Den první: Po nočním popíjení vína jsme se za strašnýho vedra vydali do skal. Jelikož jsme ale nevěděli kde se nacházíme, tak jsme jen tak od pohledu vybrali nějakou cestu, pokud možno lehkou a krátkou, jen abychom zjistili co to je za věž a nějak se zorientovali. Vybraná cesta nakonec byla i docela hezká. Dvě smyčky pod kruhem, to aby to z patnácti metrů nebylo na zem, těžší krok u kruhu s jedním odsedem a nakonec morálový odlez rajbasem na vrchol. Cesta se ukázala jako VIIa se stavěním a bez uvedení RP přelezu. Další padla na řadu cesta hned vedle. Byla sice od Cikána ( Stan. Lukavský ), ale co má bejt, vždyť je jen za VIIb. Následný seskok do písku se ukázal jako to nejlepší řešení. Následoval nádhernej rajbas od Mocka za VIIIa se třema kruhama. Ten se zadařil OS, ale spolulezec již moje nadšení moc nesdílel. Šli jsme dál a hledali a hledali a bloudili. Nic dalšího jsme už ten den nevylezli, jen dvě VIIb k prvnímu kruhu a zase dolu.

Den druhý: Po noci plné snů o Cikánovo spárách jsme šli raději na Křižák. ( Oblast srabů ) Po krátkém bloudění jsme došli k Lamprdovi ( Křížový král ) a vybrali si na něj cestu, kterou byl poprvé zdolán. Bylo to za VIIb, ale ve vrcholovce VIIc. První ze dvou kruhů na třiceti metrech byl natlučenej 20cm nad místem kde byl původně navrtávák, a tak se nakonec díky mojí neschopnosti ho cvaknout ukázal jako dobrý madlo, ale jinak to byla hezká cesta. Další cestu jsem si vybral VIIIc na Trosečníka. Bylo to v průvodci s hvězdičkou a mělo to šest kruhů, tak pravděpodobně super lezení. Začínalo to strašně rozlámaným převisem, kde se museli dávat smyčky, protože první kruh byl dost vysoko, pokračovalo to bouldrem za VIIIb tři metry nad kruhem ( napotřetí ) a končilo to asi osmi metrovým rajbasem jakej jsem ještě nikdy neviděl. Každej krok spočíval v tom, že jsem se postavil a čuměl jako vůl. Nikde nic na ruce a ani na nohy, Skoro i dejchat jsem se bál. Neustále se drolící zrnka písku, potící se tělo a vzrůstající vzdálenost od kruhu dokážou divy. To co mě posouvalo stále výš bylo pouze vědomí, že to už někdo vylezl, protože jinak to bylo snad nelezitelný. Druholezec to ovšem nedokázal ani s hornim, a tak nakonec těch osm nebo kolik metrů šplhal po laně. Následovalo už jen menší nedorozumění a odchod ze skal.

Den třetí: Procházka skalami, hospoda a jídlo. Nic víc.

Den čtvrtý: Šli jsme zase na Křižák. Prej už jinam ani nepudem. Na rozlezení VIIIb na OS, ale na slunci. Bylo to zase hustý. Další VIIIb už bylo ve stínu, ale zase bylo od Cikána. Cesta to byla pěkná a až na to, že jsem nad druhym kruhem ulomil bočák a málem si s nim cestou dolu rozbil hubu, tak i v pohodě. Ve vrcholovce, ale byla cesta psaná jen za VIIb. Potom jsme lezli asi tři nebo čtyři VIIb, který se nám fakt líbily. Na závěr ještě jedno VIIIb ( ve vrcholovce jako IX, zapytleno v 1.k) na Rokoko s hvězdičkou, kde se při docela dlouhym nátahu do cvakacího chytu druhýho kruhu dalo snadno spadnout na zem. Potom ještě nádhernej komín tamtéž. Odchod na pivo.

Den pátý: Šli jsme zase na Křižák. Jedno s vypětím všech sil zapytlený VIIIb na Vyhlídkovou placku pod prvním kruhem, ke kterýmu se lezlo nepřehledně kudy převislou osolenou stěnou asi deset metrů. Potom rajbas od Mocka za VIIIa se třema kruhama a nakonec VIIa s hvězdičkou, který začínalo pětimetrovou pevnou a super žábovou spárou. Druholezec opět moje nadšení nesdílel a totálním rozedřením rukou a svojí náladou dal jednoznačně najevo, že tady už nikdy nepolezem. Odjezd do Labáku.

Poznatky a dojmy: Spáry v Ádru nemaj kruhy a to bez ohledu na to jak jsou těžký, široký či dlouhý. Skoro všechny jsou od Cikána o kterém je známo, že zajistí smyčkou i nemožný.( jeho spára je pojem). Pokud ve spáře nejde založit ani Cikánovi, tak má cesta v průvodci vykřičník( není jich málo ), ale kruh tam stejně nenajdete. Smutný je, že v Ádru jsou skoro samý spáry a komíny. Pokud vede cesta stěnou, tak je buď se stavenim, nebo moc těžká. Hezkých cest je poskrovnu. Klasifikace je tu chaotická a nedá se na to spoléhat. Cesta , která má v průvodci hvězdičku nemusí být vůbec hezká. Hvězdička znamená podle Cikána ( autor průvodce ), že polezete v celkem pevné skále a pokud umíte smyčkovat tak jako on, tak vám smrt nehrozí. Smyčky ale nemusej bejt dobrý a lezení pod druhym kruhem s pocitem jisté zemovky tě zakládat naučit nemusí. Lezení tady není a nikdy nebude o číslech. Večerní návštěva restaurace je slastnou nutností. Vždy je co zapíjet a navíc to tu chutná daleko víc.

PS: Lezli jsme všechno bez maglajzu i když VŠECHNO bylo omatlaný a potkat člověka bez, byl téměř zázrak. Ptí.