Ovlivňilo vynechání závodů tvojí aktuální formu? Nakolik je potřeba se „vyzávodit“?
Vynechání závodů měla na formu spíše pozitivní vliv, protože jsem se mohl naplno věnovat tréninku. Loni jsem při cestách po Asii cítil, že slábnu, jiné klima, strava a bídné podmínky na trénink mezi závody. Vyzávodění je jiná věc a je moc důležitá, člověk se na každém závodě učí, získává motivaci a je tam možnost využít stylu boulderů a chytit se šance, tak jako Khazanov nebo Moroni, kteří nepatří k úzké světové špičce, ale sedly jim postavené bouldery, rozjeli se a dotáhli to k vítězství.
Martin Stráník na SP ve Vailu, USA
Co říkáš na letošní postupovou loterii? Vítěz předchozího kola někdy ani nepostoupí z kvalifikace a i naopak.
Je to dáno vysokou konkurencí, všichni teď hodně a hlavně kvalitně trénují, obecně se kvalita závodníků hodně zvedla. Dříve bojovalo o semifinále 30-40 lidí, teď je to 70-80 lidí, pak stačí klopýtnout v kvalifikaci a letíš výsledkovkou dolů. Výjimku tvoří Japonci a pár jedinců, kteří jsou komplexní a umí lézt všechno. Pěkným překvapením je Kruder.
Změnil se nějak oproti loňsku styl stavění bouldrů?
Záleží na závodě, stěně a stavěči, ale obecně jsou bouldery zase trochu více založené na síle, koordinace se stále objevuje, ale už ne v takové míře jako loni. Zajímavostí je změna kolmých profilů v plotny, které jsou ještě více o balancu. Velkou změnou je rozložení obtíží v boulderech v důsledku nového hodnocení, většinou je v boulderu jeden problém do zóny a pak druhý o něco těžší problém do Topu. Dříve byly často bouldery o jednom problému, který byl před zónou nebo před topem.
Jaká je přibližně obtížnost bouldrů na svěťáku? Zvyšuje se?
To se těžko hodnotí, myslím si, že málokdy jde obtížnost boulderu nad 8A. Obtížnost roste a přibližně kopíruje zvyšující se kvalitu závodníků, roste také komplikovanost problémů v boulderech, málokdy je postup v boulderu na první pohled jasný.
Počítají stavěči s jedním ideálním řešením, nebo jich mají bouldry i více?
Většinou je řešení více, ale záleží do jaké míry je to úmyslem a do jaké míry jsou závodníci kreativní a boulder přechytračí. Myslím si, že občas stavěče ani nenapadne řešení, které závodníci díky své kvalitě vymyslí a boulder „ojebou“.
Martin Stráník na SP v Moskvě
Nominoval jsi se do repre na laně - nakolik objedeš svěťák na obtížnost?
Nominovat do repre jsem se chtěl hlavně kvůli MS, kde chci startovat jak v boulderech, tak v obtížnosti, zbylé svěťáky nepojedu, budu se snažit co nejlépe připravit na boulder svěťák v Mnichově a MS.
Už loni se v obtížnosti objevily tváře známé z boulderingu a nevedly si špatně - změnil jsi kvůli obtížnosti trénink?
Nezměnil, jednou jsem si byl zalézt na Big Wallu v Praze, jinak jsem se soustředil na trénink boulderů a SP. Nějakou vytrvalost v sobě mám zakódovanou z dob dávných, momentálně jsou pro mě bouldery number one a chci si odjet plnej trénink, abych neměl výčitky svědomí, že jsem neudělal vše pro přípravu na SP v boulderingu, na trénink obtížnosti pak už nezbývá čas.
Co lezení na rychlost? Zkusil jsi, nebo zkusíš?
Na rychlost jsme kdysi trénovali kvůli závodům v Ravenně, to je už ale nějakých 15-20 let, jediný, co si pamatuju, tak ohromnou nervozitu, která mě závoděním provázela. Co se týká standardní cesty, tak tu jsem ještě nezkusil, ale rád bych se jí na podzim trochu pověnoval.
Martin Stráník v boulder projektu v Krasu
Jaké máš mimosoutěžní plány? Co nějaké prásky na laně?
Aktuálně se chci ještě před přípravou na Mnichov a Innsbruck zaměřit na projekt v Moravském krasu, který míří na 8C. Pak plánuju jeden delší výjezd do skal na podzim. Celkem mě láká i prubnout Proces za 9a ve Višňovém s Kubou Konečným.
Díky za rozhovor. Držíme palce a přejeme hodně štěstí do dalších závodů.