První mistrovství republiky v lezení ledu s názvem Icebreaker proběhlo díky hlavním sponzorům Lanex a Directalpine dne 5.2.2005 v Albrechticích v Jizerských horách.

Ve startovní listině bylo více než 30 závodníků a závodnic nejen z Česka ale i Slovenska a Polska. Speciálně pro závody byla postavena 12 metrová věž ne které se střídaly ledové pasáže s drytoolingovými po umělých chytech.

Teď mi dovolte malou vsuvku pro krátké seznámení s pravidly. Závodníci se směli pohybovat pouze v plochách vymezených červenou linkou. Závodníkům byl na vylezení kvalifikační cesty stanoven časový limit 8 minut. Na stěnu byly nastříkány kromě červených čar také modré, které znamenaly zónu neboli výšku kam se závodník dostal.

Profil věže neumožňoval postavit závodní tratě tak, aby diváci přehledně viděli celou cestu a museli proto přebíhat z místa na místo, což však v té zimě bylo pouze k jejich dobru.

Samotný závod začal kvalifikací mužů. Kvalifikační cesta vedla na levém zadním sloupu ke třetí expresce, pak bylo zpestření překrokem na pravý sloup, po něm do stropu a jím na konec. Kvalifikační cesta se lezla stylem Flash a předlézal jí její autor Šatavis. Při prvním pokusu se sice zapomněl navázat, ale přišel na to naštěstí už u první expresky. Druhým pokusem už ukázal jak na to. Ve stropě si musel odpočinout, protože po třech dnech stavění mužských tratí mu už nezbyly síly na RP předlezení.



První kdo dokázal, že se dá dolézt až do stropu, byl Jirka Rajský. Bohužel jeho výkon těsně nestačil na odpolední finále a skončil jedenáctý.

Jako první dal top Dušan Janák a hned po něm i Standa Hovanec. Perfektní exhibici předvedl Dodo Kopold, který ukázal jak se dá i ve stropě perfektně odpočívat. Nejlepší z Poláků Andrej Sokorowski se dostal až za polovinu stropu, ale protože v šesté zóně přešlápl, měl nakonec smůlu a do finále nepostupoval. Za zmínku také stojí výkon Pawla Sikorského, který lezl tak dlouho až mu vypršel časový limit 8 minut. Do finále postupovalo deset závodníků, což byli všichni kdo dolezli nejméně do poloviny stropu. TOP v kvalifikaci dalo šest závodníků a tak o pořadí na startu ve finále rozhodoval dosažený čas.

Po kvalifikaci následovala dvouhodinová přestávka, kdy se diváci a závodníci mohli podívat na dojezd štafetového závodu FREE CUP (běh, běh na lyžích, snowboard), který byl součástí nabitého sportovního dne.

Po vyhlášení výsledků Free Cupu začal závod žen. Na startu se sešly pouze tři. Dát Top se ukázalo nad jejich síly. Nejvýše dolezla Milada Činčerová, která se dostala do poloviny cesty a stala se 1. mistryní ČR. Druhé místo vybojovala Monika Podbraná, která dolezla do 2. zóny stejně jako třetí v pořadí Jaroslava Melounová, ale byla rychlejší. Nutno ovšem dodat, že na startu chyběla v současnosti naše nejlepší ledolezkyně Jitka KGB a kvůli bolestem v lokti se  účastnice SP Věra Holmanová zúčastnila pouze jako rozhodčí.



Po skončení závodů žen začalo, již za umělého osvětlení, finále mužů. Cesta se lezla stylem OS a vedla pravým sloupem, stropem do středu stěny a závěrečnou stěnou s umělými chyty na vrchol. Jako první nastoupil 10. z kvalifikace Jirka Slabý. Ten se dostal na konec sloupu, kde spadl při překroku do stropu. Dál se dostal Ota Srovnal, který vypadl na začátku stropu (zóna 11)  a ukázal, že klíčovým místem finálové cesty bude strop.

První z šestice závodníků, kteří dali v kvalifikaci Top byl Kvak (Standa Hovanec). Tomu se podařilo posunout laťku o kousíček dál a ujal se vedení. Další na řadě, Maťo Grajciar lezl klidně a elegantně překonal všechny předchůdce a dostal se až do posledního chytu ve stropě. Ten se s ním bohužel ulomil a následoval pád. Dostal však možnost opravného pokusu na konci startovního pole.

Naprosto brilantní výkon předvedl Jan Doudlebský. Lezl klidně, opatrně a jak se později ukázalo i pomalu. Ve stropové části odpočíval tak dlouho, až mu vypršel desetiminutový časový limit (zóna 14+). Protože nevypadal na to, že by mu došly síly a diváci ho hlasitým povzbuzováním vyhecovali, pokračoval dál. Ukázalo se, že to byl nejlepší výkon celého dne. S přehledem překonal záclonu na konci stropu, zvedl nohy nad převis a nedal se rozhodit ani závěrečnou stěnou a dal TOP. Zaslouženě sklidil bouřlivý aplaus diváků. Bohužel pravidla jsou neúprosná a tak obsadil celkově pouze 2. místo. Po Honzovi přišel na řadu Gabo Čmárik, ale Honzův výkon se mu nepodařilo překonat a skončil celkově pátý. Dušan Janák lezl o poznání rychleji než Honza. Dostal se do posledního chytu ve stropě, přesáhnul nad strop do kolmé stěny, ale nepodařilo se mu vyhodit nohy nad převis a spadnul těsně pod závěrečnou stěnou. Tímto výkonem se stal 1. mistrem republiky.



Všichni diváci s napětím očekávali výkony Slováků  Doda Kopolda a opakovaný pokus Maťa Grajciara. Jako první nastoupil Dodo. Lezl plynule a rychle, ale skončil v posledním chytu ve stropě, kde mu vyjely zbraně z chytu, zóna 14 a celkově 3. místo. Jako poslední nastoupil na opakovaný pokus Maťo, ale dostal se pouze do stejného místa jako při prvním pokusu a díky delšímu času nakonec skončil na 4. místě.

Po vyhlášení výsledků se pokračovalo lezením na rychlost. Lezlo se s horním jištěním a cílem bylo zazvonit na zvoneček na vrcholu stěny v co nejkratším čase. Skloněný sloup ve spodní části vypadal hodně jednoduše, ale zdání klamalo. Zatímco diváci byli při -17°C zmrzlí jako poručík Beran při dobývání severního pólu, závodníci, patřičně rozehřátí, předvedli neopakovatelné výkony. První závodník Víťa Novák nasadil laťku hodně vysoko. Nastoupil pouze v trenkách a diváci nevěřili svým očím. Víťa razantním zazvoněním sestřelil zvoneček na zem za 29 a půl sekundy. Ostatní závodníci už museli zvonit pouze na karabinu.  Dalšího závodníka diváci vyhecovali na svlečení do půli těla. Ten dokonce ledový sloup obejmul oběma rukama. Naštěstí nepřimrznul a tak se i on dostal až nahoru. Nejlepší techniku zvolil Maťo, který se s časem  přes 12 s. stal vítězem a vynahradil si tak částečně smůlu z finále. Druhý skončil Jirka Pelikán a třetí Ota Srovnal.

Závěrečný koncert skupiny Blues no more v nedaleké sokolovně byla taková pěkná tečka za tím naším večerem.

Ještě na závěr musím poděkovat sponzorům bez jejichž přispění by se závody nemohly konat.

Hlavními sponzory akce byly firmy Lanex a Directalpine. Dalšími pak: Petzl, Alpinepro, Mammut, Salewa, Moira, Hannah, Triop, Raveltik, Makak, Kamikaze a Ornela. Samozřejmě nesmím zapomenout na ČHS pod jehož patronací závody vznikly.

Výsledky



Fotky jsou od Aleše Majera.