša jí komentoval jako nejtěžší 8a, co lezli.

Mihal (hi res)
foto by © Archiv Ála

Mihál rozjíždí poslední sběr. Nemůže samozřejmě chybět Happy New year, 6c s odsedem a pár 7a. Na rozlez probruslím zlitým nástupem Ntinta, 7a+ a prolézám First Blood. Bohužel se nejedná o jeden bouldr, ale o dva. Dvakrát spadnu ze shora, jednou v přechodu do madla mezi bouldry. Můžu to svádět na trochu blbě vymyšlené, trochu zima a málo síly. V jakém poměru je asi jedno.
Balíme a přesouváme se do sektoru Sabaton , kde několik dní sleduju zatékání do vyhlídlé, od Gendovců poraděné Panoptes, 8a+. Cesta je příznivá jak sklonem ( kolmé ), tak délkou ( cca 12m ). Zjevně těžké kolem posledních dvou nýtů.

Sabaton, 8a+(hi res)
foto by © Archiv Ála

Mihál proběhne Attero Dominatus, 7a, já prolézám projekt. Kvičím radostí a bolestí – konečně malé chyty ! Obtíže jsou v dané chvíli nepřekonatelné, na druhý pokus sedám kvůli blbému cvakání a kroky spíš nedělám než dělám. Rozhodně tahle cesta byla příjemným závěrem výletu. Mihál si spravuje chuť v krásných 7a ( Makari, Born 2 be precious )v horním sektoru. Litujeme, že jsme sem nezavítali víckrát a dříve. Příště už budeme vědět víc.

ÚT – S dostatečným předstihem se vracíme na letiště. Cestou nás zklame Lidl, nemá totiž pekárnu s Bureky. Vše se tak trochu protahuje, na letiště dorážíme tak akorát. První, co vidím, je zpoždění spoje do Mnichova. Samozřejmě nestíháme přípoj z Mnichova do Prahy. Sice jsme od Lufthansy dostali pohodlné náhradní řešení, ale Mihy lituje a radši by letěl pozdějším spojem. Namísto zakončení zájezdu výborným obědem od Lufthansy letíme s Rakušanama. Sušenky k obědu byly opravdu neuspokojivé. Ještě štěstí, že nám zbyla igelitka sýrů s označením Light.

Leonidio

- výlet za řeckým Sluncem

Komentáře