Původně to měl být článek o úplně jiné oblasti. Počasí a souhra náhod rozhodla jinak a je to o Siuraně. Další zbytečný článek, napadlo mě, něco jako psát o Buoux. Pak jsem trochu popřemýšlel, a změnil názor. To jméno sice zná každý aspoň trochu lezec, ale kdo před odjezdem věděl do čeho jde? No to nebudete vědět ani po přečtení této slátaniny. Loni jsem do Siurany ani nechtěl, z toho, co jsem četl a viděl na fotkách, mi to přišlo málo převislé. Vypadalo to na pěkně malé chyty a hodně techniky. Těžší cesty se víc naklopí do záklonu, ale chyty zůstanou stejně mrňavé. Stará oblast, kde se utvářelo španělské sportovní lezení v 80. letech. A realita byla téměř taková, některá 7-béčka nelezitelná, 8-áčka prej normální, no, nevim. Loni 4 dny naprosto stačily. Letos jich mělo být víc. Měl jsem velké obavy, radši bych se viděl v Margalef nebo v nějakém krápníkovišti. Ale proč to nezkusit? Nevrátit se ke kořenům lezení a nenaučit se pohybu? Proč sbírat snadná čísla jinde, když tady se mohu zlepšit v tom, co mi nejde, a že toho je. Rozhodnutí se ukázalo být správné, Siurana je sice Siurana, ale má jistou schopnost, přinutí vás se vracet, i když máte milion důvodů jet úplně někam jinam. Je to magnet.
Siurana není žádná španělská vesnice, maximálně katalánská
Návod k použití tohoto článku:
1. V Databázi cest na lezec.cz zadejte oblast Siurana.
2. Vytipujte si cesty v dané obtížnosti s největším počtem přelezů, přečtěte komentáře a vytiskněte.
3. Po příjezdu do oblasti pak jen sbírejte body a prohlašujte, že místní klasifikace je měkká.
4. Dále už nemusíte číst, prohlídněte fotky a rychle na facebook.
Kdyby se nedařilo, tady se můžete pomodlit
Příjezd: V ČR zapnete navigaci a jedete...
Průvodce: "Fakt mizernej." Koupíte ho v kempu za 25 éček a k němu vám půjčí Arbonés svého, abyste si dalších cca 200 cest dokreslili. Průvodce z coronnu stačil, ale dokreslit musíte také, nejlépe také v kempu, získáte tím mnoho sympatií u obsluhy.
Hotel Can Melafots, jen pro zvířata a otrlé
Zázemí: "Na ho..." Camp Tonyho Arbonése v Siuraně, refugio v Cornudelle de Montsant, parkoviště v Siuraně pro otrlé. Voda je ve vesnici, umýt se můžete v potoce na dně údolí, a to se vyplatí, než vyjdete nahoru, jste zase zralí na koupel.
Podmínky: "Strašné, v létě vedro, v zimě kosa." Nejlepší podmínky bývají v lednu až březnu. V noci sice mrzne, ale většina pěkných sektorů je na slunci a lezete v tričku. I v létě se v Siuraně dá lézt, zejména v stinných stěnách pod campem. Na podzim prý přicházejí trvalejší deště. Velkým problémem bývá silný vítr. Když jen prší, možná najdete suché cesty, hledejte oranžovou barvu. Když prší a fouká, hledejte hospodu.
Siuranella South po ránu
foto by © Jitka Wolfová
Lezení: „Hrůza, naprostá, strašně těžký, kolmý, nepříjemný. Naprosto vzdálený umělý stěně. Trochu to připomíná ty hnusný písky, někde i jištěním. Konec. Už tam nikdy nejedu...“ Hrubý vápenec v pestré paletě barev od červené po šedivou, trochu to žere kůži. Chyty všech druhů a velikostí, krápníků moc není. Stěny jsou vysoké od 10 do 50 m, od položených po neřádské dachy s cestami známými z lezeckých videí, převážná část je ale kolmá a mírně převislá. Jištění je kvalitní, převažují nýty, díky nimž si i občas dolezete něco, co už jste v žádném případě dolézat nechtěli.
Přístup: Otevřete průvodce, zvolte sektor dle vašich cílů z návodu. Pro Can Melafots, Can Pigui Pugui a přilehlé sektory nechte auto na parkovišti a vyražte pěškobusem. Do sektorů Siuranella, L´Olla, El Pátí, Espero Primavera popojíždějí lenoši autem na malý parkáč naproti Espero Primavera.
Siuranella
Siuranella South a Central jsou sektory vysoko nad silnicí, slunečná police, slunečné cesty, drsné vápno, průvodce si musíte obkreslit v kempu, ale ta smetana stojí za to. Pro případ vedra je více vpravo ukryta v údolí naproti El Pátí Siuranella North. Od pohledu pěkné, ale nelezli jsme tam, bó nebylo vedro.
Doporučené cesty: La crema 8a
Sektor L´Olla: Jirous v Alef-Thau 7b+
L´Olla
Skvělý začátek na seznámení! Po prvních 2 cestách chcete prodat matroš, lezečky letí ze svahu... Místní krátká 7a jsou velmi jedovatá, malé ostré chýtky, tvrdé bouldry v kolmém, prsty na kečup, pod nechty Tic Tac. Komu nesedí dírky a převis, může si ještě vylepšit náladu v kolmé části stěny. Velmi působivý sektor, v převisu jsou 2 velmi pěkné cesty s krápníky, kde se chytíte za nos a uděláte slona.
Doporučené cesty: Mayling 6c, Guate, aquí hay tomate 7a, Tic a Toc 8a+, Pota d´elefant 7c+
Sektor L´Olla: Balboáč v Tic e Toc 8a+
El Pátí
V levé části se pod Bulvárem šílenců zakloníte, uctivě pokloníte a jdete doprava, kde je i pár cest pro normální lidi. Zde je dokonce i přívětivá klasifikace a na několika očíslovaných otaznících od 6c+ po 7a+ si i zalezete.
Doporučené cesty: Crosta pánic 7a+, El prado del ray 7b+, Zona 0 8b.
Sektor El Pátí: Daniel Jung v nějakém 8c+
Espero Primavera
V současné době, kdy všichni o sexu jen čtou a chtějí to změnit, je největší zájem o Mandragoru, ale pozor, pak z vás může být i papá a že jich v Papagora bylo, někteří potřebovali i liposukci. Parádní cesty, většina přes 30 m dlouhá.
Doporučené cesty: Papágora 7c, Mandragora 7b+, Liposucció 7b+, El menjapindula 7b, Remena nena 7a, Ta san fot 6b.
Sektor Espero primavera a mraveneček v Papágora 7c
Can Melafots
Místní Srbsko. Kupodivu zde leze dost lidí. Kostky, ojeté vápno, pár cest ale stojí za to.
(Ne-)Doporučené cesty: Hostía 7b, To no melafots, bou 7b+, Pizza de pinya 7a, Gat reggae 6c
Sektor Can Piqui Pugui: Balboáč v Tocame-la sam 6c+
Can Piqui Pugui
Krása, ale těžká. Pár lehčích cest a uprostřed sektoru samá 8a až 8c+. Zobete anabolika, pak vypadáte jako gigolo, kradete, abyste na to měli, sice vám to leze, ale nakonec stejně umřete.
Doporučené cesty: Anabólica 8a, Gigololo 8a+, Cleptomanía 7c, A muerte 8c+ (to je takovej vtip, aby se mi to hodilo k textu), Tocame-la sam 6c+, Algo muy sucio 6c+
Sektor Can Piqui Pugui: Huligan, prostě debil, v Siouxie 7c+
Další sektory leckdy přichystají překvapení a o to vás přece nemohu připravit, třeba polezete na trůn, spadnete do rezervace indiánů, a každopádně to všechno bude velikej mazec, který vás dostane. A ta krajina, ach...