Austrálie je pro mě, jakožto pro Evropana, země plná fascinujících skutečností. Není to jen to, že auta jezdí po levé straně

, nebo že v těch největších mrazech, které na přelomu roku u nás prožíváme, si protinožci směle vychutnávají parného léta a teplot o nichž se nám v tu dobu ani nesnilo. Ranní vstávání, s křikem a občas i psím štěkotem, opakuji psím štěkotem, ty potvory se naučily i štěkat, těch nejpestrobarevnějších papoušků co jsem kdy viděl, je velmi netradiční. Čištění zubů nad umyvadlem, kde voda tvoří vír, točící se ve směru hodinových ručiček, či popíjení pivka nad lunou, která se „doplňuje na hmotě“ zleva doprava, to vše jsou věci nadmíru úžasné…

Co mě však nejvíce na této zemi fascinuje, jsou lezecké oblasti. Neuvěřitelně exponované skalní masivy nejrůznějšího zbarvení nad rozprostírající se, věčně slunečními paprsky bombardovanou vyprahlou krajinou. Neomezené volné prostranství buše s pasoucími se klokany okolo tisícovky rozsetých boulderů… Převislé stometrové pískovcové útesy omývané křišťálově průzračnou modrou vodou oceánů… Néé, tyto scenérie člověk nemůže shlédnout nikde jinde na světe pouze v  Austrálii.

Tento článek se bude snažit pomoci všem lezcům, kteří v budoucnu uvažují navštívit pátý kontinent za účelem lezeni stejně jako my. Vybrali jsme si dvě lezecké oblasti, ve kterých jsme strávili nejvíce času a nashromáždili nejvíce informací. Je to masív Mount Arapiles a Národní park Grampians. Obě lokality jsou relativně blízko sebe, proto pouze jeden článek.



Pavča - But Eater (V1)

Doprava

Vlakem do Horshamu (nejbližší „velké” město k oběma lezeckým lokalitám) se dostanete z Adelaide za 42 AUD student a za 47 AUD dospělý. Z Melbourne 34 AUD student a 44 AUD dospělý. Možnost rezervace jízdenky na tomto linku -www.trainways.com.au/bookings/index.php.

Jinou možností, jak se prodrat ze spárů velkoměsta je autobus. Společností jezdících trasu Adelaide-Melbourne je několik. Greyhnoud - www.greyhound.com.au (po loňské zkušenosti, kdy nám ve Státech tato pohodová společnost ztratila batoh s velkou části našeho lezeckého vercjaku, doposud bez náhrady, bych si ji dovolil nedoporučit).

FireFly – www.fireflyexpress.com.au a jiné.



Vzhledem k naší finanční vybavenosti, jsme zvolili jako nejracionálnější možnost vlak. Po příjezdu na vlakové nádraží, jsme se ani nenadálí, už jsme měli odvoz na nádraží autobusové. Malý, pohublý, v obličeji zarudlý mužík s cigaretou v koutku, nám nabídl, že nás tam za 0,6 dolaru/osoba zaveze. Souhlasili jsme. Kovbojským způsobem odcvrnknul čiko mezi pražce a mocně se chopil mé krosny, což byla očividně špatná volba, protože její váha byla stejná jako jeho. Na čele mu vyskákaly žily velikosti polovičního lana a zrudnul o to více. Gestem ukázal ať ho následujeme a s těžkými vzdechy, polochůzí poloběhem, spěchal k jeho vozidlu. Já vzal druhou, ta však měla maximálně 15 kilo a šel v jeho šlépějích. Funící muž nám podal lístky a skočil za volant bíle oprýskané maršutky. Cesta do města cca 8 minut. Zvolili jsme jako první oblast Mt.Arapiles, proto jsme se pídili po dopravě směr maloměsto Natimuk. Na nádraží nám bylo sděleno, že autobus jezdí jednou za den a to právě za 20 minut. Společnost Nortons rozváží lidi po okolí. Zastaví kdekoliv pasažér potřebuje, zastávky zde totiž neexistují. Cena 6,8 AUD osoba. Paní (možná slečna) nás zavezla přímo do kempu pod skalami (12 km na západ od Natimuku). Na tel. čísle 0428 861 160 je možnost si domluvit cestu zpět. V pracovních dnech vždy v 10:30 po předchozí telefonické domluvě vás mladá řidička vyzvedne.

Také si můžete pronajat auto, avšak pro lezce trávící v Austrálii, delší dobu, bude nejlepší a také zřejmě nejlevnější, pořídit si nějakou tu plechovku do osobního vlastnictví. My nezámožní (studenti) jsem zvolil na potřebnou dobu si káru narentovat, jinak cestovat individuálně. V Horshamu jsme našli autopůjčovny tři.

- THRIFTY: byla nejlevnější varianta, kde jsme pořídili malého Hyundaie Getz za 47 AUD/den. (200km denní limit 25 centů za každý km přes). Telefon- 53 812 004; Adresa – Dimboola rd. 92 (snad poslední stavení po levé straně v Horsham směrem na Adelaide A8)

- AVIS: bohužel neměli žádné, pro nás vhodné vozítko, tak jsme se neptali ani na ceny…tel. 53 826 948

- Unknown (bohužel z mých zápisků je název nečitelný): ceny od 65 dolarů s limitem 300 km a 27 centů na km. Takže asi ee. Přesto tel. 53 824 481

K pronájmu je nutná kreditní karta a platný řidičský průkaz. Hrstka lidí nás strašila, že v některých půjčovnách trvají na věku 25-ti let a mezinárodním řidičáku! My s tím problémy neměli, jednak vypadám starší než na 24 a řidičák jsem si loni udělal ve Spojených státech, kde prý mezinárodní řidičák nevedou….

Poslední možností přepravy je hitchhiking. Také jsme vyzkoušeli, s plnou polní a nikde jsme nestáli více než deset minut. Při stopování jsme vždy použili cedulku s nápisem lokality, do které směřujeme.



Hue – Tannin (19)

Ubytování

Mt. Arapiles – Zde si troufám tvrdit, je volba jednoznačná. - Pines Campground s bezkonkurenční cenou 2 dolary/noc/osoba (obálková metoda). Zapomenete-li zaplatit, ať už záměrně, či ne a přijde na to ranger(ka), cena je 3 AUD/hlava. Jste-li jedni z pohodlnějších, Natimuk nabízí jeden, nebo dva motely, stejně tak v Horshamu je spousta motelu a hotelu, ale s cenami bohužel neporadím. Postřehl jsem jen, že tam je, což už beru jako heroický výkon.

Grampians – Severní část pohoří nabízí dvě možnosti. Carpark Hollow Mountain je podstatně dražší, než Arapiles, ale bude-li vás více, nebo to uděláte jako my a domluvíte se s lezci v Arapu na společný výlet uděláte dobře. Zde se totiž platí za flek, ne za hlavu. Tedy, čím více lidí na pronajatém místě, tím levnější. Cena 20 babek místo. Druhý camp je Mt. Styplton. Obdoba Pines campu s tím rozdílem, že jsme nikde nenašli Fee Box (měl by být u toalet) a tak nás nocování nestálo nic. Oba campy jsou celkem daleko od civilizace, nejbližší asfaltová cesta je 10 km. Budete-li se potulovat v blízkosti Halls Gap, nabízí se camp Rosa (obálková metoda 6 dolarů na hlavu) a Boreang (nevím, nenavštívili jsme jej). V jícních Grampians jsou dva kempy jižněji Stachams a Buandik blízko oblastí Millenium Caves a The Gallery. V použitých zdrojích (na konci článku) naleznete odkaz na vcelku šikovný mapový server, který zobrazuje všechny (možná ne úplně všechny, ale dost) lezecké lokality v Grampians a místa, kde může tuctový lezec uspokojit své základní potřeby (nakoupit, natankovat, vyspat se,...)

Voda

Ve všech campech dostupná (v době naší návštěvy – uprostřed léta) voda dešťová, která je skladována ve velkých zásobnících a také voda podzemní. Ani jedna není doporučená jako pitná. Našli se však jedinci Belgičané, Němci, Kanaďané a jiní (vč. nás), kteří vodu pili (bez převaření) po delší dobu (5 týdnů i více) a neměli žádné problémy ze zažívacím traktem.

Klima

Téměř jako ve všech teplejších oblastech se v průvodcích doporučuje jaro a podzim. Avšak dá se lézt i uprostřed léta, když vybíráte sektory ve stínu. A věřím, že se dá lézt i v zimě, protože teploty v jižní Austrálii asi neklesnou moc pod 5°C.¨

Potraviny

Všechno jídlo (a nejen to) nakupte (pojedete-li ze severu) v Horshamu. Natimuk (v němž je pošta, hospoda, krám s vrecajkem, mléční bar a stanice policie) i Halls Gap (zde je množství restaurací, motely, malé potraviny a vice jsem bohužel nepostřehl) sice možnost nakoupení zásob nabízí, ale strašně draho. Nejrozumnější (co do výběru i ceny) bude asi některý z marketů – Coles, K-Mart. Oba jsou blízko autobusovému nádraží (jižně). Větší výběr je zcela určitě v Colesu. Liquerky v blízkosti obou supermarketů, takže dodržení pitného režimu by nemělo být ohroženo.

Materiál

Pro obě oblasti platí, že jsou směsicí různého typu lezení. Počínaje tradičním lezením, přes mix cesty až po ryze sportovní cesty. Co uplatníte zcela určitě, jsou vklíněnce (tři sady budou asi na místě – dvoje velké a jedny malé) a stejně tak friendy. Od jedniček po čtyřky, možná pětky. Také jsme měli sadu abalaků, ale použil jsem je maximálně dvakrát. 10-12 expresek by mohl stačit. Bouldermatky mají domácí, kteří nikdy nedělali problémy s půjčením.



Fabian – A.A.H.C. (V6)

Samotné lezeni

Mt. Arapiles

Materiál - je hodně tvrdý křemenec (Quartzit) a metamorfovaný pískovec (Sandstone).
Cesty – od 1 – 32 (cca 8b+/c)
Délka – od 10-ti metrových dvounýtovek až po 3 délkové 170-ti metrové klasiky. V neposlední řadě boulderovací šutry, kterých je rozseto kolem celkem dosti.
Počet cest – v tom se průvodci liší. Měl sem tu možnost nahlédnout do tří a každý uvádí něco jiného. Jisté je, že je jich více než 2000 a méně než 3000 ;-)
Lezenice – Už z množství cest, se dá předpokládat, že zde si každý přijde na své. A je tomu opravdu tak, plotny, převisy, komíny, spáry, lišty, rajbásy, spoďáky, jednoduše vše… Leze se normálně s magnesiem.

V drtivé většině převládá klasika nad sportovními cestami. Vzhledem k velikosti masívu a jediné možnosti ubytování (popř. parkování) se dosti nachodíte. Mi osobně to moc nevadí, ale znám lezce, kteří rádi jistí z předního sedadla svého auta, pro něž je tato informace. Je třeba volit sektory, jednak podle obtížnosti a hlavně podle polohy ke slunci. Jak sem se již zmínil, naše několika měsíční pouť začala na sklonku roků 2006/2007, což je uprostřed léta a teploty na slunci často převyšují 40 stupňů celsia. Proto lízt na slunci nepřipadá v úvahu!! Nejjednodušší je ptát se místních „stálic“ kde a kdy slunce řádí.

Např. stín ráno – Pharaos (Back Wall), KingRate Cliff (Rat Gully, Skydiver), The Norther Group (Henry Botle Wall), aj.

Např. stín odpoledne – Artritide (Flight Deck, Main Wall), Bluffs, Tiger Wall, aj.

Po týdnu plné adaptace vybíráte oblasti bez sebemenších problémů. Všudypřítomní klokani jsou oproti například medvědům v Base IV, nebo pumám v Joshua Tree milí společníci. Jídlo taktéž nemusíte zamykat do hnědých plechových skříněk, ale lehce byste si jej chránit měli před papoušky a jinými létajícími bestiemi. My tak přišli o velkou část chleba, sýr a část zásob zeleniny. Životu nebezpečná zvířata jsou v Austrálii „jen“ hadi (třeba Tajpan či Pakobra - jedni z nejjedovatějších suchozemských hadů), pavouci a štíři.My žádné z těchto zvířátek nepotkali. Zaplaťpanbů. K vidění však byly koaly, vombati, klokani, jakýsi druh ještěrky, ježury a dokonce jsem spatřil molocha, nádherné to zvířátko… Také si dejte pozor kde stavíte v campu stan. Omylem jsme ho postavili, za dřevěnými kůly vytyčenou hranici campu, z důvodu stinného místečka a málem to odnesly naše, už tak prázdné, peněženky. Díky mému šarmu a brilantní angličtině „oxfordského“ typu jsme byli paní Rangerovou jen pokáráni.

Doporučné sektory (cesty)
Sportovní a mixy
CASTLE CRAG: Protocol Harum (26) – 25m; Swinging (17) – 25m; Nati Dread (29) – 25m; The Low Down (25) – 25m;
THE NORTHER GROUP
Henry Botle Wall (paradni stěnka pro sportovního lezce): Henry Botle (25) – 25m; Slinkin` Leopard (28) – 25m; The Forestes (26) – 18m; Lord of the Ring (31) – 20m;
Mysteries Wall: Blue Eyed and Blond (24) – 30m; Anus Horibilus (26) – 15m
Trad lezeni
ARTRITIDE
Tha Flight Deck: Orestes (24) – 40m !!!!opravdu nice koutek; Have a good flight (26) – 20m;
BART BUTTERS
Bart butters: Euridice (18) – 70m; Checkmate (17) – 85m;
Tiger Wall: Out of the Blue (24) – 70m; Marbuck Variant (24) – 70m;



Dvě neznámé - Swinging (17)

Grampians

Materiál – Opět pískovec (Sandstone) různého zbarvení
Cesty – Od 1 – 33 (cca 8c)
Délka – Až 170 m (Mt.Arbupt)
Počet cest – Okolo jednoho tisíce cest
Lezenice – lezení všeho druhu. Lower Taipan, Gallery, Van Dieman`s Land, Millenium, aj. jsou sportovní oblasti. Mt Dificult, Crystal Palace, a spousta dalších je tradiční lezba.

V Grampians je velice těžké se jakkoliv pohybovat bez auta. Oblasti jsou roztroušeny po celém národním parku, který má více než 2000 km2. Nejvíce sektorů je na jiho-západě NP (Gallery, The Brech Wall, …). Nejbližší oblastí z Mt. Arapiles jsou Mt. Styplton, Hollow Mountain a Summerday Valey (severní oblast). Lezci často mají base v Arapu a za lezením do Grampians jezdí na jedno, či několika málo, denní výlet. Zhruba 45 minut jízdy. Blízko srdce Grampians, městečka Halls Gap, se nachází pár roztroušených oblastí, ale není to nic velkého – The WatchTower, Halls Gap Area, The Elephants Hide, ….

Všeobecně platí, že Grampians je jištěním oblast bližší sportovnímu lezení, ale v porovnáni s některými sportovními oblastmi např. v Evropě (St. Léger du Ventoux, Osp, ….) ještě bude asi potřebovat nějakou tu hromádku železa.



Dany – Ciela (28)

Northern Grampians


Mt.Styplton, je oblast na severu NP Grampians. Skýtá několik stovek cest od 7-ček po 32-ky. Jedná se opět o tvrdý pískovec šedé až nažloutlé barvy. Stěnky jsou vysoké místy i sto metrů. My v této lokalitě navštívili sektor Sentinel Cave, což je jeden ze sportovně orientovaných bloků v severní části. Ne více než 30-ti metrová převislá stěnka s relativně velkým množstvím borháků je opravdu slast. Obtížnost cest se pohybuje okolo davcetdvojek až dvacetšestek. Nejlépe vyrazit z campu Mt. Styplton. Sektor je vzdálen jižně cca 1,5 km, zprvu po rovince později mírný stoupáček. Viz mapka dole.



Budete-li ubytování v campu a nebudete vědět co s časem koukněte i po jiných sektorech, my to z časového hlediska vypustili. Avšak pro sportovního lezce, jak nám bylo potvrzeno australskými lezci, je SC zřejmě nejlepší, co v této lokalitě najde.

Doporučené cesty
Media Puzzle (23) – 16m; Steping on the snakes (23) – 13m; Army of ants (26) – 15m
Severněji, v rámci jednoho skalního masívu, další oblast – Hollow Moutain. Nabízí také velké množství sportovních cest, ale ne v celé oblasti. Stojíte li čelně ke “kopci”, tak levá část je osázená. Centrální a jížní část je v duchu klasiků… Pro více denní lezení se ubytujte v Carpark Hollow Mountain. My lezli v sektorech Tribute Wall, Beaver Wall a Pocket Wall. Všechny sektory jsou blízko (doba mezipřesunu v řádu minut)
1.Tribute Wall
Je první možnost hezkého sportovního lezení při cestě z carparku. Kolmá stěnka nabízí okolo 20-ti cest. Výška bude zhruba 20 metrů.
Doporučené cesty – Line N`Nose (18) – 15m; By Jovi (23) – 16m;
2.Beaver Wall
Ke stěně se dostanete z carparku stejně jako na TW (ad 1), kterou budete při cestě míjet. Beaver Wall je 100 až 200 metrů dál podél skály. Žlutá pískovcová kolmá stěna je vysoká 30 metrů a nabízí až 25-ti metrovou polezenici.
Doporučené cesty – My Bloody Valentine (23) – 15m; Body Count (24) – 24m !!!!moc moc hezká vřele doporučuji; Velvet Golgmine (27) – 25m !!!!taky parádní diagonální lezení nic moc spárkou!!!
3.Pocket Wall
A konečně můj favorit, téměř úplně na konci (hned za Beaver Wall) je Pocket. Opět maximálně 30 metrů s 6-ti cestami, které jsou úžasné jedna vedle druhé. My lezli všechny (obtížnost 22 až 25)!!!
Doporučené cesty – všechny ;-)
Kolmá stěna s názvem Wastelands uzavírá sektor sportovního a vlastně všeho lezení v Hollow Mountain. Lezení ale nic moc, teda aspoň mou osobu vizuální kontakt moc nenadchl, proto se nezmiňuji více. Snad prý jen Physical Grafitti (21) – 15m, stojí za lezení, ale není to z mé hlavy, tvrdil mi to osmatřicetiletý Kárl, Belgičan, potulující se po Austrálii už 6tý měsíc, s kterým jsme pár dní lezli a který lezl snad všude, kde to je v Austrálii jen trochu možné.

Zajímavosti
Několik poznámek, které si myslím, stojí za zveřejnění:

Mezi Australany striktně platí, chytnete-li padající konec lana, posledních 10-20 cm, při jeho stahování, že vás musí pozvat na 3 pivka. Což není vůbec špatné. Já tak jednou popíjel celý večer zadačo, pač jsem Huovi za celodenní lezení (asi 9 nálezu) chytil lano 3krát. 9 piv jsem asi nevypil, ale jak jsem se dokulal do stanu, si opravdu nepamatuji.

Nenavštěvujte v blízkosti obou lokalit jezera za účelem osvěžení přehřátého těla, protože tam žádná nejsou!!! Měli jsme relativně novou mapu (Cartography  RACV 2003), kde modré flíčky v blízkosti Horshamu byly celkem hustě rozsety. Po příjezdu na daná místa, však po jezeře ani památka… Drtivá většina jezer je nenávratně vyschlá a kdybychom neměli mapu ani ve snu by nás nenapadalo, že tam někdy byla. Tip na koupání v Arapiles je nevelké koupaliště, no spíš bych to nazval veřejný bazén (10-15m). Bazén je 20 minut jízdy ve směru od Natimuku. A je zadarmo!!!

Toliko dnes k lezení ve Viktorii, nádherné části vyprahlé Austrálie. Je těžké popsat všechno lezení, které velká rozloha Viktorie nabízí. Co bych však neměl opomenout zmínit jsou oblasti jako Taipan Wall, Gallery a jím podobné v jiho-západních Grampians. Bohužel nám nebylo dopřáno poznat tamní lezení na laně, ale z referencí co jsme v campu slyšeli a také webu, to musí stát za to!!!

Hledáte-li něco klidného, kde si tělo i mysl odpočine, tak tady jste na správném místě a to nejen při lezení. Strávili jsme spoustu času i na pláži při surfovaní (parádní aerobní trénink pro ruce), šnorchlování a plážovém volejbale… Je až neuvěřitelné, že hektická doba, která panuje všude okolo nás, absolutně minula velkou část toho světadílu. Takže enjoy climb!!!!!

Průvodce
Průvodců, je celá řada. Nejčastěji doporučovaný jsou pro Arapiles –
Arapiles
Selected Climbs by Simon Mentz and Glenn Tempest a pro Grampians - Grampians
Selected Climbs by Simon Mentz & Glenn Tempest. Cena 40 babek za kus.
Hledal jsem nějaký výběr z nejznáměších oblastí v Austrálii, ale žádná sláva. Pořídili jsme nakonec od Grega Pritcharda  Climbing Australia the esentail guide. Jsou tam ty nejznámější oblasti, ale je to opravdu jen úzký výběr. Popis cest a ilustrace, která velmi často chybí,  není  nejšťastnější, ale pro nás bylo hlavní kritérum cena a ta byla bezkonkurenční 3.95 au$ (slevněno z 25 dolarů). Každopádně v campu, nebo okolo skal je možné si průvodce půjčit od lezců.

Použité zdroje
Osobní zápisník P.Solnického
unite.com.au/~u4264a/RegionalZoom.html
www.climb.org.au/index.php?page=33®ion_id=9
www.thecrag.com/cgi-bin/welcome.cgi?r=google&t=2&n=341506
www.chockstone.org/Arapiles/Arapiles.htm