Chladno pomalu a neodvratitelně obestírající milované kameny našince postupně vyhání z letně zastíněných stěn vstříc podzimně zlatavým slunečním paprskům, jimž lezec vystavuje k protnutí dobronzova opálené svalnaté a naposledy potem orosené tělo před nástupem sněhových příkrovů zakrývajících překližkové kutlochy, v nichž se v příštích měsících ukují sny příští sezony. Kde v Sasku užít dosyta zářivého říjnového dne? Třeba na Grosser Lorenzsteinu. Grosser Lorenzstein, bráška Kleiner Lorenzsteinu zmiňovaného v XXXVII. díle. Názvy Grosser a Kleiner (Velký a Malý) ne zcela odrážejí rozdíl ve velikostech věží. Obě jsou obrovskými kusy s plošnými stromovím porostlými vrcholy. Jen se od sebe liší nadmořskou výškou. Velký L. je výše. Tak moc, že nástupy jeho cest nastupují téměř v úrovni Malého L.. Výchozím místem pro výlet na Grosser Lorenzstein je notorickým čtenářům notoricky známý Mlýn Nového Muže (Neumannmühle) a přístup je stejný jako k Malému Lorenzsteinu. Jen ze sedla mezi věžemi doleva krátkým stoupáním na vrstevnici pod východní stěnou. Pod jižní stěnou Lezecky zajímavé jsou zejména východní, jihovýchodní, jižní a ždibec západní stěny. U té posledně jmenované je přilípnutá menší věžka Lorenzsteinnadel s lehčími cestami. Ona tedy zas tak malá není, ale vzhledem ke svému sousedovi velikostí opravdu nevyniká. Severní stěna je hrůzinec, ve kterém si svůj šálek ohřejí jen ti nejzavilejší příznivci písků. Čistě z estetických důvodů zaujme snad jen Naturschutzwand IXb od Jürgena Höfera, položená plotna s pěti kruhy, jichž se, soudě podle utěšené zeleně vůkol, lidská ruka dotkla naposledy při jejich opouštění prvovýstupci. Nejhodnotnější jižní stěna má parametry téměř vápencové. Na několika desítkách metrech je k dispozici téměř čtyřicet cest, a navíc, pro písek poněkud neobvykle, dobrá polovina z nich nabízí i pěkné lezení. Není kryta stromy a celý den do ní pere slunce. Časně zjara a pozdně podzimně je zde úplné provensálské klima. Neuer Südriss VIIb Nutným předpokladem pro orientaci ve stěně je průvodce. Zelený díl, Wildensteiner Gebiet, číslo věže 22, strany 234-247, půdorysné schéma věže a fotografie jižní stěny s vyznačenými liniemi cest. Začneme pěkně zprava. Nebudu jmenovat všechny cesty, některé ale doporučím. Neuer Südriss VIIb, spára bez kruhu s nejtěžším místem na nástupu, z velké části lezitelná i po chytech kolem spáry, hodí se několik smyček lanovic, horní polovina nejištěná. Krauterwand VIIc s variantou Magisteraufschwung VIIIa vede vlevo od předchozí cesty trhlinou ke kruhu nad převisem a doleva ke druhému, pak už přímo přes další dva kruhy na vrchol. Dolní polovina silové převislé lezení, nahoře rajbásky. Pěkná cesta. Magisteraufschwung VIIc Südwestverschneidung III - klasický krásný zářez pod slaněním z hlavní vrcholové hlavy. V plotně nalevo další klasika Sommerwand VIIb s borovicí a závěrečnými vlnkami v položeném konci. Ještě více vlevo přes dva kruhy nalevo od borovice pohodová Zweiter Frühling VIIc. Nastupuje pod přilepeným blokem, který kupodivu už léta drží na svém místě. Nástupový trik spočívá v obloučku zprava. Od druhého kruhu se traverzuje doleva až do Stumpfe Kante VIIc nastupující ve spádnici oblé hrany přes převis a dva kruhy. Ústup z Zweiter Frühling byl vyřešen Direkt variantou za VIIIc s klíčovými dvěma dírkami pod posledním kruhem. V boční stěně pod Stumpfe Kante vede nádherná Blitzschlag VIIIb, RP VIIIc, se třemi kruhy. Poněkud odstrašující nástup k prvnímu kruhu není tak zlý jak vypadá. Chce to jen trochu klidu a bez smyčky ulézt osm metrů. Crux je v silovém úseku pod třetím kruhem. Na vrcholu je k zajištění umístěn nenápadný nerezový borhák. Nástupy Sommerwandu VIIb a Zweiter Frühling VIIc Blitzschlag OS VIIIc, Jehla Kugelblitz IXa, RP IXb, je výrazná rajbasová plotna se třemi kruhy nalevo od Blitzschlagu. Nebýt psychicky náročného nástupu, mohla by být příjemně zajištěnou devítkou. K prvnímu kruhu je ale třeba udělat několik velmi zajímavých kroků přes žebírko. Spadnout se nesmí. Nejtěžší místo je hned nad druhým kruhem. Originál cesty se po dolezu na balkon nad třetím kruhem uhýbá doleva do komína. Není divu. Direkt od Jürgena Höfera o stejné obtížnosti je pekelný. Kruh se mi podařilo cvaknout divokým výskokem v patnáctém pokusu a i jeho oblez zleva je prostě klasická pískařinka. Ten kroužek by šel i nahodit smyčkou, ale to se nedělá, že? Mám za to, že Höfer ho natloukl až dodatečně. Kugelblitz RP IXb Dále vlevo je velká rajbasová stěna s celou řadou cest, jimž vévodí Heisse Reibung VIIIa. Asi o 150 metrů více vlevo téměř u levého okraje jižní stěny stojí za přelezení zejména Vollständiges Glück VIIIa, RP VIIIb, s celkem třemi kruhy a vlevo za rohem v západní stěně hvězdičková Westwand VI. V jihovýchodní části věže naleznete menší stěnu s cestami Buchenkante VIIIa, RP VIIIb, Séparée VIIIc, RP IXa, Separate Wand VIIc, RP VIIIa a Kleiner Versuch VIIIa, RP VIIIb. Příjemné polezeníčko. Zůstává východní stěna s třemi extrémními cestami. Nejstarší Weisser Tag Xa od Bernda Arnolda je tvrdá, psychicky náročná desítka. Na nástupu se musí najít místo, kterým se vůbec dá do stěny nastoupit. Pak traverzem vlevo pod převísek, do něj smyčku a zprava ke kruhu. Těžce vzhůru a doprava k žebru. Od něj přes sokolík a malé díry ke druhému kruhu a dále k poslednímu. Klíčový je dolez na vrchol. Sám jsem cestu vylezl na konci osmdesátých let a přesto se mi v ní již dva roky houpe nový pytel, jehož zavěšení mě málem stálo život. Sasko Sasko. To když mi nad žebrem pod druhým kruhem došly úplně všechny síly a jen malým zázrakem mi noha došlápla na stup v momentě, ve kterém už tělo padalo a hlavu pročistila rezignace na strach i na život. Poslední jištění daleko hluboko. Naštěstí to dobře dopadlo, respektive nedopadlo. Ale abych zbytečně neodstrašoval, do cesty jsem se tehdy hloupě pustil po celodenním lezení a po dobytí pravého souseda Grauer Star Xa. V něm je kruhů dost, ale jinak je hrubě nekrásný. Nejtěžší místo je navíc pouze pro lidi nad 185 cm, a tak radím zkoušet až po přelezení všech minimálně tříset hezčích saských desítek. Levý soused Blaue Lagune IXc vypadá pěkně, ale nic o ní nevím. Grosser Lorenzstein je krásná věž s krásnou polohou. Z jejího vrcholu jsou vidět stěny z okolních oblastí od Blosstocku přes Čandy až po Kanstein. Vrchol je lesíkem s pěšinami, které nevedou do Říma, ale k vrcholové části s knížkou a slaněním nad cestou Südwestverschneidung. Pro zpestření si na vrcholovou věžičku můžete vyběhnout po šikmé bříze. Břízám zdar. Kanstein a Teichstein z vrcholu Tschüs
|