Sjezd byl ztížen komplikovanými sněhovými podmínkami, kdy většinu horní části kuloáru pokrýval vodní led a jelo se pouze po sněhové rampě široké cca 5 ? 10m. Sklon kuloáru se pohybuje podle průvodce v rozmezí 50 ? 60°, převýšení 600m.
K nástupu oba skialpinisté použili klasickou výstupovou cestu přes Glockner bivakscharte (3200m), kde jeden den čekali na dobré počasí, neboť se z údolí neustále valila mlha, která v kombinaci s jasnou oblohou nad nimi vytvářela neproniknutelnou difuzi. V pátek, asi po třech hodinách výstupu za nádherné okolní panoramatické kulisy se oba jezdci pustili do náročného sjezdu po zmíněné sněhové rampě, který v kombinaci s okolním ledem nabýval neopakovatelných dimenzí.
Nezapomenutelnost sjezdu umocnila závěrečná štěrbina, která byla pro nedostatek sněhu široká pouze asi 5m a dlouhá necelých 100m, ve které si na závěr Pavel Pospíšil neodpustil malý dropík.
Jelo se po velmi kvalitním prachovém sněhu, jehož výška se pohybovala okolo půl metru, přičemž kritických bylo asi 50m uprostřed kuloáru, kde byly pouze náfuky na led. Tento úsek skialpinisté řešili skákanými oblouky.
Více podrobností najdete v některém z dalších čísel časopisu Montana. Chtěl bych se touto cestou rovněž zeptat, zda by mi někdo neporadil kde zjistit o kolikátý český sjezd vlatně jde, rádi se zařadíme do řady. Ve výstupové knize na Glockner bivaku je zmínka pouze o slovenském úspěchu z května minulého roku.