Mistrovství České republiky v lezení na obtížnost vyhráli včera v Brně Martin Stráník a Michaela Smetanová. Druzí byli Lukáš Mokroluský a Eliška Adamovská, třetí Jan Štípek a Tereza Širůčková.
Martin je strašný řezník a letec na svým místě, měl by pro mladý dělat nějaký semináře a něco je naučit, ale mladí ví celkem hovno a asi by to klíčový nepochopili (kluci).
No a holky? Mluvím o tom pořád a dostávám za to diss někdy sem tam někdo dá props.. Ale rád bych se k tomu vyjádřil. Prostě když někdo lítá na olympijské kvalifikace, měl by na domácích šaško závodech buď dominovat jako Martin, nebo to bojkotovat jako Adam, nebo prostě to rozbít jako Jaja, bohužel my máme Ellu, jejíž hvězda vyhasla před deseti lety. Možná kdyby se tehdy nevydal cestou ala Mráza, mohla doléčit ty nohy a teď to mohlo ještě za něco stát, možná ani ten mind set není nejlepší, proto jí teď nezbývá nic jinýho než vsteklý dupnutí, chození pytlikem atp...
Prostě ta dominsnce tam není ani na domácí půdě a svět? Ten je úplně jinde... Ať to leze..
Když se na to podíváš z druhé strany, tak to že Eliška je furt celé ty roky v ČR na bedně a kromě holek Michaely a Terezy není nikdo z mladých, které by se jí v obtížnosti přibližovaly.
To přece není špatně a nerozumím, proč by si měla zasloužit hate.
To že holky, které trénuje Čaj Šálek ji výkonostně dotáhly, jí může aspoň po letech české dominance motivovat. Zbytek holek je u nás o výkonostní třídu níž, pokud jde o obtížnost.
Stejně si myslím, že problém je zejména v séftrenérovi reprezentace Klofáčovi-jednak zejména pod ním Ela šla výkonostně strmě dolů, první rok ještě sklízela ovoce z tréninku pod Sašou, ale pak jí jeho pseudo experimentální trénink zaříznul.
Klofáč díky svému neprofesionálnímu přístupu totálně rozkládá atmosféru nejen v mezi závodníky, ale i rodiči a trenéry: Chodit oficiálně s dvacetiletou členkou repre, si prostě promiskuitní šéftrenér repre o dvacet let starší nesmí dovolit.A kdo jej pozná trochu blíž, ten od něj rychle odchází..tedy výjma Adama, ale ten uměl vždy podlehnout manipulátorům alá Blažek atd.
Bohužel ryba smrdí od hlavy
Bohuzel musim souhlasit, mnoha ocekavani rodicu Klofi splnil jen v tom, ze si umi rict o penize. A potom uz jen ordinuje tupe a nudne posilovani. Zadna reativita napad nic. Je to proste hlavou atlet bezec. A i ta Gabina byla k vykonu motivovana pres postel...
Martin včera naprosto zaslouženě. Ale nevím proč tu hejtuješ mladé? Lukáš s Honzou jsou naše největší talenty za poslední roky a lezou výborně. Vždyť jim je teprve 16.
Srovnavas tezko srovnatelene Svety. Martas vyrostl v dobe, kdy bylo lezeni vsechno, je z lezecke rodiny, na skalach byl drive nez na prulizkach u baraku. Je to srdcar kazdym coulem a to na plastiku najdes tezko...
Právě protože srovnávám dva různé světy říkám že jsou mladí v prdeli, nemají to v sobě a to bude problém do budoucna, snad český lezení z tý prdele vytáhne aspoň mladej Pen, u toho vydim že by to tam mohlo bejt, škoda že je pryč AoO kdy bylo možný bejt top na compech i venku... Ta generace co teď roste to má prostě těžký. A Elišku nehejtuju jen konstatuji reálně to jak to vydim, možná mohla zkusit kariéru jako runerka nebo něco takovyho, světový lezení jí uteklo...
Ale houby, tak to vůbec není. Naopak. Závody se lezou na překližce, lezení je regulérní sport se vším všudy. Takže je správné, že kdo chce mít na závodech úspěch, přistupuje k tomu jako ke sportu, ne jako životní filozofii. Problém je jinde, a to v ČHS. Svaz se spoléhal na to, že mu závodníci vyrostou sami za své. Stačili lidé, co mají lezení ve skalách jako životní lásku a filozofii, natrénovanost ze skal bohatě stačila na to, abys uspěl i na závodech. Doba je ale jinde, závodní lezení nemá s lezením ve skalách nic společného, lezení je sport jako každý jiný, a pokud bude chtít dobré závodníky, bude do nich muset investovat, aby měli důvod to dělat, cesta přes ambiciózní rodiče moc nefunguje. A bohužel, na ničem jiném to tu postavené není. Někteří rodiče sice dosahují orgasmu při představě synka na OH, ale děti ještě nemají dost rozumu. Až poznají, že celé jejich mládí a vlastně i život (nevydělají si ani korunu a vzdělání asi také nic moc) obětovali ambicím rodičům a poplácání na rameno od Bloudka a jinak po nich ani pes neštěkne, těžko budou závodit dál, než do těch úček. Ostatně to vidíme už dlouho, jak dětské naděje s přechodem do dospělých končí. Takže omezenost na plast a halu je naprosto v pořádku, ale musíš jim za to zaplatit a poskytnout podmínky. A to se neděje, takže smolík.
Omezenost na plast je v pořádku, ale když nejsi srdcař a nevěnuješ tomu všechno, tak těžko polezeš světovou špičku. Tak to prostě je. Nebo je to sport na hobby úrovni, a je jedno jestli je tvoje hobby 6a nebo 9a.
A to je právě ten problém. Můžeš být srdcař jaký chceš, ale v dnešní době to už nestačí, bez profi tréninku a zázemí se neobejdeš a rozhodně to není zadarmo. A vydělávat na život a zároveň trénovat na úrovni SP/MS/OH nejde.
Ano, sportovní/závodní lezení je dnes už samostatná disciplína. Ale realita českého rybníčku je taková, že jediní, kdo dnes mají výkonnost jet na mezinárodní závody, jsou dva "fotříci" 30+, kteří vyrostli na skalách. Tím neobhajuji, že by mladí měli trénovat jenom venku, ale spíš je to zrcadlo současnému tréninku mladých - že je to prostě nějak špatně. Mají možnosti, ale výkonnost se nedostavila. Věřím, že oni makají, jak mohou, ale špatným způsobem.
Když vidím, jaký skok udělalo ženské lezení v US, Jap, FR apod. tak bohužel máme ztrátu tak 10 let a je otázkou, jestli ji někdo z mladých může někdy dohnat.
Hledal jsem na veřejných zdrojích svazu, jestli se po nominačních závodech dostavila nějaká sebereflexe. Jestli ano, tak ji neprezentují. Ale spíš si myslím, že ne. Že se poplácali po zádech stejně jako v příspěvcích na FB.
Navíc si myslím, že nominační závody by měly stát mimo pohár a mistrovství. Nominační závod by měl svou obtížností odpovídat cílovým soutěžím a měly by být nějaké "tvrdé" limity, které je třeba splnit, a pak teprve pořadí. Pokud je to nominace na EP nebo SP, tak postavit bouldery/cestu, která odpovídá danému poháru, a je potřeba topovat X boulderů nebo dolézt minimálně do x-tého chytu. Ano, takové závody se nedají započítávat do lokálního poháru a ani by se na ně nedalo koukat, protože by většina do cest ani nenastoupila. Bohužel.
S tím se dá pouze souhlasit. Ale lezení na překližce je v tomto poměrně specifický sport, kde svůj život omezíš jen na stěnu a bouldrovku. Takže na to, abys byl "srdcař" a 20 let neznal nic jiného, než zamágovaný vzduch na překližce, a ještě za to platil a obětoval tomu mládí, musíš mít určité psychické předpoklady, v tomto případě nějakou psychickou poruchu. A takových moc není, pokud už se někdo takový najde preferuje skály, takže závodní lezení lezení na úrovni SP/MS/OH už tu není moc reálné do doby, než se to pojme jako olympijský sport a budou se do toho investovat odpovídající finance do závodníků a podmínek. To ale u ČHS nehrozí, i nadále se to povede tak, aby to stačilo na čerpání dotací a vlastní CK, takže další debata je asi bezpředmětná.
Podle tvé analogie, je psychicky narušen každý, kdo dělá něco co ho baví. Ať už vášnivý filatelista, vášnivý šachista, nebo magor co chová doma pavouky. Divný názor.
Jedna věc je dělat něco, co tě baví, a druhá obětovat tomu veškerý život a nedělat nic jiného. Takže ano, šachista, co si zajde 3x týdně zahrát, je pravděpodobně normální, šachista, který nedělá nic jiného, než hraje šachy, veškerý čas a kamarády obětuje šachům a jediné, co má, jsou šachy, a to všechno zadarmo a ještě se svými náklady, to v hlavě moc v pořádku mít nebude. I když tedy možná bude nejlepší na světě. Ale abych nebyl nespravedlivý, netýká se to jen sportu, podobně to má většina, kteří jsou v něčem nejlepší na světě, akorát že třeba u vědců se tomu říká výstřednost.
...á už je tady zase. Potulný diskutér, co jediný prozřel a všichni ostatní jsou blázni. Já bych řekl, že největší blázen jsi ty, se svými elaboráty pod každým článkem o závodním lezení. Tady bude hrát roli nějaký komplex.
Ale tak je to se vším. Naprostá většina "nejlepších" obětuje velkou část života něčemu, v čem bude někdo jiný o kousek lepší. A finančně z toho nebudou mít nic. Zářným příkladem ve sportu jsou fotbalisti, tenisti, veslaři, plavci, bruslaři, cyklisti... a samozřejmě čistí překližkáři.
"Krásným" příkladem je třeba Knapková v poměrně populární disciplíně skif. Olympijská vítězka 2012 v Londýně, mistryně světa 2011, vítězka Světového poháru 2002 a 2009, mistryně Evropy 2008, 2011, 2013 a 2014. A 2015 musela skončit, protože nenašla osobního sponzora, který by jí platil tahání za klacky ve vodě.
Tak to ve sportu chodí a každý aspoň trochu rozumný sportovec by si to měl připustit.
Kubo a Lukáši, to je v pořádku a tak to chodí. Já nikde netvrdím, že ne a že by to mělo být jinak, to jen občas mi to tu lidi vkládají do pusy. Já jen reaguji na častá slova a postesky od ČHS a některých místní diskutérů na absenci kvalitní špičky, i když máme trenérský tým a jakési zázemí. Tohle prostě v dnešní době už nerozhoduje, pokud bude ČHS chtít kvalitního závodníka, bude ho muset buď zaplatit, nebo čekat na supertalent, který zvládne přelez do dospělých. A protože ČHS vyhovuje současné zaměření na kvantitu místo kvality, a předpoklady pro individuály jsou extrémně obtížné, bude s největší pravděpodobností pokračovat současná CK. Pak by se ale neměly objevovat hejty na kohokoliv z lezců a neměla by tu ani být kritika špatných míst. Chtít praktikovat systém A a očekávat výsledky ze systému B, to je nesmysl.
Zaplatit a nebo čekat na supertalent - "nebo" tam nepatří, neb supertalent je prostě absolutní základ, na kterém je případný světový úspech vystavěn. A i špička (cca WC top 20) jsou supertalenty na různých úrovních a s různými schopnostmi držet se závodnické/tréninkové lajny a podávat na závodech stabilní výkony. Jsme malá země, méně lidí a tak prostě máme těch supertalentů méně kusů. Samozřejmě nelze nikomu nijak rozmlouvat jeho očekávání, že budeme mít stále, resp. kontinuelně někoho ve světové špičce, v reálu však taková kontinuita možná není. Na téma přechodu do dospelých v návaznosti na finanční zázemí už jsme tu spolu za ty roky několikrát diskutovali, vidím to stále stejně - toto téma tedy znovu otevírat nehodlám. Součástí supertalentu je prostě i schopnost sportovce a jeho okolí celou věc financovat.
supertalentů je sice mizivé promile obyvatelstva, ale není jich v absolutním čísle zas tak málo. většina supertalentů na lezení si v životě na stěnu/překližku nesáhne, a když jo, tak hrozně pozdě. jistý AO nepochybně byl/je supertalent a shodou okolností to vyšlo tak, že byl na skálu přikládán již jako batole a k tomu buď rodiče uhlídali rozumné trénování, nebo měl holt mimořádnou odolnost, a bůh suď, kolik bylo supertalentů co začali moc pozdě nebo nezačali vůbec, případně je to přestalo bavit, otrávilo je to, začalo je zajímat něco jiného nebo zdraví nedovolilo. anebo, a to je asi meritum diskuse zde, na překližku se dostali včas, ale rodiče tomu nerozuměli, nikdo jim nepomohl s rozvojem, a talent se promarnil. nedělejme si ovšem iluze, že je to v jiných sportech jinak - tentinsti, hokejisti, notabene golfisti a parkuristi (na koních) a závodníci v autech a motorkách opravdu nejsou talenti, co je najde osvícený terén na prolejzačce a systém je vychová. všechno jsou to děti boháčů nebo aspoň slušně zajištěných insiderů.
Opět se dá jen souhlasit. Dokonce na to existují statistiky. V lezení na obtížnost a boulderu by to mělo být cca 1:5000 (tedy jedno dítě z 5000) pro MČR, pro úspěšnost na mezinárodní úrovni cca 1:20 000 a pro OH je to snad někde okolo 1:500 000. Ale to se bavíme o teoretických šancí talentů. Bylo by potřeba tyto děti podchytit a systematicky s nimi pracovat. A systematicky neznamená je od mala dřít, právě naopak, je potřeba je určitým způsobem brzdit. Jenže styl je tu poněkud jiný, jakmile se najde trochu schopné děcko, ždíme se, co to jde, a cestu do dospělých mu zablokuje i nemožnost dalšího rozvoje (stručně řečeno, problematika je trochu složitější). Takže s penězi máš pravdu, ale je tu i otázka toho zázemí, protože dříve rodičům stačilo dát dítě ke skále a výkony ze skal byly přenesitelné na překližku. Ale když se podíváš na rodiče dnešních překližkových závodníků, tak ti o tréninku neví nic, není tu zázemí, a poskakování na spraywallu s Klofáčem a dření shybů... ále, škoda mluvit.
pozor, průměrný i nadprůměrný tenista, fotbalista, hokejista (a we další) má od šesti do třiceti spoustu dřiny a celkově je v mínusu. hrstka těch nejlepších pak má solidní příjmy (dejmetomu na úrovni lékaře-specialisty) a pár šťastlivců vydělá miliony.
na jednoho nedvěda/jágra/verstappena připadají desetitisíce těch, co poctivě dřeli, byli dobří, ale ne nejlepší, holt nevyšlo to a jejich rodina do toho zahučela mnoho (i desítek) milionů.