Čtyřdélková cesta Perroux Gully TD 5 (WI 4+, M5, 5b) na Triangle du Tacul. Krasná ledová/mixová cesta na pohodový den na Aiguille du Midi... ale co když vám v ní dojde led?

Konečně přišel čas, abychom znovu zavítali do Alp. Jelikož podmínky nebyly nikde přímo ideální, zvolili jsme sázku na jistotu - Chamonix. V noci z pátku na sobotu jsme přespali na parkovišti kousek od Chamonix druhý den ráno jsme vzali první lanovku na Aig. du Midi.


Prvotní plán vylézt German Gully (Goullotte des Allemands) byl zhacen, jelikož nás předběhla jedna dvojce z Cosmiqu. Chere kuloár jsme již lezli a ani na jednoho Contamina se nám moc nechtělo. Zvolili jsme proto jako náhradní variantu Perroux Gully. Ze spodu jsme sice viděli, že ledu sice moc není, ale jelikož nám na OHM v Chamonix řekli, že German Gully nacházející se asi 50 m nalevo je v podmínce, domnívali jsme se, že Perroux Gully by na tom měl být podobně.


První délka Perroux Gully vlevo a Chere kuloár 4m vpravo.

První délka byla uplně zadarmo a víceméně sloužila jako rozcvička - 50 m s dvěma navrtanýma šroubama. Druhá délka byla již o dost zajímavější. Ledu ubývalo a obtížnosti přibývalo. Nicméně s trochou drytoolingu to bylo v pohodě. Nakonec jsem zaštandoval asi po 25 metrech, jelikož jsem zrovna narazil na fixní jištění. Obecně se dá říct, že celá cesta byla dobře zajištěná fixním a dalším jištěním a my jsme celkově použili 3x šroub, jeden friend a jeden vklíněnec.


Začátek druhé délky.


Konec druhé délky.


Druhá délka v podání Švadly.

Na třetí délku nastoupil Švadla. Po pár metrech se mi schoval za skálu (takže přístě štand až tam), a pak jsem povoloval, dobíral, povoloval, dobíral až najednou letí cepín vzduchem. Rychle jsem dobral na fest a řvu na něj, jestli je v pohodě. Naštestí se rychle ozval, že je vše v poho a ať prej lezu za ním. Dolezu za ním a už vidím důvod leteckého cepínu. Nad plošinou z fixním jištěním prostě došel led a zbyla tam jen tenká glazura a nepatrné spárky ve skále tak na špičku cepínu, ale ty nohy... prostě takovej rajbas, holá skála, tak akorát s lezečkama na tření. No a jak tam Švadla nalez, tak se s ním ta tenká grazura utrhla a on sletěl do cepínu, praskla repka mezi bungee a cepínem, který zpětnou razancí udělal krásný oblouk a letěl se podívat dolů na ledovec. Holt smůla jak cyp a my byli v půlce cesty se třema cepínama.


Začátek třetí délky, police nalevo za hranou.


Nu což, dneska bychom už nic jiného nestihli a já tu délku chtěl prostě zkusit. Měli jsme dvě poloviční lana na rajbasu a odlezy do 5 m. Když to pujde dobře, budu cvakat jen jedno lano a po tom druhém pak spustím cepín Švadlovi, aby to dolez. Pokud by to šlo špatně, vždycky můžu slanit a nebo mě Švadla spustí. Taková win/win situace, kdy jde jen o ten morál...


A tak jsem tam nalez. Nohy byly špatný, glazura odpadávala a já začal litovat, že jsem nechal monohroty doma. Nicméně cepíny braly dobře. Byla to taková chirurgická práce, ale prvních 5 metrů a první friend byly za mnou a následoval první crux, jelikož led najednou došel úplně. Šikmý traverz doleva nahoru a mačkama na takovou oblou římsu prakticky na tření. Výšvih nahoru a už jsem byl na tom zase líp... ale jen na chvilku. Další fixní jištění asi 5-7 metrů nade mnou. První dva metry dobrý, ale pak přišla další úzká spárka na špičky hrotů. Byl to skoro takovej cepínovej sokolík se dvěma cepínama v jedné spáře nad sebou a pravá noha na tenké glazuře nebo na tření.


Třetí délka (focena z police) a dva cruxy.

Jediný štěstí, že to bylo položený, a když byly dobře nohy, tak si člověk aji odpočinul. Jinak ale svaly na rukách našponovaný, připravený na to, že nohy ujedou. Po pěti metrech cvakám další (fixní) jištění a vyklepávám. Je to dost na hraně. Ledu čím dál míň a ruce začínaj být unavený - jako bych celou dobu lezl v převisu, i když je to jen blbej rajbaz se špatnou glazurou. Asi dalších 5-7 metru doprava za oblou hranou vidím další fixní jištění. Je to sice trochu níž, než je vyznačenej v průvodci, ale na druhou stranu se odtamtud dá přetraverzovat do Chere kuloáru, a když tak dolízt tu poslední délku.


Pokračoval jsem tedy v cepínovém sokolíku na levou stranu a ledu začalo ubývat ještě víc. Asi po 4-5 metrech lezení následoval další crux - traverz asi 3m doprava za hranu k fixnímu jištění. Naštestí jsem ve výšce travezu narazil na starej zamrzlej vklíněnec, kterej ale působil dost solidním dojmem. Potom už následoval morálovej traverz doprava k fixu a bylo to doma! Bylo mi sice jasný, že tenhle slaňák není ten v průvoci, ale dál to prostě nešlo - došel led. Před námi byla čistá skála ani spárku na cepín jsem tam neviděl.


Pokud tady místo mě byl nějákej úchyl do drytoolingu na plotnách, možná by pokračoval, ale já jsem věděl, že pro mě bude poslední délka Chere kuloárem, který byl asi 3 metry napravo. Každopádně vylezl jsem to na jednom laně, i když ty odlezy byly trochu delší, než jsem předpokládal. A tak jsem k druhému lanu připnul cepín na karabině, poslal to Švadlovi a už se jen kochal jeho výkonem. Neměl to chlapec jednoduchý, ale vylezl to čistě a bez odsednutí.


A jak dál? Dále byl trochu delikátní traverz do Chere kuloáru a vylezení poslední délky. Slanění čtyř délek na ledovec, úspěšné hledání ztraceného cepínu a hurá do chaty na pivo.


Další den jsme vyrazili na Arete du Diable, ale počasí nám nepřálo, a tak jsme to asi v půlce kuloáru do Col du Diable otočili a šli domů.

Mrkva & Švadla

Více příspěvků od Mrkvy a spol. na www.ryziborcizhor.cz

PS: omlouvám se za množství a kvalitu fotek, ale foťáky jsme si pro jistotu zapomněli doma a s mobilem a s jedním cepínem to není úplně vono ;)