Lezec - Zpravodaj

Libor tím završil takzvanou Korunu Karákóramu, tedy zlezení všech karákóramských osmitisícovek K2, Gasherbrum I, Gasherbrum II a Broad Peak.

Nyní jsou oba horolezci již v základním táboře a odpočívají před náročným 110 km dlouhým trekem zpět do vesnice Askole, na který na začátku expedice potřebovali 5 dnů.
Poté, co se Libor s Markem aklimatizovali výstupem do C2, odpočinkem v BC a následně výstupem do C3 už oba čekal jen další dvoudenní odpočinek před útokem na vrchol. Předpověď počasí na následující dny byla dobrá a tak nebylo kam chvátat, jak psal Libor ve zprávě ze satelitního telefonu 22.7.: "Dnes šli všichni na útok. Jsme s Markem v Base Campu úplně sami. Zítra jdeme na Poštu :-), pošlem fotky :-)"
Následující den ovšem kluci dostali aktualizovanou předpověď, která hlásala zvrat počasí dříve, než předpokládali: "Tak všechno jinak. Podle nejnovější předpovědí má být od 27.7. zhoršené počasí. Takže nechcem, aby nám ujel vlak a ráno startujeme do C2... Tedy startujeme na náš pokus o vršek. Nemáme na výběr."
O výborné fyzické připravenosti hovoří fakt, že se klukům podařilo z BC za den (rovněž oproti plánu) podařilo vystoupat až do C3, odkud hned týž den o půlnoci společně s Poláky vyrazili na vrchol, na kterém stanuli ve 13:30 pákistánského času.

Ještě je vhodné zmínit, o který vrchol vlastně šlo, protože řada horolezců končí na předvrcholu, tzv. Summit, nikoli na hlavním vrcholu Rocky Summit (8047 m). „Kdybych nezažil, jaký je v těchto dvou slovech nebo místech rozdíl, asi bych se nad tím nepozastavoval,” píše Libor v poslední zprávě z expedice.

“Nejprve začnete uvažovat o tom slavném rocky summitu, jenže to co spatříte jako první je jakási skalnatá a vysoká hrana, o které se domníváte, že je to ten váš Rocky. Jenže to je ten omyl. S vypětím všech sil na něj asi po hodině vylezete a zjistíte, že za ním je další a ještě větší skalní hrana. Začnete pochybovat o svých zbytcích sil a přemýšlíte nad tím, kolik takových překvapení asi ještě bude,“ líčil Libor, kterému se nakonec i s Markem podařilo dosáhnout hlavního vrcholu.

Jak už bylo řečeno, oba horolezci jsou již v základním táboře a lížou si rány z výstupu před trekem zpět do Askole: “Můj spodní ret připomíná kubánského trumpetistu, co může hrát na dvě trubky současně. Snažím se to mazat jelením voskem, ale nemůžu se toho ani dotknout,” dodává Libor. Ve Skardu, odkud kluky čeká už jen letecký přesun domů, by měli být 1. srpna.