Ahoj Adame, je začátek nového roku. Splnil sis minulý rok v lezení všechno, co jsi chtěl?
Ve skalách jsem udělal nadplán, před sézónou bych ani nevěřil, že toho stihnu tolik. Plán byl určitě 8c+ onsight a 9b první přelez a to se mi podařilo dokonce až nečekaně mockrát. V závodech jsem cíl nesplnil, ale to se stává, na víc jsem prostě v Arcu na MS na obtížnost neměl a nemám si nač stěžovat, chyba se stala spíš předtím v tréninku a levitující rakety Ramona a Jakoba byly výkonostně přede mnou.
Výsledky Adama na MS v Arcu: 2. místo bouldering, 3. místo obtížnost, 1. místo kombinace.
Gioia 8C+ byla krásná tečka za boulderingovou sezonou 2011. Jako každý rok se ti povedlo posunout tvůj lezecký výkon o stupínek dál. Tentokrát jsi ke konci roku řádně zabral v boulderingu. Vylezl jsi Gioiu ve Varraze a Terranovu na Holštejně (..i když ty čtyři 9b na začátku roku a 5x 8c+ on-sight nejsou taky k zahození :) Psal jsi, že kroky v Gioie pro tebe byly na max. Moc dobře si nedokážu představit, co si pod slovem max. představuješ zrovna ty :)?
Gioia je typ bouldru, který mě hrozně baví. Není to o jednom extrémním kroku, ale o 8 krocích, který jsou více méně podobně těžký kromě třetího, kterej je prostě úplně psycho a samostatně je minimálně 8B. Ostatní kroky nejsou samostatně až tak těžký, maximálně 7C+, ale problém je být 30s v totální křeči, není tam místo kde dá třeba aspoň psychicky na sekundu zastavit, člověk musí valit přesně jak stroj. Takže jsem jel při přelezu opravdu na max v každém kroku.
Adam Ondra Chaxi Raxi 9b
foto by Vojta Vrzba
Adam Ondra - Gioia 8C+, Varraze, Itálie
foto by Michaele Francia
Tvou Terranovu na Holštejně jsi zkoušel stejný počet dní jako Gioiu – tedy jedenáct. Přispěl i přelez Terranovy k vyššímu hodnocení Gioii? Porovnával jsi?
Pro mě byly oba bouldry přibližně stejně těžký, ale věřím, že pro většinu lidí by bylo těžší zopakovat Terranovu než Gioiu, protože je to styl lezení, který mi naprosto vyhovuje, po specifické skále bez tření, na které lezu od malička a také vyžaduje dost specifickou flexibilitu v závěrečné pasáži. V Gioie jsou kroky přímočařejší, silovější a kdyby měl člověk teoreticky silovou převahu (to bych tedy rád viděl, ale uvidíme za pár let...), tak by v bouldru nic neřešil, ale vzhledem k tomu, že boulder byl na mém limitu, tak bylo třeba vyladit všechny kroky do perfektního rytmu.
Terranova, 8C+
foto by © Vojta Vrzba
Gioia má osm kroků. Terranova 12+ 5 lehčích. Co ti těch osm kroků a 12 v lezení dalo? Který boulder tě bavil víc a vůbec, co ti letos přineslo větší uspokojení – 9b, 8c+ onsight nebo 8C+?
Nikdy bych nevěřil, ale nejemotivnější bylo určitě vylezení Gioie. Vždycky jsem měl pocit, že po několika pohybech přichází intenzivní, ale krátká radost, která dlouho nevydrží. Tak to třeba bylo v Terranově, i když proces zkoušení mě bavil. Gioia je ale působivější linie, netaháš zadek po zemi jak Terranově a hlavně zaujme na první pohled tím, jak nehorázně těžce to vypadá. Proces zkoušení Gioie byl o dost těžší v tom, že jsem se musel daleko víc vyrovnávat s nervozitou, přece jen to nebylo úplně za barákem a jet tam na dva dny na pár pokusů s vědomím, že když udělám jedinou chybičku, poletím domů s prázdnou, to neudělá člověka klidným. O to emotivnější bylo to, když jsem to opravdu poslední den vylezl v momentě, kdy jsem to upřímně nechtěl ani moc věřit. Na jaře (9b,8c+ onsight) to bylo všechno takový až moc jednoduchý, hlavně ty onsighty, byl jsem v dobré formě, na vlně úspěchů a posílal jsem to tam. Ani jsem si tu radost neužil...
Adam Ondra
foto by Vojta Vrzba
Adam Ondra v Perlorodce 11+, Holštejn, Moravský Kras
foto by Pepe Piechowicz
Nejlepší bouldristi se zasekli na obtížnosti 8C. Ty ses nebál a ty pluska jsi bouldrům dal, čímž si myslím jasně naznačil, že něco v boulderingové klase není v pořádku. Myslíš, že se ledy v tomto směru prolomí?
Nevím, já jsem se prostě snažil vidět věci objektivně. Za posledních deset let se mi zdá, že klasifikace v boulderingu v těch nejvyšších stupních o stupeň přitvrdila. Proč tomu tak je? Klasifikoval Fred Nicole měkce, nebo byly prostě jiné standardy? Mě spíš připadá, že to bude spíš ten druhej případ. Když už se to stalo, dobře, nechme to tak, nebudeme zase všechno překlasifikovávat. Ale zároveň s tímto novým standardem vznikl pocit, že 8C+ neexistuje, všechno hafo těžký je prostě jen 8C. Ale s Terranovou jsem měl pocit, že ona ty ledy prolomila ve srovnání třeba s Monkey Wedding 8C, která by měla být 8C podle Paula Robinsona i podle new age standardů. Gioa mi přišla obtížnostně podobná, takže jsem navrhl také 8C+. Jestli to prolomí ledy, to nemohu s jistotou říci, ale počítám s tím, že se úroveň boulderingu bude zvyšovat a dočkáme se i jiných Céplusek.
Od srpna jsi začal bouldrovat (kromě odskoků do Krasu a Jury na lano: Perlorodka 11+, The Man That Follows Hell 11/11+). Stačil na přelez Gioii a Terranovy jen intenzivní bouldering nebo jsi i speciálně trénoval?
Dost jsem I blbnul na kampusu, visel na mikro lištách a lezl bouldry bez noh. Jsem si jistý, že to pomohlo zéjmena v Gioie, kde prostě bez síly člověk nemá šanci. V tomto ohledu jsem o dost silnější (nebo teď už zase po odpočinku ne, ale to se snad brzo změní) než kdy předtím. Ale gró bylo lezení.
Přelezové pokusy u Gioii neprobíhaly v úplné psychické pohodě (únava z cestování, škola). Psal jsi, že sis nevěřil a přeci?
Jednoduchý to nebylo. Všechno cestování, dohánění školy mě dost znervózňovalo a unavovalo. Týden před přelezem jsem navíc měl pocit, že jsem tak unavený, že mi utekla všechna forma, což se nezlepšilo ani po dvou dnech restdeje. Měl jsem poslední dva dny na vylezení, celou noc jsme jeli, moc jsem se nevyspal a bylo teplo. Prostě všechno naprd. Ten den jsem však dal jeden pokus a cítil relativně dobře, ale prostě trochu síly chybělo na dotažení posledního kroku. Bylo mi jasné, že další pokus nedám a vsadil jsem vše na ten jeden pokus poslední pokus, kdy to vyšlo.
Boulderingovou jízdu jsi ukončil ve Fontainebleau, o kterém se říká, že je přísný na klasu. Ty jsi tam ale vylezl na flash boulder Gecko, což je 8B+. Zapsal sis ho jako 8B...
Fontáč mě na klasu přísný nijak nepřišel, zvláště ve vyšších obtížnostech, nepočítám-li vyloženě specifické záležitosti. V porovnání s ostatními evropskými oblastmi normální klasifikace, vcelku příjemná zéjmena ve velkých převisech pro zarytého lištaře, protože bleausardi lištit moc neumí. Ten bouldr byl zvláštní. Prostě jsem přišel, namotivoval se a mlasknul to. A ne zrovna s vypětím všem sil. S takovým pocitem jsem si to prostě se vší upřímností nemohl zapsat za 8B+.
Není hodnocení flashe někdy obtížné?
Určitě, je to těžký, však já netvrdím, že to 8B+ nemůže být, mně to ale svědomí nedovolilo.
Po Novém roce máš v plánu lano. Jak se budeš připravovat? Dodržuješ nějaký systematický trénink? Letos jsi nejvíc trénoval před MS v Arcu. Kolikrát jsi byl na stěně?
Momentálně trénuju jak kůň, systém v tom mám, lezu pětkrát týdně, z toho většinou čtyři dny v týdnu dvojfázově s tím, že do první fáze většinou počítám nějakej kampus nebo shyby před školou. Mám ale problém, že možná lezu až moc. Ale když mám mít jakýsi vnitřní uspokojení, že jsem do toho šlapal, tak mě mysl trénovat tak moc nutí a nezastavím se ani, když se citím na prach unavenej. Ale ono to před MS nějak nefungovalo, když jsem dva měsíce před závody trénoval téměř jen na stěně tímto způsobem a po této anabázi jsem se cítil slabší než předtím. Teď jsem si alespoň slíbil, že zvolním, když budu cítit, že se samou únavou nezlepšuju.
Jak to budeš mít letos se závody?
Se závody uvidím, jak bude chuť do tréninku na stěně. Zatím to nechávám otevřený, ale všechny závody určitě objíždět nebudu. Když budu mít konečně ten čas vzít si vrtačku a něco pěknýho navrtat v zahraničí, jakmile odmaturuju, nechce se mi ho trávit v létě zavřenej na umělce...
V Labáku ses podílel na provýstupu “To tu ještě nebylo” AF XIa. Byl to tvůj první pískovcový prvovýstup? Co jsi na to říkal?
Byl jsem z toho naprosto unešenej, je to super styl jít takhle do neznáma, opadávat to a nevědět, co je metr nad tebou. A každopádně taky dost dobrej trénink. Moc rád bych někdy udělal nějakou pořádnou cestu v horách odspodu, chtěl jsem to vždycky, ale tento zážitek mě do toho ještě víc namotivoval.
Adam Ondra - "To tu ještě nebylo" AF XIa
foto by Kletterkiddies
Teď máš tři týdny odpočinku. Co kromě tohoto domácího úkolu děláš?
Chodil jsem běhat, na slacklinu, kupoval a vyráběl dárky, byl samozřejmě hodně přítelkyní, na běžkách a doháněl věci do školy. O Vánocích se to nelezení dá vydržet, čas uteče i bez lezení rychle.
Díky za rozhovor.