Kdosi se ptal co na to stari klasici. Vzhledem k tomu ze se k nim pocitam dovolim si tady zverejnit svuj nazor.
Rybareni je nasledek nejen treninku na preklizce ale i zmeny jistici techniky . Rozeberme si to vic.
Na umele stene je vsechno „ toprope“ . Kdyz me to nebavi tak si proste odsednu a odpocinu . Odsednuti do sedaciho uvazku neboli a je naprosto bezpecne Ani ti nejlepsi preklizkovi experti se po celorocnim trenin
Stefan Glowacz oslavil čtyřicáté narozeniny vydáním své první knihy. V autobiografickém díle píše o svém životě v extrémech. Kniha se jmenuje "On the Rocks", má 336 stran z toho 16 stran barevných obrázkových stran a 48 obrázků v textu. Objednat sse dá zde v němčině, nebo si musíme počkat, jestli ji někdo vydá u nás.
Počasí bylo na objednávku – bez mráčku a nad nulou. Co víc si přát při závodech v drytoolingu na venkovní stěně. Snad jen, aby byly pěkně postavené cesty, přijeli závodníci, a bylo tak na co koukat.
Zprávy Horské služby o podmínkách na horách beru jako službu pro turisty, lyžaře, horolezce a vůbec všechny lidi co se pohybují po horách. Předpokládám, že jejich smyslem je předat co nejpřesnější informace o podmínkách na horách a tím pokud možno předejít průserům s počasím a zejména lavinami.
Dnes, tj. 21.3.2005 jsem se pokusil zjistit informace o podmínkách v Krkonoších. Zprávy horské služby jsou dispozici na webu, teletextu nebo na infotelefonu.
Kdosi se ptal co na to stari klasici. Vzhledem k tomu ze se k nim pocitam dovolim si tady zverejnit svuj nazor.
Rybareni je nasledek nejen treninku na preklizce ale i zmeny jistici techniky . Rozeberme si to vic.
Na umele stene je vsechno „ toprope“ . Kdyz me to nebavi tak si proste odsednu a odpocinu . Odsednuti do sedaciho uvazku neboli a je naprosto bezpecne Ani ti nejlepsi preklizkovi experti se po celorocnim treninku kdy lezou 8c hlavou dolu nedostanou do situace- “ Jestli spadnu tak si dam do tlamy”. A kazdy z tech co kdy lezli v horach vam potvrdi, ze lezeni je z obrovske casti taky zalezitost psychiky lezce. Takze kdyz tomu preklizkovemu supermanu ktery v opismenkovanych stupnich na preklizce chodi jak doma v obyvaku nabourate jeho psychiku tim ze mu vezmete jeho jistotu, tak najednou neni schopen vylezt ani 5. Predstava ze si nemuze odsednout, naopak, ze ted muze spadnout dejme tomu 5 metru, je pro nej cosi nove, strasne, na co nebyl nikdy pripraveny.
K tomu prijde dalsi faktor a sice hledani cesty Na preklizce je dalsi chyt jasny a neni ho nutne hledat, kdezte na prirodni skale je vedeni cesty z velke casti zavisle na vyberu chytu. Dobry lezec leze ocima a vi porad par kroku dopredu kudy kudy cesticka. (prosim nechytejte mne za slovo , v tezke ceste si clovek taky postoji a hleda kam dal). Protoze to se na preklizce nenauci, postupuji novi lezci stylem ktery se na preklizce naucili- metoda pokusu a omylu. Zkusim to takhle a kdyz to nepujde tak odsednu. /Umoznuje to jisteni do sedaku, pri navazani na “klasiku” si clovek takove odsednuti jooo rozmyslel./ A to je mozne dlouhodobe jen s “toprope”. Jisteni po 3 metrech, to je na prirodni skale jen zridka a tedy eventuelni odsednuti znamena 6 a vice metru . Na to nema nikdo moc chuti. Takze se snazi vsechno vylezt s hornim jistenim, tak jak jsou zvykli; eventuelne vysledkem jsou cesty kde je jisteni co 2 metry. Jenze cvicne skaly jsou proto cvicne , ze se tam ma clovek pripravit na lezeni v horach. Vcetne pisku. I to je telocvicna na kterou nam panbuh zapomnel udelat strechu. Kdyz pak prijdu z “toprope” vycviku do Tater nebo do Alp je mi vsechno co jsem se naucil na kocku. Jiste mi date za pravdu ze predstava 300 metrove steny s hornim jistenim je jaksi nerealna. Nehlede na to ze by musela Horska sluzba na kazdem kopci zridit kladku na protazeni lana a jednoho cloveka ktery by to obsluhoval. / no , na druhe strane by tam mohl mit nahore par piv a zajistenou dopravu do udoli- az zas tak spatna myslenka to neni, ale budme realisti/. Takze ze svetove jednicky na preklizce se stane v horach rozsypany nervozni uzlicek ktery nevyleze ani nastupni partie, neumi se zajistit, nenajde cestu nahoru ani dolu. Cili veskere jeho snazeni bylo zbytecne a jedinym vysledkem, ktery za dotycnam zustane, je ponicena piskovcova skala. Z hlediska jeho dalsiho lezeckeho vyvoje jsou “toprope” vylezene delky bezcenne. Takze veskere uvahy jetli je to take RP nebo OS jsou naprosto nesmyslne. Proto jsme se kdysi s partakem pravidelne stridali ve vedeni– kazdy jednu delku. Psychiku na druhem konci moc nenatrenujes.
Dalsi argument proti „toprope“ je ochrana skaly. Joska Smitka kdysi daval slanaky tak aby se lano nedotklo skaly. Pravdou je ze nekdy bylo vetsi umeni nalezt do jeho slaneni nez vylezt nahoru. Ale ma to neco do sebe, misty jsou na pisku naprosto neuveritelne koleje. Pisek proste tento zpusob zachazeni nesnasi. Prave tak jako nesnasi lezeni po desti.
Takze suma sumarum- ponechme toprope do telocvicny, tam se trenuje sila a dalsi fyzicke vlastnosti, venku na skale k tomu pak pristupuji dalsi faktory ktere vlastne hornim jistenim eliminuji. Pak ale neni duvod lezt venku a muzes zustat v telocvicne. K tomu jeste dodavam – za toprope nepovazuji pravidelny postup dvojice ci trojice lezcu. Jeste poznamka, nekde jsem cetl ze kdosi rybaril na udolnich Podmoklech - cili mel nejakych 160 metru lano. Nedovedu si sice predstavit jak to utahl ale budiz, mohl to byt nejaky siloblb. Mam to sice dnes daleko, ale obcas se na Hrubici dostanu. Pokud bych dotycneho nachytal pri podobne cinnosti slibuju ze mu z lana udelam kousicky o delce tkanicek do tenisek.