Dean Potter udělal base-solo cesty „Alien Roof“ (240 m, 7b) na Rostrum v Yosemitech.
Padák na záda a hurá do stěny, tak to je nová lezecká disciplína s názvem base jumping solo, kterou si v poslední době oblíbil Američan Dean Potter.
Letos v srpnu si nejdříve dal base-solo cesty "Deep Blue Sea" (300m, 7b+) v severní stěně Eigeru. Pak se přesunul do oblíbených Yosemit a s 2,5 kilovým padákem vysoloval jako první „Alien Roof“ (240 m, 7b)na Rostrum. V Yosemitech není base jumping povolen, ale o zákazu base jumping sola není v yosemitském řádu ani slovo. Co na tuto novu lezeckou disciplínu budou v budoucnu říkat přísní strážci parku, se uvidí. Jistý je, že se tak free-solu otvírají nové možnosti.
Severní stěna Rostrumu IV 5.11c, 8 délek:
První přelez: Warren Harding, Glen Denny (V 5.9 A2), 1962
První volný přelez: Kim Carrigan, 1985
Free solo: Peter Croft, 1985
Varianta 7 délky "Alien fingers" 5.12b: Tony Yaniro, 1980
Varinata 6 délky "Excellent Adventure" 5.13c: Peter Croft, 1987
..vesely to clovek...niekto si zije svoje sny stale..a niekto musi do pojebanej roboty chodit,pici nervy mam na to sef ma jebe vsetci ma jebu a tusim ze ma z tedeto vyjebu..aspon lezec.cz potesi a takyto clanok zvlast..existuje nadej!!
treba zit ...work less climb more!!
Oni vůbec celá ta jejich rodinka je povedená to co dělaj v Utahu v Indian creeku nebo RMNP v Coloradu je šílený !Zavidím jejich dětem brzo budou asi siroty !
60 je (nebo este pred par lety bylo) minimum pro armadni seskoky specialnich jednotek, tj hodne dobre vycviceni borci se sypali z nizko leticiho letadla, otvirani hadru v pravou chvili zajisteno snurou atd. Pri neplanovanym padu.. clovek muze proletet i par set metru nez se zorientuje.
Rekl bych ze to bude k osumdesatce nez vytahne padacek kterej vytahne padak kterej se naleje. Jde o to ze je velkej rozdil skakat podel steny nebo do volneho prosotru.
Právě na The Sharp End je video z Eigeru a ještě z nějaké jiné cesty a je to vážně něco. Leze, leze a najednou si odskočí a je to. Jak jednoduché. A nad tím jak dlouho Dean bude žít bych nespekuloval. Kdo z nás může říct, že zažil aspoň desetinu toho co on? On žije intenzivně a aspoň cítí že žije. My ostatní tak akorát cítíme jak prdíme do židle v práci u počítače. Dean Poter má můj bezmezný obdiv.
Ono na tom "žití" a "nežití" něco bude,ať si to chcem přiznat,či ne.Vím o spoustě jinčích činnostech,který bych teď mohl dělat,než prdět do židle a lepších místech,co bych mohl poznávat,než tenhle zaprděnej kancl.