Vytvořit žebříček deseti nejvelkolepějších věží Saska by nebylo jednoduché. Bezpochyby by v něm neměl chybět Affensteinský Bloßstock a asi by se nikdo nepřel, kdyby patřil mezi prvních pět, a možná dokonce spolu s Teufelsturmem a Falkensteinem mezi tři vůbec největší krasavce Saska.
Bloßstock je nejvýraznější dominantou celého severního úbočí hlavního saského masívu. Lze z něj přehlédnout podstatnou část Affensteinů, směrem na západ Schrammsteiny a směrem východním kus Malého Zschandu a Wildensteiny. Zrovna tak je ze všech těchto oblastí možné spatřit jak se Bloßstock vypíná do výšky na kraji výběžku těch nejvyšších stěn Affensteinů. Jeho silueta je jedním z copyrightů Saska. Je neobyčejná tím, že od západu i východu je naprosto stejná, tedy až na zrcadlově obrácený obraz. A svou velkolepost si Bloßstock zachovává i při pohledu z bezprostřední blízkosti. A to ze všech stran. Impozantní údolní stěna vysoká osmdesát metrů budí respekt již při příchodu lesní pěšinou, z níž při pohledu vzhůru mezi vršky stromů postupně ukrajuje nebe a vtláčí místo něj svou objemnost. Rovněž pojem náhorní strana zde má poněkud jiný než náhorní význam. Pravda, nástupy z náhorní strany začínají z terasy v polovině výše údolní stěny, ale rozhodně jde o nástupy cest ne zrovna krátkých a stále ještě na moc vysoký vrchol.
A jak vylézt nahoru? Naštěstí to není příliš velký problém. Tedy nutná saská výbava se rozumí samosebou. Kromě smyček i trocha toho morálu, orientačního smyslu a respektu. O respektu se zmiňuji schválně proto, že kdykoliv jsem na vrcholu Bloßstocku pobýval, nemohl jsem se zbavit jistého chvění. I při pohybu na vršku je třeba opatrnosti při přelézání hlubokých komínů z jedné části na druhou a vědomí té masy tun pod sebou usilovně přesvědčuje o malichernosti člověka.
Nejčastěji, a právem i často, lezenou cestou je dvojhvězdičková Westwand za VIIb bez postavení VIIc z roku 1916(!). Její název vypovídá o tom, kudy vede. Kličkuje západní stěnou a nastoupit je ji možno buď v její spádnici úplně zespoda z údolí nebo z již zmiňované terasy. Osobně upřednostňuji nástup z terasy. Ze dvou důvodů. Předně dostat se na ni je zajímavé dobrodružství. Je třeba obejít údolní stěnu zleva pod východní stranu, projít do kopce (myslím, že dokonce po dřevěných schůdkách) kolem hlubokého komína až k dalšímu hlubokému komínu, kterým s trochou sebezapření a poměrně lehce na terasu. To ale ještě není ta naše. Odtud vede cesta skrze další komíny již víceméně ve stejné úrovni na západní stranu věží čnících nad hlavami, no a pak směrem na sever na terasu pod jižní stěnou Bloßstocku. Druhým důvodem nástupu z terasy je klasický traverz z opřeného balvanu nad převislou stěnou mizící v komíně. Na jeho konci čeká první kruh na jihozápadní hraně. Právě tento traverz dělá z Westwand ten pravý zážitek a umožní i druholezcům prožít víc než jen klidné chvíle na bezpečnějším konci lana. Určitě je třeba dolézt až na hranu a nenechat se svést k útěku vzhůru do cest, které mají stejný nástup, ale odbočují dříve. Od kruhu lze postavit a na lávce uhnout doleva ke druhému kruhu. Od něj lze opět postavit a vzhůru žlábkem a po nějaké době zase doleva ke třetímu kruhu. Orientačně není zas až tak těžké odhadnout směr, protože ošlapané stupy jsou dostatečnými ukazately. Opět postavením, spárou a žlábkem kolem čtvrtého kruhu na vrchol. Jen dodávám, že druhý a čtvrtý kruh jsou osazeny dodatečně.
Byvše nahoře, vychutnávati je možno začíti. Zahleděti se do dáli až hlavu ukroutiti a s obdivnými zraky nakonec spočinouti na sousedu nejbližším Kreuzturmu zvaném s jeho zběsilostmi plnými túrami extremními.
A co ještě na Bloßstock vylézt? Z terasy už jen náročnější osmy až devítky. Slavnou Kompakte Wand, klasiku od Arnolda za VIIIc RP IXa, která nastupuje právě z traverzu Westwand, popřípadě její kruhovitější napřímení Kontrastprogramm za IXa z roku 2002 anebo Schartenwand za VIIIb také od Arnolda mezi dvěma nejlehčími cestami této stěny. Nějak mě ani nenapadlo je doporučovat, ale vlastně si je klidně dejte. Jde o pravý komín Wenzelweg za V a levý Fehrmannweg za VI. Wenzelwegem se slaňuje a není v něm proto moc klid. Slanění je v průvodci popsáno vzdálenostmi 22+20+20+12 metrů a slaňuje se z terasy komínem na východní stranu. Jsou v něm skryté slaňáky. Jo a ještě lze nastoupit a vylézt něco ve východní stěně, ale věřte, že nic pěkného vás tam nečeká.
Ačkoliv Bloßstock vzhledem ke své velikosti mnoho k lezení nenabízí, je tu ještě jedna perla. Nordwand od Herberta Richtera za VIIIa, bez postavení ze země za IXa, rovněž s dvěma hvězdičkami. Cesta má tři části. Boulder, přes který lze postavit a který je opravdu tvrdým IXa. Pasáž kolem kruhu ne úplně jednoduchou a potom to hlavní. Neuvěřitelná kyzovitá stěna se spoustou smyček a stále většími chyty. Vlastně je tu ještě čtvrtá část nekonečných komínů od druhého kruhu, kterou, neměl bych to říkat, nelezte. Druhý kruh je nad přílepem vlevo od konce stěny s kyzy. Nordwand určitě stojí za zastávku.
Na fotce vidíte Bloßstock jak jej vyfotil Lukáš Chalupecký ze Schrammsteinů. Výrazná hladká stěna tvaru vzhůru se zužujícího obdélníku napravo od Bloßstocku je Nonnengärtner, o němž byla zmínka v posledním díle roku 2002. Na druhé fotce je zachycen Domwächter a Rohnspitze a bystré oči na něm najdou lezce v cestě Degen z předpředposledního dílu.
Omlouvám se Jardovi M., ale budu zase za chytrýho.
Blossstock podle mých zkušeností nabízí k lezení
až dost - kromě uvedených cest doporučuji vřele
Ostwand VIIb (klasika od Erhardta Rengera 1922), Walpertsrisse VIIIa (dříve Nordostwand - spára široká, spáry ruční, železitá stěnka), Direkte
Edelweissweg VIIIa (Arnoldovo narovnání klasické cesty VIIb) a pro milovníky dlouhých runoutů Fehrmann-Gedächtnissweg VIIIb (Hasse 1954 - první kruh je na polici skoro 35 m vysoko a není zdola vidět). Naopak ty hovadné komíny z náhoří lze lézt snad jen ve stavu naprostého zoufalství, anebo též s krásnými dívkami za účelem jejich zvláčnění - zvláště v zimě tam zkrotnou i nejnepřístupnější princezny. Jinak Bloss. držím za nejkrásnější skalisko celých saských písků. Tak do toho!
Moudrý a zkušený Václav Š.
Chtěl bych zmínit, to že i pro turisty je přístup jakoby z náhorní strany (nedostanete se teda až na samý konec výběžku) a následný sestup dlouhým, úzkým, žebříčky vybaveným komínem, nezapomenutelný zážitek. To když není počasí.
Taky bych nevynechával několik pěkných osmiček v údolní stěně. Dost se mi kdysi líbila Siegertvariante VIIIa a mám dojem, že něco pěkného podobného bylo i v pravé částí údolky.
někdy v 87 jsem lez tu údolku za IX co je těžkej nástup pak jsem tam byl někdy v roce 2000 a ten nástup byl tak o metr níž a ted aby se tam stavělo 2X nebo čistě je to sakra těžší než před nějakejma 15 lety.
David
Tak to vidíš - já to lezl poprvé r. 1967 se Zabilkou a tehdy jsme zcela bez problémů postavili
jednouduše; o 15 let později mi to přišlo už dost
vysoko (ale zdatný Weingartl to vymlask volně).
Naposled jsem byl na Bloss. v 2000, a to už jsme jen prošli pod nástupem zase o stopu nižším a dali
jsme raději Ostwand, kde se ty míry nemění (jen kvalita lezcova pozvolna vadne).
Vzhůru!
V. Š.
Díky Jardo za další potěchu o Sasku, už aby nám to zase oschlo. I když i v zimě se dá leccos....
Nordwand je hódně pěkný lezeníčko, chvilkama dost morálový, ale to jsou holt ti revanšové.
Jinak kdo se lekl těch jardových vysokých čísel, může mrknout na www.lkp.cz a tam jsou i ty nižší numera, sedmy a osmy v seriálu o zemi zaslíbené....
Mějte se a někdy v Sasku hoj, Houmy.
Jardo doufám, že Bloßstock bude jeden z prvních, na které na jaře - a nejlépe už v zimě - vlítnem. Věřim, že se tam i pro tebe něco k přelezení ještě najde. A ještě jednou dík ...
My jsme kdysi lezli v levé části údolky Variantu Schoneweg VIIIa - parádní lezení (doporučuju skončit pod komínama)ale nevím ke které cestě patří.Blos je úžasný a cokoliv v údolce je nezapomenutelným zážitkem!
Žasnu! Jestli je něco Variante zur Schöneweg, tak to nejspíš bude patřit k oné Schönově cestě! Mimochodem: popsaná cesta vlevo v údolí je totožná
se Siegertvariante,o které se zmiňuje Petr Jandík;
teď se označuje jako "Siegertwand".
A proč končit pod komíny (převisy?)? Tam teprve začíná hrubá lezenice v převislých spárách - Walpert rovně, Schöne nad převisy doprava a v údolí pak brutálními širokými spárami. Pastva pro klasiky, mor pro překližkáře.
No a když už se člověk nějak dosápe na terasu pod jižní stěnou, není od věci vylézt si odtud i něco třeba na Kreuzturm (na celkové fotografii ostrohu první skála vpravo od odskočeného Blosstocku). Přinejmenším nádhernou Westkante od Herberta Richtera (s několika výlezovými variantami - doporučuju nahoře stále po hraně Germanischer Ausstieg, IXa) a neméně krásnou cestu Lochstreifen (taky myslím IXa nebo IXb) vlevo od Westkante. Skoro bych řekl, že se mi obě zdály ještě o třídu hezčí než třeba v článku i komentářích tak často zmiňovaný Nordwand na Blosstock.
.. A pro softmovery (jak krásný termín pro nemohoucí starce, přetučnělé ptactvo, filosofy mechožrouty a podobně) je na Kreuzturm z rokle krásné VIIb a pro hardmovery Grand Ouvert Xa.
Tak to leda. My teď byli na Vajoletkách u Křižan a kdyby to měla být taková klas. tak to na VIIb moc nevidím... Ale možná jsem byl jenom totálně z formy. Oprava: možná jsem už jen nastálo nadobro, totálně z formy...