O této problematice se již napsalo hodně a nemůžeme ji tedy přiblížit celou, ale pokusíme se popsat několik, podle nás, důležitých momentů.
SLAŇOVACÍ STANOVIŠTĚ
Na první pohled se může zdát, že „štand „ (jistící stanoviště) a slaňovací stanoviště jsou jen dva názvy pro totéž zařízení. V některých případech je to pravda, v některých ne.
Pevnostní nároky na štand a nároky na směry jeho zatížení jsou mnohem vyšší .
Stejně jako u štandů je vhodné u slaňovacích stanovišť využít rozkladu sil pomocí silového trojúhelníku při spojování jednotlivých kotevních bodů.
Slaňovací stanoviště je většinou zatěžováno jedním směrem (dolů) a síla na něj působící je (viz díl I.) maximálně 120-240 kp t.j 1,2 – 2,4 kN (použiji starých, naší generaci srozumitelných pojmů).
Moderní horolezeckou metodikou se táhne jako stříbrná nit pojem REDUNDANCE – ZÁLOHOVÁNÍ.
Pokud to jen trochu půjde, používejte slaňovací stanoviště s několika ,vhodně spojenými, kotvícími body (NIKDY NE JEDNA STARÁ SKOBA!!!).
Pochopitelně „zelený je strom života“ a na pískovci většinou slaňovací řetězy nejsou.
Ale slaňování za pouze jeden kotevní bod je vždy potenciálně nebezpečné.
Dovolili jsme si rozčlenit slaňovací stanoviště na čtyři druhy :
1. Trvale osazené (pevné, fixní, s jedním nebo dvěma kotevními body)
2. Zanechané ( buď námi nebo předchozími lezci)
3. Přírodní (využijeme, co mamka nabídne, ale tak, abychom ji trvale nepoškodili)
4. Stahovatelné (stanoviště nebo jeho část stáhneme společně s lanem)
1. Trvale osazené
Pečlivě zkontrolujte. Při sebemenších pochybnostech ho pojistěte - to se dobře napíše co?
Jedná se o pískovcové kruhy, borháky, speciální slaňovací skoby, řetězy. V některých případech je slaňovací dráha shodná s lezeckou cestou a slaňovací stanoviště jsou shodná se štandy. Ideál jsou dva nebo více nezávislých jistící bodů spojených řetězem.
Nebezpečí může hrozit zejména při lezení v zapomenutých a dlouho nelezených cestách nebo oblastech. I řetěz se může vytrhnout, jsou-li kotvící body umístěné ve volném bloku.
Na všechny v současnosti vyráběné a prodávané „zavrtávané skoby“ t.j. kruhy, nýty, borháky se vztahuje norma ČSN EN 959, která mj. říká – materiál korozivzdorný, osová nosnost 15 kN (1500kp) , podélná nosnost 25kN (2500kp)........
Příklady :
Slaňovací kruh :
Nejčastější na našich pískovcových skalách
Pozor – je to jen jeden kotvicí bod buďte obezřetní , kontrolujte co jde: probroušení, korozi, sváry, stav utemování, betonu či lepení, viz známý případ ferofix. Nemá pavouka ? (je to vějíř drobných spárek i vlásečnicových sbíhajících se ke kruhu)
Slaňujte tak, aby skála byla co nejvíc ochráněna, s tímto vědomím slaňáky i osazujte (okraje věží , hrazdičky !!).
Pokud je kroužek kruhu rovnoběžný se skálou -leží , stahujte lano za správný konec (ten co je blíž skále), jinak lano a skálu víc rvete a lano se v kruhu může zaseknout.
POZOR,
žádný pískovcový kruh osazený klasickou metodou (do olova a betonu) nevydržel při testech osově požadovaných 15kN( 1500kp), to vydrží jen kruhy chemicky lepené (např. lepidlem HILTI HIT 50 a 150).
Slaňovací řetěz :
Jedno z nejbezpečnějších stanovišť
Nebezpečí hrozí, je-li umístěn ve volném bloku - zkontrolujte poklepem
Provlékejte lano kruhem, pokud možno ne články řetězu - otřepy, zúžení
Pokud jsou kotevní body opatřeny matkami zkontrolujte jejich utažení
Podívejte se na sváry a korozi
Nehýbou se kotevní body?
Slaňovací borhák :
Hojně používaný
Před použitím zkontrolujte co můžete
(ukotvení, blok, kde je osazen, korozi , sváry, popř. dotažení matek)
Pozor na přílišné probroušení, z pevnostního hlediska nevadí probrus do 1/3 průřezu (při zkouškách jsou borháky s částečným probroušením i pevnější) , ale vzniklé ostré hrany mohou při nestandardním zatížení poškodit lano
V posledních letech bylo vytvořeno mnoho tzv. „slaňovacích „-lepených skob např. známé prasečí ocásky, IQ skoby a jiné. Přestože se tyto skoby označují jako slaňovací jsou konstruovány hlavně pro spouštění. Při jejich použití buďte obezřetní a snažte se eliminovat možnost vysmeknutí lana přetočením přes rohy nebo zámek. Velmi nebezpečná je IQ skoba. K vysmeknutí lana může dojít při nadlézaní skoby před slaněním.
Expanzní nýt s planžetou - takto ne !!!
Planžety nýtů mají ostré hrany a hrozí naříznutí nebo přeříznutí lana. Norma EN 959 požaduje rádius těchto hran r = 0,2 mm nebo totéž zkosení.To je ve skutečnosti velmi ostrá hrana.
Při slanění přes nýt je tedy lepší obětovat karabinu , Maillonku popřípadě využít kevlarovou nebo plochou smyčku, která je méně náchylná k přeříznutí na ostré hraně.
2. Zanechané (vícebodové) slaňovací stanoviště
Většinou se jedná o spojení více kotevních bodů – skoby, nýty, boráky - pomocí smyček (ČSN EN 564 pomocné šňůry a 565 popruhy) s využitím rozkladu sil pomocí silového trojúhelníku.
Pokud využíváte stávající staré smyce ve slanění zkontrolujte jestli nejsou propálené nebo nařízlé , což se při rychlém stahování lana stává !!!
Základní požadavky:
Bezpečnostní - minimálně dva kotvící body- více je lépe
Technické - možnost stáhnutí lana i po vytržení některého kotevního bodu
Ekonomické - nechceme se zbytečně zbavovat drahého vybavení, přesto jde-li o život nešetřete!!!
Motýlkově spojená smyce :
DOPORUČUJEME
Smyce se „přepůlí“ vůdcovským uzlem na dvě samostatná oka. Ten pak posuneme tak, aby se síla rozložila stejně na oba kotevní body.
Výhody:
Pro vybudování slanění stačí jedna smyce.
Při vytržení jednoho bodu nedochází k rázovému zatížení druhého bodu
Nevýhody:
Ne vždy rozloží sílu do obou bodů pravidelně, zvlášť , měníme li během slanění směr zatížení stanoviště.
Centrální vůdcovský uzel :
DOPORUČUJEME
Posunutím vůdcovského uzlu, který spojí ramena smyce, nastavíme oka tak, aby byly zatíženy oba kotevní body stejně.
Výhody:
Pro vybudování slanění stačí jedna smyce, ale můžeme jich použít víc i z více bodů a vše po vystředění do osy namáhání svázat jedním vůdcovským uzlem.
Při vytržení jednoho bodu nedochází ve druhém k velkému rázu.
Slaňovací lano je vedeno přes více pramenů smyce a ta déle vydrží propalování při stahování lan.
Nevýhody:
potřeba delšího popruhu
Ne vždy rozloží sílu do obou bodů pravidelně, zvlášť , měníme li během slanění směr zatížení stanoviště.
„O“ smyčka :
NEVHODNÉ NEDOPORUČUJEME
Nevýhody :
Vlivem součtů sil (silového trojúhelníku) dochází většinou k velikému bočnímu namáhání kotevních bodů.
Třetí, čtvrtý ... kotevní bod nemusí být zatěžovaný vůbec.
Po vytržení jednoho z bodů dostane druhý větší silový impulz a při srovnatelné kvalitě bodů může být také vytržen.
V historických publikacích hojně doporučované.
V horách je to bohužel nejčastější způsob spojení u zanechaných slanění.
Jedná se spíš o chuchvalce různých smycí různého stáří, různě uvázaných a občas propálených nebo naříznutých. Pečlivě zkontrolujte kam lano vlastně provléknete a při pochybnostech staré smyce nahraďte novými – ó jak je v té chvíli potřebná nějaká řezná čepel.
Prohaskova metoda :
NEDOPORUČUJEME
V německy psané literatuře doporučovaný způsob, rozkládá rovnoměrně a automaticky síly do obou kotevních bodů.
Nevýhody :
Nacvičení a správné použití je poměrně složité, na první pohled špatně kontrolovatelné.
Pro realizaci je potřeba dvou smyček se správnými délkami.
Při vytržení jednoho kotevního bodu dostane druhý větší ránu a při stejné kvalitě bodů se může také vytrhnout. I instalace je poměrně složitá.
Potřebujete minimálně dvě smyčky.
Provázání tří kotevních bodů tímto způsobem je hodno zručné pletařky či pletaře.
Každý kotvicí bod má svoji smyci :
NEDOPORUČUJEME
Velmi zdlouhavé vyladění délek smycí , tak aby zabíraly všechny stejně.
Twist metoda : PRO SLANĚNÍ NEDOPORUČUJEME
Velmi oblíbený způsob pro vytvoření štandu, ale ne slaňovacího stanoviště !
Rozkládá působení sil do kotevních bodů rovnoměrně a automaticky i při změně směru zatížení.
Nevýhody : ,
Po vytržení jednoho z kotevních bodů dostanou zbylé poměrně velkou ránu (tomu lze částečně zabránit uzly na ramenou smyce) a může dojít také k jejich vytržení.
Vytržený konec sevře lano takovým způsobem, že již nepůjde stáhnout. (To se dá eliminovat zanecháním karabiny ev. Maillonky).
3. Přírodní slaňovací stanoviště
Obhození přírodního útvaru :
s tímhle opatrně !
Použití tohoto způsobu je ospravedlnitelné, nemáte-li slaňovací smyce.
Lano přehodíme za vhodný a dostatečně pevný přírodní útvar (strom, vyčnívající skalní blok, kořen , ledový sloup - stalagnát ......)
Uvědomte si, že
1. kůru stromu a kořenů lanem poškodíte
2. stromy usazené na skále mohou mít povrchové kořeny jen v nánosech na skále a menší se s Vámi mohou vytrhnout.
3. Z některých kamenů nebo kmenů díky tření lano nestáhnete.
4. U ledových sloupů – stalagnátů – si dejte pozor na prasklé sloupy, sloup má v sobě pnutí, čím skokovější teplotní nárazy byly před jeho použitím, tím je pnutí větší. Nejbezpečnější je ho ovázat u paty. To platí obecně pro hodiny a podobné útvary.
5. Ledový sloup – stalagnát – jeho nosnost je odvislá od kvality ledu , průměru (čím silnější tím lépe) , výšky sloupu (čím je nižší tím lépe). Vždy existuje možnost, že se sloupy zbortí (oteplení, ochlazení, vítr, další lezci - vše způsobuje v ledu pnutí ).
V jednom starém švýcarském věstníku otiskli tabulku únosnosti stalagnátů. Hodnoty dost oscilují ale lepší jsou tlustější a kratší sloupy.
6. Snažte se vystříhat slaňování přes takto opásané pískovcové bloky (nevratně skálu poškodíte), nebude-li zbytí slaňte na písku přes blok s použitím řetízkově svázaného lana.
Pozor na volné skalní bloky nebo mělké kameny, výstupky atd. Lano se při neopatrném zatížení lehce sesmekne a pak ........... Zrovna nedávno 18.3.81 tímto způsobem spadl můj kamarád na Dračím štítě do Rumanovo dolinky. Leží od té doby v Popradě napravo od uličky asi čtvrtý hrob. Takže opatrně.
Ledová slaňovací hruška :
Nezaměňujte se „sněhovou hruškou“ , dělejte ji vždy jen
v kvalitním ledu.
Ne ve firnu a sněhu !!!
Mnohdy stačí na dvou místech prosekat ostrý okraj ledovcové trhliny a hruška je na světě.
Volte širší průměr hrušky (50 a více cm) podle stavu ledu
Abalakovy hodiny:
V kvalitním ledu velmi dobré slaňovací stanoviště. Nejbezpečnější slanění zřízené v ledu
Pro vytvoření Abalakových hodin se vám bude hodit jeden dlouhý šroub do ledu délky 15cm a více.
Pro vytažení repky z hodin se užívá drátu z háčkem, ale jde to i tenčím šroubem do ledu.
Hodiny se vrtají pod úhlem cca 60°, tak aby sloupek měl v přední části alespoň 10cm (lépe 15 cm)
Skrz hodiny protáhneme repku o průměru 6 mm a více
Někdy je možné protáhnout hodinami přímo lano (lana tenčí než 9mm), ale jeho stažení může být poněkud problematické.
V kvalitním ledu a 0 st. C (32 st. F) udává Petzl (katalog 2005) nosnost hodin :
Pozn . : V SSSR bylo zvykem hodně lezeckých vynálezů pojmenovávat po charismatickém Vitaliji Michailoviči Abalakovi (1906-86). Do jaké míry jsou tyto myšlenky pana Abalakova mi opravdu není jasné, nicméně myšlenky jsou to mnohdy převratné (viz Abalakovy vklíněnce, Abalakova smyčka).
T-kotva (Tote Mann , Deadman ):
V pevném firnu dobré slaňovací stanoviště
V čerstvém sněhu je toto stanoviště velmi pochybné.
Nemusí být nutně zakopán cepín, může to být batoh, trámek, silná větev, sněhem nacpaná bunda v některé literatuře se uvádí i nacpané rukavice.
Zářez musí být zasypán a udupán.
Nosnosti v dobrém firnu jsou uváděny takto ( Schubert,P.2003 ) :
Cepín 3-5 kN (300-500 kp)
Batoh 5-7 kN (500-700 kp)
Bunda nebo svetr 3-5 kN (300-500kp)
Rukavice 1-2kN (100-200kp) spojené a naplněné sněhem
Záleží také na hloubce, úhlu a sklonu cepínu, velmi důležité je aby zářez pro kotvicí smyčku byl dostatečně hluboký, nesmí mít hrboly, smyce musí být dlouhá min.120 cm.
4.Stahovatelné slaňovací stanoviště :
Pozor – nebezpečné
Mám obavu tyto metody i popisovat, přesto je pro úplnost uvádím.
Nešetřete jimi peníze, ale použijte v případě ohrožení života (dlouhé sestupy s nedostatkem slaňovacího materiálu)
Bohužel se těchto efektních triků používá hojně k oslnění nováčků na školeních.
Situace ve velkých stěnách si však může vyžádat jejich použití. Jen jako krajní nouze !
Pečlivě si jejich použití nacvičte s nezávislým jištěním a v praxi vždy zvažte, zda je risk spojený s těmito metodami úměrný dané situaci. A zda jsou nacvičeny dostatečně.
Ne vždy se totiž stažení podaří (zašmodrchaná lana , opětovný nejištěný výstup......snad bych tuhle kapitolu měl přeskočit) a padající celá lana s uzly, vývrtkami, atd. se s větší pravděpodobností zaseknou, shodí víc kamení, vývrtky za zatnou do měkkých tkání atd. Pro dolezení pro lano nemusíte mít dostatečně dlouhý volný konec............
Stažení smyce při slanění z nýtu :
Nýtem provlékneme smyci (popruh nebo kevlar) konec lana uvážeme na jeden pramen smyce u uzlu. Zbytek provlékneme dle obrázku. Pro slanění je k dispozici jen 1/3 délky lana.
Jen jeden slaňovací bod, na něm visí Váš život, kontrolujte !
Kevlar nebo popruh jsou odolnější na ostré hraně než repka.
Firemní nýty mají definovanou hranu, (0,2 mm radius nebo ploška) ale mohou být poškozeny. Domácí výrobky mohou mít hrany jako břitva.
Při slanění přes nýt je tedy lepší obětovat Maillonku, karabinu nebo popruh.
Před slaněním zkontrolujte bedlivě správnost provlečení lana a uvázání stahovacího uzlu.
Dračí smyčka s pojistkou (kličkou) :
V Dračí smyčce se udělá klička, podobně jako když zavazujete botu .Vytažením této kličky se Dračka rozpadne a smyce spadne spolu s lanem.
Při slanění musí být pojistka dlouhá a repka vedoucí od ní k lanu dlouhá a volná. Aby nedošlo k rozvázání uzlu pohybem lana ve slaňovací smyčce.
Ve velkých stěnách se může stát , že při ústupu nestačí materiál. Pak je tato metoda opodstatněná.
Při rozvázání uzlu padá celé lano - zvyšuje se nebezpečí zaseknutí a spadne na Vás víc kamení, než při normálním stahování.
S takto odjištěným uzlem slaňuje jen poslední a toho (pokud to jde ) nezávisle jistěte.
Řetízek :
Slaňujete jen na jednom (správném konci) a řetízek rozvážete střídavým taháním za oba konce.
Pokud slanění děláte za nějaký hrubý kamen nebo strom a hrozí, že vlivem tření lano nestáhnete, zkuste tuto metodu.
Pokud slaňujete za pískovcový blok nebo hodiny , má opodstatnění , nepoškodíte moc skálu.
Nebudete-li ji mít dobře nacvičenou lano stejně nestáhnete.
V praxi jsem její použití ještě nezažil, opět jeden kousek k oslnění frekventantů školení.
Pokud se Vám slanění a rozvázání řetízku povede, opět padá celé lano a to shodí více kamení, s větší pravděpodobností se zasekne a Vy nebudete mít na čem pro něj dolézt.
Vytočte si za sebou šroub do ledu :
Ze šroubu do ledu (DÁLE JEN ŠROUB) lze slanit bezpečně pokud jej za sebou zanecháte. Ale kdo z nás si může dovolit nechat ve slanění šroub? Tato metoda Vám umožní šroub za sebou stáhnout a znovu použít.
Do oka šroubu uvážete tenkou repku a šroub zatočíte s tím, že se udělá stejný počet závitů na trnu šroubu, kterým jste ho zatočili. Pak přidáte 3-4 závity navíc a uvážete viz obr. Při stahování Vám lano automaticky šroub vytočí.
Pokud je to možné dejte před tímto způsobem přednost Abalakovým hodinám. Pevnost ledu je proměnlivá a jeden šroub se může vytrhnout, může s ní i kus ledu upadnout, pokud nejste zkušenější opravdu těžko to posoudíte.
V ledu se primárně jistí a slaňuje za útvary, stromy , skoby a nýty v okolí ledu. Při nutnosti slaňovat v ledu volte nejdřív dvoje nebo několikery Abalakovy hodiny vytvořené v hutném silném ledu bez bublin a zamrzlého sněhu, který v poslední době neprošel skokovými změnami teploty. Taky nemá být již teplotou zbělalý a rozteklý.
Totéž platí pro šrouby. Šroub nedrží ve sněhu a firnu. Navíc - nemá být umístěn v bouli, uprostřed nebo na vrcholu stalagnátu, nemá končit ve volném odmrzlém prostoru mezi skálou a ledem, nemá být u prasklin v ledu, nedej bože u prasklých krápníků.
Tohle vytočení se nemusí vždy zdařit, ale můžete tuto kratochvíli trénovat. Je to efektní.
Jsou dvě varianty, jak se lano u šroubu vrtí. Jedna, metodikou AV šířená, je s navlečenou expresní smyčkou, (obr1) druhá poněkud jednodušší je bez ní (obr.2) . Při té trochu víc tuhne krev v žilách a při odlehčení hrozí, že lano z dříku spadne a s ním i Vy.
Pozor na zahřívání šroubu, může vytát. To platí pro šrouby obecně. Zahřát ji můžete opakovaným – zatěžováním (hodně lidí z jednoho šroubu , sluncem atd.)
Šroub do ledu má odpovídat ČSN-EN 568 která mj. říká – nosnost šroubu min. 10kN radiálně (kolmo na osu) , když je kolmo zašroubován do ledu t=-18 st.C. Na šroubu musí být značka výrobce a číslo této normy. Některé kratší šrouby toto číslo normy nemají, tudíž je patrné, že nosnost je nižší než požadovaná normou. A to je i případ málo zašroubovaného šroubu, takže pro tento typ slaňování používejte delší šrouby.
Dva spojené cepíny :
Tato hojně popisovaná metoda jde aplikovat i jen s jedním cepínem, pokud ho požijete jako T- kotvu a stahovací smyci uvážete za hrot zobáku cepínu. Potrénujte a uvidíte !
Slaňte s GRI-GRI :
Potřebujete-li slanit pouze na jednom prameni lana a to za sebou stáhnout , zkuste níže uvedený způsob s karabinou.
Slaňujeme po pramenu lana na němž není uzel, ten druhý totiž nedrží a pokus po něm slanit skončí Vaším pádem! Odzkoušejte to před slaněním zataháním za konce.
Za opačný konec, než na kterém jste slaňovali lano stáhnete, karabina nespadne, ale dojede pohodlně k Vám. Zkuste to !
U blbé kombinace rozměrů uzlu a oka borháku či kruhu hrozí, že se uzel zamáčkne do oka a lano pak nepůjde stáhnout nebo se budete muset hodně snažit. Proto si tento způsob zkuste , aby jste věděli co Vás u kterých borháků čeká.
Zpracovali, nafotili a občas i něco naskicovali :
Jirka (John) Žižka
Karel (Bolek) Kříž
Pěkné kresby : Ronan Bégoc
A knížky co jsme občas otevřeli ?
Schubert- Stuckl Alpin Lehrplan b.5 r.2003
Geyer-Dick Alpin Lehrpla b.3 r.2001
Katalogy Petzl
V.Procházka Základy horolezectví r. 75 a 79
V.Procházka Horolezectví r.90
Dieška a Dieška , Širl Horolezectví zblízka r.84 a 89
Hodne dobry. Precizni a poucene teoreticky i prakticky.
Hodne se mi libi, ze je uvedene spravne, normou posvedcene reseni, ale i nouzove, kdyz to normovane holt jaksi neni mozne.
Diky za clanek.
Klukům patří dík, za tento seriál, když se ohlédnu zpět na minulé díly, je to fakt fundovaný seriál.
Co se týče těch obrázků, tak za to můžu asi já. Jediné, co jde hůře přečíst, je asi na čtvrtém obrázku vlevo Švýcarská variace kruhu, John mi dodal obrázek čitelný, ale na Lezce jsem to musel zmenšit a už je to trochu horší, ale to co je na něm podstané, je dobře poznatelné a to je hlavní.
Jo, to je dobrý, návodný čtení, hlavně pro ty co začínaj. Ale i "zkušený borec" si příjde na své. Pěkný jsou hlavně ty popisný fotky. Ve většině případů totiž chybí - což není problém tohoto článku. Pěkný.
Čus , jsem už mnohokrát četl v článku : "Před použitím zkontrolujte co můžete (ukotvení, blok, kde je osazen, korozi , sváry, popř. dotažení matek)" , ale co dál ?? Se strachem se dohrabu k řetězu 4 metry nad předposledním jištěním a zjistím že je nějaká korozička či není matička a co s tím? Můj způsob: připravím slanění ,sevřu půlky a jedůů - zatím žiju. Mám se odhodlat seskočit do předposledního a tam slanit? Neb většinou sportovní cesty co končí kdesi uprostřed masivu , tam nezaložíš ni boha a ani není co.
Doporučení z praxe - nejen pro Hanyho. Je-li vás na slaňování víc, slaňujte v pořadí podle počtu vyživovaných osob, stáří nebo podobného kritéria (třeba daňových dluhů); zatímco jeden slaňuje, ostatní přidržují slaňovací bod anebo se aspoň modlí ke Slaňovacímu bohu.
Konkrétní zkušenost: 1974 Čančachi, slanění z hanebné skoby v lámavém terénu, 50 metrů luftem.
Pořadí: Širl (tehdy 2 děti, velké dluhy, znalost domorodého jazyka), Janiš (tehdy jedno dítě, dluhy menší), Talla (bez dluhů, jedna vyživovaná manželka), Benešová (svobodná, bez závazků).
Slaňovací bůh nám tehdy přál - skoba vydr.
To mi připomíná 3. délku jedné hákovačky ve Svatém Janu. Po rezavých skobkách jsem musel vyrazit já, protože oba spolulezci mi sdělili, že mají doma dvě děti, kdežto já jen jedno.
Při slanění z Piccolissimy ze štandu s jednou skobou za lokrem jsme volili jinou metodu. Skobu jsme pojistili vklíněncem a smyčkou, a když úspěšně slanil tlustý Skřet a skoba vydržela, následovala podstatně lehčí Housenka, která předtím z vrozené hamiždnosti sebrala nejen ten vklíněnec, ale i tu smyčku, která tam měla původně pro jistotu zůstat :-)
Posledni popisovana metoda se da dobre nouzove pouzit pri poskozeni jednoho z dvojice lan. Kdyz napriklad v horach spadne na jedno lano kamen a nasekne ho. Pred slanenim muzeme poskozene misto z lana vyriznout, poskozene lano pak svazat. Nainstalovat slaneni z obou spojenych lan, kde se bude slanovat jenom po jednom prameni a ten poskozeny se pouzije na stahovani po slaneni.
posledni zpusob se dá použít i na dvojici lan (nejlepe v kombinaci s reverzem) zatížení je sic jen na jednom lane, ale je tam lepší tření a lip se drží (používám výhradně v kombinaci s prusíkem !!!) pak se dá tato metoda použít i kolem balvanu, kde by lano co je uchyceno volně kolem něho spatně drželo. Oproti řetízku je to pohodlnější metoda a neni problem při zamrznuti lana se stažením
Vono to volovo nějak míň drží na tah v ose díry, než to lepídlo, který se líp spojí s povrhem díry. Vono to volovo se tře jako měkký hovno, i když je tam napraný. Kdežto to lepidlo lepí jako tvrdý hovno. Vono je to jako stejný, ale je to jiný. Měkký hovno a tuhý hovno. Měkkej materiál a tvrdej materiál. Hlavní je, že namáhání díry dříkem je pasivní. To expansivní nýt je aktivní tlak do stran na skálu, je pnutí jako prase. Ale časem to vyvadně a vyndáš nýt rukou. Kruhy na písku drží leta a je furt skoro stejný.
hore zdar
Pisete: "Pokud je kroužek kruhu rovnoběžný se skálou -leží , stahujte lano za správný konec (ten co je blíž skále), jinak lano a skálu víc rvete a lano se v kruhu může zaseknout." - Neni to naopak? Nemel bych to spis stahovat za ten konec, ktery naopak bude kruh otvirat nez primackavat na skalu?
Ale Mirku, vždyť právě ten pramen blíž ke skále kruh otevírá (nadzvedává)! Je to správně - když bys tahal za pramen vzdálenější (horní), bude kruh přimačkávat dolní pramen ke skále a nemusíš to utáhnout. Vyzkoušej si to. Nazdar!
caute, mohol by mi prosim niekto vysvetlit, 1/ na co sa pouzilo tre na zlanovacom stande a ako to fachci? vyhody, nevyhody? 2/ pouzil uz niekto na zlanenie za extremu dracak s poistkou? skusenosti? vdaka
V komentářích někdo nakousnul labák. Když tam lezu tak fakt nějaký nejty...docela psycho. Moje otázka zní Jsou nýty, které se tam používají skutečně vhodným fixním jištěním do písku, i když labáckého? dík za názor
Částečnou odpověď najdeš v článku "Test borháků Kouba" nalezitelném na stránkách ČHS. Škoda jen , že byly zkoušeny jen v radiálním směru( tudíž zatíženy rovnoběžně se skálou). Byť zkouška přesně neodpovídala článku 5,2,2,3 normy ČSN EN 959, dá se říci, že borhák normě vyhověl .
A to jak z pevnostního hlediska v radiálním směru (25kN zátěž) , tak v požadavku na korozivzdorný materiál. To že byl borhák zkouškou trvale zdeformován norma připouští.
Mám ale za to, že osově by borhák nevydržel požadovaných 15kN , při popsaném způsobu utemování. Ani se nepotvrdily obavy z prožíznutí pískovce pod okem borháku 8 mm kulatinou dříku. Tak často těmto borhákům vyčítané. Chyba může být u měkých pískovců a to alespoň vrchní slupka ve Žlebu není. A zásadní chyba může být v utemování. Máme tyto borháky m.j.u nás na Kozelce lepené HILTI HIT 150 a zatím žádný problém.
Dík za odpověd. Pokud uvedu příklad, tak nová cesta nalevo od Iny, právě borháky jež lze vytáhnout...obsahuje. Může to být právě špatným utemováním. To co píšeš, že částečná deformace jištění je povolena dle normy. Takže ohnutý borhák by měl tedy vydržet...Přiznám se, že vždy když lezu v labáku, tak mám divnej pocit právě z těch fixních jištění. Sice dávám dvě presa, ale to spíš abych si pojistil nevycvaknutí lana při pádu. To my na vytržený jištění nepomůže...
Když se borhák hýbe, je špatně utemovaný .
To je problém toho kdo to osadil nebo správce skal. Toho najdeš na stránkách ČHS, nahlaš mu to.
To , že je ohnutý pochopitelně není OK - měl by se vyměnit, ale při zkouškách ve zkušebním ústavu, když je po celé předepsané zkoušce borhák zdeformovaný ale nepraskl, vyhověl normě. To s tím, že je zdeformovaný někde na skále nemá co dělat. Zdeformovaný borhák nemá zřejmě požadovanou nosnost a měl by být vyměněn.
Vím jak vypadají borháky v Labáku. Budí už řadu let rozruch, ale pokud se hýbou, není to problém výrobce , ale toho kdo je osadil.
Druhá věc je estetická vizáž borháků, jistě je lepší je nahradit nerezovými dříky, ale kdo to zaplatí? Myslím , že diskuze na toto téma nebude vzdálená planému tlachání o MgO.
V Labaku lezu pomerne casto, nastesti jsem tam ale nikdy nenarazil na spatne utemovany borhak (nehybal se, nejevil znamky probrouseni, etc...). Hod echo spravci skal, on uz si poradi.
Co se tyce ciste borhaku od kouby (labák), tak vetsinou drzi i v cestach, kde se hodne pada.Jeste jsem neslysel, ze by se stala naka nehoda. Jinak borhakum v labaku verim, budej ve me vetsi jistotu nez dvacet let stary kruhy...
Na pískovci se slaňuje ze slaňáků (slaňovacích kruhů). "Oko" je ta část, která po osazení kouká ven. Dobře osazený slaňák je zatlučený po oko tak aby pod ním lano šlo pokud možno "vzduchem". Většina slaňáků je osazená okem šikmo vzhůru (koncem šikmo dolů) Standardem je osazování do betonu ale najdou se i slaňáky v olovu). Zatěžování ve směru spustu je bezpečné (pokud je skála okolo v pořádku). Správně zabetonovaný slaňák drží i při zatížení v ose (vytahování jako zátka z lahve). Problém je že "správnost" zabetonování se těžko posuzuje. Proto 9 z 10ti pískařů nedoporučuje zatěžovat slaňák osově působící silou (rozkročit se nad ním a vytahovat v ose). Pokud na vršku slaňák není bývá tam borovice se smyčkou nebo se ze skály slézá:)
Ono slanění na pískovci je občas dobrodružnější než vlastní výstup. Na písku jsem vyrostl a viděl roztodivný věci, přes který se má slanovat - oko z jeřábu, železná tyčka, železný křížek, vytahovací slanák, slanák 0,5m pod vrcholem, uschla borovicka, ohnutá a nesvařená 8 kulatina. Shrnuli to, tak na písku hodně koukat, poklepem a lehkým škubnutím prověřit, ve slanění moc sebou neškubat a když je to moc zlý, není žadný dobrý strom a je dostatečně dlouhý lano, přehodit lano přes věž a každý na jednu stranu. Z vlastni zkušenosti mohu řict, ze drtivá většina slanáků je dobrá a jen vyjímečně člověk narazí na něco nad čím zůstavá rozum stát!
Ahoj, děkuju za moc pěkný článek. U Prohaskovy metody zmiňujete, že se 3 body je to složité provázat. Můžete mi, prosím, nakreslit, jak se to dělá? Nemohu to zaboha najít a co jsem sám vymyslel vypadá dost podezřele. Dík Vojta
Registrace
Metodika
lezec.cz
O této problematice se již napsalo hodně a nemůžeme ji tedy přiblížit celou, ale pokusíme se popsat několik, podle nás, důležitých momentů.
GPS a mapové aplikace