Jak se asi vyrábí materiál, který potřebujete na lezení, lano, karabiny, boty, sedák vklíněnce a různá jistítka? Dovedete si představit, že si některou z výše jmenovaných věcí vyrobíte takzvaně "na koleně"?
Možná je to už pro některé ze současných lezců nepochopitelné, že téměř žádná z těchto věcí se nedala nikde koupit a tak jsme byli odkázáni, si většinu věcí sami vyrobit *.
*(snad jen kromě lan, která si skutečně ani hodně šikovní lezci vyrobit neuměli :-))
Co jsme si vyráběli?
Tak nejdříve bylo třeba si lezecké věci do do skal donést. K tomu mohl sloužit ten plátěný zelený tlumok, ale to by si vás mohli splést s pytlákem, v lepším případě s myslivcem.
Nezbývalo, než si vyrobit opravdický horolezecký batoh. A s popruhama !
Tento batoh nevypadá jako nic zvláštního, vždyť je skoro podobný současným modelům. Pravda je taková, že byl ušitý doma a po republice se těchto předchůdců současných batohů, pohybovalo velké množství. Na snímku je batoh Supova píseň z dílny JoMi.
Jo karabiny. Myslíte, že to na koleně nešlo? Asi jen 10 kusů jich vyrobil Zdeněk Vaník z leteckého duralu, když byl v Popradě na vojně. Do jejich výroby se pustil, když viděl v cizině první duralový. Do té doby byly u nás běžné východoněmecké ocelové Hasanajky. A s těma lézt, to něco vážilo. Běžný počet karabin i do stěn v Tatrách byl 10 ks.
Tyhle jeho duralový měly premiéru na diretissimě na Prostřední Hrot v Tatrách. A to byla dlouhá těžká hákovačka. Zdeněk říkal, že ověřoval jejich nosnost a trhla se při 10kN (1000kg). Vzhledem k tomu, že zámek nemá žádný ozub nebo jiný mechanismus, se dá říci, že je to nosnost karabiny s otevřeným zámkem. A pozor, 10kN s otevřeným zámkem dosahují opravdu špičkové kousky.
Udělat po domácku osmu? Jak triviální. Vezměte duralový plech, namalujte si na něj žádaný tvar, pak tenkým vrtákem odvrtejte tvar osmičky podél čar, pak již jen několik hodin broušení pilníkem a osma je na světě.
Jak je to s pevností? Ví bůh.
Poněkud sofistikovanější tvar osmičky, vyrobené z duralového plechu
Ti, kteří měli přístup do sléváren, se pak pokoušeli tvar osmičky odlít. Postup byl náročnější přibyla mu totiž třetí dimenze. Ale ani ta nebyla pro zlaté české ruce lezců takový problém.
A tak mohly vzniknout takovéto skvosty.
Mimozemšťana či figurku zaniklých kultur připomínala tato z duralu odlitá osmička
Celá sada podivných skob, tak zvaných jedniček, jsou stále k lezení stále používané v extrémních cestách, ale už sotva je někdo podomácku vyrábí pilníkem
Jednou jsme si udělali i malý vklíněnec - stopper.
Vyrobil ho vlastně Standa a pracoval na něm celou šichtu. A protože jsme znali firmu Camp vyrábějící pro šťastné západní lezce tyto stopery, vyrazil na něj raznicí slovo Camp. Bowdenové lanko bylo pak třeba splést a zamáčknout hliníkovou objímkou.
Někde se mi tento malý stopper ztratil, ale já ho najdu.
Označování podomácku vyrobených věcí by byla kapitola sama pro sebe. Stejně pěkně bylo třeba označit i kladiva, osmy, batohy, maglajz pytliky, spacáky a žebříčky atd.
Robo-domo horokladivo. Aby dobře tlouklo skoby, bylo třeba vyrazit do hlavice, pro horolezce našich zeměpisných šířek, magická slova Himaláje, Andy nebo aspoň Eiger. Kladivo legendy horolezení Lubora Zalabáka
Pokud se vám článek líbil a nebo ještě lépe, pokud jste také po zapátrání po okolí, nebo dokonce ve svých skříních spatřili nějaké kuriozity, klidně je vyfoťte a s krátkým popisem pošlete, na Lezce. Můžeme je příště ukázat v článku Materiál udělaný na koleně II. Již mám slíbeno několik skutečných skvostů pro další díl.
Chtěl bych poděkovat Johnovi a Luborovi, za obětavou pomoc při tvorbě tohoto článečku.
Jirko,díky za super čtení,zdá se že vaše rodná Plzeň byla vůbec hnízdištěm kutilů.já sám jsem až docela nedávno poslal na smetiště dějin batoh od Jindry Zachariáše,který jsem používal skoro čtvrt století.Jindru tímto zdravím a abych nezapoměl,myslím ,že by nebylo od věci zmínit se zde o jedinečném fenoménu,kterým byly bačkůrky.Mladým to dnes skoro nic neřekne,ale tyhle botky,se všemi jejich samo domo úpravami by určitě byly na samostatný retro článek.
Bačkory s dodělanýma tkaničkama a s chemoprénem vyztuženým předkem, to je velká klasika, asi by sem patřily i kopačky s uřezanýma špuntama.
No myslím, že s pomocí obětavých pamětníků bychom druhý díl mohli dát dohromady. Dík Emile za inspiraci.
Kopačky podlepený mechovkou jsem před pár dny viděl u nás na stěně.Chlapíček ani nebyl pamětník,nejspíš je podědil.Ale co mechovka-velká klasika byla tzv.šála z náklaďáků-guma mezi ráfkem a duší.Tření skoro jako 5.10.Jak jsme vždycky zběsile šlapali na brzdy,kdykoliv jsme ji v pangeju zmerčili.Jupííí!Kostkatý bačkory se snad dosud prodávají,ale s naprosto nevhodnou podešví.
Kopačky bez špuntů, mechovkou podlepené, mi stále slouží už asi 15 let na mé občasné horo-pokusy. Nač vyhazovat peníze za nějaké přiblblé lezečky, ne? Už jsem se v nich také plavil na raftu, když jsem zrovna neměl vhodnou vodáckou obuv, docela dobře snesly i to. Jinak doplnění k tématu - úplně první lano, co jsem na něm s kamarády lezl, sestávalo ze tří kusů: padákové šňůry (aspoň táta říkal, že je to ona, používal ji na přichycení sena na valníku), auto-lana a cca 5mm silné šňůry z nějakých kutilských potřeb. Nosnost mělo při jištění shora dostačující. Jen se nám jednou trochu rozvázalo, když jsem razantně dobral. Spolulezec Judy poněkud zesinal ....Takže i v téhle oblasti se nechalo na počátku osmdesátých let tvořit. Ale celkem rychle - byť ne jednoduše - jsme si sehnali skutečné lano z Boletic, takový ten "drát" asi na úrovni dnešní statiky.Pak už to byla pohoda :-)
Ještě jsem zapomněl na maminkou šitý spacák péřím z domácích hus plněný. Poněkud objemnější, nicméně po zimních bivacích v dekáči (další dekou nastaveném do podoby mumie)tepelně přímo zázračný. První model péřáku, kterému jsem láskyplně přezdíval "Smraďoch", jsem vyhodil po 15 letech věrné služby s krvácejícím srdcem neb už se z něj peří moc sypalo a zteřelá látka nešla zašít. Nicméně jsem další kousek uzmul ségře a spím v něm dosud. Jó, mládí už ví prd o slastech reálného socialismu. Teď už je to těžká nuda, když se dá za ty kapitálistický prachy všechno koupit :-)
spacák co mi šil táta používám k plné spokojenosti dodnes ... naposledy loni v arcu ..... myslím že některé výrobky lze dodnes s úspěchem dodnes tvořit doma. Většinou je problém v tom že je levnější a jednodušší s předvídatelným výsledkem kýžený produkt zakoupit ...
Nostalgicky jsem zavzpominal par pokladu mam nekde ve skrini taky a ty hodiny s pilnikem to byl zazitek vlastne jednu vec pouzivam dodnes zkracovadlo na odsedacku.
Samozřejmě také sedák ušitý z bezpečnostních pásů z auta.O ten jsem se s Bídou střídal podle toho kdo lezl první.Sezení v něm déle než pět min.znamenalo peklo.Pád fakt bolel.Vydechat se dalo pouze v lezecké pozici...vivat rok 1990.
Nedostatek lezeckeho materialu v minulosti mel za nasledek, ze se ve Vsetine (a nejenom tam) zacaly podomacku delat lezecke cepiny. Jejich historicky prehled az po soucasnost je na http://www.ho-vsetin.com/ptice.html Nejnovejsi plochy model se pouziva bez na jakekoliv lezeni presto, ze neznali se podivuji nad tim "Kam jdete s tim MERKUREM?" :-)
Zrovna dneska jsem byl ve sklepe a dival se na dva podomacku vyrobeny cepiny ktery delal muj deda,stary macky apod no a pak prisel domu a nasel tady ten clanek :),takze pokud budete delat dalsi pokracovani klidne poslu jejich foto at je naco vzpominat...
Dik za hezky cteni. Ty fotky..to je jako hrabat se v kletru pred 20 rokama. Ke klasice patri jeste napr ruske karabiny delane (buhvijak) z titanove kulatiny.. a ruske titanove srouby (coz teda je trochu jina kategorie, ty se octly primo na spici nejvyhledavanejsiho matrose do ledu v celym svete)..a pak ruzny ledovy zbrane ktery delali kamaradi v zelezarnach (mival jsem krasny ledovy kladivo se sklonem zobaku jeste o neco smelejsim nez dnesni extremy.. akorat matros byl trochu mekci..). Zebriky do hakovacek z rafku na kolo. No a rusky doma sity pohory jsou kapitola sama pro sebe. Lidova tvorivost nezna mezi kdyz to co potrebujes nejde koupit v krame.
Můj otecko se v 80-letech rozhodl zrušit při přechodech slovenských hor spaní na jedlových větvích a vyrobil si z polystyrenových desek o rozměrech cca 20/20 cm skládačku ve formátu 2x3 kostky. Zašil to do igelitu a karimatka byla na světě! Vešlo se to pěkně i do batohu a když byla kosa, tak to hřálo cemr. Jako bivakový pytel pak sloužila igelitová roura pro zahrádkáře za cca 15 kč 4 m délky - vešel se do ní člověk i s baťohem a při lijavci se postavila ihned igelitová chýše a bylo sucho :-)
S těma polystyrénovými karimatkami jsme ještě zaperlili v 98 na Mont Blancu, otec prohlásil, že nezná nic lepšího na ledovec /nikdy předtím ledovec neviděl/ a všem nám 3 členům výpravy vyrobil takovéto podložky. Pak si to nacpal to 100litrového batohu - měl to na zádech jako vagon. Všichni ho cestou nahoru obdivovali jaký je to bourák /už tehdy nebyl nejmladší/ a jakou má kondici. Samozřejmě nikomu neříkal, že mu celý batoh váží 3kg:-))) My s bráchou jsme se prohýbali pod spravedlivě rozděleným zbytkem matroše i jeho věcí a přesto jsme byli za nevděčný a sobecký děti, co nepomohou starýmu tatínkovi. Ale ve stanu na Guterce se spalo pár nocí jako v peřinách... Stopka
Výborný článek, skoro jsem zamačkával slzy. Nedávno jsem přebíral nějaké haraburdí a pár obdobných vzpomínkových kousků na mě vypadlo.
Škoda, že už je v propadlišti lezeckých dějin ztracen sedák, ručně šitý v sedlárně slatiňanského hřebčína. Na přezky dodal materiál kámoš, prý je to "zaručeně" tvrzený dural z leteckého průmyslu. Poklepal jsem na šedivou destičku, seznal, že to prostě musí vydržet a už, jak je v článku popsáno, vrtal dírku za dírku. Nezbytný pilník a na závěr přeleštění do vysokého lesku-dvoudílná přezka jako z katalogu! Materiál na sedák, odřezky požárnických hadic, jsem vyhrabal na skládce za nedalekou fabrikou, obarvil Duhou na žluto a červeno-jaká nádhera! A na Suškách hned o víkendu vyměnil za 4,slovy čtyři krátké smyce o půměru 5-9mm.Ale ty byly originál kapitalistické, ještě dnes jednu z nich mám na klíčích.
Na jištění a slaňování jsme někdy v r.80 používali místo "stichta" kroužek svařený z pětky drátu.A aby to bylo jó sichr, tenkou smyčkou jsem svázal k sobě rovnou dva a už se frčelo :)
Pěkný článek „o něčem“!! Hned jsem si vzpomněl na výrobu „masoháku“, pracně odvrtávaného a vybrušovaného z kusu nerezového plechu (visí ve výkladu lezeckého krámu v České Lípě). Podlepování lezeček po domácku, výroba kruhů v práci a podobné kousky jsou už opravdu historie......
Diky moc za vyborny clanek. Muj respekt a obdiv patri vsem, kteri s takovym materialem lezli prasky o kterych se mnohym z nas muze i dnes jen zdat... :-)
kdy nebe bylo modrejsi, meze teplejsi a holky lip videly ( dneska poradneho chlapa nevidi). Na takovem materialu jsme zacinali, zadny strach nic se nikomu nestalo. Ted mne mrzi ze jsem vyhodil "ziletky" ktere nam kamaradova segra udelala ve fabrice. Myslim ze mnoho soucasnych lezcu by lehce ztratilo barvu z tvare pri predstave ze do neceho takoveho se maji postavit. Zle jazyky tvrdily ze mnoha konzerva na silnejsi plech. Zebricky se delaly naprosto standartne a prakticky kazdy lezec mel vlastni vyrobek. Rucne kovane skoby mi delal kamarad kovar. A aby opravdu sly do te skaly tak je pekne zakalil! Jednu jsem upnul do sveraku a poradnym kladivem prastil po ocku. Ozvalo se peeeng, ocko bylo nekde v zahrade a ja uhanel s prorazenym oknem od dilny ke sklenari. Prekaleny material praska taaaak krasne. Vylezli jsme na nich mnohou cestu v Srbsku, byly perfektni, jen se do nich nesmelo padat. To povidani by bylo dlouhe ..... Malou poznamku nakonec, ta druha karabina neni doma delana ale zcela oficialni vyrobek firmy drukov nebo drulov nekdy z let 69 -70. Stala 55 kc a a mela tu skvelou vlastnost ze kdyz za ni clovek vzal blbe v hakovacce tak mu zustala pulka v ruce a druha ve skobe. Ale videl jsem tenisky - tusim ze autor byl Jura Zrust "pytlik" - ktere mely spicku propichnutou touhle karabinou a autor je pouzival v dlouhych skobovackach.
Jo jo,pravdu díš.co dnes mládeži říkají materiály utason,utensil,nefalšovaný bonekan,Vegasport karimámy asi 2kg těžké ele výborné záda do kletrů guma lepička z přechodových můstků mezi vagóny dural ve vyřazených vagónech to´t parádní topůrka k terošům.Kane mi vlhká slza v oku!!
Ja uz nejsem pametnik, ale tatovi historky jako "to testoval svuj novy model benzinaku, co se mel i sam tlakovat, v tom stanu, co si usil, a dopadlo to tak, ze stihnul ze stanu vyskocit." Ty jsou fakt dobre :) Nicmene presto, ze jsem dostal od taty batoh karimor, radsi chodim s batohem znacky DD Alpinsystem - je neprekonatelny, diky za nej.
vzpomínám jak táta vyprávěl, že jeho kamarád s manželkou si před odjezdem do himalájí šili spacáky a pak je testovali na balkoně a nebo u cesty na sněhu a ráno je pak zhrnul pluh (takže i test jak se choval v lavině:-) ). Ale je pravda, že ten péřáček co mi nechávali rodiče ušít tak jsem také testoval v zimě na balkóně. Neskutečná nostalgie, když si vemu že teď mi pro tyhle všechny věci zajít do odchodu. A po pravdě lízt navázán na tělo tak do toho bych asi nešel, ono mi stačí když mi sedák skřípne koule
Nadherny clanek, miluju tenhle typ cteni, vzpominky, fotky. Rozhodne ty casy nepamatuju, ale fakt se vzdycky trochu zastydim, kdyz vyfunim nejakou cestu kterou tihle borci zvladali s vyse ukazanym vybavenim pred X lety.
Kloubouk dolu, ale jsem na ty nase dedky i hrooozne pysnej.
U rodičů mám schovanou domo-robo osmu z elektronu(je dost oježděná). Ta karabina na třetí fotce není myslím domo-robo, ale jde o sériový kus, máme ji taky někde doma (otec vždycky tvrdil, že ji King dokázal ohnout rukou u nás o plot, ale nevím, jestli si nevymejšlí). Dál najdu skoro určitě východoněmecký lezečky z vepřovice, několik Haseneyek, doma šitej sedák a prsák, kladivo a skoby od kováře (tuším Schmidta, ale přesně to zjistím). Počítá se Juwel? O krabičku na sůl po Wehrmachtu jsem buhužel přišel v Alpách. Možná najdu i něco dalšího. Pokud bude zájem, kam mám fotky poslat?
Náááhodou, s kamarádem jsme si jedno krásné hororolezecké lano sami upletli :-) Mělo dokonce bezpečnostní součinitel 6 :-) Akorát počet normových pádů určitě nula ;-) Jinak mám několik cepínů, skoby a kruhy, bačkory, kopačky bez špuntů, maglajzpytlík, protahovátko na abalakovo hodiny... Tyjo to je krámů :-)Gl.
Parádní vzpomínky na šikovný český ruce. Jen ta druhá karabina je profesionální výrobek Kohinoru Bílovec. Říkali jsme ji „smrt za padesát“, v přepočtu na dnešek tak za 7 až 8 stovek. Kromě toho,že skoro nic neunesla se v ní nedalo chytit ani rukou bez rukavice. Jednu ještě mám. To nebezpečný, hrůzu budící slaňovací zařízení mám taky. Je to profesionální výrobek, koupil jsem ho kdesi v kapitalistický cizině.
Ano, Plzeň, to byla dílna. Klasické hexy a stopery (pájené stříbrnou pájkou v kuželových děrách) Made in Škoda stále používám. Vivat Mr. Zalabák! Ale tu odlévanou osmu, tu už mám jen na památku. Přece se jen vyznačovala vyjímečnou otěruschopností. Batoh Mrozek, větrovka a fukeráky sám, sedák Pim. A co ty plynové bomby z olejových filtů na žigulíka! Jen to lano se nedalo vyrobit, čekal jsem na něj tehdy rok a stálo mě 4000 tehdejších korun. Cesta do Berlína kvůli 4 karabinám. Teď je to nuda, stačí na to hodinka v horoobchodu :-)
Jirko úžasnej čůánek!!! Poved se Ti. Někdy, když se bavím s Rudlou Škardou o tom, jak se lezlo "dříve" je mi až líto, že jsem u toho nemohl být :-). Každopadně vy, co jste s tím začali jste pro mne borci (ne že by dneska nebyli, ale vy jste prostě byli první)
Tu druhou karabinu dobře znám.V roce 1980 jsem ji s údivem objevil prodávat v HRAČKÁŘSTVÍ v Malešicích,stála kolem padesáti korun. Báli jsme se s ní ale lízt- měli jsme lepší karabiny :-),ocelové z Lověny,stály osm korun za kus,horní část byla zúžená a tak šla blbě do macatějších kruhů.Pamětníci si tyhle karabiny určitě pamatují,do kruhu jsme dávali radši dvě..:-)
Tuhle z Bílovce jsme dali otestovat na strojírenskou fakultu a vydržela na trh závratných 210 kg!! Kdybych nebyl línej a naskenoval fotky z těch dob,byla by to docela sranda..
Jako vklinence se dali pouzit i provrtany matice. Slo to teda zalozit fakt malokde, ale jako vklinenec to aspon vypadalo. Jeden takovej umeleckej vyrobek jeste snad i vlastnim (v ramci znechuceni studentu pohledem na praci a motivaci k dalsimu studiu probihla za totace na gymplu jakasi povinna praxe, mladi horolezci se tak naucili v dilnach vyrabet skoby a vklinence)
Kluci, tak to je moc pěkná vzpomínka.
Sám jsem žádné takové zařízení nepoužíval, ale při výstupu na Matterhorn jsem viděl u kolegů z velkého Meziříčí speciál osmu, kde místo malého kroužku byla HMS karabina. Opravdu luxus - bohužel jsem si to nevyfotil.
Koukam na to stejne, jako na fotky hipiku v kvetovanych kosilych, Jaguara e (ktereho jsem ovsem na rozdil od kosil a takoveho vercajku nevlastnil). To byl tan cas, kdy jsem byl nesmrtelny a starecky moudry, holky mi rikaly "Ahoj" a vyzyvave se smaly (nikoliv "dobry den" se soucitny usmevem a nabidnutim mista k sezeni)... a jedine dostupne velehory byly Tatry.
Diky za vzpominku na doby, kdy jsem byval mladej a blbej, nikoliv starej a senilni.
Zamackavam slzu a jdu si udelat urologicky caj. :-)
Peknej clanek
Kdyz nepocitam moje zacatky lezeni kdy mi byli asi 4 roky a misto sedaku jsem mel nejaky smice co tata pospojoval tak jsem toto niky nezazil (jsem rocnik 85. Ale i tak mam tohoto vybaveni docela dost macky, cepin, backory, zebricek, kruhi, skoby, vklinence, sedaky a prsaky a soustu dalsiho vybaveni (vsechno po domacku delany). Nedavno jsem se o tom s tatou bavil a rikal mi o tom jak si usil spacak (perovej) s nekolika komorama a mohl v nem spat klidne v -30. Neba prsak kterej byl udelanej z konopnyho provazu a z knotu do petrolejovych lamp.
Kdyby jste chteli udelat galerii hand-made materialu muzu je nafotit a poslat jen napiste email (verim ze fotek a originalu by se naslo hodne a dokonce i veci co vypadaj uplne stejne, ale vyrabeli si je lezci na opacnych koncich cech :o)
Chlapi to je krása, to všechno bylo - lezení navázanej na lano, později prsák z lana, po pořádný tlamě si měl modřinovou podprsenku ještě měsíc, z klukama jsme se vždy hádali kdo bude navazovat baby co s náma vyrazily do veží, pak přišly sedáky z autopopruhů, bačkory důchodky, tzv. hawajka na pořádné dlouhé lebedění u kruhů a spousty a spousty dalšího matroše co jsme vyráběli. Do velkejch kopců bundy z Larisy v lepším případě Bonekan, šitý spacáky, karimatka z NDR tam se to prodávalo jako podložka pod vanu, bylo to neskladné ale udělalo to z batohu dobrej sud a mohl si spát i na ostřejších kamenech. Všechno to je doma a s nostalgií a slzou v oku bráno občas při posezeních do rukou. Se vzpomínkou na krásné časy tehdejší "svobody" a na kamarády kteří už nejsou ještě jednou dík.
Taky jsme mě měli v oddíle člověka, lterému jsme říkali tkalounkář, který si ušil prsák asi tak z tkaniček od bot a věřil tomu.Jelikož to byl projektant ta kdy jsme byli na Dachsteinu a spali na jaře před chatou na sněhu, měl vyrobenou z igelitu rouru do které se ansoukal se spacákem a doufal že to bude O.K.,protože předpokládál že má dva otvory otevřené. Ale ráno jsme se všichni smáli jelikož byl spocený a promočený jako" futro od chlívku", což jsme přepokládali.
Viděl jsem borce, co místo karabin používali visací zámek.
Ono to všechno vlastně fungovalo úplně stejně jako dnes. Jen se do toho nesmělo spadnout. Snad je z těch fotek pochopitelný vztah nás postarších, co nám při návštěvě krematoria říkají "nechcete už tady rovnou zůstat?", k pádům. Pokud někdo měl vůbec matroš, tak tušil, že je lépe ho nezatěžovat. :-) I když ty děsný špagáty přivázaný na kšandičky (někdo v pase) pochytaly neúrekom pádů úspěšně (jištěno přes rameno). Sice občas nějaký to žebro, krev, šlicy, zuby... Ale to jsou přeci jen maličkosti. :-)
Když jsi na článku spolupracoval s Johnem a Luborem, tak proč tam nemáš Johnový (a Mikyho) sedáky a Luborový triky? Myslím, že zrovna tenhle materiál byl po republice dost rozšířenej, protože vyžadoval kvalitu a ty kluci to měli zmáknutý. Sedák i triky mám dosud, foto mohu poskytnout. Vůbec si myslím, že článek by chtěl reedici, chybí fůra věcí - spacáky, larisky, v doskuzi je toho dost. Neskusíš nějakej čas makat na dokumentaci a pak to vydat ještě jednou? Možná by to stálo za to. Karel Babka, Plzeň
Taky jsem zavzpomínal. Skoby,lano,cepín jako malý krumpáč ap. Přeci ale bych se pochlubil skialpovým vázáním s aretací křídlovou matkou.
No byla z toho spirálová zlomenina.
Když mluvíte o Luborovi Zalabákovi. Ještě nedávno jsem používal jeho vařič( Var by se mohl učit). Šel přidělat na všechny typy bomb ,na které jsem narazil. Teď je z něj luxusní přepoušťák. Dobré věci byly z Letu Kunovice. Eloxovaná a rengenovaná osma, přesná kopie cepínu Stubai Bergführer, vč. nápisu( z toho byly i problémy).
Dodnes lezu s led. kladivem z Chemosvitu Svit, má i trubkové hroty( diky Gulo). Spacák od Drlíka( dnes fy. Slavo), větrovka od Karla Jakeše, rukavice od Džonyho Vlasáka . Skialpové vázání z Gersche vyráběl Rudy Knut v Tatrách, vývrtky a abalaky vyráběl Padouch v nějakém výzkumáku v Dobré u FM. Skoby a vklíněnce dělal kdekdo doma, včetně mě. Otázka jestli je lepší ocel 14 210, či jiná, bylo celkem normální téma.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Jak se asi vyrábí materiál, který potřebujete na lezení, lano, karabiny, boty, sedák vklíněnce a různá jistítka? Dovedete si představit, že si některou z výše jmenovaných věcí vyrobíte takzvaně "na koleně"? 
GPS a mapové aplikace