Mengusovský Volovec nebo též Štít Olgy je kupa kamení, trávy a kamzičí prti, který...

Tak tímto bychom zprávu o našem, prvovýstupu asi začínat neměli. Tedy jinak. Jihovýchodní stěna Mengusovského štítu tvoří výraznou trojúhelníkovou skalní pyramidu strmě spadající do Mengusovské doliny, která nejednomu procházejícímu ne nadarmo připomíná slavnější švýcarský Matternhorn. Východní a západní stěna, či spíše úbočí se postupně ztrácí v dolině Hincově a dolině Žabých plies. Severní stěna svým asi 5m výšvihem plynule přechází v hřeben Hincovy veže.



foto by © Zdeněk Morávek, Andrew T. Jones

Na štít vedou dvě nebo tři staré cesty prostoupené horolezci pravděpodobně za mlhavého počasí při hledáni chodníku na Rysy. Za zmínku však stojí cesta Hanzel-Logaj, která je opomíjenou perlou pro zimní výstupy. A tutu perlu jsme se letošního února vydali oprášit (nikoli maglajzem).

Cesta z jihovýchodu překonává ledový výšvih, pokračuje komínkem a graduje v težkém koutu. Odměnou je závěrečný průlez pěkně strukturovaným spárožlabem. Celkem čtyři délky hezkého lezení v obtížnosti M4 – M5.

Krom pěkného lezení nás ovšem zaujala asi 20-ti metrová spára na začátku východního pilíře. Mírně převislá puklina se v únorovém mrazu zdála ideálně široká, a tak jsme se v září vrátili, abychom skrz ni přelezli celý skalnatý pilíř.

Spára se s vybledávajícími vzpomínkami jevila stále lákavější, o to větším zklamáním pak byla skutečnost. S každým krokem k nástupu se totiž spára rozšiřovala, až už bylo jasné, že nepůjde o spáru ruční a dost možná budou malé i pěsti.

Nastoupili jsme a opravdu. Největší friend spárou jen tak projel a náš jediný velký kamelot padl hned ze začátku. Raději jsme tedy vzali za vděk vedlejší koutovou spárkou a pilíř přelezli tudy. Vznikly tak čtyři délky pěkného lezení v docela dobré skále s obtížností 5+ / 6–:

1. Přes předskalí do koutové a posléze prstové spáry přímo nahoru. Opět koutovou spárou mírně v pravo na vršek prvního stupně pilíře. 40m, 5+.

2. Přechod pod stěnu druhého stupně pilire. 20m, chůze.

3. Stěnou mírně doprava za velký blok (2x nýt) a dáte přímo chytovatou stěnou (skoba, nýt) a pak míně doleva na hřeben. 50m, 5+.

4. Lehce po hřebeni pod vrcholovou stěnu. 60m, 2.

5. Středem stěny ke spáře a tou na hlavní hřeben. 40m, 6–.

Štandy mají vždy jeden nýt a jednu skobu neb nám začala docházet baterie. Sestoupit je možné  komplikovaně přes vrchol, nebo třemi slaněními (vždy nýt a skoby) přes cestu Hanzel-Logaj.



foto by © Zdeněk Morávek, Andrew T. Jones



foto by © Zdeněk Morávek, Andrew T. Jones

Prvotní zklamání ze široké spáry, která nás nepustila, během lezení trochu vyprchalo a jeho zbytky se definitivně rozpustily během večerního hodnocení výstupu. A tak jsme druhý den stáli opět pod spárou se sebevědomím vyztuženým večerní přípravou. Strategie byla jasná: strkat jediný kamelot spárou před sebou dokud to půjde a až to dál nepůjde, tak už to bude blízko a nějak se to doleze.

Bohužel postrkovat kamelot s lanem během lezení se ukázalo obtížnější než postrkovat půllitr s pivem. Úspěchem bylo umístění kousek nad půlku a zbytek už nějak šel. Případným zájemcům o opakování proto doporučujeme kameloty velikosti 4 aspoň dva.



foto by © Zdeněk Morávek, Andrew T. Jones



foto by © Zdeněk Morávek, Andrew T. Jones



foto by © Zdeněk Morávek, Andrew T. Jones



foto by © Zdeněk Morávek, Andrew T. Jones

Vzniklo takto protažení výstupu se dvěma alternativními délkami:

Přes předskalí širokou spárou přímo na vrchol bloku. 25m, 7

Plotnou a výšvihy na vršek prvního stupně pilíře. 25m, 5–

Výsledkem našeho snažení je cesta Volovina s obtížností 7 a případnou lehčí variantou Morální slabost za 6–. Cesta vede severovýchodním pilířem Mengusovského Volovce asi 1h 30 min od Popradského plesa. Cestou na Volovku po 1h odbočíte přímo k pilíři. Krom první délky stačí běžné vybavení, štandy jsou osazeny a v cestě zůstalo 6 nýtů a dvě nebo tři skoby. Pro první délku je potřeba kamelot č.4 nejlépe vícekrát, nebo jít lehčí variantou.



foto by ©