Vraťme se do prvního dílu našeho nekonečného seriálu, do obce Behringersmühle v srdci Franského Švýcarska. Trochu zeměpisu neuškodí,

hlavním tokem severní části Frankenjury je řeka Wiesent, v jižní části je to řeka Pegnitz. V podstatě se jejich povodí kryjí s turistickými názvy Fränkische Schweiz pro severní část a Veldensteiner Forst pro jižní část, což téměř odpovídá i rozdělení Band 1 a Band 2 Schwertnerova průvodce. V Behringersmühle se spojují údolí Ailsbachu a Püttlachu, aby po krátké společné cestě splynuly s Wiesentem. Dnes se vydáme proti proudu Ailsbachu. V tomto údolí jsou 2 hlavní lezecká území, Unteres Ailsbachtal je mezi Unterailsfeldem a Behringersmühle. Jedná se o velmi temné a často vlhké skály, proto si je necháme na horké léto. Posvítíme si na tu druhou část, Oberes Ailsbachtal mezi Oberailsfeldem a Kirchahornem,  jejím středem je Neumühle a hrad Rabenstein.


Rabenstein
foto by© JirkaS

Příjezd:
1.    trefit odbočku v Pottensteinu a přijet přímo nad Oberaisfeld.
2. netrefit odbočku v Pottensteinu, pokračovat na Behringersmühle, v Tüchersfeldu odbočit na Unterailsfeld, z něj do Oberailsfeldu a dále na Kirchahorn.

Už cestou proti proudu spatříte několik bouldrových bloků. V tomto údolí je jedna z největších bouldrových oblastí. Němečtí lezci snad měli nějaký bouldristický sraz, jinak si nedokáži vysvětlit obrovské množství očištěných, načárkovaných a obílených směrů. První parkoviště je po pravé straně u Rennerfelsu neboli Aplauskurve (tento název nemá nic společného s potlesky pro dirigenta Vídeňské filharmonie Rennera, ale s ovacemi, provázejícími co nejrychlejší projetí zatáčky při motocyklových závodech). Je zde  asi 8 cest od 8+/9- po 10- a několik projektů. Jištění z auta, autorádio ztlumte na únosnou mez, a hlavně nehoďte kámen na zaparkovaná auta, hrozí zde zákaz lezení.



Šimi v populární 10- ce Witchkraft
foto by© Luky

Wackelstein***

Z parkoviště 30 m zpět směrem na Oberailsfeld, po lávce přes Ailsbach do lesa, pár metrů doleva a poté doprava po pěšině vzhůru do svahu, po cca 50 m dojdete k výrazné věži. Leze se v západní stěně. Na první pohled není tato stěna příliš vábná, taková lehce zelená. Spodní levá a celá pravá část jsou kolmé, horní levou část tvoří výrazné děrované břicho. Pasáže v kolmém jsou za sklopené chyty nebo malé lišty. Výjimkou je otevřená spára cesty Tower of Power 8.

Gangsters Paradise*

Od Wackelsteinu traverz svahem doleva kolem malých stěnek se spoustou bouldrů. Ráj gangsterů se skládá ze 2 částí, mezi kterými je mezera asi 20 m. Obě kolmé až mírně převislé stěny jsou z tmavého kompaktního vápence s občasnou ostrou dírkou. Ještě koncem května beze stop po lezení s lanem... Kdo by taky lezl do sídla Public Enemy 9-, Eminem 9 nebo chtěl skončit v Criminal 7+.


Údolí a okolí
nákres by© JirkaS

Příjezd, přístup:


Rozložení stěn v údolí (ukázka je z unikátní detailní mapy, která se ke stažení objeví v příštím dílu)
nákres by© JirkaS

Schlupflochfels***

Od lávky dále po proudu po turistické stezce, ta zanedlouho prochází jeskyní. V boční SV stěně je 5 cest v 7. až 9. stupni, Refleflektorfalke 9- a Volgass 9+ vedou přes výrazné břicho. Přímo nad jeskyní jsou nad šikmou policí parádní mírně převislé cesty v bílém vápenci. Některé ovšem skýtají nečekané nebezpečí. Takový malý příběh:

Včely

Přišli jsme na Schlupflochfels, skála pěkná, tak co třeba tohle 7- úplně vlevo na rozlezení. Tak si tak lezu, docela funim, konečně předposlední hák, nahoru to vypadá lehký, cvakám a říkám si: „Co to tady tak bzučí?“ A najednou koukám, že metr ode mě je díra celá obsypaná včelami.
„A sakra! Štěpánko dober, dolů.“
Dopadlo to dobře, nezaútočili na mě ani na Štěpánku, která si užila i přípravu slanění pod včelím dohledem. Až potom jsme se podívali do průvodce a ani se moc nedivili názvu Bienenstich (Včelí žihadlo). Pokud to polezete, nedělejte rychlé pohyby a nepoťte se. To samé platí i pro vedlejší Sinn des Lebens 8-/8. Pěkné cesty Rennstrecke 8 a Hoehere Gewalt 7+ jsou od včel asi dostatečně daleko.

V úzké JZ stěně za průchodem lákají k přelezu 2 sedmy, v té pravé hnízdí sýkorky, tak je moc nerušte, i když z lezců si moc velkou hlavu nedělají, občas klovnou do lana, ale jinak si dál v klidu létají do hnízda krmit.

Doporučené cesty: pro včelaře Bienestich 7- a Sinn des Lebens 8-/8, pro ornitology Hintertuer 7- a Slapstick 7 (tuhle si raději nechte až na červenec, jinak ty sýkorky klovnou i do vás)

Fuchsbau, Zamonien***

Pár metrů za Schlupflochfelsem jsou 2 další sektory, v podstatě jeden šikmo stoupající do svahu. Takový malý příběh:

Fofrklacek

Lezeme Professor Nachtigallier, v tom si to přihasí Němec, rozhodí matroš pod Knochensammmler za 9 a zase zmizí. Lezeme další cestu a Němec se vrátí s doprovodem 2 slečen a dalšího lezce. Nese si něco jako lyžařskou hůlku. Naváže se a za povzbuzování soukmenovců nastoupí do cesty. Sází to dobře, první borhák, nad ním bouldr a pád.
„Scheise!“
Cvakne se expreskou do háku.
„Stand!“
Prvolezec sáhne po hůlce, co se mu celou dobu houpala na sedáku. Nastaví délku a zkusí, jestli dosáhne na další borhák. Nedosáhne. Znovu upraví délku. Dosáhne. Do zvláštního ukončení hůlky zandá expresku s lanem. Cvakne 2. borhák.
„Zug!“
Zkouší lézt.
„Scheise!“
Šplhá k 2. borháku.
„Stand!“
„Zug, scheise, stand, zug, scheise, stand,“ a je u slaňáku.
Skoro jako: „Nieder! Auf! Nieder! Auf!“
Ani nezkusil kroky. Neovládám se a málem se smíchy válím po zemi. Němec se spokojeně usmívá, hůlka se mu stále bincá na sedáku. Všichni pak odejdou a lano nechávají viset v cestě. Když před nimi po chvíli lezu normálně odspoda, připadám si jako ufon. Sletím metr pod slaňákem až k prvnímu nýtu. Nemohu se zbavit pocitu, že mi na hlavě hledají tykadélka a vyhlížejí létající talíř.

Je to všechno ve stínu a může to být mokré. Většina stojí za vyzkoušení, od kolmé techniky po prstové bouldry v převise.

Doporučené cesty: pro botaniky studující lišejníky a aerofytické řasy Nach langem Winter 7- aneb světélkující lezečky a pro řešitele rébusů Pterodactylus Salvatus 9-.

Další parkoviště je pod hradem Rabenstein. Hrad stojí na lezecky velmi zajímavé skále.

Rabenstein****

Z parkoviště po pěšině a fixním laně svahem ke skále. Rabenstein je ideální oblast pro chladné dny. Nevadí ani déšť, protože většina cest je kryta pokličkou velkého dachu. Skála má východní a jihozápadní stěnu, což je opět výhoda pro schování před větrem. Až na pár výjimek je tu samá devítka, jedno 9+/10- a jedno 10-. Většina je kolmá až mírně převislá, po malých chytech. První nevýhodou je střídání vůní podle toho, odkud vítr vane. Na východ od skály je hospoda a malé hospodářství s ovcemi. Z hospody občas zavane vůně dobrého jídla, žádný eintopf, občas taky vůně oveček. Na západě, těsně vlevo od skály je betonový kryt, asi žumpy, no, nevoní to. Peklo je, když vítr často mění směr. Chvíli jídlo, chvíli sračky... Druhá nevýhoda je asi spojena s majitelem onoho hospodářství, asi nechce, aby se tu lezlo. Oka prvních jištění, která byla v dosahu, jsou sklepána kladivem ke skále. Většinou to nevadí, byla hodně nízko. Skoro to vypadá, že to byl nějaký zastánce morálového jištění.

Doporučené cesty: Solarium 9- pro opálení se, snad ne od lana, Nürmberger weg 7- pro vyznavače klasických cest spárami (vklíněnec sebou), Inschallah 8+ jako nádhernou cestu, kde technické lezení po malých chytech uprostřed přeruší silovější kroky přes převis, excelentní vápenec.

Burn for You***

Tato skála je vidět přesně naproti Rabensteinu, přístup je po turistické stezce vedoucí po levém břehu Ailsbachu. Mezi popsanými parkovišti je most, od něj najděte stezku a jděte proti proudu. Po atraktivní stezce, která až k Heldwandu prochází několika jeskyněmi dojdete až k Burn for You. Sektor byl nazván podle stejnojmenné lajny, jiný název je Schneiderloch. Vedou zde jen 3 cesty a 4 projekty. Burn for You 11- byla prvním 8-céčkem Rona Kauka, který ji přelezl v 38 let, takže někteří nezoufejte, máte ještě čas. Pak už je tu jen Nix mit Sechs 8- a Pouliche 9-.

Witchcraft***

Skála přímo proti Neumühle, nechoďte přímou cestou, ale najděte přístup z již popsané turistické stezky. Witchcraft 10- je jedna z nejoblíbenějších 10- v Juře. Dlouhé tahy po dírkách v otevřené převislé stěně lákají mnoho lezců. Rosenkrieg 9 svými řezavými dírkami už tolik ne, a na Sodom 10-, který spojuje klíčová místa obou cest nepříjemným traverzem, už stojíte frontu jen díky frontě na Witchcraft. No a to je skoro celý, protože o kousek ležící cestu Mbaba 8+neleze nikdo, snad jen plzeňský vyhledávač cest horského typu pro opravdové chlapi Jarda Loučím.

Další nové sektory jsou pro HC bouldristy (Hard Core, ne Hockey Club!), fyziky řešící zakřivení světla v gravitačním poli a závisláky na pornu - Hard Core-Wädchen, Einstein a Pornowand. Většina cest je za 9 až 11-/11, bouldrový charakter, prsty z kosmických materiálů. Na Hard Core jsou i bouldry bez lana, další najdete třeba ve stropě Boys Temple. Kdo bude chtít, cestu k těmto sektorům si najde v průvodci. A jestli v nich někdo vydrží a navíc i vyleze něco s dvoumístným číslem, pak klobouk dolů před jeho uměním i kvalitou pojivových tkání.

Heldwand*****

Perla Ailsbachtalu, 15-25 m dlouhé převislé cesty po typických frankenjurských dírách a lištách. 2 lehčí cesty za 7- a 7+ na rozhýbání vpravo. Pak už samé osmy a devítky, pro bouldristy traverz za 9. Pozor, u 2 cest došlo k přehození klasifikace, správně je to asi takhle: Club der Toter Dichter 8 (původně 8+/9-, který každej onsajtnul) a Tapferer Schneiderlein 8+/9- (co naopak spousta lidí jako osmičku zapytlila).

Doporučené cesty: pro pivaře milující ucha půllitrů Held Brau 8 (nazvána podle nedalekého pivovaru), pro ponorkáře Gunther Priem U42 9-/9 (ale bacha, aby s nimi pak nebyla ponorka, až je torpédují malé lišty a vytrvalostní závěr), Lonestar 9- pro lezecké taktiky, kteří se rychle přeladí ze silového lezení v převise na pomalé přebírání malých lišt, Götz von Berlingichen 9- pro letce kamikadze, co padají na police ze závěrečných bouldrů a všechny další prostě pro lezce, co rádi lezou.

Takový malý příběh:

Vyvrácený krk

Ne nebojte se, to je jen varování, že je lepší pozorně sledovat, co ten nahoře dělá. Luky nastoupil do Götz von Berlingichen a nějak mu to nešlo. Nadávky padaly jedna za druhou. Člověk se i podiví, čím vším se někdo dobrovolně nazve, ale i tak se nějak Luky probojoval na polici pod závěrečnou stěnkou, cvaknul další hák zkoušel lézt dál, několikrát se vrátil. Začínal jsem se nudit.
„Lezu!“
Jo, jasně, lez, pomyslel jsem si a chytal lelky.
„Grršššchhhrccc!“
Podivný zvuk nahoře upoutal mou pozornost. Podívám se nahoru a vidím, jak Luky letí hlavou dolů, asi tak 5 m od místa, kde se měl vyskytovat. Přesně ve chvíli, kdy jsem zvednul hlavu, lano zabralo. Náhlý pohyb vzhůru mi zvrátil hlavu ještě více dozadu. Píchnutí v krční páteři mě velmi rychle probudilo z letargie. Lukyho jsem chytil, nic se mu nestalo. Krk mě bolel ještě 3 dny a dost špatně se mi jistilo. A jak to popsal Luky?
„Jsem se od tý police odrazil dozadu, abych letěl dál vzduchem.“
Chvíli na to tam přišel Kurt Albert. Poprvé jsem zalitoval, že mám jen okopčeného průvodce. Autogram se nekonal. Snad příště.

Nuda, co? Chtěli jste příběhy, tak je máte.


Heldwand
nákres by© JirkaS


Rabenstein východní stěna
foto by© JirkaS



Witchcraft stěna
foto by© JirkaS



Andy zasněně a unaveně hledí na krásnou stěnu Heldwandu
foto by© JirkaS