Kdy: 10.7. – 17.7. 2010
Kde: kemp poblíž vesnice ...... 3.50 € os/noc, toitoiky,přívod vody z potoka, pily jsme jí celý týden a nic se nám nestalo
Kdo: Maňas, Káťa, Dorka, Jana
Počasí: teplota okolo 25°C, až na jeden den pršelo jen v noci
Lezení: bouldry jsou většinou v lese, kolem sektoru beach teče řeka kde je možnost osvěžení, obtížnost se pohybuje od 1a až po těžký prásky, takže si zaleze každej.
1.den: cesta
Káťa s Dorkou mě nabraly v Praze. První zastávka byla v Plzeňskym Albertu. Nekonečný hodinový nákup pro mě byl náročnější než bouldr za 6c. Úmyslný chaos v potravinách aby jsme musely projít celý krám nejmíň pětkrát a nakoupily toho co nejvíc mě rozčiloval. Holky lítaly sem a tam zatím co já unaveně visela na vozíku a tvářila se že ho hlídám. Dorka na mě ďála smutný oči že chce meloun a prstem ukazovala do chladícího pultu. „Já bysem si dala meloooooouuun“ koukla jsem na co ukazuje, „ Si prase, vždyť je moučnej a hnusnej“ Asi mi nvěřila tak do něj pro jistotu dloubla prstem. Po jejím prstě tam zůstala hluboká díra, ale jakoby to neviděla. Já si zatím šla pro nějakou zeleninu, když jsem se vracela Dorka už zase stála u melounu a fňukala: „Jáá chci melooouuun“ ani další důlek v melounu jí nepřesvědčil že je fakt moučnej a za chvíli jsem jí viděla jak to zkouší na Káťu, naštěstí ani tam jí to neprošlo.
Maňas na cestě do Magicku
foto by © Maňas samospouští
Dorka s Maňasem
foto by © Maňas samospouští
Konečně jsme se dostaly z toho regálového bludiště a pokračovaly směr magic wood. Cestu nám zpříjemňovala Dorka divnými, kvílivými zvuky kterým říkala zpěv. Aby se Káťě dobře řídilo, začala jsem zpívat taky. Nakonec jsme to ještě upgreadly bouřlivým tancem. Kolem druhý v noci jsme dorazily do kempu a shodly se, že vstanem až se nám bude chtít.
2.den: Maňas
Bylo brzo ráno když nás Káťa donutila vstát. S Dorkou jsme jí to vyčítaly celý zbytek dne. Argumenty že v 10.00 neni ráno nás ale neutěšily. Tamní krajina mě nadchla. Připadala jsem si jak v jiným světě. Šutry byly poházený všude po lese i podél řeky. Kdyby na některých bouldrech nebyly stopy od mága, nevěřila bych že to vůbec někdo může vylízt. Rozlezly jsme se na drsných bouldrech obtížnosti 2a. Ještě ten den jsme se dopracovaly až k bouldru Jeny v oblasti Mitte za 6c, ale shodly jsme se že to bude trochu nadhodnocený. V kempu jsem holkám ukázala vlastnoručně dělaného Maňase. Nevim proč, ale přejmenovaly ho na zrůdičku. Udělaly jsme si večeři, daly pivko, Káťa dvě a šly spát.
Maňas natěšenej na lezení
foto by © Maňas samospouští
3.den: Tojtojka
Vstaly jsme mezi prvníma kolem 9. Skoro všichni v kempu ještě spaly. Káťě nebylo dobře. S dorkou jsme hloubaly copak se jí to přihodilo: „ Nesnědla něco špatnýho?? Neni marod?? A co když je to kvuli tý její cukrovce?!!“
Bouldřit jsme teda vyrazily samy s tím, že za náma Káťa dorazí až jí bude líp. Jako první bouldr jsme vybraly ze srandy 3c. Ani jedna z nás do něj nenastoupila. Začínalo se ze sedu, žádný nohy, malá škrabka na pravačku, oblina na levačku a docela dlouhej nátah do madla. Nezdar v tomhle bouldru nám trochu vzal vítr z plachet. Náladu mi zpravil Slab 6b+ . Ze sedu do sotva viditelný škrabky v kolmošce, nakopnout nohu k hlavě, protlačit to a přez madlo na vrchol.
foto by © Maňas
Mezitím dorazila Káťa a nám v tu chvíli došlo, že její nevolnost byla pouhopouhá “vopice“. Hold každej nedokáže vypít hustý dvě piva a ustát to bez následků. Přes různý bouldry jsme se dostaly až ke krásnýmu, asi desetimetrovýmu traverzu za 6b+ . Docela vytrvalostní a na jednom místě silový problém. Všechny padáme na stejném místě zhruba ve ¾ cesty. Necháváme tam spoustu pokusů, bez výsledku. Pak začalo pršet. Proběhla rychlá koupel v ledové, modroprůhledné řece. Že je studená mi nevadilo, protože se mi po tom rychleji regenerujou svaly.
V kempu jsme s Budějovičákama Vláďou, Cyrdou a Lukášem hrály UNO. Moc nás to neba, protože pořád vyhrávat brzo omrzí.
No a co se mi nestalo. Šla jsem na ToiToiku, stáhnu gatě a protože mi neni po chuti sednout si na nevábně vypadajicí prkýnko, složitě se našteluju do polohy nad ním a začnu čůrat. Něco mi nesedělo. Ten zvuk je nějaký divný, kouknu pod sebe a zjistím, že mám přiklopené i to horní prkýnko. Sama sobě jsem se začala smát, vše řádně uklidila a jediné co mě napadlo bylo: Ještě že se mi chtělo jen čůrat.
4.den: únava
Dostavila se únava, prolezené prsty bolely a síly taky moc nebylo. Na rozlez jsme si daly nějakou pětku a už nás ani nepřekvapilo, že je těžká. Sem tam některá zanadávala, některá si šla číst a některá jen mlčky pozorovala marné pokusy v “lehkých“ bouldrech. Traverz z předešlého dne jsme ani nezkoušely, šetřily jsme si ho až po restdeji. Káťa opět bojovala v jejím vysněným a už vloni zkoušeným 6c. Program byl jasnej, nakrokovaný to taky měla, jen to spojit. Tenhle bouldr jsem rychle vzdala, protože jsem liliput a nedosáhnu do klíčového chytu. Poslední dynamický krok mě ale baví, tak jsem se pomocí dvou bouldřic malinko zvýšila a mohla pokusovat s Káťou. Tý se to bohužel ani dnes nepovedlo.
Dorka zkouší 6c
foto by © Maňas
Maňas zkouší 6c
foto by © Maňas samospouští
Večer jsme s klukama hráli “Město, moře“. Podle holek se ta hra jmenuje jinak, ale už nevim jak. Zase jsme je rozdrtili, s čímž jsme počítaly. Bylo nám jich líto tak jsme je v UNU nechaly dvakrát vyhrát. Samozřejmě si mysleli, že to bylo jejich zásluhou.
5.den: Uplavaly
Dnes jsme daly restdej. Vyvalily se k řece a psychicky se připravovaly na zítřejší těžkou kartu. Holky se mi pořád smějou, že místo KLAJMB ON říkám KLIMON. Káťa si připravovala nějaké hry na dětský tábor, Dorka se válela v houpací síti a já se celá obalila klimonem aby mi do zítra dorostla kůže. Pak jsem si šla vyprat vrchní díl plavek a kalhotky. Dala jsem si to uschnout na kámen, co koukal z řeky. Za chvíli jsem si pro ně zas šla, jenže už tam byl jen ten horní díl plavek. Bylo mi jasný, že spadly do vody a uplavaly. Určitě plavaly kolem bouldru podel řeky, kde je viděla spousta lidí, určitě plavaly celou noc a celý den, teď už jsou možná v jiné zemi, možná obeplujou celý svět a vrátí se ke mě, možná si najdou nového majitele.
Maňas při vaření večeře
foto by © Maňas samospouští
Maňas při vaření večeře
foto by © MMaňas samospouští
Večer jsme s klukama hrály pexeso, ale nikdo skoro neviděl na obrázky. Káťa neměla brejle, Cyrda ležel a byl línej se zvednout a ostatní si stejně nic nepamatovali. V UNU jsme dvě ze tří her prohrály. Samozřejmě to bylo jen vyčerpaností. Takový restdej dá hodně zabrat.
6.den: nevím
Píšu to zpětně a nemůžu si vybavit co se tenhle den stalo. Asi nic zásadního. Povedlo se mi přelízt traverz a mám z něho velkou radost a protože jsem jelito a neumím patovat, tak z něj mám i pěkně dodřenou nohu, ale stálo to za to.
7.den: Káti den
Dnes jsme strávily celý den převážně na dvou bouldrech. Na rozlez jsme si daly haighball 6a+ . Holky dolezly do půlky, mě se přes veliký strach povedlo vylízt až nahoru. Kdybych neměla stoprocentní důvěru v chytače tak bych to nedala, i když vím, že zrovna tady by mi byli chytači na uplný... nic.
Káťa v 6c
foto by © Maňas
Hned vedle si Káťa chvíli zkoušela svůj šest céčkovej projektík. Prsty, nebo spíš kůži na nich měla úplně na kaši. Je to borka, tak dávala pokusy i přes bolest. Zase k ničemu. „ Zítra už jedem, nebuď HUSA, to musíš dát !!! „ Snažila jsem se jí povzbudit. V průvodci jsem si našla jedno 6c v sektoru Beach. „ Půjdem se na něj kouknout a pak se sem vrátíme a ty to konečně pokosíš, ok man?“ Navrhla jsem Káťe a ta souhlasila. Můj vyhlídlý bouldr mě hned oslnil. Všechny jsme tam sypaly jeden pokus za druhým. Nejvíc to sedlo Dorce, která už byla skoro nahoře. Už jsem zase hystericky povzbuzovala. Asi to prožívám víc než samotný lezci. I přes to, že měla pod sebou tři velké bouldermatky a dva úžasné chytače, se bála a radši seskočila dolu. Bouldr jsem nakrokovala, úplně jsem se do něj zamilovala, ale došlo. Nebyla ani síla ani kůže.
Večer jsme se vrátily ke Káti problému. Byla v tom hodně marná. Už jsme moc nedoufaly, že by to dnes padlo. Smutnila, že to musí dát protože zítra už na to nebude mít. Utrápeně si sedla pod bouldr, těžce se zvedla, chytla jednu lištu, druhou lištu, spoďák, skočila do vrcholový, oblý hrany odkud vždycky padala, ale tentokrát ne. Hranu držela. S Dorkou jsme vyskočily a začaly hlasitě povzbuzovat. Mě se rozbušilo srdce, adrenalin ve mě proudil jakobych to lezla já. Než jsem vytáhla foťák, abych ten úspěch natočila už byla nahoře. Byla šťastná a my s ní.
V kempu jsem nemohla nemyslet na můj nový projekt na Beachi. V hlavě jsem si přehrávala sekvence kroků. Měla jsem sto chutí zvednout se a jít to zkusit. Byla jsem hrozně nasmahlá. ( nasmahlá neznamená zfetovaná jak si myslela Dorka, ale hrozně přeakčnělá).
8.den: odjezd
Dnes už bez trémy přelézám traverz na první pokus. Bohužel holkám se v něm nedaří. Ve skalách skoro nikdo není, všichni asi ještě spí. Vstaly jsme už v 8 protože kolem 13.00 chcem být v kempu, sbalit se a jet. byla jsem v tom úplně marná, vůbec to nešlo.. pak jsem dolezla skoro nahoru... půlka těla už tam byla.
Já v Slab, 6b+
foto by © Maňas
Úplně kantáre ležím v rozsypanym mg
foto by © Maňas
Objímala jsem takový břicho,myslela jsem si že to mám vylezený. V tom mi najednou ujely pastelky a já sjela na zem. Ruce mám sedřený po celý délce, od podpaží až k prstům a k tomu ještě bradu, kterou jsem se ze zoufalství zkoušela držet. Nakonec jsem to vzdala, „dám poslední pokus a můžem jít“. Najednou, byť vypraseně, jsem to za povzbuzování holek a nějakých borců dala. Nahoře jsem se poprvý málem rozbrečela radostí..tak moc jsem to chtěla dát a představa, že to na mě bude čekat třeba ještě rok mě ničila... na hoře jsem chvíli musela sedět a rozdejchávat to...bylo to krásný :)
Cesta probíhala v pohodě. Poslouchaly jsme hrozný slaďárny a kazily to svým zpěvem. Probíraly jsme důležitý holčičí záležitosti, který nemůžu rozebírat se svýma klučičíma kámo a hrozně jsme si to užívaly. Už teď se nám stejskalo.
NA ZÁVĚR TROCHU SENTIMENTALITY A POZNATKŮ
I přes to že jsme si nadávaly do krav, stěžovaly si na hnusnou přírodu, nesmyslnost boulderingu a nepříjemný lidi, to byl jeden z mých nejlepších výletů. Moc vám za to děkuju a doufám že to brzo zopakujem i když vím, že už to nikdy nebude takový jako teď.
A co že jsem si to z tohodle tripu odvezla za poznatky? Takže: holky jsou čistotný a vždy si udružují pořádek, nekrkají, neprdí, nevztekaj se, nejsou to drbny a hlavně se nesmějou kamarádce, když špatně vyslovuje climb on, uplavou jí kalhotky nebo si zapomene zvednout prkýnko na tojtojce.