Rozbor chyb při upevňování jisticích bodů chemickou maltou
V srpnu byl na Lezci publikován článek upozorňující na některé nedostatečně držící kruhy nebo borháky, při jejichž instalaci byla použita chemická malta. I když se jedná jen o ojedinělé případy, je třeba jim věnovat pozornost.
Rozbor chyb při upevňování jistících bodů chemickou maltou
zpracoval Vladimír Těšitel "Ťéša" (BK ČHS) :
Tento rozbor vychází z neúplných informací, poskytnutých těmi, komu se tyto chyby staly a dále z mých zkušeností, jako autora tohoto rozboru. Může se tedy v některých případech lišit od zkušeností, se kterými se setkali jiní. V tom případě prosím o doplnění.
V některých případech nedošlo k vytvrdnutí chemické malty a jistící body, tj. kruhy a borháky nebyly dostatečně, nebo vůbec upevněny ve skále.
Příčina první, používání chemické malty v patronách do vytlačovacích pistolí, určených především pro jednosložkové materiály:
Úzká patrona a příslušná pistole
Vnitřek této patrony
Obě složky jsou uloženy v plastových foliích. Vlivem nízké teploty (podzim, zima), nebo naopak přehřátí – ponechání na slunci, může dojít ke změně hustoty složek tak, že se plastová folie deformuje jinak, než má a vytékají složky v jiném poměru, než je určeno, nebo případně jen jedna.
Z tohoto důvodu nelze doporučit používání těchto patron.
Patrony, které doporučujeme:
Tzv. dvoupístová patrona, pistole k této patroně a mísící špice
Tato patrona má uloženy složky malty každou ve své komoře a každá je tlačena samostatným pístem. Bez porušení stěny této komory nemůže dojít k vytlačení špatného poměru. Je však nutno dodržet následující podmínky:
Jak je vidět na tomto obrázku, je v místě pro našroubování mísící špice prostor bez složek malty, který je navíc částečně vyplněn viskózní kapalinou, která má za úkol zabránit smísení složek během transportu. Z toho důvodu je nutné po našroubování špice vytlačit takovou část lepidla, až je jistota, že jsou smíchány obě složky, cca 15 cm, které je nutno nepoužívat na lepení. Projevem dobrého smísení je obvykle šedá barva vytlačované malty.
Na dalším obrázku je mísící špice. Horní je s vyjmutou šroubovicí, pod ní je mísící šroubovice a dole je sestavená špice tak, jak má vypadat. V několika případech se stalo, že ve špici chyběla tato mísící šroubovice. Nedošlo k promísení obou složek a malta nevytvrdla. Je tedy naprosto nutné zkontrolovat špici ještě na zemi, zda je kompletní. Mísící špici je nutné používat vždy, jinak není zaručeno, že malta bude smíchána a bez ní taky není možné umístit maltu ke dnu díry tak, aby kolem kruhu (borháku) nezůstala nezalepená bublina. Pro hluboké díry je nutno špici nastavit trubičkou, nejlépe polyetylenovou.
Na obrázku je detail vyústění patrony. Pokud se nespotřebuje patrona celá a ukládá se pro další použití na delší dobu, je dobré odšroubovat špici a vyčistit kanálky alespoň do hloubky 5 mm. Ještě lepší je vnitřní kanálek (na černou složku) lehce zaplnit vaselinou. Při opětovném použití je nutné začátek znovu odstříknout a zkontrolovat, zda dochází k mísení. Po delším uložení někdy dochází k zatuhnutí černé složky a k nesprávnému mísení. To je časté u patron, které jsou uvedeny na začátku tohoto pojednání.
Ještě se zmíním o maltách ve skleněných ampulích:
V některých případech se používají k lepení borháků malty ve skleněných ampulích. Na obrázku nalevo je ampule pro kotvení betonové výztuže. Tato je naprosto nevhodná pro lepení borháků. Protože se nedá ve vodorovné díře dobře promísit a navíc je tato malta řídká a vytéká. Je nutno používat ampule do vodorovných děr, je to ta napravo. Má katalyzátor v trubičce po celé délce ampile. Lepení se provádí postupným zatloukáním a otáčením borháku. Je potřeba používat vždy čerstvé, jinak v nich malta ztuhne a nejde dostat borhák do díry.
ehm, ne že bych byl zrovna kovaný expert na chemii, ale dejmetomu něco tuším. a hrubě se mi nelíbí jak na fotce straší polyester. má proti vinylesteru jedinou výhodu, a to cenu, zhruba o 30% nižší. jinak polyester je ve vlhkém prostředí dlouhodobě nestabilní a křehne a nelze doporučit než na pověšení žebřin v tělocvičně, na skálu rozhodně ne. pro tlustou kartuši je rozdíl v ceně zhruba šedesát korun, na jeden kruh ani ne pětka. stojí to za to?
jak ostatně je možno se dočíst kupříkladu na fischer-cz.cz
Myslím, že v předešlém článku o lepení, ČHS doporučoval polyester. To snad nemyslí ani ze srandy! Tady to je znovu na fotce! Kdo kotví, ví proč PES ne.
Nakotvil jsem tisíce děr pro instalace bezpečnostních linií a sítí na různých konstrukcích. Nepočítám sanace skal. To je trochu jinačí lépení. ;-)
Tady mi přijde, že tomu ČHS vůbec nerozumí jen si dělá testíčky na tahání borků z šutru a pak doporučí PES.
Nevzpomínám si, že by ve firmě někdo šetřil na lepidlu. Zda takový nebo makový.
Podle návodu vždy vše fungovalo. Při správným skladování a neprošlý kartušy nikdy nebyl problém. Snad jenou (mezi stovkama kartuší) se mi to nepromíchávávalo, tak jsem celou vyhodil. Všechno byly Sika, Hilty či Fischer.
No - tematice kotvení moc nerozumím. Ale jak vysvětlit, že např. roky staré kruhy na Rablu slouží dodnes a jistě. Byly snad také přejišťovány (podle barvy to moc poznat není), anebo jsou prostě dobře ukované a zakotveny dostatečně hluboko, že ani klasický cement či co to je vydržel.....
Dřevěný klíny od prvovýstupců z poč. 20. stol. leckde ještě slouží. Takže nechápu ty modernisty, který by chtěli temovat kruhy(!!) olovem(!!). Jestli to takhle půjde dál, tak za chvíli budeme lepit borháky chemickou maltou. Naprostej úpadek klasiky!
Co je tohle za neúplný článek?
Proč je tam na fotce polyester?
Cituji z Fischera o polyesteru:
"...pro práci v interiérech...Pro použití ve venkovních a vlhkých prostorách
je vhodnější použít vinylesterovou chemickou maltu,
neboť ta si při styku s vlhkem a vodou zachovává
chemickou stabilitu a možnost zatížení se s časem
nemění.
Kde se zmiňuje nějaký správný montážní postup? Vždyť na tom záleží stejně jako na výběru malty.
Také si nejsem jistý, zda je správné cpát nějakou vazelinu (t.j. nějakou chemii), do kartuše s chemickou maltou (t.j. do jiné chemie).
Vím, je to malé množství a nevím, co to může a nemůže dělat, jak prudce to reaguje s vnitřkem v kartuši...
Vytlačí se to potom ven v těch 15 centimetrech, ale i tak.
pár kotev jsem zalepil a mockrát jsem kartuši nedopotřeboval. vždycky stačilo nějakou třískou, sirkou, kusem drátu nebo zmáčknutým vajglem vyšťourat aby složky nepřišly do kontaktu.
vazelinu nebrat!
slyšel jsem o spoříncích co vyplachují špičky nějakou naftou či co (!). urazil bych jim pazoury u samotný pudele.
Omlouávám se, ale použil jsem kartuše, které jsem měl poruce schválně jsem je otočil tak, aby nebyl vidět dodavatel. Bohužel jsem jinou maltu zrovna nesehnal. Tento článek neřeší vhodnost té které použité malty, ale technické problémy, které mohou nastat při aplikaci a na které jsem chtěl upozornit. K té vazelině. Je to možnost jak zamezit smíchání složek při hrubší manipulaci. Samozřejmě je lepší pak tu vazelinu vyšťourat. Jinak ano, na použití venku je potřeba používat vinylesterové malty, i když jsou dražší. Máte tady moji adresu, tak prosím mě pošlete svoje zkušenosti, především ty negativní. Slibuju, že bez výslovného přání nikde neuvedu jméno, ani adresu těch, kteří mě takovéto informace pošlou.
1. výběr lepidla už to tu padlo, takže existuje polyester, vinylester, epoxid a metakrylát. pro lepení jištění se hodní výhradně vinylester. polyester je naprosto nevhodný do vlhka, epoxid tvrdne moc dlouho a má dlouhou dobu mezi zgelovatěním a vytvrdnutím takže svádí ke zprasení. vinyestery existují normální, zimní a tropické, je dobré to respektovat. s metakryláty (v kotvách) nemám vlastní zkušenost.
2. čištění díry. několikrát střídavě kartáčovat a foukat. když foukáme hubou, tak nám (není-li zrovna v létě na slunci) vlhkost z dechu na skále kondenzuje a s prachem vytvoří blátíčko. lepší je jakákoli pumpička, balonek či cokoli podobného. nalepení na prach a blátíčko je nahouno.
3. plnění díry. zásadně odzadu. velmi častá je chyba zacpat díru vepředu a pak tam cpát dřík, a vono to vzadu stlačuje vzduch a pak najednou okolo dříku vyprskne a zadek díry zůstane suchej. řešení jsou v zásadě dvě, buď na špičku nasadit hadičku (nějakou průhlednou z metráže, na vodu či benzín), nabo před cpaním lepidla zastrčit dozadu brčko které nám to odvzdušní a k prsknutí nedojde. svazek brček na limonádu stojí pár korun, pak se vytáhne a zahodí.
Pěkně si to napsal Lukáši. Materiál a postup jsou jedna věc, vychytávky a tipy ze zkušeností k nezaplacení.
Ještě doplním čísla funkční chemie:
letní malta Fischer FIS V 360 S;
zimní malta Fischer FIS VW 360 S;
chemické ampule Fischer RM M10.
- kromě jiných i tyhle dotuje ČHS a neměl jsem s nima problém. Na Den Braven si občas někdo stěžoval.
Nechal jsem se zlákat dobrou cenou a koupil 8 kartuší kotvy Den Braven.Postupoval jsem dle zaběhlých postupů a po zamáčknutí kruhu do kotvy jsem si tam poseděl 2 hodiny a ono nic!Malta vůbec nazatuhla.Doma jsem z každé kartuše vytlačil na podložku kontrolní (dobře smíchanou) housenku a do druhého dne mi z těch osmi zatuhla jen jedna.Všechny byly v záruční lhůtě.Od té doby dělám jen Fischerem a nebyl jediný problém.
Mám ještě jednu zkušenost a to pokud je venku větší teplo cca 25 stupňů a výš.Stalo se mi, že skála co byla na slunci, díra byla od vrtání také zahřátá, kartuš s kotvou byla myslím také chvíli na přímém slunci, tak lepidlo tuhne v řádech vteřin!Zatlačil jsem kruh tak do půlky, mohlo uběhnout opravdu max 10 - 13 vteřin a lepidlo bylo tuhé!Kotva byla od Fischeru a nebyl to tip do zimních podmínek ( tímto nedávám vinu Fischeru)
Takže pozor na příliš teplé podmínky při lepení.
Lepidlo i kruh uschovat raději v chládku a pokud je skála nahřátá od slunce v horkých dnech, tak být sakra rychlí, či záměr raději odložit.
Ahoj,
jen doplním, že polyesterové kotvy bych pro jištění na skále opravdu nepoužil. Jsou určeny jen pro běžná kotvení. Nejsou však jen levnější. Mají i uložení dvou složek v sáčcích podélně v kartuši. Pokud se občas sáček skřípne, tak vyjde jen jedna složka a tam sama nezatuhne.
Nejlepší volba je používat vinylesterové chemické kotvy, např. tuhle: Chemická kotva VINYLESTER SF Den Braven. Nejen, že jsou výkonnější a snášejí vyšší namáhání, ale také mají jiný systém uložení hmoty v kartuších a nestane se zde, že by se složky nesmíchaly. Každopádně u všech výrobců chemických kotev s aplikačními špičkami platí, že prvních pár centimetrů hmoty se musí vymáčknout bokem, mimo otvor s kotveným prvkem.
Kdo kotvy často nepoužívá, tak by hlavně měl vědět, že každý otvor se musí pořádně vyčistit kartáčkem a vyfoukat. Můžete mít sebelepší kotvu, ale pokud v otvoru zůstane prach, tak se dá vždy kotvený prvek snadněji vytrhnout.
Závislost rychlosti tuhnutí na teplotě někteří výrobci i přímo uvádějí na obalu. Čím teplejší, tím tuhne rychleji. Proto když chci, aby mi kotva vydržela pro práci o trochu déle, dávám si ji předem zchladit do ledničky...
Závislost rychlosti tuhnutí na teplotě někteří výrobci i přímo uvádějí na obalu. Čím teplejší, tím tuhne rychleji. Proto když chci, aby mi kotva vydržela pro práci o trochu déle, dávám si ji předem zchladit do ledničky...