Stav: svobodná, zadaná
Sport: lezení
Hobby: žena v domácnosti
Sponzoři: Rock Pillars
Ocún
Van Gansewinkel
Klub: VHS Brno
Nejoblíbenější oblast: jednoznačně Buoux
Osobně nejváženější boulder: všechny, vzhledem k mé fobii z pádů
Osobně nejváženější OS: ?
Osobně nejváženější RP: Lahko noč Irena 8b v Ospu
Osobně nejváženější umístění: 3. místo na SP v boulderingu - Birmingham, UK 2001
3. místo ME Chamomix 2002
Přehled umístění na mezinárodních závodech.
Přehled umístění na domácích závodech.
Osp, Lahko noč Irena 8b, Foto: Radek Souček
1. Letošní závodní sezóna Ti skončila. V boulderingu na ME v Chamonix jsi skončila třetí, v Arcu na Rockamasteru šestá. Na domácím poli jsi o fous byla druhá na mistrovství republiky na obtížnost a v nedávném Boulder Contestu jsi se prošla ve všech bouldrech a jasně zvítězila. Z mého pohledu vydařený rok. Jak to vidíš Ty? Považuješ letošek za nejlepší ve své kariéře?
Jsem ráda, že jsem se na závodech udržela v první desítce. Tam člověk potřebuje k dobrýmu výsledků i štěstí, protože jsme na tom všechny dost podobně.A to jsem na pár závodech měla.
Letos jsem si udělala radost hlavně na skalách, konečně jsme zajeli do Fontáče a taky jsem vylezla celkem rychle svoje první 8b Lahko noč Irena v Ospu. Když jsem to zkusila poprvé, bylo mě jasný, že to ani nezkrokuju a najednou to pustilo. Doufám, že tak malý chyty už nebudu muset nikdy držet.
2. Jednoznačně preferuješ bouldrové závody. Co Tě k tomu vede? V čem je bouldrování zajímavější než lezení s lanem?
Závody mě jednak baví a je to i nutnost pro získání sponzorů neboli peněz. Dřív jsem lezla obtížnost, ale v 99 roce nás Rusové přemluvili na bouldry, že to je super, tak jsme tam s Radovanem Součkem jeli. Vůbec jsme nechápali pravidla, ale já jsem hned napoprvé skončila celkem dobře, bavilo nás to mnohem víc, a i lidi kolem bouldrů jsou příjemnější než závodníci - lanolezci.Tak jsme u toho už zůstali. Člověk si tam zaleze víc, po závodech mám pocit, že jsem do toho dala fakt všechno. To se mě na obtížnosti nelíbilo - spadnu a končím. Když srovnám zkušenosti z bouldrů a obtížnosti, tak na bouldry člověk potřebuje víc citu i víc přemýšlení, v obtížnosti se asi uplatní takoví ti buldoci, s tahem na top a to já nejsem.
3. Dáváš přednost závodění a umělým stěnám před lezením na skalách? Jak by jsi rozdělila čas, který strávíš na stěně a na skalách? Je to 50% na 50%?
Typla bych 80 na 20. Na skály vyjedem málo, buď mezi závodama, nebo jako odpočinek. Ani se nám většinou nechce lézt nic těžkýho, prostě se zmítáme jak nás to napadne. Hlavně v Buouxu se rádi učíme lézt 7a. Na závody je prostě nutnost lézt bouldry na stěně.
4. Jak často trénuješ?
Chodím si s Radkem zalézt tak 5x týdně přes zimu, v létě skoro vůbec, to prosedím v autě cestou na závody. Zbytek roku mě něco bolí, nebo odpočívám.
Osp, Lahko noč Irena 8b, Foto: Radek Souček
5. Slávek Vomáčko jednou řekl, že máš talent, umíš trénovat, jsi závodnice a lezeš s Mrázou a Sukem. Jak jde skloubit trénink s chlapama? Co Ti trénink s Mrázou a Sukem přináší a co naopak oni okoukávají od Tebe?
Slávek toho někdy nakecá! Lezu už pět let výhradně s Radkem, to je nejzákladnější věc mých úspěchů. Prostě mám s kým lézt. Mráza se k nám připojil někdy loni, ale on trénuje individuálně. A lezení s chlapem? Musela jsem si zvyknout, že jsem pořád ta slabší a horší .
6. Co Ty a životospráva? Omezuješ se v něčem? Jak je postaven Tvůj jídelníček? Co považuješ v životosprávě za nejdůležitější, abys mohla podávat super výkony?
Jsem všežravec. Před bouldrovýma závodama se musím pořádně nacpat a to mě baví. Jinak bych skončila po druhým bouldru.
7. Kam chodíš trénovat? Kde jsou u Vás nejlepší tréninkové podmínky?
Začínali jsme u Tufiho, teď máme super bouldrovku v Brně na VUT u vysokoškoláků. Tam nám vedení vychází vstříc s otevírací dobou a vůbec se vším. Jinak v Brně je stěn víc, ale já si po nezdařené operaci kotníku musím vybírat stěny s dobrým dopadem, a ten je právě jen u Tufiho a na VUT.
8. Co bys doporučila začínajícím lezcům? Jak by měli začít s tréninkem?
Odkazuji na chytřejší hlavy, já opravdu nevím
9. Pokud mám dobré informace, tak na mezinárodní závodní scéně se pohybuješ již od roku 1998. Vyvíjí se nějak tyto závody? Je možné vysledovat nějaký trend?
Největší zlom byl podle mě v 99, když vznikl samostatný svěťák v bouldrech. Tam se přesunula část závodníků z obtížnosti. Jinak dorostli mladí typu Mráza, takže v obtížnosti je teď asi mnohem větší konkurence. Ještě že tam už nezávodím!
ME Chamonix 2002, Foto: Vlasta Volák
10. Jak hodnotíš závody na domácí půdě? Je jich dost? Jakou mají úroveň ve srovnání se svěťáky?
Omezím se na bouldry - těch by mohlo být víc. A mohly by být víc bouldrovější, Boulder Contest ukázal dobrý směr budoucího vývoje. Je logický, že na svěťáku jsou bouldry mnohem mnohem mnohem težší. O to má pak člověk větší radost, když něco vyleze.
11. Na závodech uvádíš vždy několik sponzorů. Mezi tradiční patří Ocún a Rock Pillars. Uživí Tě sponzoři? Je obtížné získat dobrého sponzora?
Když sečtu peníze za výhry se sponzorskýma, tak vyžiju docela dobře. Lidí z Rock Pillaru a Ocúnu si moc považuju, jsou to taky jediní mí stálí sponzoři, kteří se mnou prošli všechno od mých začátků a ustáli jsme spolu i horší roky. Poslední dva roky mě podporuje společnost van Gansewinkel, materiálně NUTREND. Možná bych sehnala víc sponzorů, ale já jsem taková staromódní, potřebuju totiž mít se svým sponzorem - ve vší počestnosti - přátelský vztah. A ten najít je někdy problém.
12. Jak Ti pomáhá ČHS?
Proplácí nám startovný a částečně cestu na závody.Závody jsou naštěstí v létě, dá se spát venku, na hotel by nebylo. V porovnání s jinýma východníma svazama je to dost dobrý.
Všechno zprostředkovává Slávek Vomáčko - DÍK!
ME Chamonix 2002, Foto: Vlasta Volák
Text neprošel jazykovou úpravou
S Věrkou e-mailově rozmlouval
Vlasta Volák.