Oblast Dschungelbuch u Innsbrucku je jednou z největších oblastí nejen v okolí tohoto města, ale patří prý i k těm největším sportovním oblastem i v rámci Rakouska. Průvodce tvrdí, že je i jednou z nejhezčích, to bychom se teda tvrdit neodvážili, ale pravdou je, že se nám tu fakticky líbilo. Lezení v úbočí masivu skalního hřebene táhnoucího se nad Innsbruckem má dlouhou tradici a i obrovský rozměr. Kam oko dohlédne vystupují ze strmého úbočí krásné a kompaktní vápencové stěny. "Sportovka" Dschungelbuch se nachází v malém cípu obrovské stěny známé jako Martinswand. Kromě velké tradice a spousty historicky zajímavých cest, které vedla více méně přirozenými směry stěn, se začalo lézt i v hladkých stěnách a tak zde je celkem dost cest i pro lezecké bouchače. Zejména sektor Hauptwand (Main) s nejtěžší cestou v převislém a kompaktním vápně Dschungelfieber, 8c+, kterou již v roce 1992 udělal Reinhold Scherer. Naleznete zde více než 180 cest v rozmezí od 5c do 8c+ (nejvíce cest je kolem 6c+ a 7a), přičemž těch ještě těžších je asi přes 80. Lehčích naopak trochu méně, když si uvědomím tenhle fakt a to, že klasa je celkem přísná, tak si myslím, že “softmůveři“ budou dost paběrkovat. (Můžou ale popojet na sousední parkoviště a navštívit sektor ÖAV - Klettergarten v pravé části stěny Martinswand.) Výhoda téhle oblasti (Dschungelbuch) je, že pokud jedete kolem a počasí je slunečné, tak se můžete na chvíli stavit, protože to není vůbec žádná zajížďka a skály jsou hned nad silnicí. Oblast nás překvapila kvalitou vápencových stěn a jejich různorodostí. Jedná se spíše o méně převislé terény. Často dokonce i o poklopené stěny avšak s kompaktní skálou a jak jsem říkal, s dost tvrdou klasou. Ale kvůli číslům přece nelezeme, ne? A tak, když se dokážeme povznést nad fakt, že v 6b natrefíme na solidní osmové kroky a v dalším 6b je třeba malé lišty zamknout až vám zbělají klouby, se nám lezení moc líbí. Chyty jsou většinou spíše hranaté lišty a pevné kostičky, tedy ne oblíbené kapsy a díry. Cesty jsou jištěné převážně nýty, občas je na nástupu (asi dodaný) borhák a pozor, stále nyní vznikají nové a nové cesty. Dokonce ani v nejnovějším průvodci jsme nenalezli vše. Cesty jako takové jsou vesměs velmi pěkné a dlouhé, nad řetězem často nýty pokračují druhou délkou v již zcela neolezeném terénu. Postupně, jak se zde rozlézáme, začínáme tyhle skály, dostupné všem Innsbručanům městskou hromadnou dopravou, celkem závidět. Jediný negativní aspekt by se mohl týkat snad jen počasí, které nám svou vrtkavost dokladuje s přicházejícím večerem, když se zprvu slunečný den mění v hustý déšť. Příjezd, přístup: Přístup ke skalám je do deseti minut z jednoho ze dvou parkovišť. Z parkoviště číslo jedna (blíže k lomu) je kratší přístup do prvních sektorů. Z druhého parkoviště (vedoucího na nástup ferraty) je blíže do sektoru Wunderbare Welt, musíte ale nastoupat asi 100 výškových metrů. Zářezy přerušovaný pás stěn je pak rozdělen na zhruba pět sektorů. Nejzajímavějším ze sportovního hlediska je asi sektor Hauptwand (Main), je zároveň i sektorem nejpřístupnějším a najdete zde ty největší dardy oblasti včetně výše zmíněné Dschungelfieber. Hodně se nám líbil sektor Theater im Turm, kde je kolem třicítky cest převážně v šestém a sedmém stupni. No a nejvíce se nám líbil sektor Wunderbare Welt s kolmými vypečenými cestami v kompaktním vápenci. Zajímavé lezení může být také v patře nad lesíkem - sektor Grottenwegwand, kam se dostanete i ferratou klettersteig Grotte, jsou tu lehčí 15m cesty. Průvodce, mapy navigace: Měli jsme nově vydaného průvodce, který pokrývá východní Tyrolsko (Lienzer Dolomiten), Imst a okolí, Innsbruck a okolí, Ötztal, Reutte a okolí, Rofan, Wilder Kaiser a okolí a Zillertaul. Jsou tam jak už je tradicí, sportovní cesty od 10 do 45 metrů, například známý Schleierwasserfall nebo Dschungelbuch u Innsbrucku. Celkem 90 oblastí, 4600 cest. Knihu vydalo nově fungující vydavatelství Vertical Life a to nabízí navíc stažení veškerých dat z knihy do mobilní aplikace. Zatím nevyzkoušeno. Kemp bivak: Protože jsme se zde plánovaně stavili jen na jeden den, tak přespání jsme neřešili, ale jsme v Rakousku s velmi agilními policajty, a tak pokud budete chtít zůstat je dobré zakotvit v některém z okolních kempů. Je jich zde v těsném okolí Innsbrucku více než 7. Ceny v sezónním kempu Tiefental, Auto - 2,00 €, Karavan - 4,00 €, Camper/mobile home - 6,00 €, Stan (velký) - 4,00 €, Stan (malý) 3,00 €, Osoba - 4,50 €, Dítě - 3,00 € Turistická taxa/ osoba - 1,00 €, příplatek jen za jednu noc - 2,00 € Klima: Když cestujete na jih, většinou v Alpách bývá o poznání chladněji, ale výhodou této stěny je její jižní orientace a ne příliš velké zalesnění na nástupech. Někde jsou nástupy zcela bez stromů. Proto když svítí slunce je zde i v jinak chladných dnech příjemně. Naopak v létě se neschováte a pak je vhodná návštěva jen při zamračených dnech. GPS souřadnice: Parkoviště pod Hauptwandem: 47.268809, 11.264902 Skály: 47.269001, 11.266444 Okolní oblasti: Co se týče okolních oblastí, zde je situace poněkud nepřehledná, oblastí je zde totiž tolik, že není možné jednoduše něco doporučit. Zejména proto, že poslední dobou se lezení posouvá do vyšších nadmořských výšek kam žene lezce touha lezení po perfektním neolezeném vápnu. Vše je v novém průvodci a většina vypadá dost dobře. Snad z větších a významnějších je možné doporučit Chinesiche mauer (Čínskou zeď). Potraviny a voda: Vše je dostupné samozřejmě v Innsbrucku, pro nákup potravin však není nutné zajíždět až tam stačí zajet do Zirlu. Tip: Cesta na jih se již tradičně v našem podání vyhýbá Brennerskému mostu a rakouským dálnicím. V Itálii se, zejména při cestování přes den, však vyplatí na dálnici vjet a vyhnout se tak hustému provozu, jak v aglomeracích kolem Bolzana, tak i v menších vesnicích, kde to přes den prostě neodsejpá. Varování: Pod ferratou pozor na kameny. Přilba v sektorech více napravo asi není zbytečností, zvláště v případě, že se nad vámi někdo pohybuje.
|