Rychlostní přelezy Ueli Stecka:
13/01/2009- Matterhorn- "Schmid Route" ( ED1, 1000m,), 1 hodinu a 56 minut.
28/12/2008 - Grandes Jorasses - "Colton – McIntyre , (ED2, 1100m), 2 hodiny a 21 minut
13/02/2008- Eigeru "Heckmairova cesta" (ED2, 1800m ) , 2 hodiny a 47 minut.
Ueli Steck
foto by Ueli Steck - www. uelisteck.ch
Gratuluji Ueli, přelezem Matthornu jsi konečně uskutečnil svůj tříletý sen.
Děkuji! O speed solu tří velkých severních stěn jsem přemýšlel poslední tři roky a také jsem se na to speciálně připravoval. Lézt cesty rychle, bylo pro mě něco úplně nového, byla to pro mě výzva.
Riskantní výzva
Ano, máš pravdu, člověk nesmí zapomenout na risk, který se pojí se speed solem. Jak moc si ochoten riskovat, záleží na každém jedinci. Jsem si jistý, že tyto cesty se můžou lézt rychleji, že já bych je mohl vylézt rychleji, ale nebyl jsem připravený tak riskovat . Víš, je to balancování na tenkém ledě. A je jasný, že čím častěji to děláš, tím víc se můžou věci pokazit. Proto teď chci hledat výzvy někde jinde.
Můžeš říct, jak moc jsi při těchto přelezech riskoval?
Nemůžu na tuhle otázku odpovědět, nemůžeš změřit risk. Ale můžu ti říct, že jsem nikdy neměl pocit, že se přelez stává nebezpečným. Byl jsem si vždycky 100% jistý, že nespadnu. Jinak bych se navázal.
Jak moc jsi na sebe při lezení tlačil po fyzické stránce?
„Běžel“ jsem s měřičem tepové frekvence a neustále jsem kontroloval, že mám optimální tepovou frekvenci. Vždycky to dělám, abych se ujistil, že to nepřeháním a že se mi nehromadí kyselina mléčná.
To zní hrozně vědecky.
Taky jo. Posledních pár let jsem trénoval podle speciálního tréninkového programu, abych zlepšil svou vytrvalost, jako maratonsky běžec. Jsem silnější, rychlejší, a mám větší vytrvalost než minulý rok. S mým dietetikem jsem upravil svou váhu na ideálních 67 kilo. Když jsem lezl Matterhorn, vážil jsem 64 kilo. To znamená, že jsem byl lehčí a i rychlejší.
Co psychologická stránka ?
Tělesná zdatnost je důležitá součást mého celkového tréninku, také proto, že mi dává sebedůvěru a duševní sílu, která je potřeba k výstupům tohoto rázu.
Co pro tebe tyto rychlo přelezy znamenají?
Rychlost je nová terminologie, ale lezci se vždy zajímali a porovnávali rychlost přelezů. Jak rychlý dokáže lezec ve stěně být, závisí samozřejmě na obtížnosti cesty. Pro mě je jednoduše zajímavé, vědět, jestli někdo může vylézt 100 metrů za hodinu, 50m nebo dokonce 10 m za minutu. To je normální, nemyslím si, že je to něco nového.
Například nová je neskutečná rychlost oproti minulosti. Jaké kritéria máš při výběru cest?
Můj hlavní projekt byl slézt tři severní stěny, potom jsem se zeptal sám sebe, která by byla nejrychlejší v zimě, to je celý. Někdo může namítnout, že je to marketingový tah a z určitého úhlu pohledu je to pravda, protože jsem profesionál. Ale musíš si uvědomit, že jsem to dělal hnán čistě osobními důvody. Kdyby tomu tak nebylo, pak bych nikdy nebyl schopen do toho tolik vložit a tolik riskovat.
Bezpečnost je důležité téma, možná ještě víc v součastnosti než v minulosti.
Je jasné, že když zůstaneš doma a piješ kávu, tak riskuješ méně než když jdeš do hor. Ale také máš méně zábavy a celkových zkušeností je méně.....bezpečnost byla vždy má priorita číslo jedna, když jsem měl náročné ambice, pak jsem se snažil snížit risk, jak to jen šlo. Věci se stávají nebezpečnými tehdy, když si člověk neuvědomí, kde se reálné nebezpečí skrývá. To je ten moment nebezpečí.
Tvůj závod začal v únoru minulého roku s přelezem Eigeru.
Ano. Vylezl jsem Heckmairovu cestu několikrát a je pravda, že jsem cestu znal dobře.
Na rozdíl od Grandes Jorasses v prosinci?
Ano, Nikdy jsem předtím Colton – Macintyre nelezl. Pro mě tento přelez představoval další krok, novou výzvu. Zajímalo mě, jestli budu umět lézt rychle i v neznámém terénu
.
No, rozhodně jsi dokázal, že umíš. A co Matterhorn teď v lednu?
The Schmidt route byla nejlehčí ze všech tří. Ale znovu, cestu jsem neznal. Lezl jsem Bonatti route za 25 hodin a původně jsem si myslel, že ji polezu znovu, protože doteď to je obtížná, logická a grandiózní linie. Pak jsem změnil názor, protože jsem chtěl vylézt kopec nejrychleji jak to jde. Vzal jsem si sebou ( 50m 5mm repšnůry, dva ledovcové šrouby, 3 karabiny, jistítko a litr vody, energetické tyčinky a gely. Pak jsem začal lézt.
Co dalšího?
Jak jsem řekl, chci přesunout mojí pozornost někam jinam. Myslím, že jsem odvedl svůj kus práce. Jsem šťastný, čeho jsem dosáhl. Teď mě zajímá něco více technického, při lezení něčeho nového, možná v Himalájích, kde s touto průpravou cítím nové možnosti. Uvidíme.
Profil Ueliho Stecka si můžete přečíst
zde.
Překlad: Simona
Originální verze rozhovoru.
Zdroje:
www.planetmountain.com