Náhoda, nebo Google tomu chtěly, že jsem zabrouzdal na
Best Summer Climbing Destinations in Europe na 27 Cragu. První v seznamu vidím Ceuse. Tam jsem už byl a představa toho, že má drahá polovička šlape každý den 500 m převýšení a já poslouchám o jejích představách letní dovolené, mě úplně nelákala. Scrolluju níže a narážím na Böhuslän ve Švédsku. Neznám, tak googlím. A hele ono je to poblíž Göteborgu, kam se létá z Prahy za tak málo, že by to mohlo být řešením. Styl lezení je tam hlavně po vlastním, ale najdou se zde i sportovky a bouldery. Jelikož s lezením po vlastním nemám problém, začal jsem shánět ještě jednu dvojku, aby nás ten sever nezrujnoval. V následujících odstavcích se dozvíte, jak to dopadlo. Kapitoly jsem rozdělil do následujících částí:
1. Pár faktů
2. Cestování
3. Lezení
4. Nocleh
5. Počasí
6. Naše parta
7. Epilog
Pár základních faktů o Švédsku
1 SEK = 2,51 Kč
Kdy se vydat? Jaro, podzim, (léto)
Doprava – autem / letadlem do Göteborgu
Jazyk – švédština
Materiál – žula
Lezení – sport, trad, bouldering
Lezení na Böhuslänu byl natočen film, volně dostupný na Youtube, pod názvem Crackoholic.
Mají zde svojí stupnici lezecké obtížnosti
Cestování
O dva týdny později, v partě čtyř lidí, máme zpáteční letenky na 7-18. 7. 2021 se čtyřmi 20kg batohy tam a třemi 20kg batohy zpátky, suma sumárum za 6213 kč. To je cca 1553 Kč na hlavu . Böhuslän je cca 100 km severně od Göteborgu a skály jsou tam rozházené jak v Juře, takže auto je nezbytností. Rozhodli jsme se pro spaní na divoko pod stanem na základě informace, že tam přece může člověk všude spát volně, pokud to je do nějaké vzdálenosti od lidských obydlí atd. (Později se ukazuje, že to sice pravda je, ale přesto to není vůbec šťastné řešení noclehu. K tomu se ještě dostanu.). Auta jsou ve Švédsku bohužel celkově drahá záležitost. Naštěstí mě moje čecháčkovské škudlilství a mezinárodní kontakty dovedli k informaci, že ve Švédsku funguje car sharing, prostě Airbnb, ale s auty. Konkrétně se to jmenuje GoMore. Stálo to hodně úsilí se přihlásit, jelikož pro registraci chtěli číslo kreditky, řidičák, občanku a fotku dopisu mě adresovaného, s adresou odpovídající trvalému bydlišti, ne starší, než 6 týdnů (což může být dost oříšek, když máte trvalou adresu psanou u rodičů, kde už nebydlíte). Nakonec se to ale povedlo, následně jsem obepsal pár lidí a našel Hannese, který byl ochotný nám auto půjčit a dokonce jej přivézt na letiště (a za 11 dní si ho zase odvézt). Zapůjčení Fordu Focus 2014 díky tomu vyšlo s pojištěním na 8823 Kč, namísto cca 15000 Kč, které chtěla půjčovna.
Při poučení auta jsme si nebyli jistí, jestli to Johannes neotočí na místě, až uvidí naší partičku, s obřími bágly, která mu bude dalších 11 dní okupovat auto. Vše nakonec proběhlo dobře, auto jsme skvěle užili, a následně vypucované, a řádně vyvětrané, vrátili.
Teď trošku k lezení
Böhuslan je království žulových stěn, s takovou kvalitou, krásou a možnostmi lezení, že jednomu kápne slza, když se pak zase vrátí na Roviště. Leze se tady hlavně po vlastním, takže pokud dokážete založit frienda a máte rádi spáry, čeká vás orgazmickej zážitek všech rozměrů, úhlů a obtížností, obvykle o jedné, poctivé, klidně 60 metrů, dlouhé délce. Stačí otevřít
mapu 27 Cragu a pochopíte, kolik toho tam je. Navíc, v době našeho výletu začínalo být světlo už kolem 4 ráno a stmívalo se po 11 večer, takže času k lezení bylo až až, ačkoliv biorytmus nám moc nepoděkoval.
Švédi jsou, co se lezení a tradice týče, mimořádní fanatici. To znamená, že nýt v tradiční cestě jen v nutném případě (někdy ani to ne) a když se chcete shora dostat dolů, můžete strávit dlouhý čas nadáváním a hledáním, jediného slaňáku z vrcholu stěny. Sportovky jsou odjištěné zpravidla pěkně, měli jsme možnost navštívit hned po příletu
Aspen, krásnou sportovní oblast s cestami především kolem 6a-6c, hned u půvabného jezera s příjemným stínem.
Sportovní oblast Aspen, kousek od Göteborgu (hi res)
foto by © David Ženíšek archiv
Později jsme také zavítali do
Granitgrottan, největší lezeckou jeskyni s nejtěžšími a nejpřevislejšími cestami ve Švédsku. Cesty jsou především 6c a výše, ale zalezou si tu na kolmičkách kolem i slabší jedinci. My jsme sem vyrazili poté, co nás déšť vyhnal odpoledne z jiné oblasti. Chtěli jsme si oblast jen prohlédnout, ale kolmá 6cekča byla tak nádherná, že jsme zde prolezli zbytek dne.
Granitgrottan – největší švédská jeskyně se sportovními cestami (hi res)
foto by © David Ženíšek archiv
Při cestě zpět do Göteborgu jsme si udělali zastávku také na
Tjörnbroklippan, malé oblasti lokálního významu, kde kámen spíše připomínal břidlici. Lezení je zajímavé, stěna se dostává do stínu až odpoledne.
Tjörnbroklippan (hi res)
foto by © David Ženíšek archiv
Z tradičních oblastí nevím, co vypíchnout nejvíc… začali jsme na
Hallindenu, oblastí, mě připomínající El Capa (jen 10x menšího), což není úplně oblast pro rozlezení po vlastním. Centrální stěna se pyšní 70m dlouhými linkami, ze kterých vám padá čelist. V lese jsou tu pak schované desítky těžkých spár. Celkově zde najdete na 80 cest
David a Domča před švédským „capem“. (hi res)
foto by © David Ženíšek archiv
Domča následuje Davida v populárce Prismater 6a+ Hallinden (hi res)
foto by © David Ženíšek archiv
Krvák přelezl Vad Är Otid? Prstovku s nejtěžším krokem v nástupu (několikrát to tam při nastupování poslal na pařez, než se konečně rozhoupal dát prvního frienda do 2 metru cesty ) (hi res)
foto by © David Ženíšek archiv
Dále máme mnoho zážitků z oblasti
Galgeberget, přívětivou oblast pro začátečníky a rodinky, nabízející úžasné lehčí spáry. Domča a Kuba si zde vytáhli své první cesty po vlastním! V průvodci nás jinak zaujalo, že si místní krávy vypěstovali chuťové buňky pro lezecké oblečení, takže je dobré mít věci pod dohledem.
Čelní stěna Galgeberget, za rohem je pak další dvakrát tak široká stěna. (hi res)
foto by © David Ženíšek archiv
Domča prvně tahá Fästingen na Galgeberget (hi res)
foto by © David Ženíšek archiv
VÄLSERÖD nabízí fantastické cesty různých délek. Já jsem si zde prvně vyhákoval pomocí mikro vklíněnců koutek Muffins a Honza „Krvák“ Řezníček tady poslal několik pádů do vlastního jištění v nedaleké cestě, přičemž díky vylítlému friendu ze stropové spáry mi málem přistál na hlavně, zatímco jsem bez obav svačil pod nástupem. Zachránil nás oba jediný vklíněnec, který tam založil na popud jističe Kuby.
VÄLSERÖD (hi res)
foto by © David Ženíšek archiv
Co jsme bohužel lezecky nestihli navštívit byl
Häller. Zajeli jsme se sem alespoň podívat při restdayi. Tato impozantní stěna s těžkými, vyhlášenými cestami a desítkami lákavých boulderů přímo pod stěnou je známá svou přísností.
Häller (hi res)
foto by © David Ženíšek archiv
Je třeba zmínit, že 99% oblastí jsou na soukromých pozemcích farmářů. Jako snad kdekoliv jinde, byly mezi lezci a farmáři problémy, ale nakonec se došlo ke vzájemné toleranci. Lezci dbají na to, že je třeba respektovat parkovací pravidla a že občas se ke skalám kvůli krávám nedostanou. Některé cragy a jeskyně mohou být překravené.
Tak tenhle koutek jsem si nevylezl. (hi res)
foto by © David Ženíšek archiv
Jeskynní krávy pod Hällerem (hi res)
foto by © David Ženíšek archiv
Závěrečnou třešničku na lezeckém dortu je bouldering a poflakování se na ostrově
Hönö. Tento ostrov nabízí přes 500 boulderových problémů na ostrově, kam vás doveze zadarmo trajekt. Jsou zde desítky fantasticky tvarovaných stěnek a kamenů, kde se zejména vyřádí méně nároční lezci. My jsme sem vyrazili jen s koberečkem z auta, občasně jsme se přidali k nějaké partě, a i tak to stálo to zato.
bouldering Hönö (hi res)
foto by © David Ženíšek archiv
bouldering Hönö (hi res)
foto by © David Ženíšek archiv
Počasí
Červenec je ve švédsku velmi nepředvídatelný, nám za celý trip pršelo jen jeden a půl dne. Většinu svítilo sluníčko, někdy až moc (bylo tam tepleji než tou dobou v ČR, občas nad 30 stupňů.
Bivaky a bydlení
Bivaky na divoko se ukázaly jako chyba, jelikož sice je pravda, že „podle zákona „Allemansrätt“ má každý člověk právo volného pohybu v přírodě. Zákon platí ve Švédsku a v Norsku. V praxi to znamená, že můžete bez problémů přecházet přes soukromé pozemky a postavit si stan na jakémkoli vhodném místě, nejméně však 150 metrů od obytných stavení.“, avšak jelikož je prakticky každý nehornatý metr čtvereční zemědělsky využíván, je dost obtížné najít místo, kde není barák/stodola/krávy/louka kde se mohou objevit krávy/ silnice. Občas jsme přespali na horším spotu, občas na pěkném, využívali jsme k tomu například aplikaci Camp4night.
Noční můrou, pokud jste neměli moskytiéru, byli komáři. Ti byli mimořádně aktivní celou noc.
Co nás příjemně překvapilo, byla možnost přespání v horolezecké chatě Klubbstugan v centru Böhuslanu. Za osobu spící ve stanu tam hodíte do kasičky 180 Kč (60 SEK) a za spaní v chalupě 300 Kč (100 SEK). Což je na švédské poměry více než solidární. Zázemí je typický švédský dřevěný baráček s plně vybavenou kuchyní a obývákem (jen sprcha tady není) a kousek od chaty je záchod. Až se příště vydám do Böhuslanu, rád bych přespával jen tam, namísto plahočení se za různými zoufalými místy na spaní.
Klubbstugan chalupa (hi res)
foto by © David Ženíšek archiv
Klubbstugan chalupa (hi res)
foto by © David Ženíšek archiv
Klubbstugan chalupa (hi res)
foto by © David Ženíšek archiv
Dále je také vyhlášený statek přímo pod stěnou Häller, kde se podnikavý farmář rozhodl vybudovat kvalitní zázemí. Ceny jsou bohužel vyšší. Za karavan/stan 400 Kč (150 SEK) na osobu, za postel pak 900 Kč (350 SEK)/ noc. Zázemí je však plnohodnotné a na švédské poměry stále levné.
Zásoby
Nejlevněji nakoupíte v Lidlu, ceny se zde výrazně od těch našich neliší. Musíte si však z Böhuslanu krapet zajet. Připravované jídlo seženete nejlevněji v Ikei , případně jsme měli jedno odpoledne piknik s grilovaným kuřetem ze supermarketu. V centru Böhuslanu je jedna sámoška, kde se nechá nakoupit jídlo i věci na lezení, mají zde záchod a dá se zde načepovat pitná voda (na záchodě).
Restday
Když zrovna části těla necpete do míst, kam jako na potvoru zrovna špatně sedí, dá se toho v okolí spoustu vidět. Nutno však říct, že Göteborg jsme shledali jako naprosto nudný. Dalším zklamáním bylo, když jsme si zajeli do Ikei na zaručeně švédské masové kuličky a oni je kvůli Covidu zrovna nenabízeli. Jinak ale člověk může strávit hodiny pajdáním po pobřežích, parcích a přímořských městečkách. Obvykle zde najde restaurační zahrádky nacpané lidmi, což je zapříčiněno tím (jak mi vysvětlil kamarád Jens), že každý opravdový Švéd si musí užít možnost popít či pojíst venku, jelikož nikdy neví, kdy to bude poslední slunečný den v roce.
Parta
Rád bych závěrem představil naší partu a její zkušenosti. Při myšlence na to si vybavím scénu z Hanebných panchartů, kde Brad Pitt hovoří o tom, kdo jak umí Italsky . Každopádně, výpravu jsem spunktoval dohromady já, který mám především zkušenosti s lezením na písku v ČR. S friendy jsem se pak pořádně seznámil na dvou výletech do Jordánska. Doprovázela mě má nejdražší Domča, kterou bohužel výlet se třemi smrdícími chlapy příliš, pro svou romantičnost, neuchvátil. Dále pak Honza „Krvák“, již seznámený s lezením po vlastním a nakonec Kuba, jenž nemluví ani slovo Italsky a frienda a jeho užívání viděl tak akorát ve filmu Vertical Limit.
Inglorious Climbers – David, Domča, Kuba, Krvák (hi res)
foto by © David Ženíšek archiv
Epilog
Po noci strávené ve stanech na loučce u letiště, kam jsme si pod přimhouřeným okem hlídačky, dojeli i s letištními vozíky, se vracíme do Prahy. Během cesty autobusem na Zličín, kde na nás již 14 dní čeká zaparkované auto, se Domča zmíní, že si není jistá, kde má klíček od auta. To by neměl být problém, jelikož náš vůz má bezkontaktní odemykání. Stačí být s klíčkem poblíž a auto dělá, co mu člověk poručí.
Po příchodu však auto zůstává zavřené. O pár set kilometrů severně, na loučce, nedaleko letiště se zatím něco černého leskne v trávě. Trošku smůla, že druhý klíček jsem před pár týdny ztratil na chalupě… Chcete se dozvědět, jak to dopadlo? Úplně tragicky ne ale tuhle chuťovku se dozvíte až mě nebo někoho z party pozvete na pivo.
Klíček… (hi res)
foto by © David Ženíšek archiv
Na závěr bych ještě rád poděkoval Marťanovi za zapůjčení průvodců.