“Před dvaceti lety jsem provedl něco špatného, něco, čeho jsem litoval už druhý den.” Tak začíná otevřený dopis lezce, nyní již 51 letého, Steva Schneidera z Californie.
O co tenkrát šlo? O odsekané nýty z vícedélkové Yosemitské cesty Wings of Steel, kolem čehož se vedly divoké debaty s řadou nejasností a byly nakydány kýbly špíny a hořkosti. Nešlo totiž jen o odsekané nýty a to, že tenkrát lezci Richard Jensen a Mark Smith nalezli jejich lana pod stěnou pošpiněná od někoho, kdo se jim na ně vykadil. Ale o celé období potom, po které byla vedena nenávistná kampaň proti aktérům tohoto bezpochyby pozoruhodného výstupu.
El Capitan nebyl vždy jen gigantickou stěnou zářivé hladké žuly, často v historii vrhal i velmi temné stíny
Christopher Bruno
(Pozn. Protože se jedná o otevřený dopis přinášíme volný překlad avšak v jeho kompletním znění.)
Už bylo dost těch nařčení, bezpráví a polopravd kolem Wings of Steel. To, co zde píšu, je čistá pravda!” přináší nyní po 30 letech trpké rozuzlení Steve Schneider.
To já jsem byl ten odsekávač nýtů!
To já jsem se vysral na jejich lana!
Píšu to proto, abych se veřejně omluvil Marku Smithsovi a Richardovi Jensenovi.
To, co v toto dopise chci, není tu špatnost nějak ospravedlnit, ale jen ji osvětlit.
Richard a Mark přijeli tenkrát v roce 1982 do údolí (pozn. Yosemite Valley), aby se pokusili o novou cestu na El Capitan. Chtěli přelézt hladkou plotnu nalevo od Dihedral Wall .
El Capitan a jeho severozápadní stěna s cestou Wings of Steel vedoucí hladkými plotnami v levé části stěny, cesta vede ve spádnici dobře viditelného ostrého doleva zahnutého střechovitého převisu a pak přes něj dále
J. Sherbert
Několik místních, včetně mě, reagovalo zcela nepřátelsky, považujíce se za pány celého údolí a ty dva zelenáče za nepříjemné vetřelce.
Než jsme se tenkrát vydali pod jejich cestu, tak jsme se povzbuzovali (kromě alkoholu) argumenty, že nějací holobrádkové, kteří si cvičili své lezení v nějakém lomu u Los Angeles si nebudou myslet, že jsou připraveni k pokoření "naší" posvátné stěny. Vždyť ještě nic nedokázali. (Pozn. Steva: Myslím, že ve skutečnosti již měli za sebou Column). Začala se mezi námi šířit zvláštní nálada. Představovali jsme si žebřík z nýtů vedoucí naší plotnou. Měli jsme pocit, že cesta musí být odstraněná.
Mám ve svých poznámkách datum 19.května 1982. Tehdy jsem poprvé vylezl cestu Astroman . Můj záznam říká, že to bylo se dvěma pády. Vzpomínám si, že jsem pak na oslavu dal rychlých šest plechovek piva. Byl jsem dost našrot a navíc se silným pocitem, že jsem king. Když jsme se dostali k nástupu, zjistil jsem, že jsem si z opilosti zapomněl jumary. Tak jsem většinou, zatímco mí přátelé šli nahoru a začali odsekávat nýty, jen seděl pod nástupem. Byla naprostá tma.
Nechci říci, kdo moji dva kamarádi byli, protože si nemyslím, že je správné někoho jmenovat. Jen mohu říci, že i když už jsme se dlouho neviděli, že jsou to stále moji přátelé a považuji je za lidi s dobrou povahou.
Když jeden z nich vrátil dolů, vzal jsem si jeho železa a vylezl jsem nahoru a odsekl také nějaké bolty. Byly to první a poslední bolty, který jsem v mém životě odsekal, ale stále cítím v ústech tu pachuť z toho vandalského činu.
Když se vrátil, kluk který odsekával nýty v druhé délce, držel smyčku plnou planžet nýtů a skob, jako by to byla nějaká trofej. Mnoho z nich bylo velmi malých. V té chvíli jsem si poprvé začal uvědomovat, že to možná nebyl až tak dobrý nápad. Vypadalo to, jako by Mark a Richard skutečně dělali nějaké seriózní lezení. Mysleli jsme si, že jsme přišli na vytlučení žebříku nýtů. Chybička se vloudila. Tu smyčku se zbytky odsekaných nýtů mám stále před očima.
Když tenkrát Robbins vytloukl WOEML(Wall of Early Morning Light, cesta kterou vytlouklo duo Robbins & Lauria, dnes již jsou nýty zpět), aspoň se pokusil o přelezení části, která si zasloužila podle jeho názoru zůstat. Ale my jsme nic nelezli, my jsme se prostě jen rozhodli, že tam cesta nebude. Nedali jsem těm klukům žádnou šanci.
Byli jsme dost vyhecovaný, proto jsem přinesl sebou nějaký fazole nebo zbytek chilli, že jim to ještě nakonec kydneme na lana, který tam zanechali. Ale nezdálo se mi to dost dobrý, proto jsem dostal nápad, se jim na ty lana vydělat. Co se stalo pak už příliš přesně nevím, asi proto, že jsem to chtěl z paměti zcela vymazat - zapomenout, ale pamatuji si, že jeden z mých přátel se o to snažil, ale nevedlo se mu to a druhý to vůbec nezkusil. Vlastně jsem to byl hlavně já. A je pro mě strašně těžké to přiznat. Tak moc se za to stydím. Bylo mi 21 let.
Teď je mi 51. Po druhém přelezu Wings of Steel dvojicí Ammon a Kait, která potvrdila, že je WOS je jednou z nejtěžších hákovaček na El Capitan, a po přečtení některých naprostých nesmyslů v dalekosáhlých vášnivých debatách, jsem došel k přesvědčení, že se musím ozvat.
Před šesti týdny, s telefoními čísly v ruce, jsem poprvé zavolal Richardovi Jensenovi, pak Markovi Smithovi, abych se jim omluvil.
Ty rozhovory byly úžasné a soukromé, ale průběh obou rozhovorů byl, že jsem se přiznal k tomu, co jsem udělal a vyjádřil jim, jak moc je mi to líto a v obou případech mi bylo jednomyslně odpuštěno.
To nejvíc bolestné pro mě bylo, že Mark a Richard se projevili jako skutečně skvělý lidi. A uvědomil jsem si, že, že jsme mohli být celé ty roky přátelé, nebýt toho, co jsem udělal. A to je obrovská škoda.
Cítil jsem obrovskou úlevu, po tom, co jsem jim o tom řekl. Bylo to dávno, byl jsem mladý hloupý frajírek. Ale poslední dobou mě to trápilo tak že jsem z toho špatně spal. Po rozhovoru s Markem a Richardem se mi ulevilo, ale cítil jsem, že musím ještě přiznat veřejně.
Mark a Richard zažívali neuvěřitelné svinstvo i dlouho potom co cesta byla přelezena a zcela nespravedlivě. Přitom dokázali přelézt cestu Sea of Dreams a získali trochu respektu. Ale z nějakého důvodu, možná díky nějaké davové stádní mentalitě, byli tito lezci odsuzováni ještě čtvrt století poté. Nebylo to vůči nim fér a nebylo to ani logické. Nikdo si na tu plotnu netroufl a pak když vznikla cesta WOS, tak pak, vzhledem ke špatné reputaci, se té plotně také každý vyhýbal.
Marku a Richarde, kéž bych mohl vrátit čas a vzít ten večer zpět. Ale já nemůžu. Mohu jen to, co jsem nyní udělal a to je vše.
Uvědomuji si, jsem udělal za život spoustu chyb (za některé jsem se přátelům také omluvil). Ale to byl můj největší faux pas v životě.
Nechci už, aby ten „shit“ dále visel nade mnou a naopak chci, abych směl Richardovi a Markovi podat ruku. Podávám jim tedy ruku - držící olivovou ratolest.
Steve "Shipoopoi" Schneider
Oakland, Kalifornia
Zajímavosti o cestě Wings of Steel Není možné snad ani popsat to obrovské dobrodružství a martýrium, které podstoupili Mark a Richard při zdolání cesty Wings of Steel (1982).
Projděte si alespoň foto galerii s popisy fotek. Zjistíte, že to byl jeden z počinů, lehce přirovnatelný k nejvýznamnějším alpským či himalájskými přelezům. Lezci strávili ve stěně 39 dní, pro postup v plotně použili 150 x fifiháček a napadali desítky metrů pádů. Měli s sebou 200 litrů vody a potraviny jim vycházeli na 600 kalorií denně. Při dnech, kdy se kvůli bouřce nedalo lézt, tak nejedli nic. Wings of Steel se stal jednou z nejvýznamnějších cest v éře technického lezení.
Avšak nejrazantněji se cesta dostala do povědomí až po jejím dokončení, neboť ve chvíli, kdy na vrcholu El Capu stanula dvojice Richard Jensen a Mark Smith, vše teprve začalo.
Dlouhé roky sporů a lží a nenávisti, díky nepřátelské a na lži postavené kampani místních lezců. Zpověď jednoho z nich jste právě mohli dočíst.
hovno sme dále! však u vas na pieskoch a u nas v tatrach je to obdobne len sa este asi nikomu nechcelo tlačit alebo to pre kratkost ciest nestihol..domáci starí páprdovia by radi povytlkali nity a nasrali na lana pod záštitou tradicionalizmu..
.. treba ze cas je nejlepsi rozhodci.
A vzit si z toho pouceni ze vetsina radikalnich cinu je pachana v okamziku kdy buracej emoce a pocity vlastni nepremozitelnosti, jedinecnosti, presvedceni o sve Svate a Jedine Pravde.
Takze.. vetsina vyhrocenych situaci by se treba ani nemusela vyhrotit kdyby si hlavni akteri vzali den dva volno a v klidu rozmysleli co chtej udelat a proc.
A ze nekdy trva par desitek let nez .. atd.
Dobrej clanek.
Pravda to je, na druhou stranu alespon ja jsem ten clanek pochopil tak, ze oni si vzali den dva volna
a ujasnili si, co chtej udelat a proc. Jestli den nic neresi, co treba 30let rozdil ?
Díky za článek Jirko, muselo dát neuvěřitelnou práci uchopit všechny souvilsosti kolem. Navíc je to jak hisotrické tak i nadčasové a ze života.
Mohli by jsme tyhle milníky lezení zadávat i do databáze cest s odkazy na články. Ale to vlastně může udělat kdokoliv, kdo si vzpomene na nějaký velký článek k zásadním cestám, které ho třeba inspirovali.
Tak já se teda také přiznávám. Když mi bylo deset tak jsem kamarádovi z rybářského kroužku odsypal trochu červu do batohu protože mě štval. Tímto se ti Pavle omlouvám. :o)))
Že slzíš smíchy je jen důkaz toho, že neznáš souvislosti. Oni totiž ti dva, kteří se "opovážili" udělat cestu WOS byli po mnoho let vyobcováni z lezecké společnosti. Prostě to byla drsná doba a dost těm dvoum bezdůvodně ublížili.
no ja nevim, trochu mi prijde, ze se tady vsichni tak nejak z toho lezeni moc ...
Ono pravy hodnoty zivota jsou nekde trochu jinde.
Jako OK, napsat otevreny dopis je prima, ale jako proc? Po tech letech ho za to nikdo vlastne nezatrati (to jediny by si zaslouzil), naopak mu vetsina spis poklepe po zadech a oceni jak je odvaznej, odvaznej mel byt druhej den, kdyz to, jak sam pise, posral.
Faktem je, ze neznam uplne vsechny skutecnosti a dopady pro vsechny zucastnene, ale nemyslim si, ze jakakoliv ostrakizace ze strany neceho tak pofiderniho jako je lezecka komunita nekoho muze vazne poskodit. Kdyz se rozhlidnu v ceskym lezeni, a to je zlomek te americke komunity, tak tu mame nejruznejsi typy enfante terribles - zapisovace neprelezenych cest, filmovani z krovi, vytloukace a zatloukace nejtu, samozvane spravce, anketniky a jejich odpurce, solisty, maglajzniky, urezany kruhy v hladkejch cestach, a co? A nic ... tresty smrti se neudeluji, lynch nikdy neprobehl ...
Zivot zmeni tezka nemoc, nehoda, zivelna pohroma, umrti blizke osoby nebo neco podobnyho, ale neco tak v podstate priblbyho jako par nejtu nebo posrany lano, to se na mne nezlobte, pokud to skutecne bylo tak dramaticky, tak je nekde neco v neporadku s hodnotovou skalou.
Na druhou stranu pokud si necha ten clovek zrat svedomi kvuli par hovnum (doslova) nekolik desitek let tak nevim ... nahlizel bych to spise psychiatricky. Obzvlast, kdyz ho snad strasi smycka s nytama ...
Ze mu odpustili a co meli delat jinyho, neodpustit? Proc zverejnovat obsah soukromeho rozhovoru? K cemu je verejna omluva, kdyz rovnou uvadi, ze bylo poskozenymi odpusteno? Je snad jeste nekdo, kdo muze odpoustet, za co a proc se tedy omlouvat?
jak jsem psal nahore, abysme se z toho lezeni ...
Každej to má postavený jinak. Lezení normálně určitě není nejdůležitější věc v životě, ale jsou lidi, pro který skoro nejdůležitější je. Anebo hodně důležitá. Který žijou z velké části v lezecký komunitě. Možná je to diagnóza, ale to neznamená, že by proto jejich morálka neměla mít význam.
A když provedeš nějakou prasárnu, může ti to v hlavě štrachat klidně i dost dlouho. Říká se tomu svědomí. Někdo ho má silnější, někdo slabší. Ale neřekl bych, že když se někdo po letech omluví za něco, z čeho má to svědomí černý, je to psychopat.
A ti postižení borci se s ním taky nemuseli bavit, ale mohli ho poslat do háje...
Osobně zase spíš nerozumím tvému postoji. Ale je dost možný, že v Bronxu jsou všechny tyhle věci posazený zase trochu jinak.
(I na můj vkus je teda ten text trochu moc patetickej, a působí možná až moc didakticky. Ale obecně schopnost omluvy, svědomí a sebereflexe jsou podle mě celkem pozitivní věci.)
Co je svedomi tomu rozumim, nikdy jsem nenapsal, ze ten ten clovek je psychopat, coz je samo o sobe obsolentni terminus technicus se svou presnou definici.
Pokud je pro nekoho lezeni vsim, pak bohuzel musim konstatovat, ze nema dobrou hodnotovou skalu, nebo se spise stylizuje do neceho cemu sam nemuze verit a vkecava se do jakehosi pofiderniho cliche, protoze neni schopen rozpoznat ci nalezt neco adekvatnejsiho... Hrr na me ...
Paradoxne jsem si po napsani tohohle komentare precetl co tem klukum delali a do jake miry je ocernovali a ze do toho muselo byt zavzato hodne lidi a paradoxne i oficialnich lezeckych instituci. Nejenze jim posrali lano, ale vyhrozovali jim smrti, hazeli na ne hovna z cest vedle, kdyz se pokouseli cestu obnovit a tak dale, jak moc to bylo horky vlastne nevim, ale nakonec o tom jeden z nich napsal v Americkem stylu knihu. Ty ocernovany museli mit nakonec hodne lidi na svy strane, takze zkazenej zivot se asi nekonal ... myslim, ze jim obema byla cela vec uz dlouhou dobu putna a paradoxne na ni mohli moralne i financne vydelat.
mam-li byt prorok, tak o cely tyhle kauze vcetne omluvy nekdo natoci film podobne jako o tom klukovi co si uriznul ruku. Vubec bych se nedivil, ze prava jsou uz prodany (perspektiva Bronxu).
jasny stalo hodne prace ten otevrenej dopis prelozit, ale paradoxne je tenhle aspekt cely ty kauzy to nejmene zajimavy, diky za upozorneni zverejnenim na lezci, je vzdy zajimave precist si podobnych kauzach mezi "svatymi" horolezci, pro ktere je kamaradstvi na lane desatero v jednom bode. nechci dal spekulovat, ale kazdopadne podle mne takhle nevypada pokani ...
Nojo, s tím filmem máš možná pravdu :))
Pokud jde o ten druhej odstavec - možná taky, ale nechci to soudit. Lidi dělaj různý divný věci, to lezení je jedna z nich.
já ti dám psychiatricky, ti šplouchá přepálenej volej na sochu svobody.
ucházející pokus o flame, ale byl moc pozdě a moc mimo...
chyba jedna, že jsi si nezjistil, jak moc velká aféra to byla v am. lezení, chyba dvě: napsat enfán teribl blbě(napsals to blbě?). já si takový věci radši hledám, abych nebyl za kvaziintelektuála. chyba tři: pohoršovat se, že někdo použije slovo "psychopat", když ty "psychiatricky", nevhodně bude asi woboje, že? navíc slovo psychopat se laicky často používá pro kohokoli duševně nemocného a obsolentní je právě proto, asi jako se to stalo s hysterkama a debilama, imbecilama a idiotama, takže to zas takový prohřešek není, ty pedante(i když teda wodborný termíny používat promiscue nejni dobrý, no).
exceletní provokace, říct že lezení je vlastně píčovina(je), ale to je většina lidského konání krom dělání dětí(většinou taky), pěstováním něčeho k snědku a bádáním nad genezí blesku etc.
na druhou stranu lepší, když někdo bere vážně lezení, než fetování, kurvení se(platí pro oba džendry), jezdění autem, střílení lidí a jiných pohyblivých cílů, golf, opojení vlastní mocí, stíhání bezvěrců, vegetariánství a jiné formy neopodstatněného kecání do života druhejm, ne?
A úplně zbytečný překlad a publikace zde to nebyla, jsem celkem rád, že jsem si mohl prohlédnout fotky z tak ztřeštěného počinu jako je 39dní technického lezení(proč to někdo dělá?), koneckonců je celkem hezké se dozvědět, že někoho trápí jedna zákeřná ošklivost, kterou provedl před třiceti lety, než kdyby si myslel, že to bylo jedině správně(ve světle toho, že dnes to již kontroverzní cesta není), no ne?
jako prudce vzdelany francouzstinar jsem se preklepl, ano melo to byt enfants terribles, "Les" vypoustim - to bytady nikdo nepochopil. Pismena e a s jsou hned vedle sebe na klavesnici. Snad mi Jean Cocteau (cti žán koktoooo) a vsichni znami ze Slavie odpusti.
kazdopadne cokoliv moc zrat se nevyplaci.
Nenapsal jsem, ze prekladat to nemelo smysl, nebylo by vsak spatny kdyby to bylo dany do sirsiho kontextu toho, co se tam kolem nich potom delo. Skutecne snad vcelku oficialni instituce Yosemitskeho lezeni se k veci stavely ponekud "zvlastne". Jak jsem psal, kdyz tu cestu chteli obnovit tak na ne prej hazeli hovna z okolnich cest, vyhrozovali smrti ...
Mozna mel celej clanek taky treba navrhnout urcity paralely s ceskym lezenim. treba cela ta kauza Hladak mi prijde jako docela srandovni souhra nahod, ale to je na jinejch, aby to posuzovali.
Pekny clanok. Teda hlavne ten s fotkami a popismi. Dobre som tomu porozumel, ze spravili prve dlzky, potom zliezli dolu a na to im niekto tie prve dve dlzky vytlkol? (a este aj vykonal potrebu:) A oni si potom znovu tie dve dlzky opravili a doliezli cestu?
Registrace
Metodika
lezec.cz
“Před dvaceti lety jsem provedl něco špatného, něco, čeho jsem litoval už druhý den.” Tak začíná otevřený dopis lezce, nyní již 51 letého, Steva Schneidera z Californie.
Zdroje: 
GPS a mapové aplikace