Ahoj Petře,
Vážím si Tvé práce a nadšení, které vkládáš do kultivace dalších a dalších zarostlých oblastí na Žihelsku.

---

Ahoj Petře,
Vážím si Tvé práce a nadšení, které vkládáš do kultivace dalších a dalších zarostlých oblastí na Žihelsku.

Jako podobně založený nadšenec tuším, kolik práce dá čištění kamenů, dělání dopadů a je mi jasné, že kdybys neorganizoval Petrohradské Padání Ty, tak by se stěží našel někdo jiný, kdo by trávil nespočet hodin hřebelcováním žulových valounů, které pak po jednorázové akci zase začnou vesele zarůstat mechem.
Nikdy jsem si nedělal iluze o výdělečnosti podobných akcí a vím, že je zcestné si myslet, že Padání je továrna na peníze. Sám jsem se před lety rozhodnul pořádat lokální boulderové závody i u nás na Moravě (Moravské Kejkle). Naštěstí jsem neměl nikdy postavenou laťku tak vysoko, že by pro prestiž závodu a následného rozřazení nejsilnějších boulderistů bylo nutné mít zde v nabídce 8B bouldery a těžší. Hledal bych asi dlouho. Sem tam naštěstí člověk nalezne v oblasti osmičkový boulder a desítku kousků nad 7C. Myslím si, že to stačí na namlsání silnějších lezců a lezkyň a když se nastaví systém hodnocení lezců podle pokusů, neměl bych strach o shodné celkové výsledky a malou účast závodníků.



foto by © archiv Jan Šálek

Proč to celé píši?

Všichni kamarádi boulderisti, kteří navštěvují oblasti z minulých Padání mi potvrdili výskyt sekaných chytů a obavu, že s největší pravděpodobností jsi pod těmito výtvory podepsán právě Ty, neboť jsi s okruhem kamarádů tyto kameny kultivoval před závody. Předcházející odstavec jsem mínil jako přátelskou radu. Nejsem sám, kdo bude mnohem raději poznávat při Padání oblasti lokálního charakteru s několika sedmičkovými bouldery, než  znovuobjevené klenoty s nabídkou umělých dard.
Na žulových valounech v ČR se mi líbí i to, jak dokáže matka příroda ukázat lezcům, „hele kluci tady cesta prostě nevede a nepovede“. Příroda by měla mít vždy navrch. Smiřme se s tím, že v České republice už asi nikde „Fontáč“ nevykopeme z mechu a kapradí. Taky bychom se měli smířit s tím, že Žihelsko není Buttermilks a na lišty v převise se holt bude jezdit jinam.
Miluji objevování nových a nepoznaných oblastí. Mám v zásobě na příštích 5 let pěkné boulderové perličky s kapacitou kolem 150 boulderů, což by na slušné setkání lezců mohlo stačit. Věřím, že ty jsi na tom podobně. Co tahle slevit z nároků na potenciál nově uveřejněných oblastí a začít dělat kultivaci bez sekání. Nikdo se nepostaví na hlavu, když zabrousíš ostrý chyt, kde by si každý lezec roztrhnul kůži na prstu, ale myslím, že sekání lišt je opravdu zbytečné.
Btw: Stejně jako kluci Stráníci vím například o „potenciálu“ Žulového vrchu na Jesenicku. Vím i o tom, že by stačilo přiškrábnout pár lištiček, aby se ohromné směry proměnily ve přelomové bouldery v obtížnosti 8B+ a těžší. Stačilo by tak málo a vznikla by nová super oblast.
Díky bohu v tom mají borci jasno a raději budou dál jezdit o víkendech mimo jiné do Polska a Rakouska než si uměle vytvářet za barákem hřiště na hraní.
S přátelským pozdravem  Jan „Čaj“ Šálek.
PS: Budu rád za další příspěvky, názory a smysluplné argumenty týkající se této problematiky.
Tento dopis nepíši jako jakékoli obvinění, navíc bez důkazů. Je to zamyšlení nad budoucností podobných soutěží a otázkou sekaných chytů. V případě, že nevíš kdo a jak sekal v nových lokalitách PP chyty, které před konáním závodů v dané lokalitě podle místních lezců nebyly, omlouvám se.