Ve vysokohorském prostředí jsme vystaveni mnoha nebezpečím. Jedním z nich, bezprostředně ohrožujícím naše oči, je zvýšené množství ultrafialového záření - rostoucí úměrně s nadmořskou výškou.

Navíc se obvykle pohybujeme po sněhových polích, přičemž sníh velmi účinně sluneční záření odráží - suchý sníh až 88%! Odtud tedy pojmenování onemocnění, které je tématem tohoto článku - „sněžná“ slepota. Stejné postižení si ale můžeme přivodit  v soláriu nebo doma v garáži při svařování - pokud si oči nechráníme dostatečným UV filtrem.


Do velehor se úspěšně používávaly brýle svářečské (Pamír, 1987)
ilustrační archívní foto - Standa (standa@lezec.cz)

Co to je sněžná slepota?

Sněžná slepota je stav, kdy postižený není schopen pro bolest vůbec otevřít oči a je tedy prakticky slepý. Bolest může být v závislosti na míře poškození oční rohovky tak intenzivní, že víčka jsou křečovitě stažena a mnohdy je problém i jejich pasivní rozevření ve snaze aplikovat kapky či mast.

Příčina a průběh onemocnění?

Příčinou je ultrafialové záření, které „spálí“ svrchní vrstvu rohovky a dojde k obnažení velmi husté sítě nervových zakončení - oční rohovka je nejcitlivějším místem našeho těla vůbec. Stav by se dal přirovnat k odřenému kolenu - ovšem hloubka prožitku je nesrovnatelná :-).

První příznaky - tedy postupně narůstající pocit cizího tělíska v oku, řezání, bolest, zarudnutí očí, otok a křečovité sevření víček přichází obvykle 4-6 hodin po expozici slunečnímu záření. Zastihne -li nás sněžná slepota již v bezpečí spacáku, protrpíme velmi krušnou a bezesnou noc a když nás nepostihne nic horšího, budeme mít posléze o čem vyprávět.  Rohovka se v naprosté většině případů sama zahojí, bolest odezní obvykle v průběhu 24 hodin. Pokud se ovšem ještě musíme pohybovat - navíc v exponovaném a neznámém terénu - ohrožuje nás takový stav pochopitelně přímo na životě a jsme odkázáni na pomoc spolulezce, je -li v dosahu (o dohledu se v tomto případě mluvit nedá :-)).

Co dělat?
Nejdůležitějším krokem ve vysokohorském prostředí je uklidnit člověka postiženého sněžnou slepotou a pomoci mu do bezpečí  - tedy zajistit bezpečný sestup. Je nutné si uvědomit, že člověk náhle zbavený zraku je zcela dezorientován,  vystaven velkému stresu ze ztráty zraku a z vnímané bolesti.

Vlastní léčba sněžné slepoty je poměrně jednoduchá - máme li po ruce oční znecitlivující kapky, léky tišící bolest a oční (!) lubrikační gel či mast. V ambulanci očního lékaře toto vše obvykle najdeme, v útočném batohu ale hledání nemusí být úspěšné. V takovém případě alespoň trochu pomůže chladivý obklad na víčka a ubezpečení, že to do rána bude lepší… Alkohol byl už dávno vyškrtnut ze seznamu léků, ale panák taky neuškodí.

1. Suverénní metodou je podání znecitlivujících kapek (např. Benoxi, Novesin apod.) - tyto navodí okamžitou úlevu a postižený může opět otevřít oči a vidět. POZOR! Je nutné mít na paměti, že oči jsou poškozeny a nejsou chráněny přirozenou svrchní vrstvou rohovky. Existuje zde velmi vysoké riziko infekce rohovky s možnými trvalými následky! Proto je nutné použít znecitlivující kapky pouze na nezbytně nutnou dobu – tedy na dobu návratu do bezpečí! Nikdy nepokračovat ve výstupu!

2. Léky tišící bolest - jakékoliv máme k dispozici (např. Ibuprofen),  v maximální povolené dávce.

3. Podání lubrikačního gelu či masti. Gel nebo mast napomohou obnovení svrchní vrstvy rohovky, ke kterému samočinně a relativně rychle dochází. Sníží se také riziko infekce. (O-Azulen mast, O-Septonex mast, Vidisic gel apod.)

4. Studený obklad na víčka, temno, klid.


Moderní brýle do hor

Může zanechat sněžná slepota trvalé následky?

Sněžná slepota odeznívá, jak již bylo výše napsáno, v naprosté většině případů zcela bez následků - nedojde-li ovšem k infekčnímu zánětu rohovky. Hlavním příznakem infekce je hlenohnisavý výtok z očí a přetrvávající řezání. V tomto případě je nutno aplikovat mast či kapky obsahující antibiotika - a to striktně dle pokynů lékaře nebo v nouzovém případě dle příbalové informace daného léku.  V jakémkoliv případě zarudnutí očí (pochopitelně včetně sněžné slepoty!) je vždy nutno okamžitě přestat nosit kontaktní čočky, jsme-li na jejich pomoc odkázáni, a to nejlépe až do vyšetření očním lékařem. Nošení kontaktních čoček, zvláště pak ve vysokohorském prostředí, nese specifická rizika - ale o tom někdy příště.

Jak se sněžné slepoty vyvarovat?

Snadno - nosit sluneční brýle s kvalitním UV filtrem.  Měli bychom mít stále na zřeteli, že i občasné sundávání brýlí pro mlžení nebo třeba při fotografování nás může ohrozit. Navíc ve vysokých polohách jsme UV záření vystaveni i při tzv. difuzím světle či lehké mlze - nejen na jasném slunci a při azurové obloze!

A něco o oku obecně?
Oko můžeme velmi trefně přirovnat fotografickému aparátu.

Víčka - stejně jako krytka objektivu chrání optiku před poškozením. V případě, že je nemůžeme otevřít, je to jako fotit s krytkou… :-) (sněžná slepota)

Rohovka  - analogie s objektivem foťáku.  Bezcévná, průhledná tkáň - a na poškrábání značně citlivější, než onen zmíněný objektiv.  Tkáň, která si odebírá kyslík přímo ze vzduchu. Její síla je 0,9-0,5mm.

Čočka – další část optického systému oka. Rovněž bezcévná a průhledná. Dojde-li k jejímu zkalení, mluvíme o „šedém zákalu“.

Sítnice – je v podstatě analogie filmu či čipové destičky ve foťáku.  Tkáň na níž se vytváří obraz. Ve vysokohorském prostředí dochází v rámci výškové nemoci k ucpávání cév, otoku a krvácení do sítnice.

Zrakový nerv – 1,2 milionu nervových vláken („drátů“) vedoucích signál ze sítnice do zrakového centra v mozku - můžeme přirovnat ke konektoru mezi digitálním fotoaparátem a počítačem…  Otok zrakového nervu vedoucí k poklesu vidění bývá rovněž jedním z důsledků výškové nemoci.

MUDr. Martin Choleva
Evropská oční klinika Lexum


Oko