Chan Tengri - Vládce nebes - tato impozantní hora rozprostírá svůj štít na hranici Kyrgyzstánu, Kazachstánu a Číny v úctyhodné výšce 7010 m n.m. Bývá cílem mnoha ambiciózních horolezců, avšak jen některým dopřeje vystoupit až na vrchol.
Náš článek je o přípravách, odhodlání, uskutečnění výstupu severní normálkou z ledovce Inylchek a v neposlední řadě o čtyřech dnech čekaní ve výšce 6200 m n.m., dokud hora nesvolila k pozdnímu výstupu a nočního sestupu se šťastným koncem.
Chan Tengri !!!
(aneb příběh Bezprsťáka)
Cíl výpravy: Chan Tengri (7010m.n.m.), Ťan Šan, Kyrgyzstán/Kazachstán Trasa: severní normálka z ledovce Inychek - obtížnost 4 UIAA + fixní lana Členové výpravy: Mrqa (Vít Orava), Majky (Jaroslav Maixner) Časotrvání: cca 4týdny (13.7.-8.8.2014) Dobita: 31.7.2014 19:50 Náklady (bez vybavení): 28 000 kč/os + 13 000 kč/os letenka
Tak konečně jsem se dostal k tomu, abych vám trochu přiblížil jeden krásný zážitek, který se uskutečnil v létě 2014 - úspěšný výstup na Chan Tengri nebo také Khan Tengri či Vládce nebes! Ale začněme pěkně po pořádku... je toho celkem dost, takže klidně přeskočte to, co vás nezajímá - ale né celej článek! ;-)
Pozn. č. 1: Ceny budu uvádět ve měně, kterou jsme platili. Prakticky lze skoro všude platit eury, dolary či Kyrgyzskými somy, kde 1 som = 0,40 Kč.
Pozn. č. 2: Snažil jsem se dodržovat co největší autentičnost, proto jsou některé citově zabarvené popisy a pocity z cesty v původním necenzurovaném znění.
1. den: Přílet Bishkek a mašrutkou do Karakolu
1.- 4. den: Karakol snaha vyřídit permity. Bohužel jsme byli přinuceni si koupit celý balíček.
4.-7. den: Odjezd do Maida Adyr a následné třídenní čekání na helikoptéru.
7. den: Přílet do BC
8. den: Aklimatizační trek do C1 (4600 m n.m.).
9. den: Aklimatizační trek do C2 (5500 m n.m.).
10. den: Kvůli počasí jsme vystoupili pouze asi do 5800 m n.m. směrem na Csepajer. Pak zpět do C2.
11. den: Sestup do BC.
12. den: Oddych v BC.
13. den: Výstup do C1.
14. den: Výstup do C2.
15. den: Výstup do C3.
16. den: Kvůli počasí jsme se nepokusili o útok na vrchol, ale jen jsme trochu vystoupali a postavili C4 (6200 m n.m.).
17.-19. den: Čekání na počasí v C4.
19. den: Kolem poledne se počasí konečně trochu umoudřilo a my jsme vyrazili a obhlídku po okolí, z čehož nakonec byl útok na vrchol. Vrchol docílen přibližně v 19:45. Poté noční slaňovačka dolů!
20. den: Sešli jsme z C4 do C2.
21. den: Sešli jsme z C2 do BC a chlastali a oslavovali jak mourovatí!
22. den: BC
23. den: Odlet z BC do Maida Adyr a zase ten chlast!
24. den: Návrat do Karakolu.
25.-26. den: Lehárko u jezera Isyk-ul.
26. den: odlet z Bishkeku domů.
Kudy nahoru?
Na Chan Tengri se chodí buď ze severu, kde se nachází kyrgyzský (Tien-Shan Travel) a kazachský (Ak-Sai travel) base kemp, a nebo z jihu, kde je společný kemp obou cestovek pro Chan Tengri i pro Pik Pobědy. Skoro všichni lidi chodí po normálkách, proto budu mluvit jen o nich.
Většina horolezců chodí z jihu, jelikož se tam dá dostat i pěšky - bez použití vrtulníku - a navíc můžete dát obě sedmitisícovky za ráz, což ne super, ne?... Bohužel NE! Cesta do jižního kempu trvá minimálně 3 dny škaredým rozpukaným ledovcem a Pik Podědy je o dost vyšší level než Chan Tengri a často se stane, že tam za celou sezónu nikdo nevyleze. A hlavně, z jižní strany Chan Tengri musíte cestou nahoru přejít přes serakové a lavinové pole, které jsou opravdu nebezpečné a lidi tam umíraj! I když někteří "horolezci" říkají, že jižní strana je lehčí a berou si nahoru místo cepínu trekové hole, nejtěžší a poslední úsek z C3 na vrchol západním žebrem je stejný jak pro jižní normálku, tak pro severní. Tedy jednou větou: Z jihu prosím NE!
My jsme šli, po doporučení od našeho kamaráda, ze severu z kyrgyzského kempu. Cesta to byla náročná, ale nádherná! Pokud nejdete jako první v sezóně (začátkem července), tak se můžete těšit na vcelku vyšlapanou cestičku, kde je každé obtížnější místo zajištěno fixními lany pochybné kvality a stáří. My jsme do base kempu dorazili 20. července, což se ukázalo jako dobře zvolené datum (příště bych jel asi o týden dřív), jelikož jsme všude potkávali dost lidí, kteří mám rádi popsali cestu, kterou absolvovali a navíc ještě nebyla taková horolezecká zácpa, jako při cestě dolů (3.-4. srpna), kdy se z Chána stával skoro Václavák. Tady tedy narážím na nepotřebnost map nebo GPS, jelikož je cesta lemována fixními lany, takže se prakticky nemůžete ztratit a stačí si horu a trasu dopředu nastudovat z internetu. Jakýkoliv horský vůdce je nepotřebný.
Popis trasy:
Pozn.: Všechny těžší úseky na Chánovi jsou zajištěné fixními lany, na které používáte žumar. Tyto lana mají sice pohybné stáří a kvality, ale skoro vždycky lze mezi nimi (vetšinou je tam více lan) najít nějaké uspokojivé (army lana nebo černá jsme využívali nejvíce) - svoje lano tedy není potřeba tahat. Lezení s žumarem vám může dost ulehčit cestu, zejména pokud ho používáte jako šplhadlo a né jen jako jištění. Proto obtížnost 4 UIAA je s žumarem i v takové výšce, s mačkama, rukavicema a s batohem na zádem dost bezpečná a lozitelná. To, do jaké míry budete používat šplhadlo či naopak cepín, je jen na vás :) Občas narazíte na menší trhliny, ale buď je tam fix a nebo jsou malý a poměrně bezpečný.
Cesty na Chan Tengri.
Pozn.:foto Google
Cesty na Chan Tengri ze severu.
Pozn.: foto Google
Cesty na Chan Tengri z jihu.
Pozn.: foto Google
Ze severního bejzu se nejdřív musíte dostat přes rozpukaný ledovec, což vám zabere cca. půl hodiny až hodinu. Poté stoupáte asi 1-2 hodiny sněhovým svahem ve sklonu 40-50° nahoru do C1, tohle je furt VHT, kde není ani potřeba fixních lan. Doporučuju chodit ráno, kdy není ještě rozbředlej sníh.
Z C1 do C2 jdete vedle hrany nejprve čistě po sněhu ve sklonu 50-60°, furt je to VHT, ale už využíváte fixní lana prakticky skoro nepřetržitě až na vrchol. Tade je dobré jít ráno, kdy není ještě rozbředlej sníh, jelikož do C2 je to cesta dlouhá a vyplatí se šetřit si síly. Ve druhé polovině cesty mezi C1 a C2 narazíte na pár skalek, kde si konečně užijete trochu mixového lezení, obtížnost stále pro děcka cca 2-3 UIAA.
Z C2 do C3 jdete nejdříve po sněhu, ale brzy začnou obtížnější místa a konečně ve výšce 5800 m n.m. vás čeká krásný 350 metrový výstup na na Sepajer, který je plný mixového lezení 2-3 UIAA ve sklonu 60-70° a občas jsou tu i skalní úseky s obtížnosti 4 UIAA se sklonem až 80°. Cesta dolů ze Sepajeru do C3 je zas v poho VHT (tenhle úsek je bez fixních lan), kdy jdete a sestoupíte po hřebínku do výšky 5850, a pak slaníte po laně do C3 (5800), kde vás čeká pořádná nadílka sněhu a jižního větru.
Z C3 do C4 (6200) jdete bez fixů po sněhu a později po skále, obtížnost VHT.
Z C4 (6200) začíná zase mixové, později skalní lezení s obtížností 2-3 UIAA ve sklonu 50-70°. Tohle se táhne až skoro na vrchol, kde posledních 100 výškových metrů docházíte "pohodovým" VHT - ty uvozovky jsou z toho důvodu, že ve výšce 6900 m n.m. to taková pohoda zas není... :)
Výčep kempů:
...inu jako v lágru, hoši z Práglu
Google z Kazach kempu
dva C1 kempy 4600 a 4700 m n.m. Většinou na hranici mrazu a ještě na skále. Přes den, kdy jsou teploty nad nulou si můžete udělat korýtko na tekutou vodu.
C2 kemp 5500 m n.m.
C3 kemp 5800 m n.m., který je společný pro severní i jižní normálku. Hodně, hodně sněhu a dost vítr, ale možnost využití/vyhloubení jeskyní pokud chcete jít na lehko.
mnoho možností pro C4 kemp: 6100, 6200, 6400, 6700 m n.m. Dost lidí však útočí již z C3, což lze, pokud máte dobrá počasí. My jsme ho neměli, a tak jsme postavili C4 ve výšce 6200, kde sice nebylo moc sněhu, ale vichr opravdu solidní
Pokračování v sekci Výstup...
Permit (propusk) a balíček:
Jak již jsme psali v příspěvku o přípravě na Chan Tengri, chtěli jsme zařídit propusk a přepravu na do severního základního kempu Chan Tengri až na místě, jelikož jsme měli potvrzení z několika zdrojů (Kyrgyzská ambasáda ve Vídni, Lonely Planet - Kyrgyzstan 2014 atd.), že to jde.
Bohužel jsme v Karakolu zjistili, že je s tím problém z následujícího důvodu: přibližně do roku 2012 to šlo, jenže pak se vyměnily chlápci na ministerstvu obrany a udělal se neoficiální pakt mezi cestovkami (Tian-Shan Travel, Ak-Sai Travel) a ministerstvem obrany. Tento pak spočívá v tom, že bez zakoupení horolezeckého "balíčku" se na sever ani na jih Chan Tengri nikdo nedostane. Dokonce je i problém trekovat někde poblíž. Jediná příležitost, jak by se teoreticky člověk dostal na Chan Tengri je požádat Tien Shan o permit na výlet do jižního kempum schovat všechno horolezecké vybavení do stanu a tvrdit, že na Chan Tengri vůbec nechcete jít... můžete mít však dost problémů s vedoucím base campu a plánovaným návratem v případě použití helikoptéry. Moc bych však tuhle možnost nedoporučoval, jelikož by to byl dost vopruz, nebude vám platit pojištění pokud se vydáte na vrchol a na do severního base campu vás stejně asi nepustí.
My jsme přijeli do Karakolu, kde jsme zkoušeli sehnat permit a zařídit helikoptéru všude, kde se dalo. Jediné, co se nám podařilo, bylo parkrát se vožrat s jedněma Brňákama (českých turistů je tam opravdu mnoho) a Rusákama. Permit ani helikoptéru se nám však vyřešit nepodařilo, a tak jsme po čtyřech dnech svolili ke koupi malého horolezeckého balíčku (Tian Shan Travel, 740 euro/os), kde nám permit zařídili za pár hodin - WTF??? No, taky jsem se divil, ale tak to prostě v post-komunistických/post-apokalyptických zemích chodí. V balíčku byly tyto služby:
Helikoptéra 360 euro - hmotnostní limit 30kg na velký batoh
Půjčení vysílaček na kyrgyzskou frekvenci - evropská vysílačka bez radio-amaterské frekvence je vím k ničemu.
Dřevěný plac, kde si můžete postavit vlastní stan.
Použití fixních lan.
Možnost super-drahého telefonování přes satelitní telefon v base kempu.
Čaj, kafe, sušenky, WC v base kempu zdarma. Plynová bomba se dá taky OBČAS (né vždy) koupit.
Konzultace z "horským vůdcem", což je rusky mluvící, často vožralý, ale zato usměvavý chlápek, který naposledy lezl před 20 lety.
Konzultace s neexistujícím lékařem.
Takže prakticky platíte 380 euro za body 2.-6., ale popravdě, dát si kafe a sušenku nebo čaj bez toho otravného věčného vaření; mít stan na dřevě (na ledovci) v kempu; a občas zavolat domů za to asi stojí...
Ak-Sai Travel (což je oficiální vlastník helikoptéry, která tam lítá) okupuje větší kazachský kemp (asi kilometr od toho kyrgyzského), kde se lítá z Karkary, která je na hranici Kyrgyzstánu a Kazachstánu, ale naštěstí nepotřebujete vízum. Malý balíček u ní stojí 900 euro. Mělo by to být to samý, ale prej si můžete dát saunu za 10 ecek :D
Velký balíček stojí cca o 500 euro víc a jeho výhody jsou následující:
Máte pronajatý prostorný stan v base kempu
Nemáte hmotnostní limit ve vrtulníku .
Máte JÍDLO v base kempu.
To jídlo je asi největší výhoda velkého balíčku, jelikož jinak za něho v base kempu platíte "švýcarské" ceny 12 euro snídaně, 15 euro oběd, 20 euro večeře. Ale jelikož trávíte v base kempu jen pár dní, tak bych do toho nešel. Jinak by to asi bylo, kdybych šel z jihu a chtěl bych zdolat i Pik Podědy. Pak bych o velkém balíčku asi přemýšlel.
Jinak všechny ostatní cestovky na Chan Tengri jsou pouze zprostředkovateli již zmíněných dvou cestovek. Pokud jedete se skupině více lidí, lze usmlouvat cenu.
Nutné vybavení a co nebrat:
sedák + osma/kýbl + odsedávka
mačky - možno i turistické
žumar
minimálně jeden cepín (turistický stačí). Tohle ale záleží na vašem přístupu k lezení na mixech a žumarování. Někteří lidé prostě oběma rukama jen žumarujou, takže jim stačil fakt jen turisťák. Já jsem si bral dva technické cepíny. Jeden jsem využíval často, ale ten druhý skoro vůbec, jelikož jsem měl levou ruku buď v žumaru a nebo jsem lezl pomocí rukavic.
2x stan. Jeden do base kempu a druhý s sebou, který vydrží pořádný vítr. Někteří, co měli velký balíček a k tomu ješte 2 vlastní stany, si nechávali jeden stan v C1.
Dvojité boty! Je to opravdu potřeba. Potkali jsme několik lidí, kteří to vzdali kvůli mrznutí nohou.
Expediční strava a hodně (cca 6) plynových bomb. Doporučuju i nějakej lepší vařič. Var 2 fungoval, ale měl trochu problémy s výškou.
Ledovcové a lyžařské brýle.
Min. dvoje rukavice a to lyžařské a palčáky. Někteří to však dávají i s dvěma párama lýžařských, ale to bych nedoporučoval.
Nějaké náhradní vybavení, které vám může spadnout a zřítí se do prdele... Ja jsem třeba potratil rukavici, lyžařské brýle a pláštěnku na batoh :)
Krom velkého batohu doporučuju ještě menší, lehčí cca 40-50 litrový batoh, jelikož toho nahoru budete tahat celkem dost.
Lano, šrouby do ledu, pikety, frendy, vklíněnce, expresky apod NEJSOU potřeba.
Po čtyřech nudných dnech v Karakolu jsme konečně vyrazili džípem na místo, kde jsme se měli nalodit na vrtulník. Tato cesta stojí cca 8-12 000/auto somů a poskytuje to skoro každá cestovka, která má nějakej offroad. Pokud jste však jen dva, vyplatí se jet sběrným Gazikem, který je pro 16 osob a platí se, myslím, 40 dolarů (2000 somů) na osobu.
Po 4-6 hodinové jízdě, kde vám vojáci kontrolují permity, se dostanete do Maida Adyr (2600 m n.m.), což je kemp odkud odlítávaj vrtuljóty (helikoptéry). Naivně jsme si mysleli, že opravdu odletíme už druhý den, a tak jsme v osm ráno čekali sbalení na helikoptéru. Dokonce se i vážilo naše vybavení a my jsme zkoušeli nějak zakamuflovat, že máme nad 30kg, abychom nemuseli platit 2 eura za každý kilogram navíc. Jak to však občas v postkomunistických zemích bývá, všechno bylo nakonec trochu jinak.
"Vrtuljót v osm!... Vrtuljót v deset!... "Vrtuljót ve dvanact!... Plochá pagoda, vrtuljót sivodňa ňet!"
Doufám, že tohle nemusím překládat. Prostě jsme tři dny čekali na vrtulník, který né a né přiletět. Samozřejmě, že nám nikdo neřekl žádný důvody, proč vrtulník nepřiletěl a jen jsme museli být furt nachystaní, kdyby náhodou přiletěl. Naštěstí byl velitel tábora, i když dost nevrlý, ale dobrák, a tak jsme druhý den již nemuseli stavět stan a nechal nás přespat v jedné volné místnosti a dokonce třetí den jsme měli i jídlo zdarma. V den čtvrtý konečně přiletěl vrtulník a my jsme se 20. srpna konečně dostali do kyrgyzského base campu ve výšce 4100 m n.m. a kdo ještě neletěl armádním vrtulníkem, tak vřele doporučuju, stojí to za to ;-)
Výstup
Trochu vodky samochodky, ať nemáme v trenclích bobky
Upozorňuju, že člověk potřebuje aspoň 3-6 dnů na to, aby se dostal z Biškeku do
bejzu a to samé nazpět. Vrtulníky nelítají každej den a navíc nemusí letět kvůli špatnému počasí a nebo kokotovi pilotovi, který chce přistát v prašanu 5500 m n.m.... což byl náš případ :-)
Jak je u takto vysokých hor běžné, výstup se provádí ve dvou fázích. Zaprvé aklimatizace, která spočívá v tom, že vyjdete, co nejvýš to jde (aspoň nad 5000). Chvilku tam pobydete, můžete tam nechat nějaké vybavení, a pak zas zpátky dolů do base campu, kde si dáte chvilku oddech. Tato část výstupu je velice důležitá, jelikož tím nastartujete tvorbu červených krvinek, které vám vážou kyslík - tedy vás aklimatizujou.
Mnozí horolezci vylezou při aklimatizaci do C3, kde nechaj stan a nějake zásoby. Důvody, proč jsme to takhle nedělali my a proč jsme stan vždy sbalili a táhli s sebou, jsou následující: Zaprvé při špatném počasí se C3 může stát nepřístupným na dost dlouhou dobu a vy se tam (zejména ze severu, kdy se jde do C3 přes Sepajer) prostě nedostanete. Zadruhé se i zde najdou kokoti, kteří vám do něho vlezou bez dovolení, vyčerpaj vám bomby, sežerou zásoby a ještě ho nezavřou. Neříkám, že se to děje často, ale bohužel se to občas děje. Za všechno mluví
případ Poláka Artura Kozlowského v roce 2013, který za své kokotské chování a nerozvážnost zaplatil nejdražší cenou... viz. Polská etuda v 5800. R.I.P.
Jeho fotka s nápisem Missing bude určitě ještě nějakou dobu v Karakolu a u Chan Tengri nabádat k opatrnosti a k dodržování zásad, které by měly být vlastní všem horolezcům.
Ale teď už konečně hurá nahoru na horu!!!...
Podrobný harmonogram výstupu Chan Tengri 2014 aneb Příběh Bezprsťáka: Pozn: Tento harmonogram začíná 7. den po příletu (viz. harmonogram na začátku)
1. den:
Postavit stan v bejzu, trochu se projít po rozpukaném ledovci a připravit se na aklimatizační trek. Pokud máte dost času a ještě jste se neaklimatizovali na výšku 4100 m, tak doporučuju odpočívat i druhý den. 2. den:Výstup do C1 (4600) cca 2h. Doporučuju jít až do toho vyššího C1 kempu (4700) 3. den: Výstup do C2 (5500) cca 6-9h. My jsme to šli těch 9h a byl to byl fakt vopruz. Není zde jediné místo, kde můžete postavit stan, takže musíte buď až do C2 nebo zpátky do C1. Tady se poprvé láme chleba.
4. den:
Původně jsme chtěli pokračovat do C3 (5800), kde se přechází přes vrchol Sepajer 6100 m n.m. (často mylně označován jako Čapaveja, která je o něco vedle a výše). Ale nakonec jsme kvůli nepřízni počasí vystoupali jen pod Sepajer (cca 5800), a pak zas zpátky. 5. den:
Zpátky do bejzu! Hlavně si s sebou berte vyhazovače sněhu (bouncer) na mačky, jinak budete tak nadávat jako já, a pak dělat provizorní vyhazovače z drátu a plastových flašek. 6. den:
Relax v bejzu a příprava na útok. Sice jsme se dozvěděli, že má přijít hnusný počasí, ale my jsme si nemohli dovolit čekat další 4 dny a změnu. Tak si napakovali spoustu zásob, abychom tam nahoře nějakej ten pátek přežili. 7. den:
Vzhůru!!! Jelikož jsme měli blbý počasí, tak jsme vystoupali jen do C1, ale někteří borci to dávaj po aklimaticaci z bejzu až do C2... ale proč ten spěch ;-) 8. den:
Cesta z C1 do C2. Napodruhé to bylo o dost lepší a opravdu jsme to dali za 6 hodin, ale za to mi spadla rukavice, takže se fakt šikly náhradní. Bylo po mrakem, takže sníh nebyl rozbředlej a šlo se dobře. 9. den:
Cesta z C2 do C3. Fakt hnusný počasí, hlavně při výstupu na Sepajer(6100) si můžete konečně užívat pořádnýho mixovýho a skalního 4 UAII lezení, do té doby to bylo spíš VHT a občas nějaký lehký mixy - jenže při tak hnusným počasí jsme si to moc neužili. Jo a uletěla mi pláštěnka z batohu...
10. den:
Jsme se probudili s 40 cm nového sněhu, takže na útok na vrchol nebyl pomyšlení. A litovali jsme ty, kteří spali v C3 v jeskyních. Každopádně jsme se ale rozhodli jít do C4 (6200) a čekat tam.
11. den:
Tak teď následovalo trocha Deja vú z Maida Adyr, jelikož jsme každej den měli budíček na 4:00 ráno "Mlha jak hemla a mrdka vítr", v 6:00 ráno "Mlha jak hemla a mrdka vítr", v 8:00 ráno "Mlha jak hemla a mrdka vítr". "Takže nikam nejdem? Ne, čekáme do zítřka."
12. den:
Čekání na Godota... viz den 11. 13. den :
Čekání na Kokota... viz den 11. a 12. Jenže mě už to trochu přestávalo bavit, jelikož jsme byli jen dva a na mariáš potřebuješ aspoň tři. Jediná naše dosavadní zábava bylo sledování zmrzlých hoven, který se ve větrném zákrytu našeho stanu nebezpečně přibližovaly... a jelikož bychom měli dodržovat staré horolezecké přísloví, že v jednom kempu se dvakrát nevysereš, tak jsem v
11:00 zavelel ke cvičnému útok na kvótu aspoň 6500 m.
13:00 jsme opravdu vyšli a kupodivu se počasí začalo, asi po týdnu hemla a vichru, zlepšovat.
15:00 jsme dovršily kvótu 6500 m. Takže 300 výškových metrů za 2 hodiny??? To nebylo v takové výšce špatný... Navíc počasí bylo najednou nádherný, a tak jsme se po krátká jednostranné debatě, nebo spíše mém monologu, rozhodli, že provedem FINAL COUNTDOWN !!! a jdem na vrchol.
17:30 kvóta 6800 m n.m. a já začínám zpomalovat. Rychlost zatím dobrá, ale začíná to být boj... Naopak Majky, ten šumperskej/valašskej šupák, kterého musím vždycky tahat za sebou, jde najednou dopředu a JÁ MU NESTAČÍM?... WTF???
18:15 kvóta 6900 m n.m. a já jdu jak zombie... Musím si počítat kroky, abych si byl jistej, že se někam vůbec posunuju. Toho zmr... předemnou si vůbec nevšímám. Ten si tam ve předu mašíruje, jako by se nechumelilo skoro s sedmi tisíci, a začínám k němu cítit ryzí nenávist a jen touha, že mu nahoře nakopu zadek - jestli ještě budu hýbat nohama - mne žene kupředu! ...to z toho nápadu, nechat u vrcholového kříže osobní památku v podobě malého hovínka asi nic nebude, jelikož nemám ani sílu si utírat sopel z nosa, natož tak něco solidnějšího... a ještě se k tomu začíná kur... počasí!
19:00 kvóta 6950 m n.m. tak kde je kur... ten vrchol? To je jediná otázka, která se mi občas vyrojí v hlavě. Jinak jsem špatný taneční robot, který umí jen KROK-SUN-KROK, pauza (krok-sun-krok v hlavě) a zase KROK-SUN-KROK, pauza,... v rychlosti asi tak Larghissisisisimo.
19:50-20:00 VRCHÓÓÓL 7010mn.m.! Já se z toho asi po.. ale né doslova, to bych asi už nezvládl... No, pomalu si to začínám uvědomovat... myslím ten vrchol! Hlavně teď musíme rychle dolů, jelikož zapadá slunko. Takže pár rychlých foto na telefoně, jelikož foťák zmrzl a ani náhradní baterka mu nepomohla, a hurá dolů.
20:30 kvóta 6900 m n.m. a je tma! Ještě mi stačily spadnout lyžařské brýle, jak mi Majky nasazoval palčáky, jelikož jsem až sem vyvezl s náhradníma lyžařskýma rukavicema a s lehkou bundou. Já blbec! Že jsem si ty rukavice a péřovku nedal už před vrcholem. Teď začíná teplota nebezpečně klesat až někde k mínus dvaceti a fouká vítr jak cyp! Oba si dáváme hřející pytlíky do rukavic, které však vůbec nehřejou a připravujem se na 700 výškových metrů slaňování.
21:00 kvóta 6800 m n.m. pytlíky v palčácích se konečně trochu rozehřáli. Již jsme nebyli úplně na hřebenu a našli jsme rovnější místo, kde jsem si konečně zvládnul nasadit péřovku. Ze začátku jsme se zodpovědně při každém přejišťování z lana na lano jistili odsedávkou a dívali se, kam vlastně slaňujem. Teď už na to serem... hlavně ať jsme co nejdřív dole.
21:00 - 00:30 slaňovací maraton, kdy šlo vidět jen dvě čelovky a jiskry lítací od maček. Není čas se dívat pod sebe... Znovu a znovu se odrážíme do temnoty, naštěstí však né uplně neznámé, jelikož jsme tudy před pár hodinama stoupali a navíc se sklon, až na občasné výjimky, pohybuje mezi 60-70 stupni.
14. den: Tak jsme se pořádně vyspali v C4 a Majky zjistil, že má nějak divně vypadající prsty, kontrétně malíček a prsteníček na pravé ruce a palec na noze. Odpoledne jsme vyrazili dolů a zas nahoru přes Sepajer a zas dolů do C2.
15. den: Sestup z C2 do bejzu a mnoho poplácávání po ramenách a gratulací.
Večer jsme se ještě stihli vožrat z velitelem kempu a jeho kumpány... ukazovali jsme si omrzliny a jiné končetiny... a bylo fajn!
16. den: odlet do Maida Adyr. Na dvou Majkyho prstech se začli dělat puchýře avšak prostředníček jen černal.... a tak vznikl Bezprsťák!
A pak už jsme si jen užívali sluníčka u Isyk Kul, chlastali se Slovákama, prděli do spacáku a dělali si srandu z Majkyho, nově přejmenovaného na Bezprsťáka ;-)
Majky, jseš "jednička"! Inspirováno českou politickou scénou za dob kdy ještě Jirka lozil po Topolovi.
Naštěstí však všechno dopadlo dobře, omrzlina nebyla až na kosti, a tak Majky přišel jen o pár milimetrů živé tkáně a po následné plastice mu zbyl jen trochu pokřivenej, ale celej prst. Každopádně přezdívka se ujala, takže Bezprsťák stále žije a kupodivu má na rukách všech 30 článků :)
Další články od Mrkvy a Majkyho můžete najít na Hikehitchhike.blogspot.cz, a pokud byste je nás chtěli vidět i naživo, tak 12.2.2015 máme přednášku v Zábřehu na Moravě od 17:00 v kině retro, viz. tady.
Dobrý článok s dobrými radami ale asi si sa trochu pomýlil pretože obidve tebou menované agentúry Tien-shan Travel a Ak-Sai Travel sú kirgizské a keďže ste išli zo severnej strany tak to bolo s kazašskej strany a nie s kirgizskej strany. Súhlasím že s južnej strany je veľmi nebezpečné chodiť na Chan-Tengri ale napriek tomu sa tade chodí bohužiaľ aj v roku 2014 sa to nebezpečenstvo znova potvrdilo lebo tam v lavíne tragicky zahynul asi 27 ročný chorvátsky horolezec. Pik Pobedy je naozaj veľmi ťažká a nebezpečná hora v lete minulého roku sa o nu pokúsil ale neúspešne môj ruský priateľ. Našťastie sa ale vrátil dole v poriadku a chystá sa na Pik Pobedy znova. Minulý rok na vrchole Piku Pobedy stáli traja horolezci (jeden s Ruska, jeden s Nemecka, jeden s Talianska) a nikto našťastie nezahynul.V roku 2013 tragicky zahynul na hore vynikajúci ruský horolezec Vladimir Petlickij (zostal nezvestný) a v tom istom roku sa ani nikto nedostal na vrchol a v roku 2012 stáli na vrchole hory štyria kazašskí horolezci a tragicky zahynula vynikajúca ruská horolezkyňa 27 ročná Daša Jašina (zostala nezvestná) keď sa bohužiaľ zrútila pri výstupe zo snehovým prevejom s nadmorskej výšky asi 7000 metrov keď liezla na Pik Pobedy zo svojim priateľom ktorý sa našťastie vrátil dole do basecampu. Poznám jej priateľov. Inak pomerne bepečná výstupová cesta na Chan-Tengri s južnej kirgizskej strany je cesta Voronina s roku 1973 ktorá vedie pravým hrebeňom Chan-Tengri dá sa to bez problémov nájsť na internete. V roku 2011 túto cestu vyliezol spolu zo svojim priateľom práve Vladimir Petlickij. Ešte malá chyba v tvojom článku je že tá severná normálka na Chan-Tengri je za 5B ruskej stupnice a južná normálka je za 5A. V článku chýbajú fotografie je to škoda inak sa mu nedá nič vyčítať. Gratulujem k výstupu na Chan-Tengri sa chystám niekedy aj ja. Hore zdar a nech sa darí.
Díky za další info ohledně Pobědy, to se vždycky hodí, jelikož ji chceme jednou zdolat :) Fotky jsem už poslal, tak by tam měly za chvilku být. Jinak Ak-Sai je teda opravdu kyrgyzská cestovka (moje chyba), ale co vím, tak organizuje prevazne tripy pres Almatu (Kazachstan), resp. odlety vrtulníku jsou z Karkary. Nicmene na severnim Inylcheku jsou dva BC a to mensi kyrgyzsky a vetsi, který už prý leží v Kazachstánu - proto jsem ho nazval kazachsky.
Áno Ak-Sai Travel to naozaj organizuje cez Karkaru čo je v Kazachstane ale výstupy na Chan-Tengri zabezpečuje len s južnej strany. Viem to lebo som s nimi v kontakte zopár rokov občas mi píšu a ja im tiež. Na Piku Pobedy je treba dávať veľký pozor práve na tom hrebeni lebo sú tam preveje a keď to neodhadneš dobre tak je koniec. Viem o čom píšem veľa som čítal o tragédii Dašky Jašiny na Piku Pobedy kde bohužiaľ tragicky zahynula 7. 8. 2012. Ten hrebeň je veľmi dlhý ideš s vyššej výšky nižšie a potom zasa nahore až na vrchol a pri návrate zasa to isté. Pošlem ti tu článok o Piku Pobedy s ruskej webovej stránky www.risk.ru čo je najlepšia stránka o horách akú poznám. Tam je popísaná kompletne taktika výstupu na nu. Tvrdí sa tam že najlepšie je zdolať najskôr s južnej strany Chan-Tengri a prespať na vrchole kvoli dobrej aklimatizácii a až potom ísť na Pik Pobedy. Ak nevieš po rusky tak nejako si to prelož cez internetový prekladač. Teším sa na parádne fotografie!
Na webových stránkach www.ak-sai.ru (ruský jazyk) alebo na www.ak-sai.com (anglický jazyk) je informácia o horolezeckých expedíciách ktoré umožnujú v jednom roku zdolať napríklad Pik Lenina + Chan-Tengri (južná strana) za 36 dní (cena 2140 EURO) alebo Pik Lenina + Chan-Tengri (južná strana) + Pik Pobedy za 48 dní (cena 2140 EURO). Obidve varianty týchto expedícií zahŕňajú aj jedlo v základnom tábore Južný Inylček. Tieto expedície sú ponúkané na tento rok prvýkrát v cene je plný servis okrem jedla vyššie nad základným táborom a v cene nie je horský vodca.
Ja se k temto nabidkam stavim dost s rezervou... Je to totiz jeden z duvodu, proc nezkuseni lidi chodej z nebezpecene jizni strany. Pik Pobedy je uplne jiny level nez Chan Tengri a cetl jsem o par expedicich, co to takhle planovali (jako jejicj prvni sedmitisicovky) a nikomu se to nepovedlo. Neco jinyho je, kdyz uz jste zkuseni a na Chan Tengri lezete jen kvuli aklimatizaci (napr. obtiznejsi, ale nezpecnejsi cestou pres Marble Rib - 6b), a pak jdete na Pobedu.
Nemyslím si že by to bola zlá ponuka už len za cenu 2140 EURO mať možnosť vyliezť na tri sedemtisícovky je super ale súhlasím s tebou že to určite nie je pre každého horolezca. Môj názor je že pre veľmi pripraveného horolezca je to reálne uskutočniť ale samozrejme musí vyjsť aj počasie ktoré je hlavne na Pobede veľmi dôležitý faktor prípadného úspechu. Dal som to tu len tak pre zaujímavosť s Ak-Sai Travel-om mám veľmi dobré kontakty a dosť často s nimi komunikuje. Veľa šťastia na Šchare!
Na Chan-Tengri je s južnej strany zaujímavá cesta ktorá je možno bezpečnejšia ako normálka s juhu ale neviem to posúdiť presne myslím si ale že je bezpečnejšia preto lebo od normálky odbočuje táto cesta vpravo a netreba s tohoto dôvodu prejsť celú nebezpečnú cestu do sedla medzi Pikom Čapajeva a vrcholom Chan-Tengri kde sa vystupuje západným hrebeňom. Ide o cestu Kondakova s roku 1982 zdá sa mi že to bol ukrajinský horolezec. Toto je článok o výstupe ukrajinských horolezcov v roku 2009 cestou Kondakova. V článku sú pekné fotografie a presný popis výstupovej cesty. Článok je v ruskom jazyku. Tu je http://www.pugachev.kg/79---/1417--5-1982-1-10-18-2009-
podle fotek je to dost narocne...to uz je dobrodruzstvi jineho kalibru nez normalka, mnohem delsi, exponovane, bez fixu. Jednoduchost jizny normalky je v tom ze v pripade slusne aklimatizace neni problem z BC dojit az do sedla. Ze severu se za den do sedla dostanou jen nejvetsi borci..to uz je opravdu brutalni vykon. dostat se pak ze sedla zpatky do severniho BC je v pripade spatneho pocasi a vycepani pomerne dost narocne cca 2000 vyskovych metru ktere se vicemene slanuji. Z jihu se to da sebehnout za par hodin. Navrat z popisovane ukrajinske cesty uz nebude jen tak..to je jina liga..yeah
Zdar,
potkali jsme se nekde pod C2, vy jste sli dolu bez prstu, my nahoru s prstama.
Byl jsem v kyrgystanu i leto predtim abych se podival jestli se do severniho BC neda dostat bez balicku..fuckt NEDA! do helikoptery te nepustej aniz bys zaplatil minimalne ten zakladni balicek co nic nenabizi..no skoda..Letos jsme tam potkali typka co tam udajne kdysi dosel pesky..z mayda adyr 7 dni..nesli si i nafukovaci clun kvuli jezeru nahore na ledovci..Ale byli tam lidi co tam dosli tusim ze zakladny eckylitas pres jakysi sedlo..ale s tema kramama na 3 tydny si to neumim predstavit.
PS mozna doplnim ze v ty normalce z jihu snad neni rok kdy by serak nekoho nezasypal, zustala tam i rada slavnych ruskych horolezcu..takze se ty podminky opravdu odhadnout nedaji
Článok s peknými fotografiami popisuje výstup horolezca Aseta Danjalova na Chan-Tengri zo severnej strany v lete 2014. Možno ste sa vy dvaja s ním aj stretli. Tu je http://www.risk.ru/blog/203123
Super clanek. Nekdo si stim opravdu vyhral. Urcite velmi uzitecne informace. Dlouho tady takovy clanek nebyl. Jedine co by me zajimalo, jake je vase motivace lezt timto stylem. Chapu ze na teto vystupove ceste to asi uplne jinak nejde ale mozna bych si pripadal trochu divne vyhakovat cely kopec s jumarem. Pritom vsude je tolik a tolik kopcu. Nemyslim to zle ale kde je to dobrodruzstvi? Diky. PS: Na vysokych horach uz jsem parkrat byl.
Mas pravdu, ze nekteri pouzivali zumar opravdu jako "splhadlo". Kazdopadne ja jsem ho vetsinou pouzival jen pro jisteni, aby to bylo zajimavejsi. Kazdopadne tak vysoka hora jako Chan Tengri by byla bez tech fixu uplne jiny sousto - dle meho nazoru bys opravdu musel udelat mnohoclenou expedici, kde ma kazdy s sebou 30 kg lezeckeho materialu. Jednu takovou expedici o 8 clenech jsme potkali v Maida Adyr, ale nelezli na Chana, ale na nejakou mensi sestitisicovou horu vedle.
A nebo muzes jit solo, ale na to si zatim opravdu netroufam.
Jinak se letos s kamaradem chystame na nejvyssi horu Gruzie (Škara), a tam chceme lizt neco v obtiznosti 4-5 UIAA jenom s vlastnim vybavenim. To jses ale skoro o 2000 m niz nez Chan Tengri :)
Pěkný článek s popsanou logistikou. Za mě jen malý dodatek k orientaci na vršku, pár desítek metrů pod vrcholem fixy končí a je tam už jen mírněji ukloněný sníh. Cestou nahoru bez problému, ale zpátky při horší viditelnosti (což tam nahoře je asi vždycky) najednou člověk zjistí, že stopy jsou hned zavátý a orientačně se není moc čeho chytit.
Hezky jsem si zavzpomínal, díky, byli jsme tam v 1994. Průběh tenkrát víceméně stejnej včetně třídenního čekání na počas v C3. Vzhledem k těm fixům je to opravdu spíš VHT, ale dost vysoko, hlavní riziko počasí (je to mimochodem nejseverněji položená sedmitisícovka) a nadmořská výška. Lavinu jsme na severu viděli a pěkně velkou, ale mimo tu normální výstupovou trasu. Výhodou severní trasy je taky, že člověk z basu vidí ty obrovský převěje nahoře (z vrcholovýho fota je vidět, že od tý trojnožky se to jakoby ještě kus zvedá nahoru - nemotal bych se tam).
Takže vidím, že kromě evidentně větší komerce asi žádná velká změna. Jen "Sepajer" se tenkrát jmenoval Pik Čapajeva. A Chan měřil "jen" 6 995 m n.m. :-)
No capajev je to pora..ale chodí se to pres před vrchol tak tomu experti říkají separej..
Zas tak hrozny s komerci to není..tech lidi se tam nota relativně malo..
http://www.risk.ru/blog/18845 a http://www.turist40.ru/index.php/2008-10-17-22-17-55/243--2011 Ešte tu je opis jedného veľmi dobrého výstupu na Chan-Tengri s leta roku 2011 ktorý urobil dnes už bohužiaľ mŕtvy ruský horolezec Vladimir Petlickij (zostal nezvestný pri výstupe na Pik Pobedy v lete roku 2013) zo svojim priateľom. Obidva články sú v ruskom jazyku kto nerozumie po rusky nech si to skúsi nejako preložiť cez prekladač. V článkoch sú veľmi pekné fotografie určite sa to oplatí si pozrieť.
Zabudol som napísať že ruský horolezec Vladimir Petlickij urobil výstup na Chan-Tengri cestou Voronina (cesta je aj na fotografii výstupov na Chan-Tengri s južnej strany v tomto článku) z roku 1973 klasifikácie podľa ruskej stupnice 5B.
Ahoj, kluci měli jste nějaké připojištění? Třeba to co nabízí Alpenverein nad 6 tis.m. - letos to stojí 190EUR. ZAjímal by mně Váš názor, jestli to na Chánovi vůbec k něčemu je. Chystáme se tam letos. Petr