Motivace v lezení i jakékoliv činnosti je nejdůležitějším faktorem. Co jej ovlivňuje a proč často především tady lezci ztrácejí?
Protože jsme tak naučeni všechno dosahovat tlakem, bojem, srovnáváním s druhými, těmi „zázračnými“ slovíčky MUSÍŠ!“ a „NESMÍŠ!“, že časem svou přirozenou motivaci úplně přestáváme cítit. V dospělosti pak kolikrát ani nevíme, co vlastně chceme. Odmala jsme doslova tlačeni k výkonům, ale málokdo se dokáže sám sebe zeptat, „co vlastně chceš?“ Když se podívám na dětské závody, tak kolik je tam napětí a kolik skutečné radosti z lezení? A Ten, kdo nejvíc tlačí, jsou právě rodiče.
TLAK ANEBO UVOLNĚNÍ?
Chápu to, taky jsem z doby, kdy se to jinak neumělo. Kdy jsme si mysleli, že výkony lze dosahovat jen velkým tlakem na sebe a prosazovat se lokty. Jen těmi slovy-myšlenkami: „Musíš“, „porazíš“, „zlomíš to“, „Nesmíš prohrát“, „dokážeš“, „musíš zabojovat“, „bojuj“ a já nevím, co všechno. Ale dnes už vím, že to jsou slabá slova, která mají sílu jen na chvíli, že jsou destruktivní, že ve skutečnosti psychiku oslabují. Proč? Protože vytvářejí mnoho zbytečného napětí v naší psychice a tělo 100% zobrazuje naši psychiku. V těle je pak napětí i v době, kdy to absolutně není potřeba!
Co přináší Adam svým přístupem k lezení a výkonům? Co nového? Co je jeho největším přínosem pro vrcholové lezení? Uvolněnost, pohoda, harmonie se sebou i okolím, víc přátelství a naprostá poctivost. Je přátelský k sobě, ke svému tělu, k „soupeřům“ (schválně dávám do uvozovek, neboť on jistě ví, že soupeř je jeho přítelem, který mu pomáhá zvyšovat jeho výkonnost, hlouběji využívat svůj potenciál!), svému okolí, atd. Ano, bylo to tady i před ním, ale on posouvá věci ještě dál a hlavně - je nejlepší a nejvíc vidět! Samozřejmě, má i velmi komplexní trénink, to by ovšem zdaleka nestačilo. Nakonec, 10boy, soutěž v tréninku s Adamem a bratry Stráníkovými, je toho skvělým příkladem: Pohoda, zábava, uvolněnost, fandění druhým, a přitom padají (světové) rekordy…?
Jasně, že potřebuješ na sebe někdy i zatlačit, ale zároveň se uvolňovat a hlavně vnímat své tělo, své pocity a své hranice! A boj? Nepotřebuješ bojovat, ego bojuje, potřebuješ se dostat na vlnu energie a plynout s ní! Příklad? Já jsem byl vždy bojovník a ve skutečnosti ten boj často limitoval můj potenciál, neboť právě boj tě odděluje od tvého přirozeného potenciálu.
10boy Brno 2018 - Rosťa Tomanec a Adam Ondra, při společném komentování (foto Petr Piechowicz, fotky k článku doplnila z archívů redakce Lezce)
Boj anebo plynutí?
Jednou v lyžování, bylo mi tuším 12 let. Odehrálo se to na krajském přeboru. Večer jsem si zacvičil jógu a ráno byl ve mně zvláštní klid. Až takový, že když jsem se odrazil ze startu, tak jsem najednou nemohl bojovat, házet sebou v brankách, jak jsem to obvykle dělal. Jel jsem úplně plynule, zdálo se mi pomalu, ale nemohl jsem nic dělat. V cíli jsem dal všem i ve vyšší kategorii minimálně vtěřinu. A to se i tady vyhrávalo o desetinky nebo i setinky. Druhé kolo jeli všichni na mě, už je nezajímal výsledek, jen mě porazit a zase dostali nejmíň vteřinu. Tohle jsem už ve slalomu nezopakoval, protože jsem moc chtěl, tlačil na sebe a znovu bojoval. Právě to chtění tě pak odděluje od tvého potenciálu! V lezení už jsem tento stav zažíval častěji a nyní ve skialpinismu ještě častěji. Je to nejlepší, co můžeš zažít.
Taky se mi to stalo u přelezu Kobry, mého nejtěžšího projektu, zcela na mé hranici výkonnosti. Abych opustil chtění, tak jsem na týden onemocněl nějakou virózou. Tím jsem se jakoby vzdal, že už na podzim nebude šance, ale ne úplně vzdal. Přesně jako Adam u Silence. Taky jsem zařadil víc mentální trénink, relaxaci a trochu popolézání. Myslím si, že právě inteligence těla a hlubokého vědomí, vyvolá tento proces, který ti pomůže eliminovat své ego, které jinak potřebujeme, a taky se víc vnitřně uvolnit. Ty potom nastoupíš na svůj výkon, nic nečekáš, zapne se tvá vnitřní inteligence, otevře naplno tvůj potenciál a ty lezeš jakoby ve snu, pozoruješ, jak ruce dosahují další a další chyt, myslíš si, že už, už, spadneš, a nakonec jsi nahoře a nemůžeš tomu uvěřit. Ani křičet, protože je v tobě jenom klid.
V čem je to změna? Jak se cítíte, když jste uvnitř uvolněni? A Jak se cítí vaše tělo? Adam pracuje na tom, aby uvnitř byl uvolněn a navenek byl v maximálním soustředění. Aby zabíraly potřebné svaly, ale zbytek těla byl maximálně uvolněn. Nějak intuitivně dospěl k pochopení, že jedině, když bude uvnitř uvolněný, tak vydrží být víc a déle soustředěný a VYUŽIJE EFEKTIVNĚJI I MAXIMÁLNĚJI SVŮJ POTENCIÁL!
Vraťme se opět na začátek. Příliš napětí ve tvém těle, díky starému destruktivnímu myšlení, které vytváří tlak, ve skutečnosti OMEZUJE TVŮJ POTENCIÁL a zvyšuje NÁCHYLNOST KE ZRANĚNÍM. Tím, že se vyděluješ z CELKU, opouštíš rovnováhu, HARMONII, tak začneš jít proti PROUDU ENERGIE a opravdu potřebuješ bojovat, abys vůbec nějakou měl! Příklad: Na závodech jsem slýchával podobnou větu: „Mimo závody jsi můj kamarád, ale na závodech jsi můj nepřítel a chci tě porazit.“ Dokonce i na patnáctém místě jsem slýchával větu, „hlavně abych přelez toho a toho…“ Bez komentáře… To je snad jasné. Ta energie, atmosféra, které jsi součástí, jde potom proti tobě. Tvoje myšlenky a myšlenky lidí, s kterými závodíš, lezeš, žiješ, vytváří silné energetické pole, ve kterém se pohybuješ. Posiluje tě anebo oslabuje?
U Adama je vidět, že má hluboký respekt ke spolulezcům a spoluzávodníkům, že dokáže i přát tzv. soupeřům. Nebude jim asi fandit ve finále Světového poháru, ať ho přelezou, to je jasné, ale oni ví a cítí z něj, že jim prostě přeje úspěch! A to je ten rozdíl! Oni si dnes dokonce radí ve finále, jak cestu lézt! Protože Adam se nepotřebuje soustředit na druhé, on se maximálně soustředí na sebe, CESTU a svůj VÝKON! A když tohle ze svého „soupeře“ cítíte, tak mu to prostě vracíte a přejete mu! Takže okolí přeje jemu a on přeje okolí a to je další energie navíc.
Adam není první ani u nás, ani ve světě. Před ním už se takhle choval Japonec, námi velmi oblíbený, Yuji Hirayama, který kolem sebe vyzařoval velkou pohodu a v letech 1998 a 99 nebo tak nějak, byl neporazitelný! A též se k tomu nedopracoval snadno a hned. Zprvu na sebe neustále tlačil, a tím byl stresovaný a jeho výsledky daleko zaostávaly za schopnostmi. Později začal s jógou a relaxací a v závěru kariéry vyletěl nahoru, byl nejlepší. Po něm toto uvolnění i pohodu začal do vrcholového lezení přinášet Chris Sharma, s kterým jsem také na Světových pohárech hodně hovořil. Ale myslím, že tehdy na to na závodech ještě neuzrála doba, takže ze závodů asi hlavně proto, že tam ta atmosféra byla ještě hodně „egocentrická“, tak vycouval. Později se dokonce na pár měsíců uchýlil do buddhistického chrámu a meditoval. A své nové zkušenosti začal přenášet do lezení a psát o nich. Dnes na Světové poháry nejezdím, ale i z povzdálí mám dojem, že situace se dost - alespoň ve světě - zlepšila. To mi ostatně potvrdil i Adam, když jsme se konečně znovu potkali a sdíleli svoje postřehy.
A co jsou ta silná slova, silné myšlenky, které vám naopak otevírají dveře a rozvíjejí víc váš potenciál? To jsou myšlenky, které udržují a posilují tvé soustředění a zároveň udržují v tvé psychice ROVNOVÁHU, uvolnění a klid. Zase příklad u Adama: U přelezu Dawn Wall popisoval, že se potřeboval dostat do stavu, kdy nepřemýšlí ve větách a pojmech, v mysli má klid a jeho tělo řídí nějaká zvláštní INTUICE! Zároveň svoje tělo jakoby pozoroval! Jakoby to byla loutka, kterou něco hýbe. K tomu dodávám ze svých zkušeností: Ty to pozoruješ, jak tělo leze, a přitom v tvé mysli i ve tvém těle je klid, cítíš klid, dokonce TICHO. Ono SILENCE, kterýžto stav mysli nebo lépe VĚDOMÍ, pomohl Adamovi ještě hlouběji a účinněji využít jeho ohromný potenciál a rezervy!!! Odtud název jeho nejtěžší cesty světa.
Ty lezeš, máš pocit, že už ti dochází síla, že už padáš, a přesto doslova ani nemůžeš zabojovat, lezeš klidně a pozoruješ, jak tvá ruka dosáhne další chyt, proti tvým předpokladům ho udrží a tělo plynule pokračuje dál!
Adam Ondra - finále MČR (foto standa@lezec.cz)
SILNÉ MYŠLENKY pramení z tvého SRDCE
A ta silná slova - myšlenky? „Chci!“, „věřím“, „jsem v souladu“ „důvěřuji (svému potenciálu)“, „je to pro mě důležité“, „jsem vědomý“, „SOUSTŘEĎUJI SE“ a „děkuji“, „respektuji“ a nakonec – „ABADŽIKRA“…:-). Napadnou vás jistě další slova, která motivují, ale nevytváří zbytečné napětí, nýbrž podporují tvou rovnováhu! Tu největší sílu nepřinášejí ani tak slova, jako obrazy, které nosíš ve své mysli, obrazy tvého cíle, obrazy – představy tvého lezení. OBRAZ mého cíle, který nosím v myšlenkách a KLID, který udržuji ve svém nitru, dovolí a umožní mému tělu, aby se na něj připravilo nejlepším možným způsobem, který ani nemohu znát. Každá buňka tvého těla pak ví, co má udělat!
Ovšem, největší sílu vytváří LÁSKA! Když děláš to, co miluješ a jak to miluješ!
Díky takovému přístupu s ohledem na vyživující vztahy a vnitřní spokojenost, dokážeš mnohem víc, než sis kdy dovolil myslet. A hlavně, dlouhodobě!
Vše není jen ve tvé hlavě, JE VE TVÉM SRDCI! A je nejdůležitější, aby se to hlava naučila vnímat a respektovat! A aby ses svému SRDCI naučil naslouchat, protože ONO VÍ!
A teď jsme psali víc o přístupu a uvolnění, než o motivaci, ačkoli ta s předešlým nesmírně souvisí. Jak se pak chová tvoje motivace? No právě. Jestliže jsi zvyklý jenom tlačit, bojovat, používat své lokty, přemáhat se apod., pak časem zcela VYHOŘÍŠ a vyhoří i tvoje motivace. Mráza byl vlajkou naší staré doby, vyletěl nahoru a nějakou dobu tam vlál, ale právě to zranění i ztráta motivace jej zastavily. Tehdy jsme si mysleli, že to je jediná cesta, že to jinak „nahoře“ nejde. Jenomže neustálý tlak nakonec tvou vnitřní motivaci zabije. Ty se od ní oddělíš, zavřeš si k ní dveře. Často spíš vidím u lidí, že už je mají zavřené, neboť na ně v dětství tlačili rodiče a škola a jejich okolí a nebyli dost silné a zralé osobnosti, aby se včas vzepřeli a začali dělat věci po svém. Viz Mára a jeho „škola“. On už v dětství nejen cítil, co je a není pro něho důležité, ale taky tím směrem dokázal jít. Dnes je v tom horolezectví fakt dobrý a stále motivovaný. Protože dělá, co a jak opravdu chce dělat, bez ohledu na mínění i tlaky okolí. Má rozhodnost jít dopředu se všemi chybami, které jsou nezbytné na cestě dopředu…
Mára Holeček - Mount Pižďuch, Antarktida (foto archiv Marka Holečka)
VNITŘNÍ MOTIVACE
Jak funguje VNITŘNÍ MOTIVACE? Vnitřní motivace je přirozenost v nás, nepotřebuješ ji hledat, pokud jsi zůstal v kontaktu se svou přirozeností. A to je skrz uvolnění a vnímání, naslouchání a respektování sebe samého. Viz Tufiho výrok: „Nepotřebuji se motivovat k tomu, abych žil, nepotřebuji se motivovat k tomu, abych lezl!“ Jednou mě v Arcu, Massone, oslovil Filip Šilhán a ptal se, „kde bereš pořád motivaci?“ Měl jsem už ke čtyřicítce a stále jsem pokusoval slavnou Pietru Muratu, 8b+. Musel jsem chvíli přemýšlet, co odpovědět, protože jsem spíš potřeboval svoji motivaci brzdit, než ji hledat. Proč? Protože jsem si vždy dovolil i rodiče mi dovolili, jít svou vlastní cestou a zůstat v kontaktu se svoji přirozeností. To nejdůležitější mí rodiče udělali. Dali mi SVOBODU, LÁSKU a PODPORU v podobě respektu k mé osobě. Jinak neměli čas, ani energii mě někam vodit na tréninky a dohlížet na můj postup a podobně. Maximálně se občas přišli podívat na závody – v lyžování anebo gymnastice. Nechali mě, ať si svoji pozici obhájím ve všech sportech sám, což nebylo vůbec lehké, děti funkcionářů byly zvláště v lyžování protěžované, vládla tam šikana. Tento přístup rodičů mi pomohl jít víc do sebe a najít svou vlastní sílu i vlastní cestu. Odhalit svůj potenciál, cítit svou vnitřní sílu, a tím si začít VĚŘIT! A právě, když jsem si začal věřit, tak se všechno začalo otáčet pro mě. V lyžování přišel trenér zvenku, z jiného města a ten mě začal prosazovat na závody! A tak je to v životě vždy! Teprve to, co nalezneš v sobě, začneš nacházet venku! Až ty si začneš VĚŘIT, OCEŇOVAT, a podporovat sám sebe, tak i ŽIVOT TĚ ZAČNE PODPOROVAT! Znamená to zároveň být spokojený, ne kritický,sám se sebou a svými výkony! Vidíte, jak nás učili úplný opak?
Takže všechny ty tlaky od rodičů, trenérů i vlastní, všechny ty postoje, „jsem starší, a proto vím, co je pro tebe dobré“, dokonce i odměňování za výkony, výsledky a další nenápadná MANIPULACE, všechno to „MUSÍŠ“ a „NESMÍŠ“, které dítě slyší od rodičů. Anebo ta smrtící kladiva, když se rodiče rozvedou a zlobí jeden na druhého typu: „Nikdy nesmíš být jako tvůj otec!“, „jsi stejná jako tvoje matka“ a jiné tvrdé direkty, které duše malého človíčka slyší, způsobují, že se mysl oddělí od své přirozenosti, od své INTUICE a přestane JÍ, což znamená vzápětí sobě, VĚŘIT! A v dospělosti takový člověk ZTRÁCÍ SMYSL toho, co dělá, neví, co ho vlastně baví a necítí MOTIVACI!
Je to taky důvod, proč většina dětí v dospívání s lezením skončí, neboť si to nevybraly a neprosadily samy, a když jo, tak jim nebylo umožněno dělat to po svém. Rodič si myslí, že když jeho dítě dokáže v lezení to, co on nedokázal anebo nestihl dokázat, tak že bude šťastné. Ale to rodič by byl šťastný a dítě bude šťastné třeba úplně z něčeho jiného anebo hlavně JINAK! Prostě, ve svém okolí vidím, že rodiče svým přístupem a zejména tlakem své děti spíš brzdí v rozvoji, než jim pomáhají!
Rosťa Tomanec na lyžích (foto archiv Rosti Tomance)
INTUICE VAŠI CESTU ZNÁ
Když jsem viděl, že mladší dcera chce sice závodit, ale na těch závodech si chce spíš hrát, tak jsem ji právě v tom podpořil, protože toto je pro její rozvoj a vnitřní spokojenost mnohem důležitější, než výsledek. Což dospělí často nechápou. Jedině tak si může dítě ponechat přirozenou motivaci až do dospělosti a je na něm, k čemu ji využije. V čem bude motivované, protože ono bude šťastné pouze na své cestě a tu neznají jeho rodiče. Ovšem INTUICE toho dítěte tu CESTU ZNÁ! Pokud dítě dostane v dětství SVOBODU A PODPORU v tom, co ono chce dělat a naprosté PŘIJETÍ, takové jaké je, LÁSKU bez manipulace a podmínek typu, „až uděláš to a to…“ anebo ono smrtící, „až budeš hodná/ý…“(!!!), tak mnohem snadněji nalezne svoji cestu, zůstane PŘIROZENĚ MOTIVOVANÉ a bude vždy nacházet smysluplnost v životě. A V LEZENÍ to bude znamenat, že je to bude bavit a budou se zlepšovat tak dlouho, jak budou chtít. Odtud pramení lezecká dlouhověkost, kterou někteří zkušení lezci mají…
SHRNUTÍ: Relaxace, uvolnění, spokojené vztahy a z toho pramenící spokojenost, kterou do svého lezení a života vnášíte, jasnost ve svých cílech, ve své mysli, způsobí, že budete víc cítit svůj POTENCIÁL, INTUICI, víc budete důvěřovat svým hlubším instinktům a kvalitám a přirozeně budete vnímat MOTIVACI k tomu, co děláte anebo chcete dělat. Pokud si dovolíte následovat svoji INTUICI a získáte v tom větší zkušenosti, zjistíte, že je nevyhnutné, abyste dosahovali své CÍLE a že ÚSPĚCH JE ZARUČENÝ a neúspěch ve skutečnosti vyloučený! Budete přirozeně víc přátelští k sobě i druhým, a tím zase poroste váš vnitřní klid a spokojenost. Vaše tělo bude silnější a odolnější vůči zraněním.
A pak se občas stane to, co si přejete, totiž že POLEZETE SVOU VYSNĚNOU CESTU a tělo jakoby poleze samo, téměř bez tíže a vy si to budete jen užívat! Totéž občas zažijete na tréninku a dokonce i na závodech. Občas budete cítit vnitřní vedení, dokonce i při závodech. Něco vám jakoby řekne, kam vyložit nohu, aby následný krok byl lehčí anebo, kam dosáhnout, abyste postoupili do finále! A takové zážitky se navždy vryjí do vaší paměti, bez ohledu na dosažená čísla, ačkoli i ta čísla snadněji dosáhnete!
Tak to je takový ÚVOD DO TŘETÍ DIMENZE TRÉNINKU, jak jsem tento přístup k lezení nazval, a který teprve připravuji.
Závěrem ještě připojím doporučený malý TRÉNINK:
Denně se chvíli zastavte a buďte chvíli sami se sebou, doma nebo v přírodě. Chvíli pozorujte svůj nádech a výdech uprostřed hrudi, a pak jen seďte nebo se procházejte v klidu jen sami se sebou a jen POZORUJTE, CO JE UVNITŘ. To důležité, co právě vy potřebujete, a na co se sebe ptáte, se pak ve vás objeví svou vlastní cestou! Naučíte se víc cítit, vnímat sebe sama, důvěřovat sobě, a pak jasně poznáte, co je právě pro vás dobré a co opravdu chcete! Pak si jen DOVOLTE za tím jít!
Díky za pozornost!
Ufff, moje energeticky pole je na maximu. Bojím se abych v metru něco nevyzkratoval. Nestačilo by dat odkaz na to, který směr budhocakrohindotantrismu autore nasledujes? Ulehčilo by mi to pokusy o interpretaci poselství tvého textu. Vždy je lépe jít ke zdroji než se pokoušet rozkodovat destilát.
O jakou energii vlastně tedy jde, když už jsem nabitej? Je to na dozimetr.
PS: lavinovej pipak není potřeba, nasleduj osmou vrstvu svého podvědomí ...
Neboj, nic nesešlusuješ.Já bych,řek že Rosťa košatě rozebral, že se nemáme brát moc vážně a outdoorovat hlavně pro radost. Blbý je,že než se k tomu člověk dobere,tak má dost velkej kus života za sebou, a po třetí dimenzi nás čeká jenom demence.P.S.:Zapnutej pípák s sebou, ale radši ho nikdy nemuset použít!
Stezujes se na to, ze si cetl neco, cos nepochopil nebo to nebylo blizke tvemu stylu? Nebo na to, ze si cetl neco, cos vubec chtit nechtel?
Priznavam, ze ze zacatku me vyplody Klady docela bavily. Jenze driv byly jine, relativne chytre a s nadhledem. Ten z nich cisi zivotni frustrace na n-tou a je to skoda.
Jen poznamka pod carou, dozimetrem se meri davky ionizujiciho zareni. Nabit si v nem muzes tak akorat baterku. Energie, kterymi clovek muze byt nabity je o dost vic a pochybuji, ze by mu motivaci dodavaly davky alfa, beta, gama zareni. Ale ja vim, jde o "umeleckou" licenci.. ;)
Rosťa ty si typ človeka schopný zostrojiť "Graf obtiažnosti cesty" a merať sklon svahu uhlomerom s presnosťou na pol stupne. Neviem či by si sa vobec mal snažiť o nejakú zmenu. Mozno by bolo lepšie nechať Budhizmus pre aziatov a rešpektovať sa taký aky si. Malý, dravý, motivovaný, súťaživý a dnes už možno aj plešatý, ale hlavne totálne unikátny človek. Tak či tak nech sa ti darí a píš častejšie aj ked možno troška stručnejšie si talent ;-)
Ahoj, dobrý článek, o tom jsem tady psal už rok dva zpátky a část místní bandy se mi tak akorát vysmála, ale je dobré když to zazní od někoho, kdo "má jméno".
jen houšť.
Ne, velmi brzy, pak jsem to dočítal z prosté zvědavosti, ale nelíbilo se mi to. Ještě nějaké otázky? Můžu ti napsat celé pojednání o mém čtení článku s přílohou mého psychologického profilu. Chceš?
No nevim, kdo se co snazi urazit.. S jistym zpusobem urazky clanku si prisel ty a tyhle otazky spis smerovali na racio, ktere za tim lezi. Ja ho tam nevidim ("clanek se mi vubec nelibil, ale presto jsem ho cetl i kdyz hned od zacatku jsem vedel, ze je naprosto hroznej") a tak zaver je pro me takovy, ze jedine co si chtel je si tak trochu zanadavat na ten clanek..
PS. me se clanek take nelibil uz od zacatku a proto jsem ho prestal cist.
Mně přijde normální číst i to, co se mi nelíbí. Nemusím to hned smést ze stolu po dvou větách. Prostě to beru jako informaci a tomu člověku naslouchám. A navíc. Můžou tam hrát roli předsudky apod. Tak je lepší se informovat i o věcech, které se mi nelíbí a pak s tím pracovat. Nehodnotit něco povrchně po pár větách, který můžou být mimo souvislosti.
Zkrátka: informovat se nerovná se oddávat se masochismu :-)
Ar (pardon, pořád zapomínám pro přehled ten nick)
Ale jo, ja to nedocetl z duvodu, ze ten cas a naladu jsem chtel investoval jinak. Ty mas treba casu vic, ze ho muzes investovat i do veci, ktere delas nerad a ta informovanost z nich je ti vicemene k prdu.
Ale i tak me prekvapuje, jak se na lezci posledni dobou vrsi komentare, ze se "clovek musel cist clanek, ktery se mu vubec nelibil a cetl ho nerad". Autorum i okoli by asi dalo vic sdeleni, co ze se danemu ctenari vlastne nelibilo.
No úplně k prdu být nemusí. Kupř. můžeš mít děti a trenér lezení jim začne tlačit do hlavy podobný věci. Když už jsi informovanej a máš díky tomu přehled, tak hned poznáš odkud vítr vane a můžeš to korigovat resp. nenechat svým dětem zblbnout hlavu.
Ar
Hele motivace je motivace, jenze ty asi hledas misto motivace neco jako popis receptu na dobrej burtgulas, doba je holt takova, kupredu leva a zpatky ni krok...inu masovost zabiji...
Skoro jsem to dokazal i precist cele. A napadlo mne, ze asi hovori o věci, které většina z nas říká: Sesla se podmínka.
V zaplave bludu, které jsem od Rosti uz cetl, je toto docela rozumny spisek, i tak pochybuji, ze by to fungovalo, i kdyz uznavam, ze ve stresu se leze hure.
"bez stresu v hlave snizis napeti v tele a leze se lepe. Moc mi to neslo, ale občas se mi to i povedlo, například když jsem lezl Kobru(doufam ze to všichni vite). Mladosi jako Adouch umi se stresem vyjit mnohem mnohem lepe. P.S. Sjizdim zasnezeny skviry mezi skalama, i tam jsem vyrovnany a dobry, doufam ze to druhé je implicitne jasne. LASKA"
Do prázdné hlavy vlijte dávku již předvařeného New age guláše, přidejte sekulární psychologii a okořeňte svědectvím osobním i známých osobností.
Konzumujte s iluzorním pocitem, že nejste egoista, ačkoli je to především o vnímání sebe sama, důvěře v sebe sama a následování svých vlastních cílů - zkrátka celé o vás a vašem egu.
Podávejte s láskou (resp. povrchní představou co láska je).
Ar
Moje intuice me tahne na lehatko, hlavne na lehatko. Rozum na zavodech veli "chytni top, finale je zarucene!!" Hledim do sebe a to hlavne s laskou, lepe sebelaskou..
Mene muze byt vice, teorie a praxe se casto rozchazi.
Timto osvicenym budiz prano. Treninkovou knizku v rostove stylu bych si urcite nekoupil.
A kdo by mě jako měl odháčkovat?
Uznávám, že láska může mít mnoho podob, ale přece jenom vocaď pocaď. Kdyby to měl dělat třeba Rosťa, tak já radši polezu trochu hůř.
..chytni top...tfujtajbl, co se to sere za zlova do nasi reci ku*waaaaaaaaaaaa :-))
Hlavne byt IN a TOP....a pak kouknu na vysledky voleb, ale TOP je na vocase, asi to bude tema slovama ze smenatomtak vprde*i...:-)
Omlouvám se, ale naprostá většina textu o motivaci dětí a důvodech pro ukončení závodní činnosti jsou bláboly.
Ano, děti mohou mít radost z lezení, ale ta se neprojevuje snahou o výhru. A to bez ohledu na to, zda dítě samo chce, nebo zda ho tlačí rodiče. Jakmile chce někdo závodit, a je potřeba rozlišovat mezi ježděním na závody a závoděním, lezení je upozaděno a hraje v tom roli menšinovou. Z lezení mohu mít radost děti z kroužků, oddílů, na tréninku... Ale závody? Pokud tam nejedeš pro zábavu k kamarády, jezdí se tam závodit. A pište si, co chcete, ale nejdůležitější je výkon. Ne nějaké poražení cesty, ale poražení soupeře. Klidně se může spadnout v první třetině, je jedno, kam cestu dolezeš, důležité je dolézt alespoň o plusko dál, než soupeři.
Zní to možná blbě, ale je to tak. Děti a junioři, co trénují 6x týdně (trénink, ne jen lezení) a lezou prakticky pořád, mají radosti z lezení až až. A když pak jedou na závody? Co tam chceš hledat za radost a motivaci? Dítě školou povinné musí v sobotu vstávat dříve, než do školy. Pak ho čekají dvě tři hodiny v autě. Pak na stěně čeká dvě hodiny na první cestu. Pak dvě tři hodiny na druhou a další dvě tři hodiny na finále. A pak cesta domů. Kde tady vidíš prostor pro nějakou radost z lezení? Myslíš ty dvě minuty ve finálovce po těch několika hodinách nudy a čekání v zaprášené hale? A s náklady klidně několik tisíc? To je trochu úchylné, tady hledat radost.
A proč děti často končí? Že to souvisí s motivací, je sice pravda, ale jediná. Nejde o ztrátu radosti, ale o to, že děti i rodiče si čím dál čatěji začínají uvědomovat, že to za to nestojí. Vyhráváš v ČR. Ok. Super. Máš z toho radost, doprava i náklady jsou ještě akceptovatelné, rodiče mají radost, že dítě dělá něco rozumného. Ale co dál? Najednou přijde repre. Cesty na závody jsou obvykle podstatně delší, s nutností přespávat a hlavně si vše hradit. Pocit z bedny dítě zná, rodiče také. A teď nastává důležitá otázka - stojí to všechno za to? Jestli chceš radost z lezení, za barákem máme Juru / písek. Ale ty bys měl co? Ty bys měl po náročném tréninku vyrazit na několik dní na cesty, tam zalézt 3x5 minut na závodní cestě, a zase dlouhá cesta domů. Peněženka je o pár desítek tisíc lehčí. A pocity? I kdyby dítě vyhrálo, tak fajn, ale co z toho? Pocit z bedny už zažilo tolikrát, že je na to zvyklé a nijak extra to neprožívá.
Kde tady chceš mít radost z lezení? Proč by měli rodiče a děti pokračovat do dospělých??? Motivace, tedy spousta vydaných peněz, dlouhá a náročné cestování, nuda a žádné nové emoce, je nulová, spíše záporná. A bude to tak, dokud se to neotočí. Pokud má někdo radost z lezení a chtěl by třeba na tři týdny někam vyrazit, tak by mu v tom závody měly pomoci, ne bránit. Pokud za ČR a ČHS závodíš dnes, tak pokud nechceš žít jako socka a nemáš někoho, kdo ti to zaplatí, budeš mít smůlu, odepsané prsty a neštěkne po tobě ani pes. Proč by to rodiče a děti podstupovali? To by museli být masochisté. Pokud tedy chceš, aby ti šikovní šli dále, měli by po závodní sezoně být v plus, ne mínusu. Pokud tedy chceš někoho motivovat, aby úsěpšně absolvoval SP, je nutné, aby motivací bylo třeba to, aby si tím vydělal právě na ty tři vytoužené týdny třeba ve Španělsku nebo JAR. Ale spoléhat se na nějakou radost z lezení, když píšeš o závodech, je nesmysl už principu, protože jestli závodní lezení o něčem není, tak je to právě lezení.
Nemusíš se omlouvat, popsal jsi realitu. Zatímco Rosťa a podobní žijou v iluzi.
Moje dítě když je na bedně, tak má jednoduše radost, že něco dokázalo, má radost, že něco vyhrálo i kdyby to byl jen maglajz pytel a je ráda, že už je lepší než ta a ta (i když jsou kámošky) I to je pro ní součást jinak komplexnější motivace.
Podle téhle teorie si takovou přízemní motivací asi porušila karmu, vzdálila se nirváně, nebo se znepřátelila se svým vnitřním átmánem a proto příště nevyleze ani 6b :-)))
A když má tatínek radost, že je dítě v něčem šikovný, tak je to hřích hodný trestu smrti že?
Ne, vlastně doba se změnila. Porušil si karmu, oddálil cestu k nirváně nebo znepřátelil vnitřního átmána.
Dobře, beru si tvojí poznámku k srdci. Příště až bude dítě na bedně, budu na to hledět s pocitem vyprázdnění mysli a vesmírně všeobjímající neuchopitelnou rozdávající láskou v srci ;-)
Asi nikomu by nevadilo mit dite na bedne. A urcite na tom neni nic spatnyho. Neco za neco. Aneb bez prace nejsou kolace.Jenze kdyz neni shury dano, v apatyce nekoupis. Takhle nejak to asi rosta zico slunce myslel..
Tak asi jde o to, zda si tu touhu pokusovat byt na bedne vybralo samo dite a je to to, po cem davno predtim nez zacalo soutezit touzilo nebo zda to za nej vybralo jeho okoli.
Jestli je to tak, tak to chudák dítě.. no. Tak to nedělejte, když si to neužíváte. S Rosťou v článku v pár věcech nesouhlasím a napsané je to jak od Kerouaca, ale když jsem to četl, tak v čem jsem cítil souznění.. tak ty závody.
Valmare, tohle nebylo o nucení nebo nenucení nebo dělání něčeho, co nechceš, ale o jednom z důvodů ztráty motivace. Takže buď v klidu, nezávodíme, když nás to nebaví, potomka nenutím, naopak, i když potomek závodil, nebyl jsem příznivce a ani mne to moc netěšilo. Medaile jsou fajn, ale mám větší radost z jiných podařených věcí, než z toho, že někdo po kusu překližky dolezl o metr dále.
Stopka pro závodění nebyla to, co je tu popsáno a nebo co často jako výmluvu uvádí ČHS, ale ujasnění si priorit a zvážení, zda za to ta námaha a vynaložený čas a peníze stojí. To nemá s tím, co píše autor článku, nic společného.
Ke tvemu druhemu odstavci-ne,nemaji to tak zdaleka vsichni,minimalne polovina spicky se tesi NA ZAVODNI CESTY,na lezeckou vyzvu(mam na mysli mladezniky od cca 13 let vyse,u mladsich jsou to spise vyjimky).
Jasně, část závodníků to tak určitě má. Ale řeč byla o motivaci, zejména z dlouhodobého hlediska. A jde o to, zda ta radost ze závodních cest převáží ty náklady, co s tím jsou spojené. Zejména když si závodík uvědomí, že pro rodinu je jen a pouze finanční zátěží. Ono je fajn si pro radost zajet na závodní cesty na nějaký SP, ale někdo to také musí zaplatit. A ti závodníci jsou odkázáni na to, že jim to zaplatí rodiče, neb sponzorů zrovna moc není a moc štědří nejsou, a pokud si máš ty závodní cesty opravdu užívat, musím nejdříve mít na to, abys je přelezl, což znamená tak intenzivní trénink, že těžko můžeš při tom chodit na brigády nebo do práce a vydělat tolik, aby sis zaplatit celý SP.
Pár závodníků určitě zůstane, baví je to cestování i ten stress, ale ten "odpad" při přechodu do dospělých, je opravdu velkých. Dětí a juniorů, co lezli hooodně dobře a měli na slušná umístění, tam moc nezůstává. Chceš-li znát podrobnosti, zkus někdy prohodit pár slov třeba s Vaškem (znalí si příjmení doplní).
A v jiných sportech je to jiný? Není, na špičku se dohrabe jen pár nej... A peníze do toho sází rodiče ještě podstatně větší - viz golf, tenis, sjezdové lyžování atd.. S timhle přístupem, to abychom zrušili závodní lezení, neboť to stojí odříkání a peníze :).
Nechápeš? Jednak je to v některých jiných sportech opravdu jiné, protože tam alespoň máš šanci, že se ti peníze jednou vrátí, když budeš dobrý (ano, jedná se jen o pár jedinců, ale ta potenciální možnost tu je, kdežto v lezení ne) a jednak si nestěžuji, jen popisuji situaci a důvody.
Opravdu nejsi schopen pochopit rozdíl mezi stížností a vysvětlením, tedy napsáním důvodům, proč někdo skončil? Oni si nestěžují, oni jen prohlásí, že jim to za to už nestojí. To je vše. Jednoduché a prosté :-)
Tak jestli je to ten AK, který myslím, tak z povrchnosti bych ho nevinil. Spíše jde o určité rozladějí a beznaděj z toho, že si s někým dávají práci, pečují o něj a starají se o rozvoj, a on jim toho pak nechá. Dětem poskytují fajn zázemí, práci odvádějí dobrou, ale oni pak končí v období přechodu, kdy už dále nemají dětem a juniorům co nabídnout :-(
Ano, práce s mládeži není lehká. I když jsem během let vymýšlel různé figle, jak je udržet, přece jen odpad je. A tady mám problém. Pokud někdo po pár letech odejde, protože se mu nedaří tak, jak by si to představoval, dovedu to pochopit (i když těmhle mládežníkům se zkušenostmi nabízíme zapojení do činnosti oddílu jako budoucím trenérům). Ale pokud někdo odchází z oddílu, protože jeho rodič potká někde na jiné stěně coby trenéra, který mu slíbí, že do roka a dne z dítěte bude pomalu mistr světa, tak to mě do hlavy nejde. Dítě opouští dobrou partu, skvělé podmínky - coby tréner se raduje, neboť má má prísun chechtáků, a dítě obvykle nijak nepokročí a většinou do 2 - 3 roků zmízí ze scény (mám asi 5 - 6 příkladů). Dozajista z lezení zbohatnout nelze, ale situace se pomalu mění a určitě už dnes se dá z něho žít. Je to sice bij, ale budoucnost v tomhle sportu bych viděl podobně jako jinde: vyjímeční jedinci se budou moci slušně zajistit :).
Slušně zajistit? Jedině na úrovni AO. Zbytek se zajistí tak akorát vlastníma nákladama a drobty od sponzorů.
Máš prosím tě příklad někoho v ČR, kdo závodí, pohybuje se třeba okolo 3místa v ČP a může říct něco jako
"díky tomuto sportu jsem finančně do budoucna slušně zajištěný".
Prosím tě pojmenuj ho, já se ho zeptám, jak to doopravdy je.
Tak jestli to chápu dobře, AK psal o budoucnosti. A kromě toho, ČP se netahej, v současné době je úroveň mizerná. Podle mých informací by i sponzoři byli, ale odmítají financovat tuto bídu. Tedy s AK souhlasím, budoucnost je otevřená a finance tam budou, nebude se to však týkat ČP, ale OH :-) A to hned ve dvou rovinách - jednak možnost financí jako závodník (peníze za medaile na OH, následně sponzoři a reklama) a tou dobou už bude lezení natolik populární, že známé jméno bude moci vydělat nějakou tu korunu i jako trenér.
To je fakt, psal o budoucnosti a výjimečných jedincích.
To se ale pak nedá srovnat s jinými sporty. Třeba fotbalista nemusí být světová jednička, ale i v naší lize, která je podobně mizerná, jako ČP v lezení, je na tom finančně někde úplně jinde.
Já to prostě do budoucna tak růžově nevidím.
A živit se potom jako trenér? No to je něco jiného. To je práce sama o sobě.
Ar
Sorry, ale realita zivota je takova: hodne zbozi , nizka cena ...vzacne zbozi, vysoka cena. Cim vice organizovani budoucich placenych lezcu, tim mene penez pro ne. Jak snadne, nabidka-poptavka.A muzes se postavit na hlavu , ale nic s tim neudelas, lhostejno zda jsi na tom nejak fin.zainteresovanej:-) A to je jenom dobre, protoze masovost=cesta do pekel.
No je trend mit z deti lezoucich takove male Jagery
, jenze lezeni neni hokej, a ani SuperG ve sjezdovem lyzovani. A vubec, kdyz se mohl fotr Esterky postarat o holku bez dotaci, proc furt se nekde pise o nutnostech dotovat cokoliv? Nedotovat nic, individualismu a svobode zdar.
Ďakujem za zaujímavú úvahu. Mňa to bavilo a teším sa na pokračovanie. Len nechápem celkom tie reakcie...Myslím, že tieto ironické komenty a posmešky treba odignorovať a nenechať sa nimi odradiť. Konečne niekto verejne známi z lezeckej komunity napísal aj niečo v tomto zmysle. Myslím, že presne toto je správny smer zdravej motivácie. Dal by som to ako povinné čítanie lezeckým inštruktorom a všetkým, ktorí pracujú s mládežou...
Na špatné cestě ty ocitl ses. Jen Sith vidí černobíle svět. Láska vede ke strachu, strach k nenávisti a nenávist k násilí. Pokud ty učení chtít k prospěchu svému využívat budeš, k temné straně ty míříš.
Ty v omylu žiješ, láska k strachu o milovanou bytost vésti může, ale pokud ty strach svůj ovládneš a bát se nebudeš, nemusí strach tento nakonec k temné straně vésti.
Chápu, že pro od útlého dětství týraného toydariánského otroka představuje jakýkoliv citový výkyv značné riziko, ale běžní humanoidé by to měli zvládat celkem v pohodě.
Pro uplnost Chris Sharma měl v roce 2001 pozitivní doping na zavode SP v boulderingu v Minichove na THC, takže se mu na chvíli uzavřela závodní sezóna a pak absolvoval jen par závodu, celkem dal za svůj život deset závodu světového poháru. Závodník, který dopuje nemůže byt přeci žádný závodní a morální vzor.
Tomáš Mrazek, o kterém tvrdíš ze vyletěl a povlal, závodu světového poháru absolvoval 80 a deset let se dokázal drzet na te nejvyšší špičce. Deset let je dost slušná motivace, a ze závodník se po takhle dlouhé době rozhodne ukončit kariéru, neni urcite ztráta motivace, to je urcite jen a jen rozum a vyhodnocení, ze je treba dělat neco jiného, co te uživí.
pozitivni energie a laska kvete jen na skalach a utesech, (na kamenech je ji malo, na Petrohrade je treba uz okartacovana), preklizka je uplne na nule a zavody ti dokonce mohou porusit karmu, Zico se Sluncem ti to tu pak snad vysvetli. Hlavne nesejit ze spravne cesty!
uhel pohledu.. to ze si obcas zahulil a pak mel neajaky ,,zbytkac,, na dopingovce, neznamena, ze si to chtel nejak ulehcovat.. proste ma rad travu.. ty mas rad pivo, ne?.. tvoje argumenty ze je to ale zakazane a po legalizaci budes pro - na ty seru,...tzv. prizdisracstvi..
THC je doping jak sviň. Něco jako steroidy nebo EPO, to je jasný! Zahulíš, doživotní distanc!! Celé Španělsko kolektivně vyloučit z lezeckého sportu, tam je to snad organizované. No nic, hulení tu už sice má nějakou tradici, ale toho haše je tu pořád málo. Kdyby tu lidi víc hulili haš, nepsali by tolik píčovin na lezce.
Omlouvám se, ale to se nedá ani dočist, od půlky jsem to jen projel.
Vcelku banální sdělení zabalená do neúměrně dlouhého textu koketujícího s postmoderním newage, ezo a lidové pocitovou psychologii s trochou mindfullness nakonec, patrně muže, který se v rámci krize středního věku dal na duchovní nauky a zároveň nabyl dojmu, že má světu, co říci.
Tvrzení:
a) Když jste moc v nervu, jde Vám to hůř, než když jste spíš v klidu.
b) Adam Ondra je bůh, nejlepší, Budha lezení, který jediný dosáhl lezecké Nirvány.
c) Když to děláte kvůli uznání, z donucení, abyste byly kůl, aby ste si tím řešili komplexy, nejde Vám to tak, jako když tím fakt žijete.
První dvě tvrzení jsou nad slunce jasná, třetí je sporné, i lidé, i když to dokazujete sobě, těžko se vyhnete introjektům.
Chybí mi sdělení, že absence stálého přístupu k trvalému mrdu, také zlepšuje formu a motivaci, nebo něco na tem způsob.
Otázka z ní: Cui bono?
Duchaři to nepotřebují, ti už to dávno nacítili a zrezonovali, ostatní to nebetyčně sere a ještě k tomu právem.
Pokud to teda není pokus o Sokalovu aféru na Lezci.
problém který se stále objevuje a objevovat zřejmě bude. Z někoho, kdo popsal "alternativní" přístup nejen k lezení, ale k životu obecně, děláte blbečka. Přitom jste jen nezažili i část toho, co lidi, kteří o tom mluví a píšou.
Zkušenost neznamená vědět, ale zažít.
Zažijte to a pak o tom pište.
Kdo zažil to, co tu Rosťa popisuje, tak ví, že to je cesta která nesrmdí ztrátou motivaci, vyhořením, ale dodá ti vnitřní klid a směřování.
Jak vis, ze neexistuje nekdo kdo zazil to co Rosta a motivaci pri tom stejnak ztratil? To, ze to funguje Rostovi, mozna tobe, neznamena, ze to tak funguje univerzalne vsem..
Resp. cele to stavis na tom, ze to nezazili. Kde se daji koupit tyhle jasnovidecke koule? Zda se, ze posledni dobou jsou mezi lezci znacne rozsirene.
Kdybys sis ten článek přečetl pořádně, nebo ještě líp, kdybys to zažil, tak bys to věděl.
takhle jen hlavou vymýšlíš X důvodů, proč to nebude fungovat. Hlava je ale jen dopravní prostředek, ale co máš chtít a proč, ti neřekne. Podstata Rosťovy úvahy není o tom co chce hlava, ale o inteligenci těla a přístupu k životu, kterýho je hlava jen dílčí částí.
Jendo, když je někdo muslim extrémista a věří, že ta jediná správná duchovní cesta je násilně islamizovat svět, tak taky řekneš "nezažil jsi to co on, tak nemůžeš vědět nebo posuzovat..."?
Tyhle názory, že pokud něco nezažiju - nepřijmu za vlastní nějakou ideologii, ať už je to newage, budhismus nebo cokoli jiného, tak k tomu nemám co říct, nebo nemám možnost si na to udělat názor, je fakt na prášky :-/
Ar
Ale to je opravdu pravda. Take jsem pochyboval, ale po odpaleni prvni bomby jsem procitl a objevil osviceni. Kdo nezkusi, neuveri a jen vymysli milion duvodu, proc bombu neodpalit. Je to o pristupu k zivotu, inteligence tela a duse te povede, toto je spravna cesta, jedina. Jen omezeny hlupak to nechape.
Nerozlišuješ spoustu věcí:
muslim extremista jde a nutí lidi žít podle jeho víry.
tomanec ani já nikoho nenutíme, jen mluvíme o nějaké zkušenosti, která je na jednu stranu individuální, na druhou stranu vychází z kolektivního nastavení našich těl a jejich biochemie. Můžou si jí v určité modifikaci projít všichni.
To že někdo napíše o týhle zkušenosti a hned vyfasuje nálepku esoterika, buddhisty nebo bůhvíkoho je jemu vlastně jedno, svědčí to jen o tom, že ti co to komentujou danou zkušenost nemaj, neprošli si jí a tudíž o ní nic nevědí.
není to nic proti ničemu, prostě jen hlavou popisujou biochemickou změnu, která se ale týká celýho těla.
Jak vis, ze je spatne nutit lidi zit podle viry, kdyz si neprosel jejich cestou a nezazil prozreni, ktere zazili oni, prozreni, ktere je postavene konfiguraci nasich tel a mysli? Kdyz si to nezazil, nema smysl to komentovat, protoze o tom nic nevis.
Jak vis, ze jsem to nezazil, ze jsem to necetl poradne?
Smir se s tim, ze kazdy to ma jinak a tva "univerzalni" pravda o fungovani sveta neni univerzalni :)
Nazoru jako mas ty je hromada na miliony ruznych veci a pristupu temer ke vsemu, jedine co maji spolecne je to presvedceni, ze "vedi" a ti ostatni, co to vnimaji jinak urcite nevedi.
Koukam, ze tve presvedceni znacne brani pokusit se chapat pohled tech ostatnich...
A zas a znovu, jak vis, ze jsem si tim neprosel? Protoze i presto mam jiny nazor nez ty?
A mimochodem, to, ze neco prozijes, fakt neznamena, ze pak nutne "vis" a naopak, ze to, ze neco neprozijes, neznamena, ze o tom nevis nic. Nikdy nebudu prvokem a i presto o nich mohu vedet hodne, nikdy nevyhraju zavod a i presto mohu zkonstruovat soucast motoru do zavodniho auta, nemusel jsem mit rozdrcenou nohu na kasi, abych ji byl schopny dat dohromady, ...
A opet znovu, lidi, kteri maji nejake sve subjektivni prozitky a vnimani sveta a mysli, ze ostatnim neprislusi to komentovat je dnes obrovska hromada ve vsech moznych smerech. Ty hlasas Tomancuv pristup, pro jine je to zase splynuti s bohem, pro dalsi vesmirni jesteri s kterymi komunikuji, pro nekoho mluvici skala, pro jineho je to prozreni ve zpusobovani si bolesti, pro dalsiho ve zpusobovani bolesti ostatnim, ... vsichni ti budou tvrdit, ze neni vedet jako vedet a ze kdo to jen jejich pristup neprozil, neprislusi mu to nejak komentovat, protoze tomu nemuze rozumnet. U mnoha nevinnych veci je to jedno, u nekterych veci, kde ta cesta k osviceni je na ukor ostatnich, uz to jedno neni.
Je to krásně provokační, jen ať lidé přemýšlí :-)
Jediné co bych tomu vytknul, a to jsem Ti vždycky říkal... popisovat své mystické prožitky a dokonce prožitky jiných ...to může být zavádějící a matoucí. Tam, si myslím , že musí každý dospět a prožít si to sám. Každý jsme jiný... a podstata stejná :-) Ohm :-)
Chtít po lidech, aby přemýšleli, je od základu marné :-)
Článek se mi líbil právě proto, že mne k přemýšlení po dlouhé době nenásilně dovedl a osvěžil mé tuhnoucí mozkové závity :-)
Prostě článek potěšil a je mi jedno kdo ho psal a kolik reakcí a jakých vyvolal.
Je prostě k přemýšlení a věřím, že i to bylo cílem...
Díky!
po dlouhé době slušnej článek na lezci .vůbec né o hovně jako řada dementních komentů pod ním,přeju všem aby pochopili to zdělení ,který nemusí být v dnešní době pro každého čitelné a srozumitelné..
Já to ale pochopit nemůžu, neprožil jsem zatím osvícení a tudíž nemám přístup k univerzálnímu Vědomí, od kterého bych se mohl učit, potažmo tyhle věci chápat.
hele nejde vůbec o nějaký osvícení ,nebo nějakou duchařinu, stručně si myslím že jde o to netlačit na pilu,,,už je to lepší????nesnaž se prostě bejt za každou cenu takovej borec,, slunce v buši...
"hele nejde vůbec o nějaký osvícení..."
Zeptej se Rosťi co napsal ten článek. Určitě s tebou nebude souhlasit. Pro něj je osvícení klíčovou věcí v životě. Díky tomu v sobě uviděl univerzální Vědomí od kterého se učí. Včetně toho jak na motivaci do lezení.
Citát od Rosťi:
"V roce 2004 se mé vědomí probudilo do stavu Jednoty." (často to tito lidé nazývají osvícení)
"Uviděl jsem v sobě, jak pracuje univerzální Vědomí. Začal jsem metodu studovat. Od té doby studuji a praktikuji tuto metodu a učím se od Vědomí. Lidem ukazuji, jak procítit a objevit největší poklad, který trvale v sobě mají a nenalézají. V tom pokladu je ukryté opravdu všechno."
Všimni si slov "lidem ukazuji" a poslední věty. Pro něj to jistě zahrnuje i motivaci k lezení.
Proto ten jeho článek vypadá tak jak vypadá.
Já z téhle sorty probuzených nejsem. Proto jeho článek nežeru :)
Skoda, ze si take lide jako Rosta casto neuvedomuji, ze to co je nejvetsi neobjeveny poklad pro nej osobne, nemusi byt vubec nejvetsi neobjeveny poklad pro ostatni. Ten svuj neobjeveny poklad mohou mit jini lide v uplne necem jinem. Coz je asi obecny problem vsech lidi, kteri si mysli, ze dosli k nejake forme "prozreni" nebo "osviceni".
Se stejnou zapalenosti jako Rosta zvestuje dale svoje prozreni zvestuji i ostatni sva prozreni, treba i takova, ze zeme je plocha a (coz opravdu prosazuje nezanedbatelne procento lidi a tohle jejich prozreni vicemene znamena naprosto nove pojeti fungovani sveta a lidi v nem (tech lidi, co zijou ci zamerne siri lez o jeji neplochosti)).
velka inspirace, tak jsem to zkusil. Včera místo pravidelného piva s kamarady jsem sel do Yogy. Musel jsem delat OHM , meditovat, prozil jsem dokonale souzneni se vsehoasiatmirem, no a nakonec jsem musel se nadechovat konečníkem, vse se mi to vcelku povedlo, s tim konečníkem sice jen castecne, dokazal jsem jen vydech zatím. A druhy den jsem sel, jako pravidelne na stenu, mělo to padat...padal jsem ale nakonec jen ja a to o dost drive nez po tech pivech. Kurva, asi to na mne nefunguje, nebo jsem to cele nejak spatne pochopil?
Že těch hloupých a méněcenných pořád je, co? Ten leze pro radost, jiný pro dávku adrenalinu, další pro výkon, děda pro super partu u pivka a ohně, strýc pro spolehnutí se na parťáky v krizových situacích, jiný si "honí triko", další se musí předvádět, kámoš dává prásky sám a nikoho u toho nesnese a ten divný u stolu miluje skály jako živé bytosti, přičemž bez nich nemůže žít. No a co? Každého věc, ne? A když se o svůj díl vnímání, pocitů a hodnot podělí, tak ať...
Z tveho prispevku je jasne, ze si nikdy neprosel tim co Rosta, tak tomu nerozumis. A take je mi uplne jasne, ze si nikdy se skalami jako s zivymi bytostmi nebyl v kontaktu, protoze bys takto nemluvil a nestavel do prikladu jakehosi divneho alternativniho zpusobu zivota. Je to velka metafyzicko-biologicko-chemicka rovnovaha, velkeho celku, kdo nezazil tak nevi a logicky tomu nerozumi. Ale na tom neni nic spatneho, take jsem drive nezazil a ted jsem osvicen.
Poslednich par mesicu se po urazu snazim motivovat vlastne kazdy den. Utrhl jsem si kotnik a furt se s tim neda lizt. Zacal jsem znovu lizt po dvou mesicich po urazu a zacinal na 5 jenom rukama. Vcera jsem prelez po dlouhy dobe 8, mozna sis 8-. Na preklizce samosebou. Noha porad boli jaxvine. Motivuju se tim, ze musim bojovat, protoze kazdej krok boli.
Neda se bez toho debilniho lezeni existovat.
Vnitrni klid najdu jedine pri lezeni cesty na max nebo na pisku. Nikdy pri treninku. Bojuju kazdej zkurvenej den a padam, abych se nebal.
Zena cvivi jogu, taky si to obcas dam, ale spis na protazeni. Uvnitr bojuju o kazdej dalsi krok, i ten po zemi.
Zkus to dát nejdřív co nejvíc dohromady, když to zatěžuješ oddaluješ uzdravení (jestli to není trvale na maděru). Pak teprv pomalu rehab a pomalu začít lézt. Ale to všechno sám víš...
Ar
cau zavislaku, zkus najit v zivote něco dalšího, pestuj tulipány, vyrabej deti, nebo nejlepe něco pro ostatní, nebo proste něco ... mel jsem to podobne a každý uraz kdysi odtrpel jako kun. Rychleji se mozna zahojis. Odvykaci kura od lezeni trva cca 3 mesice. Uz to davno mam jinak a když se něco stane, vim ze se k lezeni zase vratim, slabej, tucnej ale spokojenej :) OOOOOm :)
Motivácia v lezení je nanajvýš pochybná téma, pretože ide o činnosť bez akéhokoľvek vyššieho zmyslu. Nič užitočné ani praktické tam hore na lezca zvyčajne nečaká. Čiže činnosť len sama pre seba. Asi títo ľudia nemajú na práci nič hodnotnejšie, nič lepšie svetu namiesto svojho denníčka nedokážu svetu ponúknuť. Taký turista sa môže odvolávať aspoň na výhľad z vrcholu, zhliadne druhú stranu sveta za kopcom, pod ktorým žil. Lezec? Ten to často otáča v mieste, ktoré ani zďaleka nie je vrcholom nejakého geografického útvaru a neposkytuje mu žiadne dodatočné poznanie. Vylezená cesta = odškrtnutá ďalšia položka v nezmyselnom zozname. Zamyslite sa nad svojím konaním ak toho ešte ste schopní.
A autor? Text pôsobil ako od nejakého motivačného guru. Vo všeobecnosti vo mne nevzbudzujú dôveru muži, ktorí svoje plešiny skrývajú do prapodivných pokrývok hláv typu uterák. Teda pokiaľ sú Arabi, to je samozrejme úplne OK a u nich je to náležité.
Technická poznámka: keďže si sám nevyužil možnosť vybrať si nejaký nick alebo používať nebodaj svoje reálne meno, dovolím si navrhnúť: mohol by si svoje príspevky signovať dajme tomu ók? Vďaka. Čisto kvôli orientácii, nech sa tu v tom nestrácame.
Jasný, promiň, musím se fakt zlepšit v porozumění čteného textu. Tedy znovu.
Tvým smyslem života je nastavovat ňoumům zrcadlo, aby viděli, jací jsou ve skutečnosti ňoumové. A to je pro tebe v porovnání s lezením smysluplná náplň života (ne jediná, protože píšeš "napríklad") Rozumím tomu teď správně?
Ar
Já si rád pokecám než půjdu lézt.
Ještě Marku jsem z toho pochopil, že třeba lezce považuješ právě za ty ňoumy, zatímco turisty asi o něco menší ňoumy a sám sebe, protože (mimo jiné) smysluplně nastavuješ ňoumům zrcadlo vůbec za ňoumu nepovažuješ. Rozumím tomu dobře?
Ar
Jojo. Pěkně využitá přihrávka :) Ale ono je to možná riziko většiny z nás.
Každopádně na lezeckým webu se asi dá čekat, že míra toho, jak se tu lezení řeší, trochu přesahuje skutečnou důležitost lezení ve vesmíru (to bylo pro Marka :)
jako změna a k zamyšlení dobrej článek,
jako rejpnutí do mindráků většinový lezecký společnosti taky dobrý (i když to tak asi nebylo zamýšlený),
občas trochu moc protěžuješ subjektivní hledisko,
škoda že tu nezazněly i nějaký odkazy na vědecký studie na toto téma (jsou k dohledání),
taky bych se vysral na ten caps lock (spíš na škodu).
Každopádně dík za článek ;-)
DÍKY VŠEM za odvahu vstoupit do jámy lvové tady na lezci a pozitivně komentovat! :-)
Ono, když je člověk spokojený sám se sebou a svým životem, komentuje pozitivně, i když nesouhlasí!...
(Jasně, souhlasím, že článek je příliš subjektivní, stále se tomu nedovedu vyhnout, když chci něco důležitého vysvětlit anebo doložit příklady...)
To DĚKUJI nakonec patří i těm negativním, neboť dávají najevo, že je TÉMA oslovilo a zaujalo, ačkoli se vám to asi nedaří převést do života, a proto si stěžujete! Protože negativní komentář je STÍŽNOST NA SEBE a svůj život.
POVZBUZUJI i vás, protože to fakt STOJÍ ZA TO, sáhnout do svého myšlení a dělat tam aspoň maličké změny! Výsledky a odměny jsou fakt postupně velké.
Nejsem nikde dál, než vy a ostatní... Taky furt dělám ve své mysli pořádek...
A jinak, JE TO DŮLEŽITÉ zdůraznit, ačkoli k formě článku můžete mít spoustu oprávněných výhrad,
ty PRINCIPY a PODSTATU, pokud chcete víc cítit a využít svůj POTENCIÁL, který je v každém v podstatě nekonečný - tak ty PRINCIPY NEMŮŽETE OBEJÍT!
Zrovna jsem zas četla knížku o ultraběhu Zrozeni k běhu. A tam se probírá, mimo jiné, z různých stran, jak být dobrým běžcem vlastně znamená milovat běhání a pro některé být dobrým běžcem znamená být především dobrým člověkem - přejícím, velkorysým... I ta běžecká scéna se dělí na srdcaře a drtiče.
Už máte vybaleno? Já se zatím pokouším aktivovat nekonečnej potenciál a nalézt vnitřní motivaci. Začal jsem tím, že jsem nechal své ego sedět v křesle s lahváčem v ruce a pozorovat jakoby zvenčí své alter ego, které se takříkajíc samo.. no, popravdě bohužel zatím není moc na co se dívat.
Když je člověk vnitřně motivovanej pro něco, co ho baví, tak zvládne udělt i nutnej vopruz kolem. Ale když ten nutnej vopruz nastává až potom...tak to je nejlepší čas na příspěvky na lezce.
vnitřní motivace vs vnější motivace,
motivace všeobecně,
pocit štěstí ve smyslu eudaimonia,
vnímání životního smyslu,
...našla by se i další témata, ale tahle jsem vnímal jako nejhlavnější. Psychologických i sportovně-psychologických studií se k nim najde dost.
Co mi u Zicovy úvahy chybí je rozlišení mezi extrovertem a introvertem. Směr motivace totiž zaleží na povaze. Když jseš introvert, bereš ji převážně ze sebe, (bavíš se pohybem, chceš se vnitřně vylepšit, máš to spíš jako meditaci atp..) Pro motivaci extroverta je důležité okolí (co na to lidi, musím bejt lepší než jiní, mám dobrý píár ? atp...)
Za mně článek super. Komenty taky dobrý. Obojí minimálně k zamyšlení. Ale tak nějak mně přijde život moc krátkej na to řešit nějakou motivaci.
Prostě buď máš motivaci do lezení, nebo do válení se na gauči, nebo do balení cácorek/chalanů, nebo balení jointů, nebo peněz... A vlastně ve finále je jedno co za tim stojí, jestli ego nebo něco vyššího/nižšího. Ale hledat motivaci? Nechápu proč bych měl hledat motivaci do něčeho, když chci vlastně dělat něco jinýho...
Ale stejně nejlepší na tom je, že žijeme v tak svobodný době, že můžem řešit tyhle ptákoviny.
Dobrý článek , ale kdo ten stav nezažil na vlasní kůži, si to asi neumí dobře představit. Mě se párkrát poštěstilo jak na lyžích tak i při lezení, ale dobře vím že to na povel nejde.Popsal bych to jako bublinu,která tě nese. Už je to nějaký pátek, na přeboru ČSR ve sjezdu jsem měl trénink a vteřinu rychlejší s velkou rezervou, ale při závodu jsem nejel pro sebe, ale chtěl jsem to všem ukázat ,vyhrát o hodně víc. No a přehnal jsem to, hlava chtěla víc než šlo. V klíčovým jsem moji stopu neudržel. Skončí jsem na nevděčnem čtvrtém míste. Večer jsem se opil a strávil noc s přítelkyni , no a druhy den jsem jel pro sebe , dostal se do mé bubliny a bez problému vyhrál, ale to už byl jenom nároďak a né přebor.
Při lezení si vzpomínám, jak jsme byli před lety s Jamajkou v Il Vizieto v Arco, on lezl teprve druhy rok a dal to na druhý pokus. Když jsem se ho zeptal, jak to klíčový přelezl, tak mi odpověděl že se dostal do takovýho Kokóna a ten ho přes to místo nadnášel, tak jsem to zkusil taky tak, no a pustilo to.
Dobře ten stav (flow)uměl popsat Ueli Steck ,ale toho se už na to nezeptáme, což svědčí o tom že tě ta bublina, nebo kokón taky před vším neochrání