Letošní podzim jsme zavítali na vzdálenou lezeckou oblast v dalekém Turecku.
Již jednou se zde objevil mírně reklamně zaměřený článek, který byl překladem zaslaným místními lezci, kteří zde vedou lezecký kemp. Viz Geyikbaryiri na Lezci link dole.
Oblast, která si mezitím již vydobyla místo na lezeckém výsluní (sami jsme byli překvapení, jak mnoho němců už o ní ví), se i nám stala po dvanáct dní místem, kde jsme rozdírali kůži prstů o drsné chyty, vyhřívali se v podzimním slunci a mokli v tuhých lijácích.
Jana leze cestu Drill Instructor, 7+/8- v sektoru Sarkit
Historie oblasti:
Za objevením oblasti stála fotografie stěn zaslaná tvůrcem cest v A Ötztürkovi Kayikcimu někdy na přelomu tisíciletí. Na fotografii byly zachycen pás stěn nedaleko vesnice Geyikbayiri, s otázkou zda by nestálo za to zde udělat nějaké cesty. A tak se v zimě roku 2000 sem Otztürk vydává a začíná dělat první cesty. Začátky byly prý velmi obtížné, místní vůbec nechápali, co tam ti samozvanci dělají, nejdříve si prý mysleli, že jsou to hledači pokladů. Prvovýstupci museli vysvětlovat a uklidňovat místní. Prý i na kolem vedoucí silnici bylo i několik nehod způsobených šokovanými řidiči, kteří spatřili lezce na stěně.
Ještě v 2002 zde bylo jen asi 30 cest, ale růst oblasti nabíral na obrátkách.
Neznámý lezec leze náročnou cestu Mezarlariniza tukurucem, 8- v sektoru Anatolia
Příjezd, přístup:
Příjezd začíná vždy příletem (pokud pominu vyčerpávající příjezd do Turecka po vlastní ose) přileťět se dá z Norimberka, Lipska Drážďan nebo Berlína. Samozřejmě je možné do Antálye přiletět i z Prahy, ale letenky byly o dost dražší. My jsme zvolili Drážďany. Po celkem kraťounkém letu, kdy máte sotva čas na snědění jídla v letadle, přistanete na pobřeží známé Turecké riviéry - v Antalyi.
Antalya je velké celkem bez vkusu vybudované město plné hotelových paneláků. Najdete zde i staré město, které tvoří jádro Antálye, ale vcelku je to velký rumraj. Ti kteří sem letí, aby zde strávili dovolenou na pláži by jistě našli mnoho příjemnějších míst k pobytu. Ale milovníci hor a skal to je jiná. Ti si zde celkem užijí.
Na severozápad od Antálie se totiž nachází mohutné pohoří, jehož vrcholy dosahují až 3 tisíc metrů nad mořem. A na úpatí těchto hor najdete několik perfektních skalních oblastí.
Jednou z nich je i Geyikbayikri Oblast pojmenovaná podle ve svahu hor položené vesnice. Stěny jsou situovány do tvaru velmi širokého kaňonu po stranách údolí, přičemž na jedné straně se tyčí stěny ve dvou patrech. Tato strana je na slunci a oba pásy skal dosahující až přes 40 m se táhnou v úctyhodných délkách. Horní dokonce téměř v kilometrové délce.
Cesty celkem se zde nachází více než 400 cest a je rozdělána slušná řádka projektů. Toto číslo se však ani vzdáleně nepopisuje potenciál oblasti. Ten je mnohokráte větší a to, co do počtu to do kvality.
Panoráma horních hlavních stěn v Geyikbayikiri (klik = hi res)
Kemp ubytování:
Většina lezců, kteří navštíví Geykbayiri spí v Josito kempu. Není drahý a je prostě dobrý. Dobrý je svojí polohou, výběrem ubytování a služeb, přičemž je na hony vzdálený klasickým kempům. Vše je podřízeno lezcům a vybudováno maximálně účelně. Když říkám, že není drahý neznamená to, že je levný, je spíš přiměřený tomu, že se někdo musí postarat o to aby byly vyvezené odpadky a na záchodech doplněný papír. Ceny ubytování se liší ve vlastním stanu 3 € na osobu. Chatka, která nabízí komfortní spaní na kvalitních matracích je v ceně od 20 do 40 €. (cena záleží, zda je v chatce sprcha nebo ne)
Hlavní „stan“ kempu, zde se v útulné prosklené verandě pije, jí a plánuje lezení dalšího dne.
Variant je mnohem více údajně je zde ještě jeden kemp a velké množství kempů u moře.
Cenově zajímavou variantou se jeví objednání pobytového zájezdu do nedalekého Kemeru či Antálye. V případě nákupu last minute zájezdu je možné, že za cenu jen nepatrně vyšší budete mít kvalitní více hvězdičkový hotel s polopenzí. Pak sice cesta ke skalám se z pěších 3 - 10 minut změní na 30 - 45 minut autem. Ale vzhledem k tomu, že ze dvanácti pobytových dní jsme měli 3 deštivé, tak pro takovéto dny je jednoznačně lepší mít hotel.
naše letenka stála 220 Euro z Drážďan
za 280-300 lze koupit let s polopenzí do 4 hvězdičkového hotelu.
Klima:
Na přelomu října a listopadu se pohybovaly noční teploty kolem 18 stupňů a denní vysoko přes dvacet. Občas nás slunce zahnalo do stinnějších sektorů. Občas se v tomto období objevily přeháňky bouřkového charakteru, ale většinou to nebylo nic trvalého, ale občas byly i docela silné. Promočené stěny, až na některé krápníky, byly lezuschopné během několika hodin.
Ráno a večer se zvedal vítr a přes den se uklidnil a bylo až horko.
Průvodce, mapy navigace:
Pokud pojedete z Antalye půjčeným autem z letiště je dobré mít podrobnou mapu. Tu je v Turecku celkem obtížné sehnat, ale i z ní není putování nic jednoduchého. Silnice ani města nejsou příliš dobře značeny. Provoz naštěstí není příliš velký. To teda neplatí pro centrum Antalye.
Průvodce nově vydaný Ötztürkem Kayikcim je moderní ukázkové dílko, která vás zavede bezpečně, ke kterékoliv cestě a navíc jeho zpracování poslouží i coby kulturně historický průvodce celou přilehlou oblastí. Popisuje skály místní Antalyijské, ale i vzdálenějšího Olymposu a pobřežního Akyarlaru. Lze ho zakoupit v kempu v Geyikbayiri a v kempu v Olymposu.
Vlevo starší vpravo čerstvý dost pěkný průvodce – 18 € v kempu
Potraviny a voda:
Voda v kempu je vynikající. Lze ji načerpat v jednom z asi čtyř kohoutků rozvedených po kempu.
Jídlo pak je možné si připravovat na zapůjčeném vařiči (velkej propan butan s velkou plotýnkou - 1 € na den) asi nemá cenu brát vlastní benzínový (Plynové katruše zde asi neseženete).
Potraviny a jídlo vůbec to je v Turecku kapitola sama pro sebe. Skoro to nejlepší a nejchutnější je téměř nejlevnější. A sice velmi jsme si oblíbili placky na dolním trhu, (8 km dolů směr Antalya) dělají je s masem (skopové), nebo kopřivami, nebo sýrem (ty jsou nejlepší). Skuteční gurmáni a ochutnávači budou mít prostě co dělat, aby dokázali vůbec ochutnat to, co tato krajina nabízí. Například Beyin Salatasi - marinovaný ovčí mozek, no řekněte, neutloukli byste se po tom?
Ranní pohled na kemp sevřený do vápencových kleští
Statistika oblasti:
26 sektorů, 400+ cest
Popis oblastí nejdříve stěny nad kempem a pak severní sektory a na závěr hlavní stěny. Sektory jsou zmíněny zprava doleva. Šedivě jsou označeny sektory a červeně pěkné doporučené cesty.
Stěny nad kempem:
Sektor Hart - sektor mající dvě části s cestami kolem sedmého stupně v obou sektorech po sedmi cestách.
Sektor Left cave - sektor v němž stěny dosahují výšky kolem 30m, tvoří dvě nápadné jeskyně, které nabízejí super vytrvalostní lezení
Black Moon, 9-krásná vytrvalostní pecka, podél doprava ubíhající hrany jeskyně
Toxic gravity, 8+/9- delší pěkná vytrvalostní cesta, podél pravé hrany levé jeskyně
Sektor Yilan - menší sektor mezi Turkisch Standard a Left Cave v němž stěny dosahují výšky od 25 do 32m, a nejdete zde cesty kolem od sedmiček do osum plusek. ,krásná vytrvalostní pecka, podél doprava ubíhající hrany jeskyně
Sektor Turkish standard - sektor, který se nachází přímo nad kempem a najdete zde cesty obtížnosti kolem sedmého až devátého stupně. Přístup ke stěnám je asi kolem 3 minut od kempu, proto je poměrně hodně navštěvovaný.
Turkish standard, 7+ cesta která dala jméno sektoru, nebo naopak? Každopádně zaslouží si pozornost, parádní cesta po pilířku.
Mission to mars, 9- brit by řekl bloddy hard, američan fucking hard a jen 9-, avšak parádní linie
Pathfinder, 9- nádherná cesta pokud ji lezete celou, k prvnímu řetězu je to pěkné 8-
Sektor Right cave - sektor s kratšími cestami, po stranách malého vhloubení jsou cesty lehké, středem pak vede devět mínus a devět.
Nemo, 8+ - parádní cesta po vystouplých žílách v převisu
Severní stěny
Sektor Trebenna - velmi pěkné severní stěny za potokem nad kempem, hostí většinou obtížnější cesty, zalezou si zde i začátečníci protože cesty mají většinou řetězy před obtížným závěrečným dolezem. Stěny Trebenny se rozdělují na Trebenna levá a Trebenna pravá.
Diplomarbeit, 8+/9- parádní cesta po pilířku.
S klasse, 9- dlouhá a poměrně náročná cesta, nabídne parádní vytrvalostní lezení.
Jana Lukášová leze cestu Try to enjoy, 9- v sektoru Anatolia, v pozadí John s druhou Janou dvoudélkovou cestu Sado Mazo, 7+/8-
Sektor Gizlibahce - První sektor zleva v horním podlouhlém masivu. Jsou zde udělány převážně lehčí cesty. Je jich zde asi 15.
Sektor Cesme - Druhý sektor mezi Gizlibahce a Sarkit. V levé a pravé části je dohromady asi 20 obtížnosti kolem od 7+ do 9.
Sektor Laboratuvar - Malý sektůrek jen se dvěma cestam. Z nichž jedna je často fotografovaná cesta Moruk.
Sektor Sarkit - Nádherný sektor přímo nad kempem a Lokantou.
Sektor Magara - velmi pěkné stěny mezi sektory Sarkit zleva a Anatolia zprava. Sektor který vyplňuje roh mezi těmito stěnami. Jsou zde převislé cesty po krápnících.
Kapt’n Kirk, 8-cesta začíná na nápadném krápníku a pokračuje přes převislou díru.
Sektor Anatolia - nádherné odpolednímu slunci vystavené stěny. Mají v průvodci levou a pravou část. Najdete zde dlouhé cesty ke třiceti metrům vedoucí převážně kolmými velmi technickými plotnami. Po ostrých jehličkových chytech. Fantazie
Try to enjoy it, 9- cesta začíná na nápadném krápníku a pokračuje přes převislou díru.
Mezarlariniza Tukurucem, 8- parádní cesta mnohem hezčí než její název.
Sektor Geyik - více členitý sektor bez výrazných kompaktních částí stěn.
Sektor Dragon - vpravo od sektoru Geyik, jedenáct parádních cest kolem osm a osm plus v perfektní skále.
Sektor Kekik - menší, asi jen 4 cesty, zatím ještě ne zcela objevený sektor
Sektor Kanyon - kolem 20 cest těžší i lehčí, chráněné před větrem a většinou ve stínu. Ostrá skála.
Sektor Zeus a Zeytinlik - nevýrazné sektory s dosti členitou skálou.
Sektor Poseidon - levý sektor v mohutném amfiteátru stěn se šestnácti parádníma převislýma cestama.
Sektor Ottoman - vpravo od sektoru Poseidon, s 15 cestami obtížnosti 6 až 8+.
Sektor Mevlana - centrální sektor ke kterému přijdete při pochodu přímo odspodu a kde najdete jedenáct cest některé celkem obtížné až do 10-.
Sektor Barbarossa - krásný sektor, jakoby mírně napravo od středu amfiteátru s legendární cestou Barbarossa, která vede vymletým tunelem aby jste k řetězu vylezli dutinou uprostřed stěny.
Sektor Alaadin - skoro poslední sektor v oblasti , je nejlevější sousedem Barbarossy, je zde jen čtyřka lehčích cest.
Sektor Akdeniz - stěna jejíž levá část se zřítila a tak zanechala jen 3 celkem pěkné cesty.
Tomáš leze cestu Working class, 7- v sektoru Sarkit
1 sektor, 17 cest Je oblast asi 20 minut vzdálená od Geyikbayiri. Leží přímo u moře a nabídne asi dvacítku cest přímo nad mořem.
Je zde i pěkné koupání a příjemná poklidná oblázková pláž. Trochu nepříjemný přístup a parkování u frekventované silnice.
Olympos
8 sektorů, 110 cest Nově vznikající oblast v krásné poklidnějším prostředí nedaleko moře. Nachází se asi 75 km od Antalye a nabízí poměrně pěkné lezení po dosti neolezené a ostré skále.
Tip:
Rozdělíme je na tipy lezecké a kulturní:
Tipy lezecké:
Nezapomeňte si tape a dostatek magnézia. To první určitě budete potřebovat na vyspravení rozedraných prstů, to druhé zase v Turecku lze jen stěží koupit.
Tipy kulturní:
Seznam tipů, co vše zhlédnou třeba v rámci rest-dayových dnů by byl asi hodně dlouhý.
Antické památky jsou četnější než byste čekali, jsou rozsáhlé a překvapivě zachovalé. Řada lidí tvrdí, že je jich zde více než v sousedním Řecku.
Ne všude je na ně nabalena jinde tak častá komerce, často se zdá, jako by ani Turci si neuvědomovali význam těchto památek.
Přímo nad stěnami lze navštívit prastaré ruiny pozůstatky řeckého osídlení, místo je známé jako Trebenna.
V rozumné vzdálenosti od Antálye se nachází také prastaré Side.
Při návštěvě lezecké oblasti Olympos je možné si prohlédnout velmi zachovalé antické ruiny nacházející se přímo nad mořem. A výrony hořícího plynu v Chiméře.
Určitě stojí za to navštívit nedaleký Thermessos, řecké osídlení staré 2200 let. Nachází se v nadmořské výšce 1000m.n.m a ač částečně zničené několika zemětřeseními, najdete zde mnoho zachovalých impozantních památek. Vstup do areálu, stojí 9 YTL.
nespěte nikde v této oblasti načerno oblast je monitorována policií a ti vás budou pokutovat. (na druhou stranu, asi málokde se budete cítit tak uvolněně jako v těchto zeměpisných šířkách)
na druhé straně když už budete spát někde tak vás může objevit vlastník pozemku a s tím se lehce domluvíte
nimo turistická centra (kde je možné se dorozumět něm., angl. ale i třeba rusky) nepočítejte, že se domluvíte.
při cestování vlastním nebo půjčeným autem zapomeňte na pravidla, zapomeňte na dravost, tu nechte místním a snažte se přežít.
neskákejte na lep naháněčům do restaurací v Antalyi, celkem zabíralo hladit si břicho a odpovídat právě jsem jedl
Památky vás budou doprovázet na každém kroku a některé vás dostanou do kolen
Ceny:
V turistických centrech je možné platit Eurem ovšem místní vám téměř vždy nabídnou nevýhodný přepočet.
Nejlépe je platit kartou. Což jde téměř na všech benzínkách a také v supermarketech v Antalyi.
5.11.06 Přepočet : 1 € = 1,9 YTL , 1 YTL = 15.50 Kč
Jen k tomu řízení, můžete taky přistoupit na jejich hru, troubit, zkracovat si křižovatky přes chodník, jezdit na červenou, předjíždět zleva, zprava, stopky a značení na silnici brát jako orientační doporučení atd. Prostě si to užívat. Mimochodem, za celou dobu jsme viděli jen dvě banální bouračky a ucpaný město jsme nezažili. Denně vidím u nás v rádoby civilizované zemi víc a horších bouraček. A zacpaný silnice znáte.
V průvodci navrhují www.anterentacar.com prý mají slevy pro lezce, tu kterou jsme si vybrali my, nemohu doporucit, ty nás trochu ošidili, přestože neměli špatný ceny. Nebo právě proto.
Byli jsme s bratrancem v Geyikbayiri 14 dni pred Jirkou S. Auto jsme si pujcovali v JoSiTo kempu za 20€ na den (samozrejme s benzinem tak na dojeti k cerpaci stanici do Antalye - jak je v Turecku dobrym zvykem :-) Auto pristavi do kempu a v kempu ho zase vracis. Navic cena 20€ je dle nasich zkusenosti opravdu vyhodna.
Mno já nevím ja tam dojel autem z česka a řeknu vám že bouraček tam bylo po cestě docela dost a místy ani nešlo poznat jestli to byly auta traktory nebo nejaký jiný místní výtvor. a zácpy? v antalyi moc ne ale po cestě jich bylo az az a to jsem absolboval vždy cestu přes turecko v noci. polovina turků nesvítí ani když nejde vidět ani na krok a ta druhá ma napůl nefunkční světla.
co se týče nejakých místní pochuti tak sice super ale turci jsou takový higyjeničtí barbaři že se střevní potí jen tak nějekýmu civilizovanýmu evropanovy navyhnou. a to bych vam ještě klidně mohl povykládat ja jsou to zruční řemeslníci. při opravě okna nic nezpravili a ještě ty dveře nešli ani otevřít. A to vám budou vykládat jací jsou vaši kamarádi a jak strašně chtěj do EU ale po týdnu s bandou těchhle neschopáků jsem se plně přesvědčil ze tenhle národ pro nás bude mít tak akorát obrovský teroristický a loupežnický přínos. a třešníckou na dortu byl nejdražší benzín v evropě 100oktanů tam stojí přes 60kč.
Byla jsem v Turecku v r.2000 a vsude se dalo celkem v poho dojet stopem. Potloukali jsme se tam mesic a déle než 10min jsme cekali jen protoze nic nejelo. Tak mozna by to slo i bez toho auta.
Pekny clanek lakajici k navstiveni oblasti. Jen jedna prosba: nemohl bys Jirko napocitat (opsat z pruvodce?), kolik je tam zhruba cest ruznych (i nizsich!) obtiznosti (napr. do 6 X cest, 6+ az 7+ Y cest atd.)?
Jojo pekne, stravili jsme tam peknych 14 dnu v breznu 2006, mel bych jen nekolik poznamek. Oblast je to pekna, doposud nezkazena lezeckou turistikou, dneska jsem se vratil z Chorra, ze ktereho mi ve vsech ohledech bylo v porovnani s Geykibairi na ... (nevolno)
mel bych jen nekolik poznamek ktery nezaznely a podle mne jsou pomerne dulezity.
Ad klasifikace:
V zivote jsem nezazil tvrdsi!! tzn nikdy jsem nelezl tezsi 6 a 7, klasifikacne se to srovnava nekde kolem 8- (to je z debat s mnoha lezci z vice zemi a ruznych stupnu vykonosti). Pro nekoho kdo se nepohybuje v klidu v obtiznostech kolem 8-/8 to podle neni vhodna volba. Napr. cesta Bizon (foto) klasifikovana 6+ (UIAA) je podle mnoha lezcu vcetne majitelu kempu nekde na urovni 6b+ mozna 6c (French). lezl jsem to predposledni den pobytu a malem si utrhnul oba bicepsy. Takze bacha na lehky cesty vubec nejsou lehky a hlavne jich tam (nastesti) neni moc, kazdopadne ne na 14 dni intezivniho lezeni. Rad vyslechnu cizi nazor ale hlavne ty starsi cesty z pera Tureckeho matadora Kayiciho jsou velmi, velmi tvrdy, efekt velmi dobreho lezce ktery dela lehky cesty. Hlavni nytovaci aktivita nyni vychazi od jednoho ze spolumajitelu kempu Tobiase Hauga, kterej je taky velmi nekompromisni v klasifikaci a hlavne co jsem mel moznost se s lidma z Josita bavit jejich filosofii nejsou mraky lehkejch cest.
Tedy muj osobni nazor Geyikibairi, pro nekoho 8-/8 a vyse je to raj, pro nekoho nize je to hezkej zazitek z hezkyho mista ale lezecky boj o preziti.
Dalsi lehkej trouble je jak se dostat ke skalam vubec, bud si najmete auto, nebo se nechate dovezt z Josita (coz dela vetsina). Anebo altenativni cesta je nasledujici: z hlavni krizovatky v Antalyii autobusem 56 do Cakirlaru a pak pesky 8 km vzhuru (vetsinou vas okamzite nekdo vezme a ani nemusite stopovat). Trouble je jak se dostat na tu hlavni krizovatku z letiste, pokud nechcete taxikem tak musite jit pesky na vnitrostatni letiste (2km) a tam jede (nelze specifikovat) nekolikrat za den autobus. Takze nejlepe nechat se odvezt z Josita bylo to za 30 Euro. Cesta zpet na letiste neni problem jelikoz se vetsinou s nekym date dohromady v kempu.
Mozna mi to v textu nejak uslo ale v Geykibairi jsou dva anebo byly dva kempy (ten mensi tureckej u silnice, neni tak hezkej uz asi Josito zlikvidovalo). Kdyby tam byl je na vas jak rozlozite svoje finance. Dale je tam velmi prijemny posezeni primo u Turka u silnice pod skalama, kde neni k zahozeni neco utratit a nemazat rovnou na hromadnou veceri v Jositu.
A naposled dve poznamky by stalo za zminku, ze posledni rok pusobil v Jositu David T. z Tabora, dobry spolecnik, takze vzdat mu hold by nebylo spatne.
A druhou, takovou spise pravdarskou prosbu, kdo tam pojedete a privezete si pruvodce nekopirujte je kamosum, obzvlaste Turecke lezce to stalo mnoho usili nez aby vam pak bylo lito par eur za pruvodce, ktery stejne prochlastate.
Clanek krasnej, o oblasti vyslo nekolik hezkejch clanku v Klettern a v britskym Climb.
jo a taky me tam pokousal velikej pes plemene Karabashsky pastevecky pes, takze jsem si po navratu dal pro jistotu antirabickou (protivzteklinovou) profylaxi v Praze na Bulovce. Konkretni rada do Cakirlaru z kempu nechodit zadem ale po silnici. Tak bacha psi tam jsou vcelku vostraci.
Diky Kubovi i Jirkovi za upresneni, tim to pro nas slabochy pada. :( Asi budeme muset zase jet na Kalymnos, kde je klasifikace posunuta pro nas priznivym smerem! :)
Stravil jsem tam 14 dni a lezu na on sight max. 6+ a v 7- uz padam. I tak jsem si uzil skveleho lezeni. Lehci cesty tam jsou. Podle me na ctrnact dni v pohode. Stejne mas kazdy treti den rest ;-)
Stravil jsem tam 14 dni a lezu na on sight max. 6+ a v 7- uz padam. I tak jsem si uzil skveleho lezeni. Lehci cesty tam jsou. Podle me na ctrnact dni v pohode. Stejne mas kazdy treti den rest ;-)
Jojo pekne, stravili jsme tam peknych 14 dnu v breznu 2006, mel bych jen nekolik poznamek. Oblast je to pekna, doposud nezkazena lezeckou turistikou, dneska jsem se vratil z Chorra, ze ktereho mi ve vsech ohledech bylo v porovnani s Geykibairi na ... (nevolno)
mel bych jen nekolik poznamek ktery nezaznely a podle mne jsou pomerne dulezity.
Ad klasifikace:
V zivote jsem nezazil tvrdsi!! tzn nikdy jsem nelezl tezsi 6 a 7, klasifikacne se to srovnava nekde kolem 8- (to je z debat s mnoha lezci z vice zemi a ruznych stupnu vykonosti). Pro nekoho kdo se nepohybuje v klidu v obtiznostech kolem 8-/8 to podle neni vhodna volba. Napr. cesta Bizon (foto) klasifikovana 6+ (UIAA) je podle mnoha lezcu vcetne majitelu kempu nekde na urovni 6b+ mozna 6c (French). lezl jsem to predposledni den pobytu a malem si utrhnul oba bicepsy. Takze bacha na lehky cesty vubec nejsou lehky a hlavne jich tam (nastesti) neni moc, kazdopadne ne na 14 dni intezivniho lezeni. Rad vyslechnu cizi nazor ale hlavne ty starsi cesty z pera Tureckeho matadora Kayiciho jsou velmi, velmi tvrdy, efekt velmi dobreho lezce ktery dela lehky cesty. Hlavni nytovaci aktivita nyni vychazi od jednoho ze spolumajitelu kempu Tobiase Hauga, kterej je taky velmi nekompromisni v klasifikaci a hlavne co jsem mel moznost se s lidma z Josita bavit jejich filosofii nejsou mraky lehkejch cest.
Tedy muj osobni nazor Geyikibairi, pro nekoho 8-/8 a vyse je to raj, pro nekoho nize je to hezkej zazitek z hezkyho mista ale lezecky boj o preziti.
Dalsi lehkej trouble je jak se dostat ke skalam vubec, bud si najmete auto, nebo se nechate dovezt z Josita (coz dela vetsina). Anebo altenativni cesta je nasledujici: z hlavni krizovatky v Antalyii autobusem 56 do Cakirlaru a pak pesky 8 km vzhuru (vetsinou vas okamzite nekdo vezme a ani nemusite stopovat). Trouble je jak se dostat na tu hlavni krizovatku z letiste, pokud nechcete taxikem tak musite jit pesky na vnitrostatni letiste (2km) a tam jede (nelze specifikovat) nekolikrat za den autobus. Takze nejlepe nechat se odvezt z Josita bylo to za 30 Euro. Cesta zpet na letiste neni problem jelikoz se vetsinou s nekym date dohromady v kempu.
Mozna mi to v textu nejak uslo ale v Geykibairi jsou dva anebo byly dva kempy (ten mensi tureckej u silnice, neni tak hezkej uz asi Josito zlikvidovalo). Kdyby tam byl je na vas jak rozlozite svoje finance. Dale je tam velmi prijemny posezeni primo u Turka u silnice pod skalama, kde neni k zahozeni neco utratit a nemazat rovnou na hromadnou veceri v Jositu.
A naposled dve poznamky by stalo za zminku, ze posledni rok pusobil v Jositu David T. z Tabora, dobry spolecnik, takze vzdat mu hold by nebylo spatne.
A druhou, takovou spise pravdarskou prosbu, kdo tam pojedete a privezete si pruvodce nekopirujte je kamosum, obzvlaste Turecke lezce to stalo mnoho usili nez aby vam pak bylo lito par eur za pruvodce, ktery stejne prochlastate.
Clanek krasnej, o oblasti vyslo nekolik hezkejch clanku v Klettern a v britskym Climb.
Díky Jakube moc za doplnění, vše co říkáš mohu potvrdit.
Posun obtížnosti je evidentní i ve vyšších stupních například v 9tých. Jestli to platí i výše 10- a 10+, ale to nedokážu říci. Bude si asi těch cest více vážit:-).
Otázka je, jak by to vypadalo, až tam člověk mírně zdomácní. Je to trochu specifické lezení.
Doplnění by mohly pokračovat a článek by tak nakynul na dvojnásobek.
Nebo stačí jen věta. Geyikbayiri a Turecko stojí za to.
Ps. Druhý kemp funguje je levnější, nevaří se zde a pro stan zde mají pěkné místo blízko k hlavním stěnám.
Je to super článek, moc dobře se to čte a když to člověk zažije na vlastní kůži není co dodat.Užili jsme si krásné lezení,výlety po tureckých památkách a samozdřejmě řízení auta.Děkuju všem co se účastnili a těším se na další akce.Tomáš
je vyborny, vystizne popisuje jednu z nejlepsich tureckych oblasti. Jen bych si mirne zaprudil: kdyz uz se, Jirko, rozhodnes mermomoci pouzivat v ceskem textu anglictinu, tak anglicky: "rest days" by bylo mnohem prijatelnejsi nez "rest dayich", to je fakt drsny, ale to jen tak na okraj...:-)
Turecko se chlubí tím, že je zemědělsky zcela soběstačné, předpokládám, že i tahle komodita bude z domácích zahrádek a za přijatelnou cenu.
Hodně si prý lidé vozí z Turecka pěkné a levné vodní dýmky.