Tato zima je dlouhá a stejně tak i překližková sezona. Snad vám rozhovor s Tomášem Mrázkem a Helenou Lipenskou dodá další motivaci k tréninku a vám, kteří se trápíte se zraněním, dodá víru v lepší zítřky.
Tomáš mi na otázky odpověděl před svých odjezdem do Španělska. Nyní už se rozlézá v Katalánsku a za dva dny už stačil "pokosit" jedno 8b+ na OS a jedno 8c+ PP.
Pár otázek pro Helenu
Minulý rok jsi vylezla první 8b a vzápětí druhé. Velká gratulace! Vypadá to, že máš rezervy. Jak to sama cítíš? Děkuji za gratulaci, byla to docela dřina. Na začátku roku 2009 jsem totálně překopala dosavadní trénink a začala jsem konečně lézt na vytrvalost. Celý rok jsem pak na skalách zkoušela těžké cesty. Skok z 8a+ na 8b je docela vysoký, a tak jsem moje první 8béčko lezla asi 3 týdny. Paradoxně při přelezu jsem necítila nervozitu, brala jsem to jako samozřejmost. Moje druhé béčko mi trvalo asi jen 3 dny. Bylo opravdu za odměnu. Já tomu říkám, že mi ta cesta dala (snadno a nečekaně brzy).
Jestli mám nějaké rezervy, to nevím, myslím, že za tím vším stojí dřina a hodně se těm cestám věnovat. „Skousnout“ se na pokus někdy jen tréninkově, když je člověk unavený, a když mu to nejde.
Helena Liepnská v cestě Bloom 8b, St. Lynia
foto by archiv www.tomasmrazek.cz
Tomáš na vašich stránkách zmiňuje, že určitě nezůstaneš pouze u 8b, ale zapracuješ na něčem těžším. Už máš nějakou cestu v hledáčku?
Mám v St. Linyi rozlezený jedno 8b+, s prodloužením za 8c, kde musím říct, že ta druhá délka mne bude hodně bavit.
Vyhovují ti dlouhé španělské linie?
Vůbec. Pro mě je ideál 20 metrová silovka v opravdu velkém převisu.
Tomáš vychvaluje tvůj potenciál v boulderingu. Máš sama nějaké boulderingové ambice?
Vychvaluje? To slyším poprvé. Konečně mám zdravé a silné prsty, takže bych to také ráda zúročila. Super přesný cíl nyní nemám, ale mělo by se to pohybovat okolo 8A.
Věnuješ se tréninku mladých. Máte nějaké tajné želízko v ohni?
Už třetím rokem jsem vsadila na jistotu a místo nevděčně stráveného času pro ČHS jsem si řekla, že vytvořím v Brně team dětí, kteří budou seriózní konkurencí lezeckému světu. Nyní mám top team čtyř dětí od 12-13 let, z nichž nejdéle spolupracuji se Zdenekem Ustohalem (loni 3x8a) a dále následuje dívčí trio (Andrea Pavlincová, Jana Vincourková, Katka Zachrdlová).
Pár otázek pro Toma
Vypadá to, že zranění je zažehnáno a ty jsi zpátky ve skvělé formě. Je to tak? Jsem rád, že už můžu opět pořádně trénovat bez omezení. Dokonce už mne neomezují ani dírky. Teď jsem měsíc a půl doma potrénoval sílu a cítím se dobře. Uvidíme jak to půjde na skalách.
O jaké zranění přesně šlo?
Měl jsem zaněty v celých rukách, težko se to popisuje. Bylo to opravdu zoufalý.
Vzniklo z přetrénování? Jak dlouho jsi ho léčil?
Vzniklo to z dlouhodobého přetížení. Musel jsem detoxikovat organismus, pak následovaly rehabilitace, léčitelé, prostě vše co může člověk lezením posedlý zkusit. Trvalo to tak půl roku.
V Arcu jsme se bavili, že zranění a lezecká pauza změnila tvůj pohled na lezeckou kariéru. V čem přesně?
Člověk víc přemýšlí, co by kdyby už nemohl lézt. Naštěstí mám skvělou podporu a přístup ze strany sponzorů, kteří mne podrží i v nepříjemném období.
S Helenou nabízíte lezecké rady a trénink. Co bys tedy poradil začínajícím lezcům, čeho se vyvarovat, aby se jim takové lezecké zranění vyhnulo? Helča, i když není Mistr světa, tréninku opravdu rozumí, však má velký podíl i na mých úspěších a neustále vymýšlí nové věci. Následně je pak aplikuje na sobě nebo na mě a o to jde. Trénink v lezení je docela složitá věc, to co platilo loni, už může být letos překonáno. Světový vývoj nespí.
Pro začátečníky mám pár rad: trpělivost, píle, radost z daného sportu, sledovat zkušenější lezce a nebát se zeptat.
Aby se jim vyhnulo zranění, je třeba dodržovat regeneraci, vnímat svoje tělo během tréniku (netahat prst násilně v jednoprstovce, nenaskakovat malé lišty…).
Tvůj návrat na lezeckou scénu byl veliký. Na závodu SP v Brně jsi obsadil parádní 3. místo. Připravoval ses speciálně na tento závod, který se odehrával před domácím publikem?
Na závod jsem trénoval, jak je mým zvykem. Chtěl jsem se doma v Brně „vytáhnout“ a nezklamat.
Tomáš Mrázek ve Španělsku
foto by Maria Torres
Na svých stránkách píšeš, že letos se chceš věnovat hodně skalám. To znamená, že nebudeš závodit?
Letos chci vylézt 9b a to znamená hodně se skalám věnovat. Pár závodů SP v obtížnosti absolvuji, ale budu si vybírat.
Dočetla jsem se taky, že se chceš opřít i do boulderingu, bigwallů a popřípadě alpinismu. Máš už vybrané nějaké konkrétní cesty? Mám pár typů, je jich více, uvidíme, jestli najdu parťáka, jestli bude dobré počasí a podobně.
Ve velkém stylu ses také vrátil na skály. V listopadu jsi vylezl ve Slovinsku tvůj dlouholetý projekt Xaxid hostel. Ohodnotil jsi ho 9a+. Další přelez přidal Adam Ondra a ten ho ohodnotil jako tvrdé 9a. Souhlasíš s tím?
Jen provýstupce má tu čest oklasifikovat cestu jako první, myslím, že všichni majitelé prvního přelezu to dělají s maximální poctivostí a rozvahou. Pro mne Xaxid je ve srovnání s oběma 9a+, které jsem posléze vylezl ve Španělsku, stále 9a+. Jestli někdo cestu shodí mě samozřejmě zajímá, ale aby padlo jedno plusko dolů oficiálně, musí těch lidí být více. Já to moc neřeším. Na skalách lezu pro radost a čísla jsou jenom čísla. Mnohem důležitější je krásná linie v krásné oblasti.
Na konci roku jste nějaký čas trávili ve Španělsku. V St. Linyi jsi vylezl jako druhý cestu Analogica 9a/a+, předtím ještě Directa Open your mind“ 9a+. Zkoušel si i něco těžšího, třeba Neanderthale od Sharmy? Neandrtála jsem zkoušel a je to opravdu darda. Jestli bude suchý, chtěl bych se „nejen“ do něho v únoru pořádně opřít.
Tomáš Mrázek ve Španělsku
foto by Maria Torres
Ve Španělsku se pohybujete mezi tamní špičkou, jako je Andrada, Sharma, který se už taky skoro počítá jako domorodec. Jaká je ve skalách atmosféra?
Ve Španělku trávíme hodně času spolu i mimo lezení. Jsou to velice srdeční a hodní lidé. Jsem moc rád, že jsou našimi přáteli. Atmosféra ve Španělsku je jedinečná. Navzájem se motivujem, radíme si kroky, přejeme ostatním úspěch – prostě záruka dobré konstelace k přelezu cesty.
Andrada a spol. na skalách vytváří nové a nové lezecké linie. Přiložil jsi také ruku k dílu? Loni jsem navrtal a očistil asi tři projekty, hrozně mě to motivuje. Najít linii, očistit, nakrokovat: „ A sakra, to zas bude darda!“
Jaké máš plány v tomto roce?
Lézt, lézt a lézt, nezranit se, mít radost ze života, nejen toho lezeckého.
Díky za čas. Přeju sílu a hlavně už žádné úrazy! Venga! a muerte!
Ked my postarsi vieme, kde to vsetko na konci 90 rokov zacalo, aka bola situacia v lezeni, aky bol nasledny vyvoj, co sa liezlo, tak nejde povedat uz nic ine iba klobuk dole. Simco dik za inspirativny rozhovor.
Uz pre muzov je rozdiel medzi 8a+ a 8b dost znacny, prehupnut sa do 8b, ze standardne leziem za par dni 8b sa nepodari kazdemu chlapakovi, pritom 8a+ (10-) ich uz lezie mraky. Je to do urcitej miery hranica takeho netreningoveho pohodoveho lezenia, ked chces davat 8b, musis zacat trenovat pravidelne. U zien su 8bcka uz slusny vykon, v podstate v historii ceskoslovenskeho lezenia je to par prelezov (tipujem 12 ciest). 8b+ sa da spocitat zrejme na prstoch jednej ruky. Netreba byt prilis zhyckani mrakmi cisel, ktore sa na nas valia zo svetovych dennickov alebo od adama. Treba si vazit kazdy vykon, ktory ide nad ramec priemeru a to je aj v tomto pripade.
Jo - taky jsem si rikal, ze mi 8a fakt neprijde dosazitelny bez pravidelnyho treninku. Ja osobne bych videl "normalni" lezeni tak na UIAA 9 - osobne to teda zatim nelezu, ale taky lezu teprve chvili (dva a pul roku) - vychazim z toho, co mam tak vypozorovany na skalach.
BTW. Jeden kamos se ted vsadil se svym sefem, ze da letos 8a (Nemou barikadu na Holstejne) - a trenuje na to teda fest - a to uz leze nejakej ten patek ...
Vlku, to mně zní, jakoby ses tam už prolezl. Co? Pochlub se!
Jinak si myslím, že snad na to 8a by se prolézt dalo, ale fakt to asi nebude za pár měsíců, ale za pořádnou řádku let - zkušenosti asi budou hrát u takového přelezu hlavní roli.
A taky asi není vylézt jedno 8a, jako dát jich za rok třeba deset. To už asi bez tréninku nepůjde - i když i lezení na skalách může být (spíš myslím, že docela určitě je) trénink.
Břetíku,já ne, ale lezu s kamarádem, který se tam za třicet let prolezl a lezení na skalách je nejlepší tréning, ale neboj až se tam prolezu, tak se to dozvíš:-).
Opravdu se Vlku (rád bych na tomto místě použil naoplátku také zdrobnělinu, ale nějak nemůžu přijít na to, jak by měla správně znít) nebojím, že bych se to nedozvěděl, ale měl jsem pocit, že ses tam už prolezel. Vůbec bych se nedivil, protože podmínky jsou v krase prý celou zimu ideální. Navíc ty lezeš/trénuješ na skalách tak často jako asi málokdo, takže je jen otázkou času, kdy nějaké to 8a přesvědčíš, že natrénováno máš už dost. Jinak souhlasím i s níže uvedeným názorem, že každý má startovní čáru trochu jinde, a že i to určitě hraje svou roli.
A taktéž souhlasím, že z psychologického hlediska je výhodnější tvrdit kámošům, že si jdu 3x týdně zalozit, než jim tvrdit, že 3x týdně tvrdě trénuju. Kdo trénuje, ten přece nikdy nemůže být takový hrdina, jako ten, kdo netrénuje a stejně cosi leze (hodnota samotného výkonu nemusí být v tomto případě měřitelná číslem - i když je jasné, že pořád bude lezec s 8b lepší než ten s 7c - i kdyby se k němu dohrabal třeba už po půl roce).
Použij třeba "Vlčečku" ,to by šlo ne? Ostřáci jí mohou upgradovat záměnou některých písmen.Vlk už nikdy nic nevyleze,je bafuňář,tak bude už jen tloustnout a tloustnout.Nebo ne?
Myslim, ze jste uplne mimo. Ja trenuji na 7 a to docela dost. 8 uz stezi vylezu a urcite to neni poctem let lezeni viz. 12 lete holky co lezou 8a s Helcou nebo sam Mraza asi to nemel v rocich treninku tu prvni 10- ku. Ja lezu 29 let a docela pravidelne, sice tak casto jako Vlk ne.A to jsem opravdu talent, jasan?
10- hranice pohodovýho lezení. :-) :-) :-)
Už na 8 se je třeba tomu trochu víc věnovat. Už z důvodů fyziologických, ty potřebný svaly na potřebných místech má možná leda nějakej mutant. :-) Nad 8...
Zakládám tenhle výrok do sbírky implicitní sebechgvály a vytahování mezi (horo)lezci. :-)
Nic ve zlým, taky jsem to dělal.
poznam kopec ludi, ktori sa skor ci neskor len poflakovanim po skalach dopracovali k 10-. Takisto kopec z nich sa tym poflakovanim nemoze prepracovat k cistym desat, a tak sa bud poflakuju dalej, alebo zacali s nejakou systematickou pripravou. 10-nusky maju casto len jeden boulder, ktory nacvicis a ak je to este aj v kolmaci, nepotrebujes ani vytrvalost. 8b cka, to uz je zvycajne ina kava. Vidim to vsade Dagu. Co sa tyka sebechvaly, tak ja osobne som mal na tu dobu ked som zacinal liezt 1991:)) velmi rychly nastup, ale s odstupom casu sa na to divam skor kriticky, bolo to skor na skodu. vzdy som bol totizto velke drevo a lezenie na kvanta mi neskor dalo omnoho viac, ako busenie hard praskov. Ale o tom tento prispevok v diskusii nemal byt, mal byt o tom, ze helcine dve 8becka su uz slusny vykon, a to podla mna su. A 10- je hranica pohodoveho lezenia. Pre mna urcite. Poskusas, povisis a das.
Jako lezec turistických pěšinek co zamrzl na pojetí že 6 je extrém za kterým nic není ( v zásadě :-)) nemohu soudit.
Já zase znám mnoho... ale to bycb se zakecal.
Možná máš pravdu, soudím z toho, že k 10- se svět lezení dostal vcelku bez bolesti, pak už to šlo hůř, tedy je to asi opět nějaká hranice "přirozených" možností.
Spíš je to opravdu v tom, co si pod treningem a flákáním představujeme. Pro mne je představa nacvičovaní už těžký systematický trening. Jsem superlempl, jen v jednom období jsem byl ochotný zkušet něco víckrát.
Tak se flákejme, trenujme, jak kdo chce, dál, hlavně že nás to baví. :-)
Řeči o trénování či netrénování v lezení a "odborné" hodnocení co je trenink a co ne, mi připadnou jako kdyby jeden běžec druhému říkal," Já netrénuju jen běhám. Běhám denně, někdy i dvakrát za den.Ale trénovat? To ne! Trénování by mě nebavilo. Ale běhání to mě baví." A pak by dodal," Ale pokud chceš patnástistovku pod čtyři minuty, to už musíš trénovat." Prostě spousta lezců má chaos v hlavě co je trenink a co není. Hodně, tvrdě a denně lezu rovná se, hodně, tvrdě a denně trénuju.
Do jiste miry mas pravdu. Rekl bych, ze tady se mysli nejaky "cileny" trenink. Tj. vim, kdy trenuju techniku, kdy maximalku, kdy vytrvalost, myslim na regeneraci, hlidam si vahu, ...
Jasne, ze lezeni treba petkrat tydne je trochu jiny lezeni nez zajit jednou za tyden. A pak taky bude uplne jinak vypadat ta hranice, kam se jde "prolezt" ...
Samozřejmě. Jen za tu dobu co lezu se neustále setkávám s tím, že lezci tak trochu opovrhují jiným než tréninkem lezení a preferují tzv. přirozený talent. Prostě ten kdo leze dobře díky tomu, že posiluje není takový borec, jako ten kdo je dobrý i bez posilování. Každý má určité dispozice od narození někdo musí víc to, druhý zase ono, ale důležitý je výsledek.
Jakou máš namysli vytrvalost? Podle účasti svalových skupin nebo podle typu svalové kontrakce či podle délky trvání? Asi myslíš tu podle délky trvání zatížení. A tu rozdělujem na dlouhodobou, střednědobou, krátkodobou a rychlostní. Tak kterou myslíš?
Drvivá väčšina lezcov stále považuje za tréning to, že bude pravidelne a často liezť. Tu však nemôžeme hovoriť o tréningu v pravom slova zmysle, pretože to je omnoho komplexnejšia a plánovanejšia aktivita, čo sa prieči pôvodnej "dobrodružnej" povahe tohoto športu. Dovoľujem si tvrdiť, že je minimum lezcov, ktorí by separátne trénovali jednotlivé schopnosti dôležité pre výkon, zdokonaľovali pohyb, či sa cielene zamieravali na svoje slabé stránky. Na druhej strane lezcov, ktorí lezú 10-, je len na tomto servery registrovaných cez stovku.
Vytrvalostí je viac druhov, záleží ktorú máš na mysli, resp. na aký výkon sa pripravuješ. Každopádne môžem odporučiť knihu The Self-Coached Climber od Hague, Hunter, v ktorej je spôsob trénovania do podrobna popísaný.
Ad trenink vytrvalosti - ti toho teda moc nerekli, co? :-)
Ja treninku moc nerozumim - takze jsem si plan nechal sestavit u Helci. Ale tak pro predstavu. Jeden muj trenink treba vypadal "lez, co chces, ale musis dat 12 cest". Nebo "5 cest - vzycky nahoru i dolu". Nebo "lezes 5c, 6a, 6b, 6c" - kazdou cestu vzdycky na prvniho, potom rychle dolu a hned na druhyho znovu. A tak podobne ...
ja myslim ze takovy to "ja netrenuju jen lezu" je pro toho cloveka dost uvolnujici a mene stresujici nez se pred ostatnima prezentovat jako "trenuju na bouldru 3krat tydne"
v podstate jde o jednu a tu samou aktivitu, akorad je jinak prezentovana....
osobne se priklanim k prezentovani typu "chodim si zalezt na boulder" protoze to nenese zadnou odpovednost za svoje konani jako kdyz "chodis 3krat tydne trenovat na boulder"
kdyz te nekdo osočí po tvém výroku "trenuju 3krat tydne" ze tvoje forma neodpovida tomu jak 3krat tydne trenujes, tak nemas argument...ses proste drevo
kdyz ale rikas ze si chodis zalezt, tak po tobe nikdo nemuze nic chtit, protoze ty si lezes pro zabavu :))
No, docela bych videl rozdil v aktivitach "chodim si zalozit na boulder" a "chodim trenovat na boulder" :-)
Samo chapu, co jsi tim chtel rict...
Akorat si ted docela uvedomuju rozdil mezi tim, kdyz jsme na boulderu jenom tak "blbli" a kdyz tam ted chodim s papirem, na kterym mam napsany, co mam lezt, obcas mackam stopky, snazim se pit, a tak podobne.
Jen tak "blbnout" jsem vydrzel treba 4 hodiny. Tahle aktivita me za 2 hodiny tak odrovna, ze se plazim domu po ctyrech ;-) Ale zase jsem se za mesic dostal z 6c na 7a - coz jsou teda obtiznosti, za ktery bych se mel skoro stydet (kdyz tady ctu o 8ackach) - ale je to teprve zacatek ;-)
ja ti rozumim :) takze si rozumime...
jde jen o to, jak se prezentujes :) ja si teda chodim zalizt (to ze tam obcas skysnu a drtim na max vyplyne ze situace a toho jak se me chce :))
A víš co je na tom nejlepší,že když polezeš(nebo vylozíš) 12 cest v položenym,budeš mít(kromě svalů z boulderingu) taky fakt boží lejtka a stehna.To budeš moct nosit jističe i s batohem pod nástupy na zádech.
Nenechte se odradit jste dobrý tým víte čeho chsete dosáhnout a proto vám přeji hodně sportovního ůspěchu a co se týče rozhovoru má hlavu a patu vím o čem mluvím. Prožívám to vše svámi a Tomovo zranění byla velká krize a jsem hrozně ráda že to překonal. Helča se zdokonaluje na její věk super. Přejí vám oboum souhru ve sportu i v osobním životě, jen tak dál.
Pojem = slovo = trénink.
Velice zajímavé a významné téma lidského bytí. V tělesné kultuře a projevu člověka shrnuje oblast tělesných zatížení, která vedou svojí pohybovou podstatou ke změnám funkčním, morfologickým = stavebním,kdy dochází k přizpůsobení se a změnám organizmu vlivem opakované lidské činnosti.Ať chcete, víte či nevíte lezete-li opakovaně, tak také trénujete. Rozdíl je v nazvosloví a obsahu, přístupu jedince k tematu apod. Trénink je nepřeberná dynamická oblast lidského pohybu a záleží kde se nacházíte vy. Pokud budete hovořit za lezce formátu Toma, Helči, Adama a dalších, kteří mají podstatu motivu, celku, cíle,výkonu apod., tak hovořte o sportovním tréninku. V tomto formátu tréninku nejde o nahodilost, pouhou rekreaci, zážitek či zábavu ale cílenou, sportovní pohybovou činnost, která má sice základy v počátcích klasického tréninku, ale postupem času dospěla do fáze s. tréninku, umu, relativním poznání sebe sama,zdokonalení,odevzdání se,podrobení se.... a v neposlední řadě a hlavnímu motivu = cíli a tím
jsou vyjímečné, ojedinělé výkony, nedosažitelné každým z nás. K tomu vede sportovní trénink.Vaše obyčejné, pěkné lezeníčko vás také
naplňuje,protože po nějaké té době vylezete těžší stupeň, nebo si zkusíte i něco v zimě, hory a jiné formy nepřeberné nabídky lezeckého sportu, které jsou pro vás v určitém časoprostoru vaším maximem tedy výkonem jako hrom.Pouze zde nejde o tzv.sportovní výkon, protože nahodilost, neznalost tréninkových zákonitostí apod.vám cestu vyjímečnosti neumožní. Toto obyčejné opakování nevede k absolutní výkonnosti orgánové odezvy organizmu, z toho plyne i zkreslená informace výkonu. Zkreslené vědění o s.tréninku. Přesto trénujete, protože opaqkováním navyšujete své schopnosti.
Moc vás všechny zdravím, přejte a bude vám přáno,
lezte a trénujte a bude vám možná někdy dáno(nebo, že by známo?).U sportu je něco vyjímečného a pro mne alespoň vjemově úžasného, že jsou tací, kteří vynikají nad ostatní a my můžeme obdivovat, žasnout, snažit se, napodobovat,
vžívat se, učit se, pomáhat jim, sdílet a radovat se....A také fandit, přát, neubližovat, nerozbíjet atom, když nejsem jaderný fyzik...
Už ty vlky a jiné nechte, vždyť je to otřepané. Byť patří mezi šelmy, v českém lezení jsou větším přínosem než leckterá škodná.
milý hapo maličko s tebou nesouhlasím. jednoznačně mráza a jmenovaní trénuji velmi kvalitně. myslím že ale poměrně dobrou stavbu treninku která má cíl a dobré prvky má víc jak polovina pole které se účastní českého poháru a i jiní. pouze lozit rozhodně můžeme, ovšem můžeš tomu lezení věnovat stejný čas (jako při pouhém chození lozit) a povede to trošku i někam dále. nebo se vyhneš zraněním nebo něco dalšího. helča při stavbě tréninku určitě nenavrahuje jenom obtížnost jakou máš lézt při treninku. hlavně starší vědí jak je důležitý strečink, regenerace a trénink a správná kombinace všeho.
Hapo není milý, ale milá a její názory neposlouchejte. Ona je jen takové hloupé děvče z VUTčka, která všude byla dvakrát, všechny trénovala a všechno ví. Přitom každému jen leze na nervy...
Ještě, že lezení má občas nějakého komentátora vašeho typu. Aspoň je legrace. Pokud si ale troufáte o mně veřejně psát způsobem značně marným, tak nelze než vám pomoci můj osobní profil malinko doplnit.
Jsem člověk vysokoškolsky vzdělaný v oboru tělesná
výchova a sport. Výsledky sportovní osobní: 12 let
ve státní reprezentaci s úspěchy na státních mistrovstvích, mezinár. poli,př.MS,OH Mnichov...a další. Nebyla jsem v KSČ, tak jsem nejprve učila.
Pomáhala jsem ovlivňovat ve sportovním růstu fotbalová esa jako byl Ivo Knoflíček, Jan Stejskal apod. Když už do profilu v zaměstnání nemuselo být patřičné členství, tak jsem se stala trenérem z povolání. Za čtyři roky jsem vychovala ze svěřených 12 dětí 7 reprezentantů republiky. Co by zodpovědný státní trenér juniorské plavecké Družby, společně s mnou vybraným týmem trenérů
a plavců ČR, dovezli jsme 15 zlatých medailí a jeden bronz. Ty zlaté byly kluků mého týmu a ten
bronz patřil vám jistě známé Iloně Hlaváčkové, která tímto 2 letým tréninkovým počínáním odstartovala svoji sport. kariéru. Přestupem na VUT se z profi trenéra stal učitel VŠ, který měl
od vedení tehdejší katedry velmi náročný úkol, rozjíždět sporty, které pro školní TV byly zatím
nadstandartní. Am. fotbal, triatlon, divokou vodu
apod. Mimo to jsem v posilovně VUT rozjížděla formy kruhových tréninků, které v určitých dobách
byly mezi posilovači dost tabu a boj. Tehdejší uznání kolegy znalého oboru, PaeDr. Koloucha ,udělalo své kouzlo a kruháče frčí dodnes.
V oblasti fitnes jsem vychovala ze studentky architektury 2.vícemis po Olze Šípkové.
S týmem aer. skladem mnou vedených jsme vystupovali na různých sport. akcích typu MS,ME... Lezecké začátky pro studenty na VUT byly
skromné. Vznik Verticalu na 3 lidech, tréninky a výuka u vojáků a na Rosničce. Občas nějaký ten úspěch se studenty na AM . Hledání možností, přátelství s lidmi mně milími a mnou uznávanými,
vyustilo mým podáním projektu na halu BC VUT.
Oddíl funguje 12 let, hala má 10 let. Propotilo se v ní na trénincích spousta lezců, kteří patří
do naší špičky a neustále trénují a rostou.
Trendy sportovního tréninku, který je mojí doménou,vášní a miláčkem jsem svými konzultacemi darovala a daruji mnoha lidem. Byť studenti,kteří se u nás neohřejí na fakultách více než 5 let, i ti měli možnost moji kuchyni, patent by HAPO okusit. Mnoho hodin volného času jsem trávila konzultacemi s lidmi,kteří si mě vybrali a oslovili mě, mi žádný nýmand nevezme. Možná až nebudu v praxi, něco z mých materiálů pustím do světa. Ale co víc si mohu přát než, že mé myšlenky letí do světa z míst těch lezecky nejpovolanějších s uznáním a důvěrou.
Nepotřebují žádný dík, ale rozhodně se zlobím, když kde jaký hňup a vrtal si otírá své ubohé ego
o mě a mé chráněnce. V podstatě jen si poslužte,
ale vždy si uvědomte vlasní malost.
Normálním se omlouvam za dlouhý nertandart na lezci, redakci za možnost zveřejnění děkuji.
Stále máte můj obdiv, že trpíte v tak super informačním plátku blijce.
Ja jsem vzdelan v oboru praktickeho generelniho skolstvi (drive tez zvlastniho skolstvi) a fenomenologickou diskurzivne hermeneutickou analyzou jsem dospel k syntetickemu apriornimu soudu, ze Vam, draha, smrdi nohy.
tak to je mazec. opravdu nahlas jsem se smál když jsem četl příspěvek od Hapo. asi se hodně ráda poslouchá.
a když už hapo píše že jsme ji nepochopili tak mě spíš příjde že nepochopila příspěvek od jenda, který spíše naznačuje že nemáš Hapo přehled o českém lezeckém tréninkovém pozadí.
To si piš, že se ráda poslouchá. A taky ráda poučuje, i když většina lidí na její hloupé poznámky nejsou zvědavá. Tady se opět hezky ztrapnila, taky jsem se hlasitě smál :-)
nejvetsi blijec si ty hapo! honis tady ego nejakyma vykonama,ktere jsou z velke casti smyslene(at nezeru,neco je mozna pravda).stejne ti tohle zerou jen ti co te neznaji,po prvnich dvou mesicich(sikovnejsi to zvladli za mene nez hodinu) si udelaji stejny nazor,jaky ma na tebe cela brnenska lezecka komunita
Největší blijec jseš TY! Kdo jiný by měl potřebu na lezci anonymně urážet lidi. Řekni ji to na hale osobně, to by bylo lepší. Ať už je Hani jaká je, se spousty chyb ale i předností, má dobré srdce a já ji mám ráda.
proboha HAPO,copak si nevidis do huby? Ty tvoje zvasty o treninku co vykladas novackum sou uplne nesmysly! A k tvemu vysokoskolskemu vzdelani bych radeji pomlcel, kdo te zna vi jak to doopravdy je;)
A jeste si neodpustim jeden komentar. Sice nejsem na lezeni expert jako HAPO, ale staci mi, abych umel anglicky, abych vedel, ze slovo Bouldering nepochazi z nemciny. A neni to Boul-Der-Ring: Boul = sutr, Der Ring = kruh ==> bouldering = lezeni po sutrech dokolecka. Takovou definici podava Hapo vsem studentum, co ji projdou rukama...a takovych zajimavych veci se od ni dovi clovek docela dost.
A co tak se podepsat pod vlastní názor?! Velice mi vadí, když urážíte a osočujete lidi a nemáte dost odvahy se podepsat! Chtěl bych vidět, jestli máte koule na to, říct tohle dotyčné osobě do očí. Nemáte ani odvahu podepsat se pod vlastní názor.
Moc pěkný článek, více takových zajímavých. A fotek více :)