V září 2004 náš tým čítající dvě osoby vyrazil do Rakouska na rozmezí pohoří Dachstein Gruppe a Totes Gebirge ochutnat krásy zdejších hor a pocit lezení na zajištěných cestách. Tuto oblast jsme si vybrali právě pro její snadnou dostupnost z Čech. Na cestu jsme vyrazili s potřebným vybavením (sedák, prsák, helmy, ferrata sety, pro větší bezpečnost jsme ještě používali cca 8m lano) na jištění a informacemi převážně z průvodce Klettersteigatlas Alpen a z webových stránek
Klettersteige
Sarstein
Po “aklimatizaci“ v příjemném městečku Hallstat jsme se přesunuli k první zajištěné cestě. Tou byl výstup na 1975 metrů vysoký Sarstein. Tady jsme přišli o první část ideálů, jednak o Rakousku, díky jejich naprosto mizerně značeným turistickým cestám a druhak o popisu zajištěných cest v průvodci, který je třeba brát s rezervou. Z parkoviště v sedle Potschenpaß, odkud se k Sarsteinu přistupuje, totiž potřebujete k nalezení turistické cesty téměř telepatické schopnosti. Z parkoviště je třeba zamířit k už z dálky viditelnému lomu. V průvodci popisovaná cesta “ve výšce 1250m a mezi 1400 a 1500m několik pasáží zajištěných fixními lany” ve skutečnosti znamená dva úseky s pofiderními lany o celkové délce nepřesahující 20 metrů. Ale což. Vejšlap se solidním převýšením to byl nakonec hezký.
Západní stěna Sandlingu
Druhou cestou na 1717m vysoký Sandling jsme si spravili chuť. Auto jsme nechali na parkovišti u hotelu Sarsteinblick. Na kopec se dá vystoupit ze dvou stran a to od západu, či od severu. Na výstup jsme se vydali náročnější cestou ze západu, kde je již kvalifikace obtížnosti A-B a zajištěný úsek lany představoval cca 100m. Na vrcholu si při dobrém počasí užije člověk nádherné výhledy. Sestupovali jsme severní cestou (cca 20m lan), ale díky nezajímavému terénu a zbytečné délce nedoporučuji.
Výhled z vrcholu Sandlingu na Totes Gebirge
Sarstein nás trochu vyšťavil a tak jsme si dali den odpočinku strávený u jezera Altausee se skvělou koupačkou, sic ve studené vodě, ale s nádherným výhledem na ledovec pod Dachstainem.
Všudypřítomné panorama Dachstein Gruppe
Následující den jsme se přesunuli dále na východ k směle se tyčímu Hochtausingu. I když je nástup na západní, poměrně nově zřízenou zajištěnou cestu, celkem zdlouhavý, určitě se vyplatí. Díky honitbě není možné jít k tomuto hřebeni přímo, ale musí se obcházet turistickou cestou 278 vedoucí k Hochmolbinghutte. Na vrcholu sedla cestou 287, u salaší již ukazatel na zajištěnou cestu Tonisteig. Ta byla zřízená v roce 1991 a je pro začátečníky skvělým zážitkem. Vzdušné lezení, dva žebříky, celkově zajištěno přes 200m. Pouze pozor při deštivém počasí na hořejší nezajištěné úseky v kleči. Sestupovali jsme východním hřebenem, kde je zajištěno cca 100m, ale v podstatě lehkém terénu.
Drachenwand
Příští den prší a tak vyrážíme do Salzburgu. Nádherné město s opravdu monumentální pevností. Na nádvoří pevnosti stojí kráva a vypadá to na kus ze stáda dobytku CowParade. Nakonec zjišťujeme, že je tento skot místním hrdinou, neboť v dávných dobách dobývání města ukazovali býka na hradbách a dokazovali tím, že se cizákům nepodaří lidi v pevnosti vyhladovět a nepřátelská armáda tehdy s nepořízenou odešla. Ve městě spousta zeleně, krásná architektura, všude pruhy pro cyklisty. S Prahou, kde je diskriminováno vše, co nemá čtyři kola, nesrovnatelné.
Kousek od Salzburgu stojí u jezera Mondsee nádherný kus skály Drachenwand (Dračí stěna). I když na pohled od cesty vypadá impozantně, nakonec jsme si lezní moc neužili. Lehká cesta na vrchol je zajištěna v nižších partiích asi 150m lany a několika žebříky. Vrcholový výhled stál za to, včetně impozantího skalního okna.
Závěrečná pasáž výstupu na Predigstuhl
Na závěr našeho feratového výletu přišly dvě lahůdky. První v podobě výstupu na Predigstuhl blízko města Bad Goisern. Tady opět upozorňuji na orientaci. Od hotelu Berghotel Predigtstuhl je třeba jít směrem vpravo po klasické výstupové turistické cestě a po vchodu do lesa po cca 200 metrech visí nepřehlédnutelný ukazatel na zajištěnou cestu. Výstup začíná hned zpočátku několika kramlemi, zhruba v polovině průlezem komínem a potom mírným převisem. Vedle komínu je nainstalováno v průrvě několik lan na vyzkoušení si lanového traverzu, který používají pro cvičení místní záchranáři. Zajištěná cesta vede až téměř na vrchol, klasifikace B, místy C.
Nástup na Ewige Wand
Jen o kousek níže lze z parkoviště u chaty Rathluck'n-Hütte dojít k výstupu na Ewige Wand (B/C). K ferratě se jde turistickou cestou, ke konci vykutanou ve skále s tunely. Nástupuje se z lavičky a ihned po vylezení několika metrů se člověk ocitá v téměř hladké vzdušné stěně a stoupá po dostatečném množství kolíků. Průvodce počítá pro přelez feraty i s přístupem od parkoviště dvě hodiny, dá se to stihnout i za 40 minut a proto doporučuji pro všechny, kdo pojede okolo.
Mlhavé ráno v Hallstatu
Celkově skvělá dovča, minimum lidí v horách, krásné stabilní počasí a i ta fyzička dostala zabrat. Doporučuji pro všechny, kteří nemají zkušenosti, či morál na skutečné skalní lezení. Horám zdar!