Svůj cíl objev v sobě a jdi za ním svou vlastní cestou
Uctivě zdravím pány lezce a paní lezkyně, tedy mistry. Něco tady po letech napíši o tréninku, protože mě o to kdysi kluci z Lezce žádali, ale já jsem v sobě necítil žáden tah. Teď to přišlo, tak dávný požadavek plním. Možná že to pořád někoho osloví.
Nejprve musím uvést, že špičkoví lezci nikdy nečtou odborné články nebo knihy o tréninku, a když, tak se jimi neřídí a vše si dělají podle sebe. Ti nejlepší vždycky jdou a objevují svou vlastní cestu a naprosto jí věří. Musíte tedy naprosto jít svou vlastní cestou a naprosto jí věřit, abyste se stali nejlepšími, jakými dovedete. Nejlepší lezci vždy vnímají a poslouchají svou intuici a dokážou se v lezení inspirovat prakticky čímkoliv. Svůj cíl v lezení si nevymýšlejí, i když to tak vypadá, nýbrž jej objevují v sobě. Naleznou tento záměr v sobě a vynesou ho na světlo. Pak se na něj stoprocentně soustředí a jdou za ním. Když stoprocentně věříte a pracujete na tom, co cítíte, že chcete, vždycky nakonec uspějete. Když váš cíl vychází z nějaké osobní touhy, nebude mít velkou sílu a brzy jej vystřídá jiný. Svůj cíl musíte objevit v sobě, a pak jej z mysli vůbec nedostanete. Takřka stoprocentní soustředění na svůj záměr a naprostá důvěra ve svoji cesta vás nakonec vždy dovedou k úspěchu.
Úspěchem ovšem není, že máte medaili na krku, pokud tomu věříte, uděláte si z života peklo. Úspěchem je, že objevujete svůj vnitřní záměr, vynesete ho na světlo své mysli a máte odvahu za ním jít svou vlastní cestou. Když to tak je a jste na své cestě, pak se radujete z každého tréninku a každého pohybu na skále, a tím jste vyhráli. Jste spokojeni ze svého lezení a lezení vás jednak nabíjí a jednak se neustále zlepšujete, neboť radost vás nabíjí vždy novou silou. Občas se však rodí lidé se záměrem stát se nejlepšími na světě, a pak to uskuteční. Tento záměr si nevymýšlí, jak se lidé mylně domnívají, ten přichází zevnitř. Adam Ondra to podle všeho už věděl v šesti letech. Mráza sice začínal asi až ve čtrnácti, ale už tehdy věděl, že chce vyhrávat závody Světového poháru a zřejmě už myslel na to, stát se mistrem světa.
Takže objevte a prociťte si svůj záměr, který máte v lezení a hledejte svou vlastní jedinečnou cestu k jeho uskutečnění. Učte se vnímat svoji intuici a plně ji důvěřovat a naslouchat své vlastní inspiraci. Inspirace je, že se třeba podíváte, jak trénují jiní lezci anebo na cestu, kterou chcete vylézt, přitom vás napadnou nové myšlenky a těmi upravíte svůj trénink. Nejlepší lezci jsou vždy netrénovatelní, protože musí jít naprosto svou vlastní cestou, aby byli nejlepší. Nejdůležitější jsou totiž informace, které přichází zevnitř, ne zvenku. To platí pořád i v profesionálním sportu. Průměr se sice zvedne systematickými a organizovanými tréninky, ale nejlepší mají vždy svůj vlastní plán.
Následuj svůj vnitřní řád.
Proto taky nejlepší lezci vždycky prohlašují, že trénují nesystematicky a možná chaoticky. No pochopitelně, protože musí na své cestě sledovat svou vlastní intuici a vnitřní řád, který jediný je dokonalý, ale pro racionální mysl chaotický. Dělají to spíše nevědomě, ale stoprocentně. Proč to vypadá navenek chaoticky? Protože lineární čas je čas umělý, chápejte, celý západní svět nějak furt silou vůle funguje a furt je na zhroucení, protože se snaží Realitě vtisknout sůj logický řád a lineární čas. Lidi se pak cítí vystresovaní, mají sice víc peněz, ale neužijí si jich. Jenomže většinou nevědí, jak to jinak udělat. Udělat to je třeba tak, že člověk má odvahu hledat, objevovat a řídit se stoprocentně vnitřním řádem, který se vnější lineárně uvažujícímu rozumu jeví jako chaotický. Ještě tady odbočím, abych něco dovysvětlil. Konec světa a konec Mayského kalendáře je spojený právě s tím, že více lidí už pochopí nesmyslnost lineárního času a začne se učit žít podle času zvaného cairos, což znamená chaos, ale fakticky to znamená vnímat čas i události holisticky a bez časového plánu. Prakticky se to projeví tak, že něco začnete dělat, jen když to cítíte, tzn. přišel proto správný čas. Pak vám dílo zabere mnohem méně času, stojí mnohem méně sil a mnohdy to vypadá, jakoby se to dělo samo. Zkušenosti s tím má každý, jen na to zapomíná. Vnitřní řád, de facto, čas vůbec nezná, zná jen bezčasé teď a v pravý přítomný okamžik vyjeví, co je potřeba. Vyšle impuls, a co uděláš, je na tobě. V tréninku to znamená, že se řídíš především svými vnitřními pocity a naprosto sleduješ pohyb své vnitřní energie, a když vidíš, že jde dolů, tak to zabalíš anebo snížíš dávky. A jakmile cítíš, že jde nahoru, trénuješ naplno. Jak cítíš odpočinek, odpočíváš, jak cítíš, že máš naplno trénovat, trénuješ naplno. Tohle je velmi těžké, protože hlava chce mít nad vším kontrolu, ale jakmile jí dáte přednost, je s vámi konec. Hlava tu má význam, aby se trošku podívala na vaše pocity i realitu a dávala do vašeho konání rozumnost, ale jinak se musí držet zpátky. To, co musí velet, je srdce. Ale najít srdce není dnes už tak jednoduché, protože pocity, o kterých mluvím, nevycházejí z psychiky, nýbrž z hloubky. A tady tohle je na rozumu, aby postupně rozlišil a osobnost nenásledovala slepě vše, co se z nitra vynoří. Ti nejlepší se ale stali nejlepšími, protože to nějak intuitivně umí. Je tedy třeba se znovu vrátit k naší přirozenosti. Sledovat vnitřní řád, znamená vnímat, znát a důvěřovat své přirozenosti.
Musíš lézt, jako když ostatní chodí po zemi.
Další podstatnou zásadou je, že musíš lézt, jako když ostatní chodí po zemi. To byla pro mě klíčová myšlenka, která se ve mně objevila. Což znamená, že bouldrovka, kterou máš padesát metrů od domu, je daleko. Chyty musíš mít doslova všude a stále po nich lézt. Klíčový v tréninku nikdy není trénink síly, ale pohyb a síla, která z něho vychází, efektivní síla. Takže musíte mít možnost lézt prakticky pořád. A lézt! Minimálně shybovat, či viset na lištách a kampusu, a lézt. Mráza byl výjimkou mezi nejlepšími v tom, že byl i nejsilnější. Jinak se ti nejlepší vždy vyznačují tím, že se cítí „slabí“ v porovnání se siláky své úrovně, zato naprosto efektivní. Nemají čas se přednostně zabývat silovým tréninkem, na co? To až po letech. Mráza tedy nejsilnější ve své době byl, ale tím, že stále lezl na bouldrovkách. Že na nich odvedl možná osmdesát procent tréninku v době, kdy světoví lezci ještě stále hodně lezli na skalách. Ale také především lezl, lezl na bouldrovkách, a potom kvanta na skalách, nevěnoval se tolik kampusu, hrazdě, či lištám, aspoň já jsem to neviděl. To pak přijde, ale máte čas. Alfou a omegou je dostat sílu do svého pohybu. Přesněji vylézt se tak, že síla vychází z nejlepšího možného pohybu. Tato schopnost a cit přichází až s kvantem lezení a zkušenostmi.
Kvantum je základ. Lézt, lézt a zase lézt dělá mistry. A střídat to, stěny, skály, bouldrovky a dokola. A taky různost cest. A nezapomínat, dělá mi to radost anebo se trápím? Lézt i trénovat pro radost z pohybu, tím se neustále zlepšujete.
Chovej se přátelsky a nesobecky k druhým i sobě.
Dalším klíčovým faktorem, o kterém se snad vůbec nemluví, je podpora. Nemyslím teď podporu rodičů, tu bude mít málo kdo, i když je zásadní, ale podpora lidí okolo vás. Tu získáte tak, že v lezení nejste sobci, jste všímaví k druhým, fandíte jim a pomáháte, když potřebují. Třeba jen tím, že je povzbuzujete nebo je odjistíte a vytáhnete cestu na úkor svého času. Protože oni vám to vracejí v myšlenkách a tím získáváte energii navíc. Ale tu energii si nemůžete nechat jen pro sebe, nýbrž se zase dělit, jinak se zastaví a stane negativní. A tady je obrovská změna, kterou přirozeně do lezení vnáší Adam Ondra, ale myslím, že před ním už Chris Sharma a někteří další, ale teprve teď je to jasně vidět. Tj. že špičkoví lezci, myslím ti úplně top na světě, si fandí, neshazují se v myšlenkách na závodech, ani na skalách. To, čeho jsem si všiml, je, že Adam nechce porazit druhé, tak myslím neuvažuje, chce prostě vylézt cestu. A to mu umožňuje, aby fandil i druhým, aby vylezli cestu. Ve špičce mužů pozoruji mnohem míň rivality, než bylo v naší generaci. A to dodává sílu navíc, dává to energii všem. Jsem přesvědčený, že jen díky tomu je Adam schopný stále růst dál bez zranění a zastávek. Protože nikdy se nechce upřednostnit na úkor druhých, fandí a je přátelský k druhým, nevyvyšuje se a jenom chce prostě vylézt cestu, ať na závodech nebo na skalách. V předchozí generaci ještě byla běžná prohlášení, „jsi kamarád, ale pod stěnou na závodech jsi soupeř a chci tě porazit.“ Často to šlo ještě dál, „na závodech jsi nepřítel“. Na skalách jsme se často očima shazovali, protože jsme chtěli být první, kdo to vyleze. A to nám bralo strašně moc energie. Tohle je naprosto destruktivní. Z komentáře Cedrica Lachata k Adamovým výkonům v RRG v Americe vyplývá něco jiného: „Tady jsou nejsilnější lezci světa, kteří si navzájem fandí a podporují se a v takové atmosféře se mohou zrodit takové výkony (jako udělal Adam).“ Takže vzájemná spolupráce a vzájemné přátelství vás bude v tréninku a výkonech naprosto posouvat dál. Je to vlastně láska. Musíte se učit milovat trénink, lezení, sebe, druhé lidi i skály, pak vám to všichni tihle jmenovaní, včetně skal, ty mají velkou moc, vracejí. Včetně vašeho těla. Učit se to vlastně ani nemusíte, je to totiž v naší přirozenosti. V naší přirozenosti je milovat. Ne, být zlý, jak se říká, to se člověk učí, milovat je přirozené, to vidíte u dítěte. Jenomže jsme se přirozenosti tak vzdálili, že se ji teď musíme učit znovu vnímat a dávat prostor. Když už ji člověk objeví, vše se už pak děje jaksi samovolně, protože ona ví.
Nemáš žádné limity, kromě myšlenek, kterým věříš.
Dostávám se nyní k tomu nejdůležitějšímu, ke klíči veškerého úspěchu. Je velkým omylem věřit tomu, co učí některá náboženství, že jsme nedokonalé bytosti, ba dokonce hříšní. Pravda je taková, že jsme úžasné bytosti, nádherné a s plnou dokonalostí v sobě. To vám sdělí každý, kdo svoji pravou přirozenost poznal. Jsme tak dokonalí a máme v sobě tak mocnou energii, že jakmile máme pochybovačné a méněcenné myšlenky, tak nám to tato energie vytvoří. Když se naopak dokážeme plně soustředit na svůj cíl, ať je jakkoli velký, tak jej také dosáhneme. Ano, poznal jsem to neodvratně, dosáhnete jakéhokoliv cíle, na který se stoprocentně soustředíte a jemuž věříte! Pro tu energii, kterou vlastně jsme, to není žádným problémem vytvořit. Ovšem, má to háček, pokud se ženete za něčím, co nevychází z vás, není to vaším záměrem, pak vám to nepřinese pocit radosti a naplnění. A také, musíte se o úspěch, radost, cokoliv vám tento cíl přinese, dělit! Není to jenom pro vás! Jinak ztratíte vnitřní podporu. Jsme tedy dokonalí anebo lépe, nosíme v sobě energii, která má nejvyšší potenciál, ale musíme se učit tu energii vnímat, správně používat a také se jí nechávat vést. A zde můžeme odhalit další tajemství: Jelikož jsme energií, tak nemáme žádné limity, a protože je tělo také energií, jak jinak, nemá ani tělo žádné limity! Pro váš růst bude dobré, když to pochopíte a přestanete sami sebe limitovat, aby i ta energie vám tyto limity nemusela vytvářet. Předně, věk není žádný limit. Limitem může být pouze limitující myšlenka. Talent a jeho nedostatek je také jen představa, která vás limituje. Můžete dosáhnout vše, co je v souladu s vaší duší, s vaší nejvlastnější energií! Neomezujte se v myšlenkách, nestavějte si hranice typu, „na toto mám, na toto nemám.“ To už jste pak rozhodli. Ale ani se v myšlenkách netoulejte ve vzdušných zámcích, či heroických představách, protože to jsou jenom iluze, vy to víte, a proto se také nestanou realitou. Udržujte raději v mysli postoj, „nevím“, a zkoumejte a odhalujte svoje možnosti. Uvidíte sami, že se stále posouvají dál, stále rozšiřují. Věk není limitem. Začal jsem s lezením ve dvaceti dvou letech a vrcholu dosáhl ve třiceti devíti. Naše těla nejsou nesmrtelná, ale mohou se vyvíjet dlouho, možná až do smrti. Myslím si, že když někdo ztratí energii, tak je to tím, že to vzdá v myšlenkách, ne tím, že je už starý. Protože nikdo není slabý, ani silný. Jen si někdo víc, či míň důvěřuje a jde s tím do akce. A s akcí, pohybem vpřed, teprve přichází energie. Kdo se nehýbe a čeká, až energie nebo síla sama přijde, čeká marně. To je vidět u lidí s depresí. Oni čekají, až jim bude líp, ale přitom se drží myšlenek, „nechci žít,“ „nemám sílu,“ atd., namísto aby šli rovnou do akce a zjistili, že najednou síla přichází. Takže jim nikdy líp být nemůže, dokud si sami neřeknou, „chci“. Síla, energie přichází s pohybem, tečka! A taky se neztotožňovat se svoji osobou, jinak vás stále něco bude srážet. Kdysi jsem se tím také hodně trápil, a tak jsem si začal dávat přezdívky a mluvit se sebou ve třetí osobě. Protože, když se něco děje Zicovi, tak se to děje jemu a ne mě, mě to nemusí trápit. Nejvíc soužení nám totiž nepřináší to, co uděláme špatně, ale vlastní myšlenky, kterýma se za to soudíme a srážíme. Zůstávat vždy kousek za svou osobností a neztotožňovat se s ní, přináší klid a energii.
Samozřejmě, že fyzické možnosti s věkem pomalu slábnou, ale ne tak, jak si lidé často myslí. Je třeba poslouchat tělo, komunikovat s ním, mluvit s ním a brát jeho signály vážně, pečovat o něj, a pak může vydržet velmi dlouho, jak nám mnoho lidí ukazuje. Prostě, děkovat mu děkovat a děkovat a ono to začne vracet.
Takže vidíte, že o samotném tréninku moc nepíšu, to nepovažuji za tak podstatné, protože jednak se to naučíte sami a jednak vás nechci deformovat. Pokud jsem někoho trénoval, tak jsem ho spíš inspiroval, motivoval a povzbuzoval na jeho cestě a ukazoval mu možnosti, nepředepisoval jsem mu žádné dávky. Informace, které přicházejí z vnějšku, pro vás nejsou moc cenné, pokud nezažehnou vaše vlastní nitro. Taky se sportovnímu lezení už osm let nevěnuji, takže bych tu nerad radil. Ovšem na co kladu důraz a důvod, proč tento článek píšu, je ten, abych vám pomohl aktivovat vlastní vnitřní sílu a povzbudil, že ji máte a ona už si s vámi i vašimi cíli poradí.
Nohy lezou, ruce jen drží rovnováhu. I dřina přináší radost.
Přece jen, aby nepřišli zkrátka ani hledači nějakých konkrétních metod, něco taky napíšu. Nikdy mě nezajímalo lézt samostatné bouldry (bouldristé samozřejmě musí), bouldry mě zajímaly až jako finální kroky deseti, dvaceti a vícekrokových cest. Také jsem se snažil bouldry spojovat do jednoho celku. A na závěr tréninku jsem lozil dvaceti krokové cesty bez nohou a visel staticky na co nejmenších oblých chytech. To byl můj trénink. Také jsme hodně na skalách po lezení a na dolezení traverzovali až do pádu. Vybírali co nejmenší a nejoblejší chyty, aby nohy musely lézt, ne ruce táhnout. Mým krédem bylo, „nohy lezou, ruce jen drží rovnováhu“. A to i ve stropech, i tam lezou nohy. Vždy jsem se maximálně soustředil na techniku, na to, jak stojím na stupech, jak se vyvažuji, jak se pohybuje tělo, což mi nesmírně ulehčovalo cesty. Byly tu taky různé speciality, na které jsem přišel, ale to by bylo zdlouhavé a zbytečně by vás to mátlo. Vy objevíte svoje speciality.
No a dřeli jsme. Dřeli jsme na krev, pot a slzy. Ale nebyla to vlastně dřina, byla to radost a euforie, byl to změněný stav vědomí, který jsme chtěli tréninkem prožívat. Naše heslo bylo, když jsme byli úplně zničení a na skalách se začalo stmívat: „A teď začíná trénink.“ Začali jsme lozit mnohem lehčí cesty na vytrvalost a do pádu. Protože lézt lehčí vytrvalostní cesty je vždy pro zdraví bezpečnější. Tím se cvičí vůle a nezdolná vůle je nezbytná. Ale máte ji v sobě, jen ji věřit. Všechno už máte v sobě, jen tomu začít věřit a objevovat. Až objevíte, víru nebudete potřebovat, budete vědět.
Nejdůležitější je relaxace. Pozoruj svůj dech.
Co je ještě důležité a nejméně stejně důležité jako samotný trénink, je relaxace, uvolnění. To je klíčové pro efektivitu tréninku. Musíte se učit z knih o relaxaci, jak správně uvolnit myšlení, dech a díky tomu i tělo. Zbrklé myšlenky pádící z jednoho směru do druhého znamenají, že i tělo se bude různě napínat. Kdykoli a kdekoli jsi, pozoruj svůj dech. Zklidní se mysl a uvolní se tělo. V relaxaci vám velmi pomůže příroda a pobyt v ní, například voda. Voda vás umí naprosto uvolnit, dokonce i vaše myšlenky umí změnit. Ovšem to největší musíte nakonec zvládnout sami, bez pomoci čehokoli druhého. Umění relaxace a umění klidu mysli je zásadní, abyste mohli efektivně využívat svoji sílu, abyste také dokázali naslouchat svému nitru, svému trenérovi uvnitř. Sám jsem na sobě poznal, jaký účinek na růst výkonnosti má perfektní relaxace, která přechází až v meditaci. Postupně stačilo trénovat polovinu, ale také jíst polovinu a výkonnost rostla víc a víc. Když se mé tělo zcela uvolnilo, najednou i chutě na jídlo byly menší, a to je pro lezce něco úplně zásadního. Staré zoufalé boje s nutkavými myšlenkami na nějaké dobrotky byly najednou anebo postupně najednou pryč. Takže ještě jednou závěrem: Uvolněte se, prosím, jděte a věřte své vlastní cestě a trénujte a lezte s radostí! Objevujte, naslouchejte a důvěřujte svému trenérovi uvnitř! A ostatní už přijde.
Podle mě tam je například myšlenka, že i když nejseš nejsilnější, tak můžeš přelézt nejtěžší cestu. Sice nevím jestli to platí i na MS, ale mezi sedmičkáři a osmičkáři (kde se pohybuje většina) je takových případů kvanta.
jestli si tom, tak si mimo ty .. :) ale jsetli si mimo tak to ste mimo asi voba.. :)
ale kdyz o tom premyslim ono asi neni na skodu bejt trochu mimo, nez bejt beeeeeee
Částečný souhlas s Tomem. Lidi, kteří se lezeckým tréninkem zabývají na FTVS, našli v Tufyho knize spoustu chyb. Že nechtějí publikovat recenzi, popř. nějaké shrnutí těchto chyb, je škoda.
A tento text? Po namátkovém přečtení odstavců o neustálém lezení a mayskem kalendáři, jsem čtení raději zanechal :-)
mozna ze bys trosku ty relaxace a meditace potreboval :)
ono to nemusi mit logiku pro nekoho prizemne smyslejiciho jako ty... kazdopadne ja ji v tom vidim zcela jasnou..
>>>Stejně jako Tufyho kniha (ta se alespoň snaží vycházet z logických základů), obsahuje i tento text obrovské množství chyb.
Uved alespon jednu prosim, prosim.. :)
>>>Většina "myšlenek" v tomto článku je naprosto nesmyslných a proti současným a ověřeným tréninkovým trendům.
Neni nahodou to lezeni priliz komplexni sport na to aby se daly definovat "soucasne a overene" trendy?
neni to nahodou take tak, ze onen neortodoxni pristup muze tvoji vykonost velmi zvysit, teorie plata.. :)
>>> PubMed.. hmm pekne a kdeze tam je o lezeni? :)
jinak ti preji krasny treningovy den, dle normovaneho standartu.. :)
jinak mozek ok, zapojen a jede a ceka cim ho nakrmis.. :)
koukam na ten tvuj PubMed a hraju si se search... koukam co mi to vraci..
mas nejaky svuj velmi oblibeny clanek, cileny na trenink?
ja tu vidim zraneni, uzavreny otevreny uchop, mago a jak skodi... a jine..
uprimne podobne clanky ( a detailnejsi ) jsem sveho casu vyhledaval i googlem v archivech ruznych univerzit.. a vetsinou nic prulomoveho co by nasinec znaly veci nevedel..
ale databaze pekna..
toz se tesim na to tvoje best off z ni.. :)
Dobrá anonyme...
Jen namátkou pár chyb a protiřeků a jdu na bouldrovku ;-)
"Proto taky nejlepší lezci vždycky prohlašují, že trénují nesystematicky a možná chaoticky."
Tak například tito lezci ani neprohlašují, že trénují chaoticky, ani tak netrénují:
Ashima Shiraishi jede striktně podle tréninkového plánu a svého trenéra Obe Carriona. Např na závod Obe Ashimu připravuje podle stavěče. Staví-li závod člověk, který bude pravděpodobně preferovat dlouhé kroky po větších chytech, zaměřují se právě na takové typy kroků.
Patxi Usobiaga měl vždy stanovený plán, který poměrně přesně dodržoval a sám o sobě tvrdil, že co si v tréninku naplánuje, splní. Že to přineslo zranění ramene je věc další.
Magnus Midtbø - přesný plán i jeho dodržování. Zaměřuje se podle svého blogu především na maximální sílu. A to i přes to, že leze obtížnost.
"Chyty musíš mít doslova všude a stále po nich lézt. "
Z čeho má Mráza záněty předloktí? Nebylo by na místě spíše lézt kontrolovaně, než stále?
"Klíčový v tréninku nikdy není trénink síly,..."
Rozhodně není klíčový stále, ale u téměř každého dobrého lezce je alespoň v určité fázi tréninku klíčový.
Nepřesností by bylo v článku víc, ale uznávám, že jsem byl na vynikajícího lezce Rosťu zprvu zbytečně přísný.
Co píše zní hezky a bylo by pěkný, kdyby to tak fungovalo. Částečně třeba i funguje. Já svým svěřencům v BC doporučuji trochu jiný přístup a celkem se daří, je možné, že s přístupem Rosti T., by se dařilo také ;-)
s tema hvezdama a jak trenuji souhlas..
treba prave ten odstup a relaxace by jim chybela/chybi, ale kdo vi..
ale teorie chaosu v treninku ma neco do sebe, mozna by to stalo za studii pro ten pubmed
btw k tem anonymum, ano, jsem pro aby u tech prispevku byla alespon IP.. :) a ocenuji ze jsi zustal vecny a klidny ( takovy KTcko ztraci pudu pod nohama a nedrzi se temat )
Napadlo mi, že možno netrénujú nesystematicky a chaoticky, ale skôr intuitívne, že sa - skúšaním a hľadaním, ako i "načúvaním" - postupne naučili svoje telo poslúchať a ono im presne povie, čo potrebuje. Na prvý pohľad to síce môže vyzerať chaoticky a nesystematicky, ale každý sme iný. Je niečo iné, keď niekto ani nenačúva svojmu telu, a nemá ani plán, len robí, čo ho napadne - to je skutočne nesystematický tréning, ktorý veľa výsledkov neprinesie - a ja viem o čom hovorím...:)
Např. na kampus má téměř celá světová špička (za níž stojí její výkony) jiný názor než Rosťa v tomto článku.
Ha! vidis to Rosto. Do rady a delat vse jak svetova spicka...kupredu leva kupredu leva;-))
Ja jsem zvedav co o treningu bude psat tak za 15 let zase jina spicka, tome:-) a na ty komentare k tomu:-))
Musím říci, že před pár lety by má reakce byla stejná... tedy odkaz na logická a relevantní fakta, nejlépe vědecké články. A naprosto chápu, pokud to někomu připadá jako blbost.
Když se ale člověk podívá na vědecké články, tak se tam vždy řeší jen velmi úzce definovaný problém způsobem, aby to šlo změřit a pokud možno za standardizovaných podmínek. Výsledky přichází, závěry jsou jasné... Co nejde změřit, není. Podobné teze, které jsou v článku (kromě těch pár argumentů např. o používání campusu špičkovými lezci) však v žádných článcích nalézt nejde. Proč? Protože to nejde změřit, tak to neexistuje... ale taky to můžu definovat tak, že současná věda to změřit neumí...
Já článek pochopil velmi dobře a na základě mých zkušeností mi přijde velmi logický.
Tesat do kamene jo. Člověk si pak odpustí tu omáčku kolem. Je to přímější, ale zase musí mít čtenář něco za sebou, aby to pobral. Někdo to nepobere ani s tunou omáčky.
Na soutěživost a sebestřednost jsem se ptal na fesťáku Alexe Hubera. Přikyvoval a říkal, že ty sobci si to zbytečně komplikujou, a že dneska je to o kamarádství a spolupráci....
Bobře, ty čuně, do skály se netesá!
Vy ezoterici a buddhisti a tréninkoví maniaci jste na štíru se základní lezeckou morálkou!
Představ si, že by tu byl každý buddhista a tesal si mantry kde by se mu zachtělo. Jak by to dopadlo? Na nástupu každý cesty Óóóóóóóóóóóm... Čím delší, tím lepší. Zalomený v okamžiku úniku do nirvány (viz Hledání sv. grálu). Ostravaci by ryli "Aba jak cyp vole pičo om". Misto kruhu modlici mlynky. No potěš.
Hihi supr koment :) psal jsem do kamene a né do skály
Že sem čuně si ale trefil přesně to je u mě loženka. Každopádně zkus takhle doslovně fungovat jeden týden s manželkou a dětmi jestli něco takovýho kolem sebe máš :-)))
Od spickoveho lezca mam daleko, ale napriklad v behani sa trosicku lepsie vyznam a napriek tomu, ze bezci maju tiez naordinovany treningovy plan (podobne ako lezci v Tufiho knizke), coraz castejsie sa razi teoria "prekvapovat" svoje telo neocakavanymi zmenami treningu podla svojich chuti. Samozrejme za predpokladu pozitivneho pristupu. Lepsie sa tak stimuluje metabolizmus, pretoze nikdy "nevie" co ho caka. Podla mna je to tak aj v lezeni. Nejaky poriadok a rytmus to samozrejme musi mat, ale takisto sa moc nepriklanam k presne nalinajkovanzm treningom.
Souhlasim Rosto.Zkusenosti jsou zkusenosti:))Vse je v hlave,cokoli si umis predstavit,ze dokazes,toho jsi schopen i docilit.Pro nekoho je vetsi zabava list po drevenych listach nahoru a dolu do zblbnuti-to jsem ja a nekdo potrebuje lizt stale jine a jine bouldry,jinak by se nudil.Co je lepsi?Ja zkousel oboje a vysledek stejny,stejne nejvic zalezelo na me vylezenosti a pohode.Zkousel jsem jet podle vsech moznych i nemoznych systemu,ale ted zpetne bych hlavne urcite vic lezl-drive nebyla moznost a rozhodne bych nikdy uz nekopiroval zadny plan.Kdyz mam silu-trenuji na max,kdyz ne,tak bud oraz nebo trenuji vytrvalost.Jen u me je to krome lezeni i posilka,tam je to uplne stejne:)Jet podle nejakeho planu pri dnesnim spechu,nemocech atd.,bylo vzdy pro me kontraproduktivni
Přidávám se k děkuji,
nečekal jsem takový ohlas. Není to o hledání pravdy, každý máte ze svého hlediska pravdu. Je to o důležitosti hledání vlastní cesty a pár postřehů a objevů z mé cesty hledání.
Je vidět, že kdo je racionálně zaměřený, vyhovuje mu systém, a kdo intuitivně, rezonuje s ním tohle. To je veškerý rozdíl.
Článek má samozřejmě spoustu chyb, ale je vidět že mnozí tu esenci pochopili, a kvůli tomu je napsán.
Tufi je tu hodně vzpomínán, asi jako protiklad. Ale právě proto je důležitý i on se svými knihami. Vždyť Tufi si vždy neústupně razil svou vlastní cestu, a díky tomu ji i našel! To je pro mě podstatné. A Honza Kareš šel také svou vlastní cestou, a proto jsem ho vždy respektoval a inspirovali jsme se vzájemně, ačkoli dělal ty své série na lištách. A já vlastně taky, ač ne tolik.
Kdo hledá a zaměřuje se na chyby, tak mu naprosto unikne ta podstata, a to i v životě. Dokonalost lze najít - pravě v těch chybách, protože v tom spočívá nádhera i hloubka života, i lezení.
"Nejprve musím uvést, že špičkoví lezci nikdy nečtou odborné články nebo knihy o tréninku, a když, tak se jimi neřídí a vše si dělají podle sebe."
Nejsem spickovy lezec, tak nemuzu soudit co tedy vlastne spickovy lezci ctou a cim se ridi/neridi, ale pokud jde o me, tak bych odbornou literaturu nezavrhoval.
Cetl jsem toho dost a neridim se zadnym treninkovym planem z konkretni knizky, ale na zaklade techto knizek jsem si vytvoril teoreticky zaklad a prakticky vyzkousel ruzne prvky treninku/cviky na kterych jsem zalozil vlastni system treninku.
Pokud bych tyto knizky necetl, tak bych se neustale placal jako zacatecnik s prisernou technikou, spatnym treninkem (spousta zraneni) a spatnym pristupem.
Pokud mate kolem sebe spickove talentove lezce, kteri jsou ochotni vam radit, tak potreba knih a dalsich teoretickych znalosti neni az tak potreba, ale i tak si myslim ze nejake informace z techto knih by se hodily i temto velmi talentovanym lezcum. Toto ovsem neni pripad vetsiny lezcu, vetsina lidi nema na lezeni talent a dobre lezce, kteri by jim radili a proto se musi uchylit ke studiu knizek, pokud se chteji posouvat co nejrychleji dale (bez toho by mohli vymýšlet, co uz bylo davno vymysleno cely zivot, coz je proste ztrata casu...).
Ja bych naopak doporucoval toho precist co nejvice a z toho si vybrat/vyzkouset to, co se hodi KONKRETNIMU cloveku a jeho potrebam a podle toho pristupovat k lezeni a celkove i k zivotu...
Dodnes si spominam na jeho pamatne vety ako "Stoupam vzhuru jako dym" alebo "Z nebe se vylili tuny vod". Motivacne clanky "Busim ve Visnovem" nenechali nikoho kludne spavat. Privital by som dalsie pokracovanie...
Díky!
Možná, že se vrátím do sportovního lezení, říkám si někdy, ale až tak po padesátce, až budou děti velké. Na ty krásné devítky a desetminusky, na které jsem moc neměl čas v tom fofru :-).
Možná, že se vrátím do sportovního lezení, říkám si někdy
No hele Rosto, ja kdyz ctu a koukam obcas po tech mladejch(myslim tim nazory ,hodnoty,atd), rikam si, ze radej budu chodit s baglem a lyzema po kopcich a chytat ryby...asi jakasi dan za konzumni spolecnost, a svobodu.
Ale já asi taky už zůstanu v těch horách a na skalkách u šestek. Zábava v šestkách mi stačí a v těch horách je to monstrózní, lézt sám nějakou stěnu za 2+ je neskutečná nádhera, pro mě jo..:-)
Článek s pár zajímavými myšlenkami, ale spoustou zbytečné omáčky, ale jako comeback RT naprosto vynikající. Nechápu hned první komentář pod článkem: "Co na to Tufi?" Proč hned snaha o nějakou konfrontaci? (Na druhou stranu co jiného zde na lezci čekat, že?) Kdo Tufiho poslední knihu četl a pochopil, ten najde mnoho společných rysů s článkem od Rosti. Kdo ji nepochopil, píše sem divné komentáře, většinou velmi fundované a jasným autorstvím, které jen potvrzuje, jak vážně to autor myslí a nakolik si je jist. Další debata na úrovni...
Každý máme na lezení, trénink a život obecně jiný pohled, který je hodně závislý na životních zkušenostech. Mě se tento článek líbí a se spoustou názorů uvedených v článku souhlasím. Oceňuju, že sem Rosťa něco takového napsal, i když mu muselo být jasné, že pro spoustu lidí to budou jen prázdná slova, která jim prakticky nic nepřinesou. Já si to nemyslím a naopak si myslím, že ukázat lezcům i tento pohled je důležité a záslužné. Ten kdo chce, si z toho něco odnese.
Ten Rosťův článek není jenom návod jak trénovat, jak být nejlepší. Je to návod pro život obecně a v tom lepším případě obohacený lezením. Je mi jasné, že z 90% nepadne k lidem - lezcům jak by měl ale i kdyby 1% čtenářů jeho myšlenky ovlivnilo, článek smysl měl, stejně tak jako má smysl káždé, lidské snažení s dobrým úmyslem.
Přesně. Vy jste to vystihli. Dlouho jsem váhal, zda to sem vůbec dát, že se na to vrhnou tady ti známí "vlci" a roztrhají to na kusy a mě taky. Ale řekl jsem si, proč by lezci ne, proč by mezi nimi už nemohlo být dost otevřených srdcí, které už začínají ten závoj, který nám tak halí život, prohlédat. A teď mě to hřeje u srdce, protože tolik pochopení jsem tady vůbec nečekal! Tohoto poznání bychom teď měli všichni využít, vnitřně se spojit a nové postoje a myšlenky vnášet do svého lezení (života) a tím nenápadně ovlivňovat druhé směrem, prostě, k opravdové radosti a tvořivosti. Ještě jednou díky!
A jak je to výkonem ???? Když už jdeš za svým cílem a ten dosáhneš, vnitřně tě to naplní.A najednou někdo z druhé strany ČR tě napadne, že sis to celé vymyslel,veřejně tě pošpiní ???
Tak to smekám. Takhle vystihnout filosofii lezení. Při lezení je klíčové mít pod kontrolou své pohyby, neméně důležité však je, ty pohyby i zpětně vnímat a obdivovat je, a myslím, že tomu, komu se to podaří, se o mnoho rozšíří obzory a má z lezení o třídu lepší zážitek.
Ano vse co se tyce treninku neni jen o tom bezhlave busit ale taky v te hlave neco mit a premyslet o tom jak to tady popisuje Rosta. Rad si takove clanky prectu protoze je to v podstate jsou to takove zivotni pravdy ktere sou aplikovatelne i v beznem zivote a ne jen u lezeni..proto clovek musi porad o necem snit a vymyslet neco noveho jinak je uz prededem straceny..
Hmm podla mna velmi kvalitny a prinosny prispevok k psychike sportoveho lezenia. Vsetko najdolezitejsie na jednej kope pekne zrozumitelne :) Co sa tyka toho fyzicekho a kondicneho treningu tak v tom by som sa vedy, vyskumu, dokazanych faktov a metodiky nevzdaval a co najviac sa snazil dodrziavat a zdokonalovat zlepsovat co sa da ... Kazdopadne clovek nieje zlozeny len z fyzickej hmoty a je tu aj ta psychika a v lezeni si myslim ze je dost vyznamny faktor ovplyvnujuci sportovy vykon ... Cize bez toho co bolo napisane v tomto clanku si myslim ze asi nieje mozne sa nejako posuvat v lezeni :) A aj to sa da trenovat mozno vekom to ide lahsie ako tak citam :)
Minuly rok som casto chodieval do Visne a pustil som sa aj do cesty s nazvom Abadzikra ... Prave tato cesta ma vela naucila o psychike a o snahe mat pod kontrolou myslienky a emocie ... obzvlast ked som bol na nu este slaby a vtedy tie kroky su fakt len o hlave :) Patri medzi moje najoblubenejsie cesty a vzdy som sa na nu tesil ked som ju isiel liezt lebo je niecim "zvlastna". Tak som ju skusal a skusal az raz este to nebolo na prelez som do nej opat naliezol ze skusit a zrazu som bol v najtazsom poslednom bouldri s myslienkov pustit sa vzdat to ? ved este na to nemam ... a druha myslienka bola musim pokracovat dalej ked som uz tu zabojujem :) tak som sa volajako ocitol za "najtazsim" ... Potom ma cakal "povinny" dolez 15 m v kolmici do zlanaku ... problem bol v tom ze som ho nikdy pred tym neliezol a tak sa zacal dalsi boj, chvalabohu uspesny ;-) treningu zdar ! :P
Chtěl bych poznamenat, že Rosťa, byť často nešikovně, ale o to upřímněji, navazuje na myšlenky R.Messnera, které jsou často nevyřčené, a které se táhnou všemi M.knihami. Lezení je výraz lidského nitra, prostopášně řečeno life style. Nelze tedy lézt na výkonnost a v závodícím stylu, protože o jedinou horu, o kterou vlastně v lezení jde, si nesu v sobě samém!
Je mi 43 let a lezu teprve rok, i když tomu hodně dávám, páč jsem dříve sportoval vrcholově. Ale proč Rosťovi rozumím, je má vnitřní buddhistická zkušenost a všechna niterná setkání se sebou samým mají vždy společné rysy... A na horách jsou k tomu ty NEJ podmínky, proto většina z nás miluje v kopcích samotu, byť s různými riziky pádu, úrazu, počasí, samoty apod.
Rosta je urcite fenomen a borec a obdivuhodny lezec i autor clanku zamerenych na trening. Jaky je budhista ci na co si to v posledni dobe hraval to nevim, ale asi je nyni i dobry ferratista.Vzdy jsem ho uznaval a i ted mu fandim a cetl mnoho jeho clanku. Kdo ma ten pocit v sobe tak to je fajn, ze vi o cem tu ted napsal a kdo nema asi to stejne nepomuze to cist. Jen mne tak trosku napadlo netrpi ten Rosta nahodou bipolarni afektivni poruchou? Nebo jen trosku exhibicionismu ma navic? No a s tim Stefankem to bych take rad videl jak to vlastne po letech on vidi.
teda jesti ma RT bipolarni poruchu, tak s nejvetsi periodou o ktery sem kdy slysel :) . Ale kdyby byl kazdej uzavrenej , tak se toho moc nikde nedoctem. Nicmene konfrontacni clanek Rosta versus Rosta patril k tomu slabsimu co RT splodil. Me by taky zajimalo co si o tom dnes mysli, trpim totiz Tribulvarni effektivni ropuchou a ta je vod prirody zvedava...
To by mě také zajímalo.Příjde mě nejhorší někoho napadnout, že to nedal, ale přitom opak je pravdou.Prostě to dal.Ale na to v modlidbách už bylo dávno zapomenuto "abahydra".
Co se týká diagnózy..., tak mám samozřejmě spoustu nedostatků a určitě se i rád předvádím, ale v terapii ctím nový přístup - bez diagnózy. Jakmile určíš diagnózu, tak ztratíš kontakt s realitou, reálným člověkem a nic nevyřešíš.
Co se týká Rosti Štefánka, nevím, zda mám dovolení o něm psát... O něm určitě ne, leda, že jej oceňuji za to, co opravdu umí. Stále dobře leze, má vůli, houževnatost, odolnost, pro tyto vlastnosti jsem s ním nějakou chvíli lezl rád. A myslím, že v mnohém je dobrým příkladem.
Mohu ale vnést něco světla do minulosti. Předně jsem byl tehdy redaktor a cítil jsem povinnost celý problém objasnit a udělal jsem to podle tehdejších schopností a nic na tom ani dneska neodsuzuji, ačkoli bych to samozřejmě dnes řešil jinak. Mohu jen napsat, že některých jeho nepoctivostí jsem byl svědkem a že po napsání článku do Montany se mi ozvali i někteří z jeho kdysi dvorních ochránců a jističů, že mají podobnou zkušenost a už s ním nelezou.
Dnes bych ho už ale neodsuzoval, protože to je úplně jeho proces a jeho cesta lezením i životem a on sklízí její ovoce, či důsledky. Spíš bych poukázal na to, jak je nesmyslné se stále srovnávat, a co v nás plodí tyhle zbytečné nešvary a negativitu. A je to ctižádost, ctižádost ne se zlepšit, ale být lepší než druzí, být nejlepší a být uznáván jako nejlepší. Tu jsem taky měl a tím jsem vlastně taky tento fenomén a problémy s ním spojené, živil.
Jinak jsem i později byl svědkem u jiného významnějšího československého lezce docela drsné nepravosti. A řekl jsem si, "pomůže to lezení, když to otevřu? Škodí mi nějak nebo někomu, když je tady napsaný na prvním místě?" A viděl jsem, že on udělal mnoho pro lezení, a dokonce i pro mě, a že jediným výsledkem by byla negace všeho dobrého. Ovšem v tomto případě jsem věděl, že u tohoto jednoho případu to taky skončí. A i tady za tím byla obrovská nezvládnutá ctižádost. Ten lezec měl ale tolik charakteru, že se mi později za to sám od sebe omluvil. Uvědomil jsem si tehdy, jak jsem taky přehnaně ctižádostivý.
Ano, s Messnerem jsem sice četl jen nějaké rozhovory, ale bylo mi z nich jasné, že on podstatu pochopil, a proto žije a rozvíjí se dál. Protože já jsem si všiml, že kdo vlastní rozvoj, rozšíření, odmítne, zasekne se v jednom pohledu, v jednom směru (například se rozhodne jenom lézt a není už mladý), tak si ho život stáhne. A taky bych napsal, že lezení, když se člověk o něj dělí i s něčím a někým jiným ve svém životě, a když k němu člověk přistupuje s větší uvolněností; není chudší, není méně radostné a méně bohaté, i když jsou nižší nebo méně čísel, nýbrž naopak bohatší. Tu zábavu a naplnění, jakou zažívám třeba ve čtverkách... A dřív jsem už to taky věděl, ale to moje ego mi prostě hned tak nedovolilo můj přístup změnit...
Avšak nemusíte přestat lézt desítky, jen se víc uvolnit. Nemyslím si, že Adam by se hnal nějak slepě za něčím, on do lezení taky vnáší nový přístup, přátelství a uvolněnost.
Spousta myšlenek východního typu na zápaďáckém servru majitelů volného času, kteří se mohou věnovat takové pošetilosti jako je lezení, neb jim jejich technokratický přístup umožnil mít volný čas a prostředky. Nemusí tudíž v dřevěné chýši přemýšlet o nesmrtelnosti brouka. A co na to Jarda Dušek?
A co se týká vyznání, nejsem Buddhista, i když jsou mi blízcí, ani hinduista, k žádnému systému nepřísluším. Leda snad k těm, kteří si kladou otázku, "kdo jsem já?", a kteří mají za nejvyšší hodnotu klid mysli.
Diky moc za vysvetleni, jsi dneska jiny a to jsi vlastne timto nejak vysvetlil, neni to teda zadna diagnoza ((-: Vsak ja to psal prave jako reakci na ty Tve zmeny , ktere jsem tedy stacil postrehnout a s tim budhismem jsem si to taky nejak tak myslel, protoze znam uz hodne ruznych odchylek a nazoru a Karmapu a jinych Jakobybudhu. Ale jeste snad otazka, ktera mne fakt zajima....neni byt lepsi obycejnym krestanem kdyz uz zijeme v Evrope? Tvuj nazor mne zajima.
Díky a díky všem za podporu i názor.
Byl bych opatrný si myslet, že jsem se změnil, taková proměna trvá dlouho, ale něco jsem pochopil, co mění moje postoje.
Co se týká křesťanství, proč ne?, hlavně tedy stoupencem Kristova učení, ale kdo ho zná? Znáš Kumránské svitky? Je hodně církví zakázaných textů, které obsahují jeho čisté učení, hlavně o reinkarnaci. Ovšem být členem nějaké hlavní křesťanské církve pro mě znamená být velmi zaplaven dogmaty, předsudky a tvrzeními, která člověku jenom zakrývají jeho pravou přirozenost i lásku.
A mě jde hlavně o to být obyčejným přirozeným člověkem, který je spokojený s tím, co je a nehraje žádné hry, to je pro mě nejvíc. V podstatě, kdo jím je - obyčejným přirozeným člověkem, což dneska málo lidí, už nemusí nic víc hledat.
Ahoj, to jsi mne trosku zklamal, pletes tu pate pres devate. Kumranske svitky znam, necetl jsem je, tak dobry nejsem, ale dle toho co jsem si overil,je to v podstate nejaky opis hebrejskych zejmena starozakonnich textu v aramejstine a rectine. Z Kristem resp. jeho ucenim toho nemuzou mit moc co do cineni, kdyz mnohe vznikly jiz 600 let pred Kristem a i kdyz vetsina pochazi treba z let 200 pred Kristem a mozna az do 1.stoleti n.l. jsou to stale jen opisy techto starych textu. A Hebrejci jak znamo se o zadny posmrtny zivot tehdy nezajimali a rozhodne ani Kristus nesiril nejakou reinkarnaci, je to jen vas synkretisticky a vlastne vymysleny vyklad nekterych fragmentu. To ovsem neni z hlediska historicko-kritickeho mysleni prijatelne. Takze jednak krestane nic z tohoto neutajili, protoze snahy mozna byly ale nakonec se ukazalo, ze obava nekterych cirkevnich cinovniku byla i tak zbytecna....texty jsou totiz zcela identicke s dnesnim zneni starozakonnich knih. Takze to cele pletes se snahou cirkve a ta zas az tak s krestanstvim nemusi souviset. Ja prece se neptal na cirkve, tu delaji lide, ale na krestanstvi a to je od Boha. a ty mluvis o cirkvy, jez by Te svazovala...Ne , tak to Rosto neni.
Příteli, proč se netěšit z toho, že jde každý jinou cestou? A kdo tě pak může zklamat? Spíše tě každý obohatí! Ale na každé cestě se nakonec člověk musí obrátit do nitra, aby našel a poznal, že štěstí je jeho přirozeností a přirozenost člověka je štěstím, či naplněním. Vždyť Kristus řekl: "Království nebeské je ve vás", Sokrates: "Poznej sám sebe" a Mahariši i další: "Dotazuj se, ¨kdo jsem já?¨ "...
Ahoj, trochu se přidám do této zajímavé diskuze s otázkou: chápu tě dobře, že podle tebe se každý může obrátit do svého nitra a tam nalézt štěstí? jinými slovy: každý bohem sám sobě? (viz tvoje citace velkých učitelů).
A co možnost zbloudit po této cestě? Kde je jistota, že dojdeš ke šťastnému konci, pokud jsi sám sobě "žalobcem, obhájcem i soudcem"?
Ptám se jakožto křesťan a člen katolické církve. To pro pořádek.
Díky za názor i článek, který mi přišel hodně zajímavý.
Děkuji ti za ochotu se dotázat, ačkoli jsi z učení, kde se říká, že člověk je hříšný a já věřím, že je plně božský.
Na cestě do nitra můžeš zbloudit, když tě začne nějaký zážitek zajímat víc, jestliže ale neustále sleduješ pouze klid vědomí, které si uvědomuje vše, co v nitru vyvstává (a nejprve to je většinou vždy stín a chaos a negace podvědomí); prostě se neustále budeš držet vědomí, "já jsem ten, kdo si to uvědomuje a nejsem tím, co si uvědomuji," pak výsledkem takové vytrvalé nehnuté pozornosti k sobě bude prázdný míruplný prostor, který zaplaví celé tvé bytí a způsobí, že ke všemu a ke všem pocítíš lásku. Takhle nelze zbloudit, ale může to pro někoho znamenat dlouhou cestu, ale vždy nejkratší cestu. To je velmi stručně popsáno. Ovšem to, na co narazíš, a co tě bude brzdit, je STRACH a POCHYBY. Proto je potřeba aspoň na začátku se s někým párkrát setkat, kdo už tomu rozumí... Mnoho dobré vůle na cestě!
Díky Rosťo za upřímnou odpověď. Nechci rozehrávat argumentační či jiný pingpong. Tvůj pohled mě zajímá, jen mu zcela nerozumím. Přiznávám, že jsem rovněž ovlivněn svou vlastní vírou. Čili:
Člověk je hříšný - ano, stačí se podívat všude kolem sebe a hlavně na sebe (myslím tím každý na sebe). Každý z nás je plný chyb, pýchy, touhy po majetku, moci aj. Tomu já říkám že je člověk hříšný. Rozhodně bych tyto vlastnosti nenazval jako Božské. Určitě nevím, co myslíš tím, že je člověk Božský. Předpokládám, že něco jiného než co píšu já. Z tvého výkladu mám za to, že v člověku je někde hluboko ukryto "božské" jádro, ke kterému se má propracovávat. Ponořením do sebe. A konečným cílem je nalezení vnitřního klidu, pokoje a vnitřního štěstí a jak píšeš, lásky ke všemu. S tím zcela souhlasím. Pokud budeme všichni směřovat tímto směrem, bude na zemi (i na stěnách) mnohem krásněji. V křesťanství mi osobně přišlo nejkrásnější ta jednoduchost cesty. Miluj svého bližního jako sám sebe. Není většího přikázání. Z cesty jakou píšeš ty, mám právě obavy, že se začne z druhé strany (u sebe), ale už se nedojde k těm druhým lidem. Ale to je jen moje obava z podobbných individuálních cest k nalezení toho božského v nás. Navíc moje víra má tu výhodu, že Kristus už vše ukázal a vysvětlil, jak se co a jak má dělat, abychom šli po té správné cestě. Druhým dechem samozřejmě dodávám, že denně na této cestě selhávám. Naštěstí to Jemu nevadí. Cítit to, že jsem milovaný, i když jsem zcela hříšný, je neuvěřitelně osvobozující. Nemusím se cítit vůbec Božský. Přeji ti z celého srdce, abys našel co hledáš. Aba! ;)
Si v tomhle vlákně připadám trochu jako v panoptiku :)
Nic proti duchovnímu rozvoji, jen mi přijde trochu bizarní řešit to formou komentářů v diskusi na Lezci. Ale to vás nemusí nijak brzdit. Určitě je nás tu spousta, co jsou zvědaví kam se to ještě vyvine. Mám dojem, že se ještě neozval žádný muslim.
Energie, kterou cokoli činíš, je dokonalá, všimni si toho! Ne výsledku, té energie, a pak pomaličku můžeš měnit svou myšlenku, přes kterou jde, a tím měnit výsledek. Ale jakmile si člověk (jsme na lezci, tak lezec), řekne, že není dost dobrý, tak takový bude výsledek, přesně to se stane.
Milovat druhé dokážeš, až dokážeš milovat sebe, nejde to naopak. A dokážeš to plně, až plně tu energii poznáš jako svou vlastní.
Zažívám to, proto o tom píšu, ale nemám vše vyřešeno v sobě! Ale dál už musíme fakt jinam, i když tohle zajímá i lezce. Třeba na stránky: arunačala.blog.cz. a přes komentáře si věci vysvětlovat, ale jen, koho to vážně zajímá. Jinak doporučuji zivotvpritomnosti.cz, vše je tam jasně sděleno. Díky, mnoho zdaru na skalách i v životě!
Abadžikra!
Tato debata je asi zatim ta nejzajimavejsi na Lezci, co jsem kdy cetl, ovsem ne pro lezeckou majoritu a jina peciva. Vyhodou krestanstvi je nejen ta zrejma cesta ale i to, ze je pravdive. Rostovou nevyhodou je prave to smichavani vseho mozneho, co kdo kdy zverejnil na ruznych pokoutnich webech podobne ulitlich jedincu, nicmene je to asi lepsi nez ciste jen zamereni na prolamovani prstu na mikrolistach.
Nechť tedy lidští pastýři nečiní z Božích ovcí voly.
Nevím co to je kriterium pravdivosti. To jsou pro mě spíše filosofické hříčky se slovíčky. Pravda je jen jedna. To bychom si pak mohli začít říkat, že každý má pravdu. Ze svého pohledu. To je ten velký omyl současnosti. Pravda je to, co vede k Životu. Pilát měl Krista před sebou a ptal se ho "A co je to pravda?". Měl ji před sebou, stála před ním, ale stejně ji neviděl. Poznat pravdu, mít pravdu, vlastnit pravdu - to nelze, a kdo si myslí, že ji už našel, ochuzuje se v životě bohužel o hodně. Pravdu lze pouze hledat, objevovat, zkoumat svým srdcem, ve svém svědomí. Ten kdo hledá, ten ji najde. To je příslib, to dosvědčují mnozí proroci, mystici aj. Nejen v křesťanství, ale i v jiných Velkých nábožestvích. No a podle mé víry je pravdou Kristus. On je Pravda, Cesta a Život. Křesťanství je proto podle mě velmi prosté a jednoduché, nicméně velmi velmi velmi náročné na žití. Kdo mi nevěří, ať to zkusí ;). Aba!
Narážel jsem na Marťasovu formulaci: "Vyhodou krestanstvi je nejen ta zrejma cesta ale i to, ze je pravdive..."
Když mám být teda vážný, tak rád respektuju přesvědčení nejrůznějších věřících lidí. Pokud právě nevede k nějakému potírání jiných lidí, třeba. A horší také je, když se to vnitřní přesvědčení "ideologizuje"; pak může začít být třeba právě slovo "pravda" docela rizikové.
Proti tvým větám: "Poznat pravdu, mít pravdu, vlastnit pravdu - to nelze, a kdo si myslí, že ji už našel, ochuzuje se v životě bohužel o hodně. Pravdu lze pouze hledat, objevovat, zkoumat svým srdcem, ve svém svědomí" nemůžu nic namítat.
Poslední, co jsem ale chtěl, bylo provokovat někoho k duchovnímu vyznání. Ne proto, že bych se od víry distancoval, ale proto, že mi to přijde jako dost intimní věc, která na tomhle místě může leda utrpět, třeba nějakým synkretistickým plácáním nebo vulgarizací. Ale to je třeba jen můj osobní pocit.
Naprostý souhlas. Výborně napsáno. Podstatou lezení i života je láska, kooperace, souznění, symbióza. Soutěživost je možný,ale prázdný postup.
Rosťa odhalil nové paradigma, které se promítá nejen do lezení.