Další z Via ferrat v okolí Arca - prý nejtěžší ferrata v Alpách.
Via ferrata Rino Pisetta
Původně velmi těžká horolezecká cesta V. stupně obtížnosti byla v roce 1982 osazena pouze napjatými ocelovými lany, bez použití jakýchkoliv umělých prostředků, jako jsou kramle, kolíky, umělé stupy. Rino Pisetta se táhne jihovýchodní stěnou Cima Garzolet takže počáteční zděšení po shlédnutí jižních ploten vrcholu vás může nechat klidnými. Ale i tak je vlastně celá 570m zajištěná část vedená většinou kolmou stěnou, ve které střídáte těžké a velmi těžké partie bez stupů se vzdušnými výšvihy či traverzy na přírodních římsách. Ovšem, zub času a atraktivnost lezení vlastně nejtěžší ferraty v Alpách zahlodal i zde, což se projevuje uklouzanými, ba přímo vyleštěnými chyty a stupy italského vápence. Máte-li však kvalitní vibramovou podrážku, budete se jim jen smát.
Pohled na jižní-východní stěnu
Rino Pisetta patří mezi sportovní zajištěné cesty, kterou navštěvují pouze fyzicky zdatní a závratím naprosto imunní jedinci s dostatkem zkušeností. Právě proto je tato cesta výzvou i pro zkušené horolezce. Nutno podotknout, ze v jedné pasáži se prochází úzkou štěrbinou ve skále a 120kg lezec by zde asi neprolezl.
Nástup na 570m dlouhou ferratu
Start: Městečko Sarche (250m.n.m.), pokud přijíždíte směrem od Rivy, zaparkujte u autoservisu po levé straně. U sousedního obchůdku se zahradními potřebami již uvidíte ceduli s ferratou. Trasa: Vlastně není potřeba ani mapa, vrchol vidíte nad sebou a jde se pořád po červených značkách do kopce. Možnost zabloudit je mizivá. Rozcestí pod kopcem je ještě jedno, doprava vás navádí na ferratu, doleva podél skály do vesničky Ranzo. Pod úpatím skály vás již bude vítat začátek zajištěné cesty a hezky začerstva rovnou kolmo nahoru. Cesta je udržovaná, nesetkáte se s žádnými rezavými lany či roztřepenými konci. Nicméně použití kožených rukavic je velice vhodné. Cíl: Cima Garzolet (Dain Picol) 967m.n.m. Z vrcholu je nádherný výhled do údolí řeky Sarca s jezerem Lago di Toblino a jeho ostrůvkem a při dobré viditelnosti vidíte v dáli i skalní hrad v Arcu. Jste takřka kilometr nad pevninou v kolmé skále! Obtížnost: Ferrata je hodnocena podle Klettersteigatlasu jako velmi těžká až extrémně těžká, velmi náročná na fyzickou sílu s možností pádu kamení. Během lezení je možné spatřit úniková lana pro slanění,ale zřejmě to jsou jen pozůstatky z lezení před stavbou ferraty, protože jsou dost roztřepená a letitá. Sestup: Vyzkoušel jsem dvě možnosti sestupu. První byla stejnou trasou zas dolu, ale to opravdu nedoporučuji, pokud nechcete mít ruce sedřené z lan. Druhá trasa je pohodlnější, zadní částí kopce po ukazatelích směr vesnička Ranzo. 0,5km před ní odbočíte doleva a po pár krocích se dostanete ke kapličce u kteté uhnete opět doleva, směr městečko Sarche či Rino Pisetta (nástup). Touto cestou vlastně jdete pořád z kopce 1,5h a přijdete opět až k autoservisu.
Občerstvení: Sámoška v Sarche, nebo hospoda v Ranzu. Čas: Trasa i se sestupem nám trvala necelé 4h. Poznámka: Přilba a ferratový set je naprosto nutný. Doporučuje se lézt bez batohu, ale bez vody je to opravdu náročné. Rozhodně tomu nejsilnějšímu z týmu nebudou 2l vody v batohu překážkou a nahoře vás čeká dýchánek s lavičkou.
Ten první snimek je sice jeste feratozni, ale na tom druhym to uz vypada jako solidni lezeni. Jestli je to takto tech vice nez 500 m, tak to je asi dost intenzivní lezecky zazitek.
Zdravím a pozdravuji!
Ferratku jsem šla a vůbec si nemyslím, že bych byla fyzicky zdatná a zkušený horolezec nejsem už vůbec. Závratě mi dělají občas problémy. Ale vylézt tuhle stěnku nebyl problém ani bez dvou litrů vody. Faktem je, že jsem vyměkla a šla ji v lezečkách, ale můj spolulezec Láďa lezl celou dobu v "pantoflích" a taky přežil bez úhony. Jo a měli jsme na sobě jenom sedáky s odsedkou.
Tím se nechci nějak vytahovat nebo snižovat náročnost Ferraty, jenom nechci odradit nelezce nebo lezce-začátečníky. Ferratka je to fakt pěkná a výhled je SUPR.
Tím, že jsi šla jen s odsedávačkou, bych se moc nechlubil, nicméně tato ferrata opravdu není zdaleka nejtěžší v Alpách. Jsou skutečně jiní kandidáti. Hoj.
Pro lezce-zacatecniky by bylo vhodne podotknout, ze po pripadnem delsim padu do odsedky na sedaku dojde pravdepodobne k nevratnym destruktivnim zmenam na: 1/ karabine na odsedce, 2/ odsedce, 3/ na ferratistovi - zhruba v tomto poradi.
... a minimalne dve snury s dvema karabinama, protoze kdyz prechazis kolik, na kterem je ocelove lano a mas jen jednu a spadnes, tak si pekne zalitas, protoze nejsi v tu chvili jisteny vubec nicim.
Naproti tomu turista na klettersteigu je na tom výrazně hůře!
Délka lana je v jeho případě délka smyčky s karabinou, kterou se přicvaknul na ocelové lano. Délka této smyčky je cca 1 m. Je-li rozestup ukotvení ocelového lana okolo zmíněných 4 m, bude turista padat 5 m (4 m je délka ocelového lana mezi kotveními, a k tomu je nutno přičíst 1 m dlouhou smyčku). Tedy až po odletění těchto 5 m se karabiny na smyčkách zarazí o dolní kotvení ocelového lana. Jaký je pádový faktor takovéhoto pádu? Délka pádu 5 m děleno 1 m délky smyčky, 5 / 1 = 5. Pádový faktor 5 !!! S přihlédnutím k výše uvedené tabulce lze odhadem říci, že na turistu v momentě dopadnutí bude působit síla okolo 2500 daN (to odpovídá asi 2,5 tunám). Myslet si, že takový pád neskončí zraněním, je naivní.
Ok, tak tedy citace z Klettersteigatlasu: "...Tato sportovni zajisena cesta patri k nejtezsim Via ferratam vubec.Klade velke naroky na fyzickou silu a pochopitelne take na odolnost vuci zavratim..." a jsem z obliga. Dobra, nejtezsi v Alpach neni, cesta do pudnich prostor po zebriku a po 10ti pivech je asi tezsi .-)
Vis Zuzko, loni jsem tu ferratu sel poprve a sestup jsem sel po stejne trase, cili zase ferratou po lanech dolu. Byl to dost dobrej zazitek, bez rukavic. V baglu jsem mel 4kg i s kamerou a v trekovych botach se lezlo tak tak. Letos trochu vic nalehko, kameru vystridal fotak, a jde-li se to v tom pravem italskem parnu, vodu na vrcholu urcite uvitas. Treba jsi rosnicka a vubec se nepotis. Kazdopadne pochop, kdybych napsal, ze ferrata je lehounka, zadnyho horolezce to neprilaka .-)) si totiz ferraty nechavaji na stari .-))
HOROLEZECTVÍ a VHT
Via ferraty - zajištěné cesty
Konzumační přednáška pro všechny horolezce a především vysokohorské turisty o bezpečnosti a pravidlech pohybu po zajištěných cestách (via ferrata, Klettersteig).
Základní teorie, nutné vybavení, praktické ukázky technik jištění a správného postupu, základní bezpečnostní zásady, krizové situace.
Přednášku formou diskuse povedou Kodl a Zyký, instruktoři ČHS a členové USK Horolezeckého oddílu Plzeň a HO Karla Němce, hosté divadla SAD.
Bar v divadle otevřen po celou dobu akce.
Divadelní vstup 40,- Kč
Středa 21. května 19:00 Divadlo Dialog (Klatovská tř. 7)
Opet jedna "via feratova casovana bomba", ktera ma vic stesti nez rozumu... PS. Nac pouzivat sedak a odsedku, mozno vazat primo na plochou smycu kolem krku...
Feratka je to opravdu pěkná. Šli jsme ji letos v dubnu a moc se nám líbila. Jenom jsme použili menší zlepšení.Protože ji nikdo z nás předtím nešel a šli jsme ji s kamarádem, který se bál, tak jsme vystartovali ve dvě v noci. Nahoře tak v půl čtvrtý a dole asi v pět.Ty pohledy, když sedíš na hraně a koukáš dolů na míhajícíse čelovky pod tebou a pod nima rozsvícené Sarche, fakt stojí zato. No romantika jako .... .Co se týče vody tak určitě ssebou, aspoň já jo, protože jsme si ji samozřejmě z lenosti nevzali a ta žízeň(nejen z nedostatku vody, protože kdy člověka napadnou takhle blbý nápady,že jo?), no co ti budu povídat.
Jinak bych rád veděl kde jsou ty skutečně těžký feraty, když tahle je psaná v průvodci jako jedna z nejtěžších?
Díky za tipy.
Donedávna se tato obtížnost stanovovala slovně jako například „Snadné“, „Středně obtížné“, „Extrémně obtížné a únavné“ apod. V posledních letech se ustálila klasifikace pěti písmen a ta se vesměs dodržuje. Nejnižší stupeň v této klasifikaci představuje písmeno velké „A“, které je počátkem obtíží. Klettersteig s označením obtížnosti „A“ není technicky obtížný, je pouze třeba kalkulovat se zvětšenou expozicí, tudíž s možnostmi například závratí. Další písmena „B“ a „C“ znamenají stupňování obtíží a tím i celé náročnosti výstupu. Klettersteig označený písmenem „C“ je možné považovat za obtížný, cesty s označením „D“ a „E“ jsou již vážnými až extrémními počiny. Cest s označením „D-E“ či „E“ již není mnoho. Jen pro představu: Seewand Klettersteig v blízkosti Hallstattského jezera má obtížnost „D-E“ je je jeden z nejtěžších na světě. Další takový je v blízkosti rakouského Insbrucku ve stěně Martinswand. Zde se jedná o úsek vůbec nejtěžší zajištěné vertikály jaká byla vybudována. Celkově nejtěžší Ferrata se jmenuje Constantini a je v italských Dolomitech.
Tolik alespoň 3 tipy.
Jedna „D-E“ taky vede v Jižních stěnách Dachsteinu (nevede na vrchol ale končí se u chatičky AV). Eště těžší je nová krátká ferátka u Rudolfshute na skály přímo za přehradou - místama hodně převislý, s báglem celkem záhul.
Nemyslis St. Johan?? i Kdyz co je to nejtezsi ferrata?? A ma vubec smysl se o tomhle dohadovat? na znacky pripravit a start.... "horolezci" kde zijete.... Je mi z toho tak trochu smutno.... lezeni s odsedackou bez vody, hadka o nejtezsi ferratu, kam se podel horolezecky duch???
To sis trochu zapřeháněl, ne? Jaká hádka?? prostě se debatuje o těžkejch feratách. Já sem byl jenom na tědlech dvou, takže žádnej odborník nejsem. Jména neznám, ale ta na Dachsteinu je stará tak tři roky a její popis sem pak viděl v Lidé a hory, takže Petr Jandík bude určitě vědět (Výchozím bodem je Sudwandhute, nástup stejný jako pod jižní stěnu Hoher Dachsteinu, jen kratší). Na Rudolfce je to jenom takovej feratovej kvak, ale za to i s jízdou po drátě nad vodopádem :-)
Teda Jirko, nevím jsetli se nějak nepleteš. Prolistoval jsem všechny Lidi i s Horama od prvního čísla, ale nic takového jsem nenašel. V prvním čísle vloni je popsaná velmi težká ferrata na Großer Priel v Totes Gebirge, která vede od Prielschutzhausu. Ta je relativně nová a obsahuje i převislé žebříky. Jmenuje se Bert-Rinesch-Klettersteig. Nemyslel jsi tuhle? Není to ale na Dachstein.
to D/E už bude docela hodně.
http://www.bergsteigen.at/ kletterstg/steierm/derjohann/derjohann.htm
mimochodem kamarádi turisti v jakémsi pominutí smyslů touhle feraticí sestupovali (aby si to zkrátili a ušetrili za lanovku) a to pro zpestření ještě v bouřce. oči měli jak tenisáky
Evidentně myslel Der Johann. Jde se k ní od parkoviště u lanovky, přes Südwandhütte do amfiteátru, kde začíná Pichl. Více vpravo je nástup do feráty, nejtěžších je prvních asi 10 m v převisu - prostě se visí na laně a pomáháš si kolíky. Dál už je všechno o hodně lehčí, řekl bych i než D. Je to ale dost hnusná trasa - tolik natlučeného železa do skály aby člověk pohledal. (PS, asi to nečetl v LH, ale HD :-)
Take to nechapu, jako zadnou hadku, naopak. Hodne zajimave vysvetleni o obtiznosti ferat, coz jsem teda nevedel a myslim, ze se mi to muze hodit, a nejen me.
Via ferrata Gianni Costantini - Cima Moiazza Sud, 2878 m (skupina Moiazza).Vyska steny Cresta delle Masenade kterou vede trasa je 900m.Klicove misto 10m stena je asi 6 UIAA.Je samozrejme zajistene ocel. lanem a je to sikmy traverz.Literartura:Alpy Kompass - Pruvodce po zazjistenych cestach DOLOMITY-JIH.Foto klicoveho mista je na str.6 Kapitolu 'Navazovani a jisteni' doporucuju nahradit odkazem http://www.malypruvodce.cz/i_turist/vht96.htm na clanek od Chrousta zde jiz zminovany. Tato kapitola je ponekud 'zastarala'.Chatar na Rifugio Bruto Carestiato(asi samotny Bruto) umi jenom italsky.Stav z r.1997.Kdyz pri dotazu na pocasi klepe na hodinky a rika 'Rapido,rapido' da se odpoledne cekat zmena pocasi k horsimu.Za mizernyho pocasi bych do teto ferraty urcite nechodil.Jinak je to krasny zazitek asi tak na 10 hod.Rozhledy uno fantastiko.Stoupani taky.Dole jsou pekny plotny.Doporucuju poradne prohlidnout mapu a nakres protoze jinak je snadne vrchol Cima Moiazza minout.Odbocka byla takrka neznacena a je to slepa cesta.Tam,vrchol a zpet a pokracuje se dal k Andelske lavce.V pulce ferraty (nikoliv ve stene Masenade !!) se da utect na SV k Bivacco Grisetti.V sestupu se da vyuzit Bivacco Moiazza (Ghedini) 2601 m.Muze se vsak stat ze je obsazeny.Italove jsou dost romanticky.Byla to urcite jedna z nejhezcich ferrat kterou jsem sel.
nebyl by ještě nějaký typ na podobnou ferratu v této oblasti, včera jsem se vrátil z Moiazzy, ale to klíčové místo museli buď přejistit nebo jsme ho nutně minuly,což zřejmě vzhledem k vedení cesty snad ani neni možný, přestože jsme nesli 12kg nikde díky počasí nebyl ani nejmenší problém, jestli nic těžššího neni o čem dost pochybuju, tak by snad ty ferraty byly jako spíš pochoďáky,ne? Co zkusit lezení v horách, se vší pokorou. Něco na začátek co si lezl po feratách?
Ona je těžká kvůli podmínkám. Je daleko, vysoko a fyzicky náročná. Také dost exponovaná a v divokých scenériích. Nejde o jednotlivé kroky. Ty zdolá každý zdatnější turista.
Před týdnem jsme se vrátili z Arca a jelikoz uz jsme po 10 dnech nechteli lezt dali jsme si naprosto neomylne tuto ferratu na zaver:-) dost narocne, ale staci sedak a odsedka. Skoda jen, ze jsme na vrcholu zatmeli. Doporucuju vsem kdo to nezna, je to supr zazitek.
Stačí sedák a odsedka? Pokud do toho nespadneš tak určitě. Vlastně sedák ani odsedku nepotřebuješ, stačí nepadat. Jde mi jenom o to, aby si KAŽDEJ kdo chodí feraty se sedákem a odsedkou uvědomoval, že v případě pádu vpodstatě neni jištěnej!
Podesáté. Prostě se při pádu do odsedky stoprocentně něco utrhne. Když to nebude karabina, odsedka nebo sedák, budou to na tuty důležitý roury v tvym těle !!!!!!! Bez prdele.
No schválně sem to řek trochu tvrdě aby si každej uvědomil, že pád s tak velkym pádovym faktorem (viz. příkladný výpočet výše) bude s největší pravděpodobností fatální. Žádnej prvek týdle náhražky jištění na to neni dimenzovanej.
No, tak nějak tady vysvítá, že značná část diskutujících nemá nejmenší představu o tom, co je to ten pádovej faktor, rázové síly a jiné blboviny. Prostě neovládají základní horolezeckou fyziku, žeano :-)))
Výše je doporučen zajímavý článeček na stránkách HO SAKAL. Konec konců právě na těchto stránkách, kde se metodice věnují opravdu velmi dobře a podrobně (díky Tome), bude princip rázového zatížení i PF jistě vysvětlen. Jinak také kdysi byl na stránkách Malého průvodce velmi dobrý článek Vladimíra Chrousta Procházky na totéž téma (jen ho teď nějak nemůžu najít).
Všem, kteří radostně běhají po feratách jen v sedáku s odsedávkou (bez vložené lanové brzdy kteréhokoliv typu) vřele doporučuju si alespoň zkusit přečíst v některé z těch mnoha knih o lezení takové ty nudné kapitoly co se furt zabývají nějakými těmi výpočty. Pak si totiž mohou vzít tužtičku a papírek, a dojít ke strašidelným věcem. Tedy k odhadu, jaké síly mohou na feratách na jistící řetězec působit. Zkrátím to: Strašné! Takové, na které není dimenzována žádná karabina, žádný lano a už vůbec ne člověk. Já si to dlouho nedovedl v reálu představit (a nechtělo se mi uvěřit že síla působící v takovém pádu může být srovnatelná s nárazem rozjetého auta). Bohužel jsem se jednou nachomejtnul k takový blbý záchrance, kdy šlo o to, dostat do bezpečí nemálo histerickou partnerku člověka, který po podobném pádu (kde kupudivu vydržel celý jistící řetězec), prostě zavřel oko bez viditelné příčiny. Později pitva odhalila nějaké to masivní vnitřní krvácení, nebo jak tomu říkaj. A taky sedákem roztrženou pánev. Prostě v jistícím řetězci kupodivu vydrželo všechno, jen jeho poslední článek (lezec) nikoliv. Jednalo se evidentě o náhodu, podle mého přesvědčení musí nejdřív prdnout karabina.
Hurá, našel jsem to!!!
Výše uvedený článek od Chrousta je zde:
http://www.malypruvodce.cz/i_turist/vht96.htm
Z uvedeného vyplývá, že jen blbec může vlézt na feratu "jištěnej" jen odsedávkou natvrdo uvázanou do sedáku (a to je ještě ta lepší varianta, ten uzel bude sice snižovat pevnost lana; tedy bude-li se jednat o skutečné lano a ne kus repky, ale také bude při pádu tento tlumit svým utahováním)
Diky za perfektni odkaz.Doporucuju precist vsem kteri se chystaji na Via Ferraty.Mel jsem ferratovy obdobi kdy jsem absolvoval vsechny vyznamejsi ferraty v Dolomitech.Ne vzdy jsem dodrzoval vsechna zasadni pravidla bezpecnosti.Po nekolika malo prihodach jsem zcela zmenil pristup.Helma,brzda,2karabiny atd.Myslim ze obzvlaste dlouhy Ferraty jako Cimma Moiazza nebo Civetta nauci cloveka v horach dost uzitecnych veci.Pocasi,orientace,vcas vycouvat,rychle postupovat atd.Hodilo se mi to kdyz jsem zacal lizt delsi steny v horach.Az budu jednou ukrutne starej tak se k Ferratam zase pokorne vratim:-)Good climb
No, osobně považuju ten odkaz na stránkách HO SAKAL za lepší (a určitě užitečnější začátečníkům, už pro podrobné zpracování všeho co vlastně potřebují), jen ten Chroustův článeček je takový zhutněnější a lze u něj spíš předpokládat, že jej dočtou i skutečně naprostí ignoranti. Zda se z něj také poučí, je jinou věcí. Po mnohých zkušenostech s Čechy v Alpách jsem do podobnch končin přestal jezdit (alespoň v sezóně) a dávám přednost poklidu ruských hor. Tam aspoň člověk furt nemusí někoho zachraňovat a nebývá při lezení ohrožován padajícím matrošem od pitomců, co se cpou do cest na který nemaj (to se teda netejká těch ferat, na ty většinou maj, alespoň fyzicky, když už u nich absentují alespoň základní vědomosti).
Ahoj, vim, co je to padovy faktor a znam i jeho chovani na feratovych cestach. Rozhodne souhlasim s tim, ze by se mela pouzivat brzda. Muze mi ale nekdo odpovedet na toto:
Jak dlouho se leze po feratach a jak dlouho se pouzivaji feratove brzdy a co bylo v casech, kdy se lezlo po feratach a nebyly brzdy? To pak kazdy pad koncil destrukci karabiny, smycky, sedaku nebo lezce?
Domnivam se totiz, ze pri padu ne pokazde dojde ke scenari s vysokym padovym faktorem (treba 5), protoze a) clovek nespadne vzdycky az pod ukotvenim, spadne spis niz, b) pad nebude volny, ale asi brzdeny pokusem chytit se a narazy o skalu apod.
co bylo dřív? stejně jako v lezení, horší vybavení nebo vůbec žádné. obecně ale vyšší "kvalita" návštěvníků hor, nechodil do hor a do skal "kdekdo". chodilo se pouze za ideálního počasí a velmi střízlivě se odhadovaly vlastní schopnosti.
a když už teda někdo spadnul tak to skončilo špatně.
I když nespadneš těsně pod dalším ukotvením ale třeba jen dva metry nad posledním, stále je hodnota PF příliš vysoká pro všechny komponenty řetězce konče Tvým tělem.
To, co teď napíšu, prosím nikdo nezkoušejte !!!!! Jednou jsem cvaknul běžně odsedku do slaňáku. Pro pohodlnější pozici jsem, já debil, nadlezl nad slaňák a tím pádem vedla odsedka dolů, někam ke kolenům. Samozřejmě jsem věděl, že nesmím spadnout, ale co tojfl nechtěl, stalo se. A můžu Ti říct, že větší jebu jsem nezažil. Smyčku i karabinu jsem vyměnil :o)
Závěr?
Toto nebezpečí nehrozí jen na Klettersteigu, nýbrž i v běžném lezení a ruku na srdce, kolik z vás někdy nadlezlo odsedávačku?
Zkusím odpovědět alespoň na část Tizonem položených otázek, zejména na to, co tady bylo, když nebyly feratové brzdy :-)
Tak tedy, feraty (resp. jakési obdoby moderní „železné cesty“ soudobého vysokohorského turisty), se v horách vyskytují skutečně relativně dlouho. Vzpomeňme si na všechny ty řetězy či těžařské skoby natlučené v turistických cestách ať už na obtížnějších hřebíncích či přechodech sedel. Jejich masivnější používání mají na svědomí turistické a jiné „horské“ spolky přelomu století (myslím tím minulého, tedy kolem r. 1900). Mnoho alpských lokalit k různým řetězům, žebříkům i jistícím prostředkům přišlo díky první světové válce. Alpini na jedné straně, horští myslivci na druhé, potřebovali pro své operace v Julkách i Dolomitech lepší přístupové cesty, které by napomohly snížení ztrát ve vlastních řadách. Asi to musela být velmi zajímavá doba, projde-li si však člověk některé z míst kde fronta probíhala ve velehorském prostředí, běhá mu dodnes mráz po zádech. Není tedy náhodou, že více mrtvých měly na svědomí jiní činitelé než nepřátelská armáda.
Ale k věci: tenkrát se řetězů, ocelových lan a jiných prostředků nepoužívalo k jištění, ale k přidržování. Ostatně na mnohých podobně upravených místech tomu tak je dodnes. Obrovskou výhodu, oproti jištění natvrdo do odsedky tento způsob měl v tom, že uživatel takové cesty si byl naprosto a úplně vědom toho, že je nejištěný. A většinu se díky tomuto vědomí zkrátka nepustil. Na obtížnějších „feratách“ již někdy od šedesátých let turisté používají k jištění alespoň náznaky horolezeckých prostředků (smyce a karabiny). Nutno podotknout, že karabiny ocelové a předimenzované (se známou „hasičárnou“ po těchto cestách běhali předchůdci dnešních sebevrahů s „tvrdou odsedkou“). Na smyčce se užívaly soustavy tzv. tlumících uzlů. A poměrně záhy se začínají prosazovat tzv. pádové absorbéry nejrůznější konstrukce. Není bez zajímavosti, že absorbéry fungující na obdobném principu jako ty současné, byly na dlouhý čas vytlačeny několika typy absorbérů šitých z popruhů. Ty fungovaly tak, že kvalitní plochá smyčka, precizně sešitá byla ještě různými způsoby „nařasená“ (jako záclony). Každé to nařasení bylo sestehováno poměrně přesně vypočítaným počtem stehů, které se při zatížení postupně trhaly a tím náraz tlumily. „Tvrdost“ pádu posléze šlo odhadnout podle toho, kolik stehů se vyrvalo. Odpověď na Tizonovu otázku co se používalo před feratovými brzdami je tedy jasné. Absorbéry jiné konstrukce. Naši předkové nebyli úplně pitomí a jejich materiál (a lana zejména), měl mnohem horší bezpečnostní parametry než ten náš. Takže o pádovém faktoru přemýšleli velmi vážně.
Jistou čestnou výjimku tvořili češi v Alpách (resp. jejich dostupných částech, jako např. té části Julek, ležících v tehdejší Jugoslávii). Ti po feratách běhali s batohy naloženými na mnohadenní přechod a chovali se k nim jako k řetězům v Tatrách. Tedy je používali k přidržování. Kupodivu moc nepadali. Vím o tom své, kamarádi mě takhle jednou vytáhli do Julek a skutečně mě zaskočili. Po řadě výletů do velehor na území tehdejšího Sovětského svazu jsem konečně pochopil, že véháťáci jsou zvláštní sorta nebezpečných šílenců (kteří o teorii nechtějí nic vědět, aby se příště nebáli). Už jsem podobný výlet s někým podobným nikdy radši neabsolvoval a pokorně se vrátil do lůna horolezecké komunity, která sice jezdí dál a výš, ale ve skutečnosti to dělá zejména ze zbabělosti (alespoň u mě tomu tak bylo; než ještě jednou vyrazit s véháťákama do středních velehor, to radši třikrát „vážná expedice“ na Pamír).
Další otázka míří na to, zda je vůbec pravděpodobné, že se na feratě vytočí pád se skutečně velikým faktorem. Tak to bývá tak padesát na padesát. K většině pádů totiž dojde při přecvakávání. Takže buď už je cvaknuto, tedy se jedná prakticky jen o odsednutí, nebo ještě ne, a v tom případě se jedná právě o ten pád, kdy dochází k onomu nepříznivému zatížení celého řetězce, a který mívá za následek ony fatální následky. Navíc k pádu nejčastěji dojde ve skutečně obtížném terénu (např. převislém, kde i relativně lehký batoh vyhazuje z těžiště). A právě v těchto místech obvykle ty kramle, na kterých je ferata kotvena bývají nejdál od sebe.
Nelze pochopitelně vyloučit ani pád v lehkém terénu (tedy tam, kde bude bržděn Tizonovými slovy: „pokusem chytit se a narazy o skalu apod.“). V takovém případě se pravděpodobně nic moc nestane. Přesto se však domnívám, že pravděpodobnost oněch vážných pádů je natolik vysoká, že nemít v jistícím řetězci brzdu, je dost pitomá lotynka.
Chtěl bych T. Frankovi poděkovat za rozsáhlou odpověď a pro mě nové informace. To, že se dříve na feratách používali šité tlumiče pádů, které se teď stále požívají třeba při práci ve výškách - třeba Petzl Absorbica, jsem nevěděl a skutečně jsem si myslel, že před kovovými provlíkacími brzdami byly jen "tvrdé" odsedky.
Azbestem zažitý a popsaný případ je je rovněž v tolikrát zmiňovaném Schubertovi - 2. dílu. A doporučení je stejné - nelézt nad ukotvení odsedky; např. pádový faktor 2 přežila jen 8 nebo dokonce 9mm šnůra. I když v tomto případě vydrží celý jistící řetězec - sedák, odsedka, karabina, ukotvení, může dojít k vážnému poranění člověka.
Feratovou brzdu se určitě ve strmém a ještě více vertikálním feratovém terénu vyplatí mít. Asi podobně jako zapnuté pásy v autě. A na rozdíl od nich snad ani není možnost (Jako je několikaprocentí šance u pásů, že vám za jistých okolností znemožní únik z převráceného auta apod.), že by oživatele ohrožovala. Nic s ní nezkazíte a při velkém pádovém faktoru (2 a víc) zabrání obrovským rázovým silám.
Někdy jsem zaslechl, že se dá nouzově použít při tvorbě ferratového setu slaňovací osma místo brzdy a to tak že větším okem je přidělána k sedáku a lano je do ní dáno přesně obráceně než u slaňování tudíž vzniká podstatně větší tření. Myslím že v nouzovém případě může toto řešení omezeně nahradit brzdu v setu(zbytek je samozřejmě na prosto regulérní tzn. lano dvě karabiny atd.). Co vy na to?
asi nouzově jo. takový to řešení z prehistorie vejškovejch natěračskejch prací, kdy je krček osmy omotán dvakrát až třikrát (podle tloušťky a tuhosti lana) a lano je potřeba do osmy násilím cpát. ale jet s tím dneska na tejdení zájezd na ferraty mi připadá poněkud zpozdilé.
Jo, milá nouzovka. Kupodivu i funkční. Radostně jsem si na ni vzpoměl když jsme se po feratě vraceli z výletu (tedy jsme ji použili jako sestupovku). Asi bych v sobě nenašel dost odvahy do toho zkusit skočit, leč mrznoucí mrholení rozhodlo za mě a spadl jsem do toho. Fungovalo to!
Podotýkám ale, že hluboce souhlasím s autorem předchozího příspěvku. Zkusit touto nouzovkou nahradit regulérní brzdu pojedu-li na týden na ferty, bych rovněž považoval za zpozdilost.
No to několikeré omotání osmou se mi ale vůbec nechce líbit. Nebudou se při pádu náhoudou ta lana o sebe otírat/dřít/propalovat? He? To by clovek zabrzdil asi az na zemi, kdyby se mu propálila snura.
dobrej dotaz. ale nebudou. v hms karabině se to lano taky dře o lano, ale obě jsou v pohybu. ne jako spouštění přes smyci.
nebo ta petzlovská brzda (teda původně na metodu V, ale bezproblémově použitelná i pro metodu Y), tam taky dře lano o lano.
ale opakuju, omotaná osma (nebo šroubovací karabina) je funkční nouzovka, a né plnohodnotná náhrada na 14 dní po ferátách.
Určitě těžká trasa. Zkuste si ale Seewand (obtížnost "E" 850m ). Když nás po cestě chytli dvě silné bouřky a liják s proudy vody, tak jsem měl celkem dost (obzvlášť jako začátečník). A cesta dolů po sjezdovce v 19,00 hodin večer na kaši mokrý, chuťovka ! Charlie
Jeslí jsi začátečník, tak to jen potvrzuješ!! Než někam lezu, něco jsi o tom přečtu-zrovna Seewand patří mezi nejtěžší a nejnebezpečnější a časově velice náročný. Když něco takového plánuji,musím plánovat i počasí!!! Když se zdá nejisté, tak na takovou cestu nenastupovat!!! Obzvlášť ve stěně kde jde při bouřce i dešti o zivot :-/ Měl jsi asi štěstí, tak se z toho pouč kamaráde. Jinak ferrata suprova, ale rozhodně ne pro začátečníky ;-)
10.5.08 jsme s kamarády absolvovali tuto feratu a mohu jen doporučit. Je to velmi pěkná stezka, která Vás naplní úžasný pocitem lezením. Nejsem žádný profesionál, a proto jsem z této obtížné feraty unešen, neb jsem nic těžšího zatím nešel. Co doporučuji: rukavice (kluci měli obrovské puchýře), jiné boty něž tvrdé velké pohorky. Set Via Ferrata, žádné náhražky pomocí popruhových smyček atd... trekingové hole nejsou třeba, nástup není tak těžký a dlouhý. Tato cesta je už pro zkušené lezce, kteří již šli nějakou ferratu.
Dávám k dispozici odkaz na deník z naší návštěvy ferat v okolí Arca. Jsou tam i nějaké fotky. Jinak Rino Pisetu doporučuju. Měli jsme k ní respekt díky popisu v průvodci, ale není to tak strašné.
http://www.sudpany.cz/dolomity_jaro.pdf
Ahoj všem feratolezcum! Lezu ferraty 3roky a mám jich za sebou cca25 a pořád se něco učím ;-) Rino Pisetti obtížnost "E" byla před týdnem a musím říci že jsme k ní se ženou pristupovali s respektem. Hned začátek je síto-kdo nedá prvních 30metrů, ať se raději vrátí (jako 4poláci před námi kolem 25let, kteří si asi chtěli něco dokázat a neměli na to ani fyzicky ani psychicky!) Jinak ferrata opravdu velice pěkná, která nutí lezce trochu přemýšlet a to je fakt super! Hodnotím jako zatím ne nejtěžší, ale rozhodně nejhezčí! Vzdušná a pěkně lezecká a přitom člověk nemusí viset na laně :-) Kdo zná, tak třeba ferratka na Vrchol Loser( Sisi Klettersteig),je možná těžší nebo naše poslední ferrata Taxenbach Klettersteig je dle mého názoru určitě více silová a stejně tak všechny 3zmiňované, bych začátečníkům nedoporučoval!;-)
..A kdo chodí jen s odsedkou je prostě blbec!!!
Registrace
Metodika
lezec.cz
Další z Via ferrat v okolí Arca - prý nejtěžší ferrata v Alpách.
GPS a mapové aplikace