Před dvěma měsíci na Lezci běžela vášnivá debata o Karlu Bělinovi,

jaký že je to barbar, protože kácí stromy u skal. Stromy u skal se ale kácely vždy.

Z praktických důvodů v blízkosti lidských obydlí, od časů romantismu z důvodů estetických a od konce 19. století i z důvodů lezeckých. Krásně je to vidět na následujících obrázcích.


Gahlerova věž v roce 1911. Stromy okolo věže jsou pěkně vykácené. Občas v neděli možná přišli rodiny s dětmi na piknik, zatímco otcové zlézali vrcholy okolních věží.



Gahlerova věž v roce 2005. Věž je uprostřed lesa. Piknik v mlází nikoho neláká a pravděpodobně je to i zakázané. Jenom na ty věže se ještě stále naštěstí leze.


Strom, který roste na skále ji rozrušuje a skály pak padají lidem na hlavu (viz ne tak dávné uzavření Hřenska a sanace skalních masívů nad ním).  Stromy které rostou okolo skal kazí dojem z majestátných věží.  Pro lezce to navíc znamená, že se na skále bude více držet vlhkost, bordel a mech.  Strom je obnovitelný zdroj, skála nikoliv. Staří Němci to věděli dávno.