podzimního dne, když škrtneš sirkou a zavoní svařák, či něco ostřejšího.
Známé i neznámé tváře kolem, trošku toho lezení a povídání o tom roce, co už přivírá vrátka. Prostě zas konec jedné sezony a vlastně ne, protože zase ty ledíky a jiné zábavy. Pak přesun do osvěžovny a nějaké to zhodnocení běhu, co dal příbramskému slanění jméno. Některé večery byly vskutku veselé, kytary, basa, banjo, plné zážitků, tanečky na stole a zpěv a také nekonečná řada průšvihů a ztrát charakterů, hledání se celou neděli vrcholící mlžným modrým pondělím. A proč to píšu, zkrátka se tuto sobotu (12.11.05) konná dvacátý šestý ročník Žežické majle, tak aby kamarádi nezapomněli cestu k Třem skalkám nad Příbramí s lahví červenýho, viď Emane, Viléme, Hynku, Jarmilo...