Maurizio "Manolo" Zanolla neustále dokazuje, že v určitém stylu lezení, je prostě mistr. Do své sbírky přidává další těžký „prstolam“ – 30 metrovou cestu Eroi Fragili 8c ve Val Noana (Pale di San Martino, Dolomity).
Po tříměsíční lezecké pauze se Manolo Zannola zaměřil na svůj starý projekt, který se nachází v krásném údolí Val Noana v Dolomitech. Toto slunečné místo nabízí ideální lezecké podmínky v zimních měsících, které jsou na malé chyty v lehce převislých stěnách potřeba.
Manollo tento projekt zkoušel už krátce na podzim po přelezení Stramonio 8c. Tenkrát vyměnil skoro všechny nýty a cestu očistil. Na ostré pokusy mu už ale čas nezbyl a kvůli dešti přelez projektu odložil na další rok. Probuzení ze zimního spánku pro Manola nebylo jednoduché a v cestě se mu pomalu dařilo udělat jednotlivé kroky. Co mu ale chybělo, byla vytrvalost. Manolo vsadil na trpělivost, která jak známo růže přináší a svůj projekt nakonec jednoho slunečného dne zkompletoval.
Manolo leze Eroi fragili 30m 8c, Val Noana, Pale di San Martino, Dolomity
foto by Cristina Zorzi
Manolo leze Eroi fragili 30m 8c, Val Noana, Pale di San Martino, Dolomity
foto by Autor Cristina Zorzi
„Byl to krásný den, slunce svítilo, vítr popoháněl mraky jedním směrem. Po čtvrté hodině se slunce přestalo opírat do stěny, která zůstala teplá, suchá, prostě perfektní. Ani jsem se moc nerozehřál, přišlo mi to zbytečné a šel jsem na pokus…První část jsem přelezl lehce a do odpočinku jsem dolezl čerstvý, vyklepal jsem, jak to jen bylo možné a pustil se do nejtěžší části cesty“ (nejtěžší část je spíš fyzického rázu než technického, něco jako poskakování na kampusu po dobrých lištách, ale přitom si musíte uvědomit, že se vše odehrává v rajbasu).
Nejsem odbornikem na lezeckou terminologii a na lezení položených cest už vůbec ne, ale domnívám se, že překládat pojem slab jako rajbas je nesprávné. Pojem rajbas je odvozen od slova rajbovat (drhnout, dřít) a charakterizuje způsob, jakým se v něm leze, tj. neleze se po chytech, co se dají uchopit prsty, leze se jen na tření, tj. hlavně zvedání na dlaních a pod. Rajbas prý může být i převislý, podmínkou ale je, že je bez chytů.
Pokud je tento výklad správný, tak je věta "poskakování po ostrých lištách v kolmém rajbasu" nesmysl.
No tak kolmý rajbas určitě ne, a převislý už vůbec ne, to v textu ani není. Šlo jen o to, zda rajbas nebo kolmá stěna. Ale podle fotek spíš kolmá stěna.
Správně - slab je plotna. Plotna je imho něco kompaktního, nedefinovaného sklonu, na čem se nezdají být chyty, ale mohou tam být lišty. Rajbák je imho něco kompaktního, položeného, na čem se nezdají být chyty, a taky tam nejsou.
Slab je polozena zalezitost, kde se leze na treni, prevazne bot, v boldrech se tim obcas oznacuji vylezy za obliny. Zrovna foto dne je SLAB. Jinak slovniky rikaji neco jineho, ale slovniky jsou pro civilisty, a ne pro lezce...
teda abych to dorek slab v puvodnim slova vyznamu by mohla byt i plotna ( pro technika, je to asi OK) , ale pro lezce je slab skutecne rajbas. Kolmej rajbas je teda trosku limitni pripad rajbasu:)), kdezto previslej rajbas se radi jiz k znamym vtipnym hlaskam ze skal, pokud teda pod nim nestoji Chris nebo AOcko, ze jo...
Zrovna cesta Evička Bez Trička je plotna s malými chyty, ne rajbas:) Obliny v rajbasech se berou dlaní, kdežto malý chyty a lišty v Hlubočepích se zamykají prsty, což spíš asi lezl Manolo;)
Manolo je bez tří roků 50 let starý – tedy 47letý. Ve své kategorii obtížnosti leze už delší dobu :
8a v roce 1983, 8a+ v roce 1984, 8b v roce 1985, 8c v roce 1991, 8a on sight v roce 1988.
V roce 2004 přelezl "cani morti", 5 délek z nichž nejtěžší délka je 8b+. Je to spravnej kořen, klobouk dolů.
Omlouvám se, můj archiv mne zklamal a hlava už nepracuje jak by měla. Také matematika nebude asi mou nejsilnější stránkou. 16. února tohoto roku mu bylo 53 – to se teda skláním až na zem. Pro ty, kteří umějí italsky zde zaručená a správná oprava.
***Maurizio Zanolla (Manolo) (Feltre, 16 febbraio 1958) è un arrampicatore e guida alpina italiano.Manolo è considerato uno dei pionieri dell'arrampicata libera in Italia ed è uno dei volti più conosciuti di questo sport a livello mondiale; è stato il primo italiano a superare l'VIII, il IX, il X e probabilmente anche l'XI grado (classificazione UIAA), sia in montagna che in falesia. Spesso ha compiuto delle arrampicate "free solo", ovvero senza l'uso di corde o di altri sistemi di sicurezza, arrivando in falesia con questo stile fino al X grado.***
Jinými slovy, v podobných obtížnostech se pohybuje již 30 let. Prostě takový italský Tefelner.
V osmdesátých letech si také oblíbil kromě zábavných pohybů po malých chytech v kolmém citlivě odjištěné cesty, kde je dobré se trochu zamyslet před odlezem od posledního jištění.