Psát o skalkách na Sass di Stria v zimě je zdánlivě padlé na hlavu, obzvláště když je to výhradně letní oblast, navíc v nadmořské výšce 2000 metrů. Vlastníte-li ovšem malou mozkovnu opeřence, což je případ nás Papoušů, musíte svoje zážitky z tohoto úžasného klifu v Dolomitech hodit na \"papír\", než se vám vykouří z hlavy.
Vlastně jsme sem letos v srpnu zabloudili omylem. Byli jsme první den v oblasti sedla Falzarego a rozlézali jsme se na Jižní hraně Sass di Stria (něm. Hexenstein). Lehoučký výstup za III jsme ukončili zlehka po o. Na povalování bylo odpoledne moc mladé, na další vícedélkový výstup postarší.
Co teď? Zlinkovat se v polovině dne obsahem kufru Švestky, která nás sem dovezla? Problém se vyřešil sám. Vrátili jsme se pod Hexenstein a skály na úpatí, které dopoledne zely prázdnotou a které jsme minuli bez povšimnutí, byly obsypané lezčíky.
Nastalo to, čemu s Tryskáčem říkáme konzumace. Hezky pěkně zleva doprava, jednu cestu po druhé, ani nepřezouvat boty. Vychrupli jsme deset rout, každá měla tak kolem dvaceti metrů. I můj švagr Jogurt, který se lezení věnuje v průměru deset dnů v roce, když mu zbyde čas mezi karatem, hokejem, squashem, horským kolem a posilovnou, a do tahání se mu tudíž moc nechce, tady běhal jako rys na prvním konci lana.
Jak by také ne - nýty po dvou metrech, ukloněná skála, kapsy jak vrata. Nejtěžší cesta za 6a - 3 kusy, dále pak 14 pětek a 10 čtyřek francouzské stupnice. Nádhera. Kdybych byl fotr, co má děti, vzal bych svoje ratolesti sem, aby přičichly ke skále. Je to také blízko k autu a nelezoucí haranti tu můžou pobíhat bez velkého rizika, že by někam zbuchli. Že sem ale fotr bez dětí, starý tlustý Papouš, kochal jsem se jen s trojicí svých dospělých soudruhů, z nichž jsem zapomněl jmenovat lihového přízraka Supa.
Jeho duch se pak projevil v ležení na parkovišti v sedle Valparola, kde se vpodvečer sbratřovaly zrzky z Čech s vlašským stolním rudochem.
Info: skalky jsou na východním úbočí výrazného zubu Sass di Stria (Hexenstein) nad sedlem Falzarego cca 16 km Z od Cortiny d´Ampezzo. Přístup: u silnice z Falzarega na Passo Valparola je po necelém kilometru parkoviště u obřího šutru. Z něj vede stezka přímo ke skalám. Cest je kolem tří desítek, stačí deset pres a pade lano. Topo, mapka a detaily na http://www.planetmountain.com/English/Rock/dolomites/fanes/SassStria/SassStria.html
Související článek: Piccolo Lagazuoi od Petra Jandíka z letošního srpna zde na Lezci
Tys hotový náš novodobý Jungmann, co neustává v boji o použití jazyka Českého v plné jeho bohatosti a kráse. I nezalekneš se ni všelikých novotvarů ve svých statích hojných na humor i poučení…
ČUS Filipus...jako vždy excelentní.....nad ŠAULO-Supem jsem se opravdu hutně rozesmál až mě rozbolely unavené břišní svaly.
Kolem Cortiny je několik opravdu masitejch a dobře odjištěnejch sportovních oblastí. Ač to zní divně tak největší je asi Cinque Torry kde je asi 90 cest od 4 až po 8+, některé jsou i vícedélkové či dokonce vrcholové ( pravda je, že ty zase až tak moc odjištěný nejsou) . Dále bych zmínil skály v oblastech Crepe de Ocera Bassi a Sasso Dlacia, kde se nachází více než 100 sportovních cest a to vše v okruhu do 15 KM od Cortiny. Dovolil jsem si vypracovat ( ukráct informace z papírových, elektronických, HTML, pohledů a dalších médií ) průvodčíka, který je nejen lezecký, ale i ferratový a zahrnuje všechny oblasti. V lednu bude na webu www.volny.cz/hospul ( má přes 80 MB ). Pravda je, že tato oblast opravdu v horách, není Českými sportovními lezci téměř navštěvovaná. Všichni jezdí do Arca...a Finále....kde je jisté počasí a teké jistě husto.´...atd
Docela dobře si vzpomínám, jak jsme předloni s Anitou meditovali, komuže stojí za to dojet do Dolomit kvůlivá tomu, aby tady kvakařil a skalkařil (dva v jednom). Nakonec jsme usoudili, že se to týká asi pouze místních, kteří potřebují vycvičit dětičky. Tak vida, i Papoušovi z dalekých krajů stojí za to dojet si k Falzaregu kvůli něčomu docela srovnatelnému třeba se Srbskem! Ale samosebou proti gustu ...
Oni tam určitě nejeli jen kvůlivá tomu, ale možná, že když už tam člověk je, neškodí se tam taky stavit. Já jsem strávil na Falzaregu a okolí skoro dva týdny, ale na těchhle skalkách jsem ještě nebyl.
Jo Papouši, pokusím se recipročně provést příbuzenský odkaz i do článku o Lagazuoi. Mimochodem, viděl jsem Via M. Speciale lézt i tak, že borci lezli jen první dvě délky a pak zase slanili. To je asi jako vyďoubat z vánočky hrozinky a zbytek hodit do popelnice.
No, myslím že se Srbskem je to oblast naprosto nesrovnatelná. A to co do množství cest, kvality jištění ( rezavé skoby a kroužky na Srbsku ), a i délky cest, kde nejdelší jsou i několik set metrů dlouhé ( a to nepíšu jenom o Toffanách atd. ). Tuto oblast mám fakt rád a to i kvuli prostředí (Ferraty, Tunely,zasněžené hory ) možnosti raftování, ježdění na kole atd...atd..
Na stranu druhou mraky lezců jezdí do Arca, který je stejně daleko, nebo do Finále, který je ještě o 400 km dál popřípadě Paklanice atd. atd. .
Promiň Radime, ale matláš tady několik vzájemně nesouvisejících věcí dohromady. Cesty dlouhé několik set metrů nejsou v popisované skalkařské oblastičce na úpatí Hexensteinu, nýbrž na kopcích okolo. Jsou to ovšem cesty horské a vynýtované jsou jen některé (málokteré) z nich.
Omlouvat se nemusíš...navazoval jsem na svůj předchozí příspěveček....kde je přesně specifikováno o čem píšu...tak bych řek, že je tvá poznámka zbytečná. Zitra je štědrý den...tak přeji všem vše good a Papoušovi vydařenou Marmoladu... .
Milý Papouši, musím se zastat Karkula Supa, jehož v článku proklamuješ jako lihový přízrak, jelikož jsem viděl i jiného opeřence konzumující litry vina da tralala roso do pozdního rána.
BH
J.T.
ze Kriva je notor.Co si pamatuju ja Tak zblajzne flasku rumu na posezeni u rozneni prasete a ani se nerozdeli ........Hele, a to jak krouti bazantum krkem a vrazdi bazantnici na Brncale to snad ani nebudu pripominat.Tak se tu moc neholedbej panacku, kazdej to vo tobe vi!!!Tak nazdar a hezke, novej rok