No, nechme to historikům, pro většinu občanů ČR je to hlavně den volna v týdnu navíc a podle toho, jak to který rok vyjde, stačí si k tomu vzít den dva dovolené a je tu čtyř i pětidenní volno. Pokud není pravé indiánské nebo chcete-li babí léto, je počasí v Čechách značně nejisté. Proto v tuto dobu tolik lezců vyráží někam na bližší jih. Vhodných cílů je několik. Drtiči převisů zamíří do Ospu nebo Cereda a mnoho ostatních zvolí Arco. Jet do Arca na konci září je správné rozhodnutí. Obloha je věšinou azurová a teploty příjemné. Vinobraní právě vrcholí a tak co Čech, to zloděj, nepohrdne šťavnatou úrodou. Krom vína si můžete do sytosti nakrást jablka, kiwi i fíky. Hlavně, aby místní viděli vaši SPZ a mohli vám radostně mávat, že už to nemusí trhat. Spát i srát se dá také všude po vinicích a sadech, každý správný hospodář je rád, když má pohnojeno. Prostě pohodička, nevýhodou září je, že turistická sezóna zde právě vrcholí a všude je hodně lidí. To říjnový termín je smutnější. Kratší den, mrazivá rána, na kopcích kolem už může být sníh, snad jen k radosti fotografů. Ovoce je sklizené, místním zlepšíte náladu jen řádným hnojením. Je super, když děvčata po sobě zanechají co nejvíce pestrobarevných papírů na hnojeném území a jasně ukáží dalším, kde je třeba pokračovat. Delší noc je výhodou, můžete spáchat řádsky dlouhý večírek česko-německého přátelství. Oblíbené jsou zejména písně "Hallo, hallo, ruhe bitte." a "Deutsche schwei.....". Škoda, že jsou v této době některé lezecké kšefty zavřené a vy si nemůžete "vypůjčit" vaše číslo lezeček... Tak to byla kultura a nyní Coltura.
Coltura z protější strany údolí
Když jedete z Trenta do Arca, za malebným jezerem Lago di Toblino projíždíte malým městečkem Sarche. Když zde odbočíte doprava na Tione, silnice vystoupá několika serpentinami po strmém svahu údolí. V tu chvíli dobře zaostřete na impozantní stěny naproti s několika prásky od 7b po 7c+ od Rolanda Larchera a spol.. Tyto kolem 300 m dlouhé cesty s dlouhými odlezy od nýtů a i vlastního jištění s uctivé dálky mineme a pokračujeme po silnici dále. Zanedlouho se údolí otevře a po pravé straně jsou první kopce skupiny Brenta. Právě jsme vjeli do Valli Giudicarie (Judikarische Tal). Je to tu jiné než v Arcu. Jiné lesy, louky místo vinic. I městečka vypadají více tyrolsky. Není tu takový turistický blázinec jako v Arcu a je zde i chladnější klima. A někde tady je poházeno na 11 skalních oblastí. Coltura je jednou z nich. Určitě není nejlepší. Vlastně jsme se sem dostali náhodou, po 3 dnech lezení úplně prošití, prsty prolezené, údy křivé, pod čepicemi osoby. Máme jen pár hodin času, na žádné výkony to nevypadá a proto volíme průzkum nové oblasti
Jistit se dá i tak, jak to máme nejraději - z auta
Přístup: Ze Sarche na Tione, v Ponte Arche doprava do Stenica a doleva na Colturu. Skály jsou ještě před vesnicí nad piknikovým místem.
Historie: Oblast otevřel Marino Stenico pro svůj trénink na dlouhé dolomitské cesty. Netrvalo dlouho a kdo jiný než Rolando Larcher tu udělal pár těžkých cest včetně L´allocco 8b. O další cesty a sanaci oblasti se postaral Franco Cavallaro. A který vůl tu řádil sprejem nikde nepíšou.
Nejlepší roční období: Pravá a střední část je orientována k jihu, levá k západu. Stromů poskytujících stín je minimum. Coltura je oblastí pro chladné slunečné dny, nejlépe na podzima a na jaře, v létě se dá jen dopoledne v levé části, ale teplo a malé lišty nejdou moc dohromady.
Bída se rozlejzá
Lezení: Výhodou Coltury je jednoznačně délka přístupu od auta, to je 5 až 30 s. Dále je tu piknikový plac, to znamená auto, v něm jídlo plus voda plus vařič plus stůl plus lavice rovná se luxusní teplý oběd. Nevídané. Hovada si mohou pouštět třeba Ministry. Důchodce na vozíku s ošetřovatelkou by jistě zaplesal. Ačkoli po silnici nejezdí skoro žádná auta, doléhá sem hluk dopravy z údolí, ale my zvyklí na dálniční pozadí, to tu vnímáme jako velmi klidné místo. Po obědě ještě dvacet a můžeme vyrazit do Čech...
Někde stěna vypadá lámavě, ale jinde zase lámavá je
Jo, lezení. Místní vápenec je více příbuzný tomu horskému, místy má dobré tření, ale žádné krápníky, minimum dírek, spíše různě natočené lišty, poličky a sklopené chyty. Všechny cesty jsou rozumně jištěny borháky a nýty. Coltura je oblastí i na více návštěv. Celkem je zde 40 cest od 4b až po 8b. Stěnu lze rozdělit na 3 části.
Hop si dnes koupil svou první helmu
Pravá část: Zde je 10 cest od krátkých štěků na 10-12 m vpravo až po pěkné dlouhé stěnové cesty na 20 až 28 m.Vše je kolmé až mírně převislé. Už od pohledu poznáte ty pěkné.
Střední část: Tu můžeme rozdělit na 2 patra. Přízemí je přímo u silnice, jistič stojí u krajnice, bacha na auta! Doleje 6 cest od 6a po 6c+ na 10-12 m v kolmé až mírně převislé stěně. V patře je 11 cest od 5b po 7c+/8a, většina 20 m dlouhých a více převislých než dole.
Levá část: Lákadlo pro sportovní lezce. V mírně převislé desce je 13 cest od 7a+ po 8b 20 až 30 m dlouhých. Většina má klíčová místa za malé chyty, ale i zde je potřeba nutná porce vytrvalosti.
Panečku, to je vejška
Přehled cest:
Do 6b+....17 cest
6c až 7a+....4
7b až 7c+......11 cest (z toho pohužel jedno 7b+, které začíná délkou za 8a)
8a a výš...6 cest (jedna cesta je 7c+/8a)
Štěpánka šahá do chytu z trávou
Doporučené cesty:
Senza Nome 6a+ cesta bez názvu vpravo od Reginy della Notte, pěkné horské lezení, až na horní technickou pasáž docela choďák
Regina della Notte 6b pěkné stěnové lezení po lištách
Frish Fresh 6a+ vytrvalostní lezení se zajímavými pohyby
Woodstock 6c kapka dřiny po oblých chytech
Papillon 7b pro Papillona nemusíte do Buoux, na začátku atletická plácaná v převislém, pak už stěnově vzhůru
V převisech nad Štěpánkou jsou i těžké cesty
Tip:Hrad ve Stenicu s různými expozicemi od archeologie po umění, vodopád Rio Bianco nebo termální lázně v Comanu, ty byly založeny už v římských dobách a využívají minerální prameny o teplotě 28°C. Lezci, co mají více času, jistě nepohrdnou další oblastí ve Valli Giudicarie, stejně jako my při dalším lezeckém zájezdu do Arca.
Štěpánka v nějaké pevné a hezké cestě