Jedná se o 5 údolí, kde je více než 80 oblastí a další stále vznikají. První údolí začíná u města Pietra Ligure. První cesty zde byly udělány na začátku 90. let lezci z Finale Ligure, znovuobjevení a hlavní rozvoj přišel až na konci 90. let. Jednoznačně nejzajímavější oblasti jsou ale v údolí Val Pennavaire, které leží západně, ostatní údolí jsou spíše pro lezce vícedélkových cest nebo pro místní, kteří mají již vše vylezené. Popis a informace v tomto článku se týkají pouze tohoto údolí.
Oltrefinale
Průvodce: je dělaný stejně jako průvodce na Finale Ligure (autorem je také Andrea Gallo). U každé oblasti je vyznačeno vhodné období pro lezení, počet cest v jednotlivých klasifikacích, v kterou denní dobu je na slunci a vhodnost pro lezení s dětmi (ne vždy odpovídá). Lze ho zakoupit např. ve Finalborgu, cena je 30 Euro.
Roční období: díky různě orientovaným stěnám lze lézt celoročně
Ubytování: nejbližší kemp je pár kilometrů před vjezdem do oblasti, je však 5 kilometrů od moře. Na pobřeží je velké množství kempů, které po turistické sezoně zejí prázdnotou a dají se usmlouvat dobré ceny. Většina kempů ale koncem září zavírá. Do oblasti lze dojíždět z oblíbeného free kempu ve Finale Ligure, je to ale asi 30 km po placené dálnici.
Přístup a orientace: z dálnice sjedete do města Albenga odkud se pokračuje do Cisanu sul Niva a poté do vesnice Martinetto. Zde se na křižovatce zahne doleva a vjede se do údolí. Vzdálenosti do jednotlivých oblastí jsou v průvodci uváděny od této křižovatky. Oblasti jsou po obou stranách údolí, což umožňuje lezení na slunci i ve stínu. Charakter lezení se mění oblast od oblasti, najdete zde převisy, položené stěny, lišty, díry i krápníky. Cesty jsou zde většinou jednodélkové klasifikace 4 - 8b do 30 metrů. V oblasti Bausu jsou i pětidélkové cesty, v ostatních údolích také.
Emisfero: první z oblastí uvidíte po 700 metrech od křižovatky v Martinettu po levé straně. Zaparkovat se dá u silnice nebo zajet branou na vedlejší cestu a zaparkovat na kraji lesní cesty. Ke skalám je to pár metrů. Oblast nevypadá na první pohled nijak hezky, spíše jako bývalý lom, lezení je však hezké a je tam asi 20 cest od 6b do 7b. Stěna je mírně převislá a leží celý den ve stínu.
Erboristeria: nejviditelnější stěna v údolí leží po levé straně 4.5 kilometru od Martinetta. Zaparkovat se dá v esovité zatáčce nebo kolem Agriturismo da Ferruccio. Naproti Agriturisma přejdete most Sant Pietro a po lesní cestě dojdete k odbočce pod stěnu. Cesty jsou převislé a vedou převážně po krápnících. Kromě pár 6 je zde kolem 20 vyhlášených cest od 7a do 8a. Stěna je od 11 ve stínu.
Erboristeria
Enoteca: dokonale ukrytá stěna s kolmými a položenými cestami od 4 do 6 s malou vodní nádržkou na nástupu. Parkování a přístup je stejné jako u Erboristerie. Z lesní cesty neodbočíte k Erboristerii, ale pokračujete dál do kopce. Po čtyřech zatáčkách odbočíte z cesty do vyschlého koryta, přejdete ho a pokračujete po šipkách a mužicích až ke stěně. Z parkoviště je to 15 minut. Od 11 je ve stínu.
Terminal: jedna z největších a nejnavštěvovanějších stěn v údolí, kde se nachází na 60 cest, převážně v 6 a 7 stupni v mírně převislé stěně, převážně po krápnících v šedočerveném vápenci. Stěna leží na opačné straně údolí než předcházející oblasti, takže je od 10 do 5 na slunci. Parkování je stejné jako u předcházejících dvou oblastí. Stěna leží po pravé straně údolí a je viditelná již z daleka. Přístup začína ze silnice u Agriturisma, vede vinicemi kolem vodní cisterny a po stezce se dostanete po 10 minutách pod stěnu.
Terminal
Andro di Castelbianco: Oblast, kde byly na počátku 90.let udělány první cesty v 7 a 8 stupni, které jsou dnes místní klasikou a stěna oblíbenou destinací sportovních lezců. Styl lezení je podobný jako u Terminálu, stejně jako orientace stěny. Oblast leží u silnice pět kilometrů od Martinetta po pravé straně. Zaparkovat se dá pod koncem stěny po levé straně silnice a po stezce vyběhnout pod stěnu.
Ciusa: menší, severně orientovaná stěna z převahou pětek a šestek. Parkování je stejné jako pro Andro di Castelbianco. Oblast leží na protější straně, přejdete po mostě a půjdete podle vodovodu až ke stěně.
Ciusa
Bausu: Tato oblast se skláda z několika sektorů a je tam kolem 100 cest, převážně šestek a sedmiček. Přestože přístup je delší a strmější než k předchozím oblastem, byla to oblast, kde byly udělaný první cesty v údolí. Skály jsou orientovány převážně na jih. Přístup je z vesnice Verano, na kterou odbočíte po 5,5 kilometrech od Martinetta. Ve Veranu se parkuje na parkovišti u kostela. Potom projdete vesnicí nakonec a po cestě značené červenými trojúhelníky. Dojdete na cestu a po 150 metrech k vodárně, před kterou zase odbočíte do lesa po trojúhelníčcích. U cedule Bausu se dáte doleva a příjdete ke skalám.
Euskal, Colosseo, Rocca della Basura – tři stěny, ke kterým je také trošku strmější přístup s prvky ferrat, ale je tam hodně cest od 4 do 8. Parkoviště pro tyto stěny leží 13.5 km od Martinetta po levé straně za továrnou na hnojiva. Stěny jsou dobře viditelné, cestička k nim začíná po pár metrech a odbočky jsou značené mužíky.