Mont Blanc. Se svými 4.807 metry nad mořem je nejvyšší horou Evropy. Tyčí se
na hranicích Francie a Itálie a jeho vrchol je pokryt věčným sněhem.
Tak na tuhle horu jsme lezli. Byl to - jak jinak - opět Michalův nápad a já mu na něj ve slabé chvilce kývnul. Také jsem mu kývnul na ideu strávit silvestr roku 2.000 na Aljašce, ale z toho se mi podařilo zdárně se vykecat. Z Mont Blancu ne.
Jímá mě hrůza, jenom když pomyslím na to, jak mě Michal celej dlouhej rok buzeroval s tím, kudy půjdeme nahoru. Týden co týden jsem ho navštěvoval, týden co týden ležel ve všelijakých mapách a jezdil po nich prstem. Týden co týden mě nutil dělat totéž. Nechci podceňovat přípravu takovéhle akce, ale stejně měl už svůj "ideální" plán, a tak jsme vždycky skončili u té "jediné možné a nejlepší" cesty nahoru. Michal byl jako šílenej. V očích měl zvláštní jas a dokonce začal i číst knihy. Turistické průvodce. Také jsem musel sledovat filmy o horolezcích, počínaje "Jak dostat tatínka do polepšovny" a konče "K2". Zkrátka Michal nežil ničím jiným. A když budu úplně upřímný, já vlastně také ne.
Pomalu a neúprosně se blížil den našeho odjezdu. Nakupovali jsme potraviny, výstroj a výzbroj. Naše batohy se začaly zaplňovat instantními polévkami made in China, chleby, desítkami konzerv, ale také mačkami, cepíny, lany, skládacími hůlkami a dalším, jindy nepotřebným haraburdím.
Čím více se odjezd přibližoval, tím více mi dávala Gabča najevo, že se o mě, a snad i o Michala bojí, dávala mi do batohu všelijaké upomínkové předměty, vybavila mě nejrůznějšími amulety a talismany pro štěstí a nejméně deseti dopisy (na každé dva dny jeden). Jenomže já jsem podlehl své vlastní zvědavosti a dopisy jsem si přečetl ještě v Praze. Bylo v nich tolik obav a zároveň tolik lásky, že jsem pojal nápad vzít Gábinu s sebou. Když jsem jí to řekl, tvářila se překvapeně, ale nakonec po chvíli rozmýšlení řekla: "Tak jo."
Trošku jsem se bál, co na to Michal řekne, ale uklidňovalo mě, že mi to sám před několika dny nabídl. Ovšem to bylo před několika dny. Nejdřív řádil jako smyslů zbavený, pak rezignoval a nakonec byl ještě rád. A tak jela i Gabča, která narozdíl od nás měla zabaleno za dvě hodiny, stejně tak v tomto čase stihla oznámit vše rodině, své psychiatričce, sestře, kamarádkám, kamarádům a vzít si v zaměstnání dovolenou.
Okolo 22. hodiny přifrčel Michal ve své škodověnce, do které jsme naložili deset tun proviantu a už nás nic nemohlo zdržet. Projeli jsme Německem, Rakouskem, Švýcarskem a přes hranice šup do Chamonix, kam jsme dorazili druhý den ve 12.30.
Na Mont Blanc jsme začali vystupovat 8. července, týden po našem příjezdu. Do té doby nám nepřálo počasí a volný čas jsme vyplňovali krátkými výlety po okolí. Nejdelší túrou byl výstup na Le Brévent (2 525 mnm). Cestou jsme potkali: Němce, Francouze, na chatě Bel L'achat Čechy, kterým teklo v nadmořské výšce 2.105 metrů do hrdla české pivo, kamzíky, které Michal asi hodinu natáčel téměř z intimní vzdálenosti a div, že se jich nedotkl, sviště atd.. Přespali jsme v opuštěném skladišti matrací (Telesiege du Cornu) a druhý den seběhli zpět do Chamonix.
Další výlet byl na Glacier des Bossons, což byl poměrně mohutný ledovec. Téměř každý den prší, ani tento není výjimkou.
Poslední výlet před výstupem na Mt. Blanc byl na ledovec Mer de Glace (volně přeloženo Skleněné, ledové moře). Počasí bylo nádherné, cesta krásná. Poslední úsek vedl po žebřících, což bylo něco pro Gabču, ale i tuto nástrahu nakonec hravě překonala.
Když jsem stanul na ledovci, byl jsem poněkud zklamán. Čekal jsem, že bude čistý a průzračný jako křišťál a zatím ho pokrývala vrstva prachu a kamení. Svěřil jsem se se svým pocitem Gábině, která, aby mi ukázala jeho průzračnost, vylila poslední zbytek vody na ledovec a začala ho umývat. Za chvilku se pod špínou zatřpytil led a já neměl "zkažený víkend."
Mimochodem hned první den jsem ztratil pas. Naštěstí ho nějaký poctivý turista odnesl na policejní stanici a tak vše dobře dopadlo. Krmili jsme se v jednom kuse úžasnými zmrzlinami, trpěli hlady a každý den navštěvovali alpinistické centrum, kde nám při pohledu na nás vždy odpověděli, že počasí je a bude špatné, ať nikam raději nechodíme. Také nás soustavně pronásledovali "Hoši z údolí", kteří se nás marně snažili dostat do nějakého placeného kempu. My tři totiž celé dny spali namačkáni jako sardinky v Michalově škodovce. Každé ráno na nás uvnitř auta pršelo, tolik kondenzované páry jsme za noc nafuněli.
Nastal den D. Kvůli lavinovému nebezpečí na Michalově vysněné trase jsme se přesunuli z Chamonix do Le Fayet. 8.7. v 7.45 nám jede tramvaj do Le Glacier (2 372 mnm). Sem jedeme všichni tři. Z Le Glacier se Gabča vrací pěšky zpátky do Le Fayet a my zahajujeme výstup na Mont Blanc. Od tohoto okamžiku budu oddělovat neproporcionálním písmem Gábininy zápisky a své vzpomínky.
9.00… Z Le Glacier kluci odcházejí vzhůru k Mt. Blancu. Já jdu pěšky dolů. Klepou se mi nohy a v očích mám slzy. Ne proto, že jdu sama, ale že mám o kluky strach. Teprve dnes, když jsem viděli trochu blíž mohutné a vznešené vrcholy, začala jsem se bát. Při loučení jsem si chtěla dělat srandu a celou cestu tramvají jsem si připravovala vtipný proslov. Nezmohla jsem se ale na nic. Slyšeli a viděli by, jak brečím a prosím je, ať nikam nejdou. Při pohledu na jejich chatrné oblečení a celkové vybavení a pohledu na vybavení ostatních turistů se mi chce omdlít. Teď sedím na kameni na vrcholu kopce naproti té vznešené kráse, ze které jde strach a věřím, že ještě dnes, nejpozději zítra, ty dva blbínky zase uvidím.
První úsek cesty vedl dost kamenitým údolím a po sněhu nebylo ani vidu ani slechu. Batohy nás tížili a mačky o sebe vesele cinkaly, jakoby se těšily na tu cestu. Michal vytáhl své hůlky a jako starý horal píchal nahoru. Asi za hodinu jsme přišli v houfu minimálně padesáti lidí na pláň, kde začínal sníh. Nazuli jsme mačky a provokativně se uprostřed té bělostné pláně vymočili. Ono totiž jinde nebylo kde. Skupinka se začala protrhávat a my šli v jejím čele vstříc velkému dobrodružství. Zatím jsme si ještě povídali, i když záda se nám začínala ukrutně potit a o slovo se přihlásila i
nadmořská výška.
Druhá část cesty vedla stále ještě po pláni na Glacier de Bionnassay, kde nás u turistické chaty požádal nějaký cizinec ať napíšeme na kus kartónu přání všeho nejlepšího jeho dívce k narozeninám v češtině. Odchytává takto všechny kolemjdoucí a tak už má na fotkách tohle přání v několika jazycích. Přicházíme ke skalní stěně, do které je uchyceno ocelové lano. Oblékáme sedáky a přivazujeme se k němu.
Lezli jsme výš a výš, dotýkajíc se skály všemi čtyřmi. Tento úsek je v pravdě horolezecký. Vzduchu ubývá a tlak je stále nižší. Jen teplota kupodivu neklesá. Naše tempo se zpomaluje. Horolezci s lepší fyzickou kondicí nás začínají předcházet. Okolo 3.500 metrů nadmořské výšky nás přepadá slabost, opouštíme stezku a naprosto vyčerpáni usedáme. Snažíme se dostat do sebe kousek čokolády, ale vůbec nám nechutná, a tak já nejím, jen Michal trochu uždíbl. Vzápětí se otáčí a v tu ránu je čokoláda opět mezi námi. Asi po půl hodině vstáváme, do vedení jdu já a zdoláváme posledních dvě stě metrů převýšení na chatu Dome du Gouter. Tam nabíráme síly, opalujeme se a z tajícího sněhu sbíráme vodu do lahví.
17.20… Došla jsem do auta. Prošla jsem město, koupila si bagetu a pohledy. Le Fayet není příliš hezké město, Chamonix je mnohem hezčí. Jediné, co tu je hezké, je Thermal Park. Asi se tu večer budu bát, okolo šel už třetí bezdomovec. Nejraději bych šla spát, jsem docela unavená po té strastiplné cestě (10 km). Je však ještě brzy, je hrozné světlo. Začal pěkně foukat vítr, co teprve nahoře! Co asi ti bobánkové, aby nezmrzli. Už aby tu raději byli!
20.30… Tak jsem se doprocházela, vyčůrala a pomalu asi vážně půjdu spát. Nechat auto u nádraží nebyl zrovna dobrý nápad. Už mě tu občíhlo pár houmlesáků a bojím se, bojím, aby nechtěli hledat svůj domov v našem autě.
Vyrážíme dál. Končí lezecký úsek, před námi je "už jen" planina. Přivazujeme se navzájem na lano a jen co noha nohu mine míříme k vrcholu. Michal vzadu sotva supí, já vepředu jsem na tom jen o trošku lépe. Slunce pálí, je aspoň 30°C. Jde se čím dál tím hůř. Srdce nám tepou jako splašená a před očima se míhají mžitky. Na Dome du Gouter (4.304 m.n.m.) se rozhoduji uvařit si aspoň polévku, protože se silami jsem na konci a cítím, že potřebuji něco do žaludku, aby měl organismus z čeho čerpat. Michalovi to vůbec nevadí, zhroutil se na sníh a možná spí. Sundal jsem jednu mačku, zasekl ji do sněhu, na ní rozevřel liháč, což mě nevýslovně vyčerpalo, a asi hodinu ohříval dvě deci vody. Když mi došlo, že v této nadmořské výšce ji opravdu k varu nepřivedu, vsypal jsem do ní polévku a pomalu polkl první sousto. Nevím, zda stihlo dojet až do žaludku, ale vím, že bylo v ten moment vedle mě na sněhu. Zbytek jsem vylil a pomalu vydoloval mačku, která se tím teplem propadla asi půl metru do sněhu.
Ploužili jsme se dál. Kolem nás nebylo nic než jen bílá pláň, pořád do kopce. O sto metrů výš na nás čekali dva lidé z Maďarska, oba unavení a bezradní. Kluk a holka. Ona byla docela v pohodě, ale on byl na pokraji bezvědomí. Nevěděli, kam mají jít. Potřebovali pomoc a to nám vlilo zase nějaké síly do žil. Došli jsme společně na bivak Refuge Vallot (4.362 m.n.m), kde jsme hodlali nocovat, neboť už zapadalo slunce. Ani nedovedu popsat, jaké utrpení byl pro nás každý krok, který nám ještě zbýval.
Vallot byl plný. Byla v něm tma a strašnej smrad a nám bylo špatně a nechtěli jsme nic jiného než spát. Potmě jsme si vybalili a zasoukali se do spacáků. Leželi jsme na tvrdé podlaze, jen místy změkčené zvratkami horolezců. Ale to nám bylo opravdu jedno. Nespali jsme, protože srdce bušilo tak, že jsme se báli, že dostaneme infarkt. I v leže jsme dýchali, jako bychom právě uběhli maratón a nechtělo se to uklidnit. Bděli jsme až do rána.
7.00… Už jsem vzhůru. Poslala jsem pohledy a procházím se po městě. Chtěla jsem koupit klukům něco za jejich výkon. Překvapilo mě, jak drahé známky na pohled mají, a tak jsem jim koupila jen ovoce pro osvěžení. Teď je 10.00. Svítí sluníčko a já se půjdu podívat k autu, zda už nedošli.
Nedošli. Cestou k autu jsem potkala partu vojáků, která vyjížděla ve stejnou hodinu jako kluci. Pravda, vypadají trošku vytrénovaněji než kluci, ale počítám, že tak ve dvanáct dojdou.
Nedošli. Ani ve 13.00, ani ve 14.00, ani v 15.00. A už mě nebaví chodit každou hodinu k autu.
Nedošli ani v 16.00, ani v 17.30. Přemýšlím, zda nemám někam zajít. Je 19.15 a oni nikde. Bolí mě břicho a chce se mi zvracet. Navštívila jsem turistické centrum, kde byla mladá a ochotná slečna, která mi pomohla zjistit telefon na policii a na Refuge tete Rousse - chatu, přes kterou by kluci měli jít. Měla bych zůstat v pohodě a případně volat až zítra, ale mám hrozný strach. Neměli nikam chodit. Počkám do 21.00 a zavolám na tu chatu. Průšvih je v tom, že nemám moc franků, nevím kolik stojí telefonní karta a hlavně ji těžko teď někde seženu. Je mi tak zle…
Stále pročítám trasu jejich cesty a časově mi to vůbec nevychází a to jim dávám deset hodin na výstup a deset hodin na sestup. Přitom v této chytré knížce píšou max. 6 hodin. Asi mají nějaký problém. Sedím na nádraží na lavičce. Místní lidé na mě dost blbě koukají a já nevím, co mám dělat. Je 21.00 a kluci nikde. Jdu do auta a zkusím usnout.
Kolem sedmé jsme stejně unaveni jako večer vylezli ze spacáků a spatřili, v jakých blitkách jsme to spali. Hned se mi udělalo špatně a tak jak jsem byl, bosej a svlečenej jsem vyběhl ven na sníh, abych ublinkl. Ale nešlo to. Vrátil jsem se zpátky do toho smradu a pomalu se obouval. Nazul jsem botu a minutu oddychoval. Uvázal jsem kaničku a minutu oddechoval. Zapnul jsem poklopec a minutu oddechoval, prostě strašný.
Čekala nás cesta na vrchol. Posledních 450 výškových metrů. Michal přes noc nabyl sil a tak jsme na tom byli asi tak stejně. Chvíli šel první on, chvíli já. Už jsme tolik nemysleli na to, jak je nám blbě, ale na to, jak je kolem nás nádherně. Jediné, co nám trochu zkalilo radost byli vojáci, se kterými jsme jeli stejnou tramvají a zatímco my nastupujeme nejhorší kus cesty, oni vesele skotačí dolů. Budou tam aspoň o den dřív.
Poslední metry vedly po krásném a úzkém hřebeni, na jehož konci jsme se s Michalem chytli kolem ramen a na vrcholek nejvyšší hory Evropy jsme vstoupili společně. Byli jsme tu úplně sami. Aspoň chvilku. Pohled dolů byl impozantní. Pod námi plula bílá oblaka a z nich vystupovaly vrcholky hor, bylo vidět, jak je obzor kulatý. Zamávali jsme českými vlaječkami do objektivu fotoaparátu a pomalu začali pomýšlet na návrat.
Bylo stále větší vedro. Nemohli jsme se před slunkem nikam schovat a tak jsme si různě omotávali hlavy těmi poblitými ponči, ale moc to nepomáhalo. Dolů jsme skoro běželi. Tedy nejdřív skoro a potom běželi. Bylo nám fajn, dokázali jsme to a navíc se nám s každým metrem vracely síly.
Na Gouteru jsme si dali polévku a čaj, první jídlo za celou cestu a to nám pomohlo ze všeho nejvíc. Doběhli jsme skoro až k tramvaji, ale ne úplně, protože už žádná nejela. Bylo asi 19.00, když jsme se ubytovali v prvním přístřešku na pláni, kde jsme na začátku cesty pospolu močili. Usnul jsem po polívce jako špalek, ani jsem nezaregistroval, že byla bouřka, o které Michal prohlásil, že byla nejhorší v jeho životě.
22.00… Začala hrozná bouřka. V životě jsem horší nezažila. Blesky a hromy mě nenechají spát. Možná právě teď potřebují kluci pomoc, možná jsou někde pod lavinou… Hlavou mi stále běží myšlenky, jak přivezu do Čech kluky v zinkových rakvích a vysvětluji to jejich mámám.
DALŠÍ DEN 7.00… Spalo se mi hrozně. Byla to hodně dlouhá noc. Vstanu, umyji se a pomalu zkusím zavolat do té chaty. Zjistila jsem si v turistickém centru, že padla lavina, ale prý trochu jinde než kudy měli kluci jít. Už vím, kolik mě bude stát telefon. Za poslední peníze si kupuji bagetu a až jí dojím, jdu zburcovat záchrannou službu.
Vstali jsme časně a v 9.00 jsme nasedli do tramvaje do Le Fayet. Za hodinku jsme dole. Trochu mám obavy, jestli Gabča neblázní, přeci jen jsme jí řekli, že se vrátíme nejpozději včera.
Vystupujeme a belháme se k autu. Vidíme Gábinu, jak sedí na lavičce a cpe se bagetou, jako by o nás ani neměla strach.
10.00… Konečně jsou tady. Skáču kolem nich a objímám je jako pominutá. Nikdy jsem ty dva neviděla raději!
Jaky byl vas puvodni plan? Ta "idealni cesta"? :) Pac normalka je nic moc (je tak maximalne dobra na sestup, a to jen pro porovnani - samozrejme pri prechodu).
Nechapu, proc jste se nevyspali u Goutteru, kdyz jste byli tak unaveny. To jste nenesli stan? Spani na Vallotce je jen nouzovka, kdyz to opravdu jinak nejde. No, asi spatny timing, co? :) (Kdyz jste kamosce rekli, ze budete zpatky tak brzo.)
P.S. Instanni polivky jsou ten nejvetsi humus, zvlast kdyz clovek nema na nic chut. Ja si je s sebou teda uz neberu.
Celkem pohodový článek, ale kdy se ta akce konala?
vrcholek nejvyšší hory Evropy jak se píše v článku tak je Elbrus ale to je jedno asi....
Když mi došlo, že v této nadmořské výšce ji opravdu k varu nepřivedu - bod varu je závislý na tlaku okolí tím pádem je ve vyšší poloze nižší nevím asi tak 80 stupňů takže voda vaří rychleji....TŘEBA V PAPIŇÁKU JE 140 STUPŇŮ PROTOŽE JE TAM VĚTŠÍ TLAK CHA
Lihový vařič celkem odvaha si vzít takový stroj...
Z jakeho duvodu by mel byt nejvyssi horou Elbrus, kdyz po fyzickogeograficke strance lezi v Asii? Hranice vede Kumzsko-manycskou snizeninou severne od Kavkazu.
Která je nejvyšší hora Evropy a kde leží? Odpověď: Elbrus a leží na druhém konci evropského kontinentu. Na Kavkaze. Staří Řekové tam umístili zemi Amazonek, skálu, ke které byl připoután Prométheus, a Kolchidu i s bájným zlatým rounem. Moderní mytologie zabydluje pohoří zbraněmi, úplatnými pohraničníky, snědými domorodci. A tak shlédnout náš starý kontinent z jeho nejvyššího bodu patří k dobrodružstvím, která si většina pověstně rozumných obyvatel naší kotliny nechá ujít.
Možná si řeknete jak to že Elbrus, když já znám Mt. Blanc. Z dostupných pramenů není zřejmé kde přesně vést hraniční čáru mezi Evropou a Asií. Ku příkladu ve světových atlasech Oxford Atlas of the World 1958, v Hammond Atlas of the World 1974 a v mnoha dalších je uveden Elbrus jako nejvyšší bod Evropy. V českých a ruských mapách vydaných v době komunistické vlády je střechou Evropy Mt. Blanc. Ne tak dávno vedená debata, zda Rusko patří do Evropy nebo ne, naznačuje, že názory na východní hranici Evropy jsou různé a nevyřešené. Na druhou stranu není to tak trochu jedno, když Evropa je jen poloostrovem Asie?
"Ne oko dělá horu velkou nebo malou, ale lidské srdce." (Norgay Tenzing). Mezi hory, které nevnímáte podle nadmořské výšky, ale pro vlastní kouzlo, patří Elbrus. Sice je to nejvyšší hora Evropy, avšak v porovnání s asijskými velehorami vypadá jako mladší bráška. Leží v pohoří Kavkaz v jihovýchodním cípu Evropy.
Jose, pokud by hranice Evropy a vedla po hrebeni kavkazu tak elbrus bude v evrope jenze... ...hranice kontinetu lezi na lomech - okrajich litosferickych desek a tim padem je pranici predhuri kavkazu a elbrus je v asii.
navic v padesatych letech minuleho stoleti byla hranice stanovena na spojnici rek Kuma a Manyc takze exbrus a cely kavkaz kdyz se podvas na mapu je v asii
No právě. V tom je celičký ten spor. "Pokud by hranice ležela na hlavním hřebeni" jenže obvykle leží právě na hlavním hřebeni (rozvodí) a ne na zlomech. Snad v tom mají prsty zlovolní francožští geografové, kteří chtěli mít nejvyšší horu.
Pro sebe považuju spor ze sporný, takže opravdu nevím která hora je v Evropě nejvyšší. A je mi to celkem jedno :-)
Pokud bys však chtěl třeba vylézt tzv. sedmičku, tedy nejvyšší hory kontinentů, pak to snad má jistý význam (takže snad si radši udělej výlet na oba ty kopce), jinak je hezké udělat si výlet na nesporně nejvyšší vršek Alp, i nejvyšší vršek třeba Ruska, none?
a kdo je? Onehdá jsem byl svědkem urputného střetu pěti geografů (také bych se domníval, že se jedná o odborníky nejpovolanejší). Je pravdou, že v této dišputaci, kde na pěstní souboj nedošlo snad jen proto, že se jinak jednalo o dlouholeté kámoše co spolu jezdí na hory, nakonec 3:2 zvítězil Blanc :-) Ovšem diskutující od počátku do konce zůstali na svých pozicích a argumentům protistrany nepřiznali ani kousek oprávnění.
Na stranke chamonix.com je .... According to the measurements taken in September 2007, Mont Blanc, the highest peak in the Alps and Western Europe, had an altitude of 4810.90 metres.....
S nejvyšší horou Evropy je hlavní problém v tom, že fyzickogeografickou hranici po hlavním hřebeni Kavkazu vedou Američtí geografové. Ostatní, tj. Rusové, Češi, Slováci, Francouzi, atd... berou jako hranici Evropy a Asie už zmiňovanou Kumo-manyčskou vpadlinu (sníženinu). Lezci (díky Američanům a 7 summits) berou tedy za nejvyšší horu Evropy Elbrus. Pro vzdělané odborné geografy je nejvyšší horou Evropy Mt.Blanc
tak si o tom neco precti. Uz nekolik let je svetove uznany Elbrus jako nejvyssi vrcholek Evropy. Mam poci, ze na to byla vypracovana tak dva roky dozadu studie od National Geographic, ktera ty veskere dohady uzavrela. Pripomina mi to takove ty hadky, kdyz jeden clovek vylezl na Elbrus a druhy na Mount Blanc a hadaji se kdo byl na nejvyssi hore Evropy...
jaky je argument pro to, aby hranice vedla po hrebeni Kavkazu? ve skole nas odjakziva ucili Kumzsko-manycskou snizeninu. mam pred sebou atlas z r. 2004 a v nem je hranice vyznacena prave pres ni. takze vivat Blanc.
jaky je argument pro to, aby hranice vedla po hrebeni Kavkazu? ve skole nas odjakziva ucili Kumzsko-manycskou snizeninu. mam pred sebou atlas z r. 2004 a v nem je hranice vyznacena prave pres ni. takze vivat Blanc.
No jo, ale když ty kopce jsou pořád stejně vysoké a neposouvají se, takže věci se vždy nemění, jen názory (odjakživa... - dřív byl nejvyšší horou Evropy Mont Blanc, v atlasech z 50.tých a 60.tých let je uveden Elbrus, hlavně asi proto, že byl v Sovětském svazu, pak to změnili na MB, teď zase E... - asi je to politická otázka a závisí na zdatných lobistech). Ale pod Elbrusem jsem si připadal spíš jako v Asii. I když na topu svítilo sluníčko a byl rozhled, kdežto na vrcholu MB bylo vidět kulový.
Ostatně oba kopce jsou svorně a zdařile zobrazeny na třetí fotce.
Problém je právě v tom, že to dělal National Geographic (Američani), ty vedou hranici jinak, zkus říci při zkoušce z geografie Evropy na výsoký škole u nás a s Elbrusem by se ti vysmáli.. Je to to samý, jako když se National Geographic chlubil, že přesně objevili a zmapovali prameny Amazonky. Přitom o rok dřív tam byli lidi od nás z PřF UK (doc. Janský). To jen Amíci neuznávají, když někdo cizí něco objeví nebo vymyslí...
Jejda. A kámoš co žije v Ekatěrinburgu má kus od domu oficiální značku geografického dělení mezi Evropou a Asii.
Tak. A teď - prasečí hlavo - raď.
Elbrus je vítěz. Novodobý rychlokvašky nemaj přehled a jen slintaj na monitory místo aby hory objevovaly právě jen a jen "srdcem".
Pak je Ti, mně či Vám, jedno kde jaká hora leží.
Už sem píšu naposledy:) Rusové (a i ostatní kromě Amíků a myslím, že i KanaĎanů) vedou hranici Evropa-Asie takto: východní úpatí Uralu, řeka Ural, Kaspické moře, Kumo-Manyčská vpadlina, Černé moře, Bospor, Dardanely... Takže Elbrus je pro některý Blanc pro jiný. MKL Zdar
Aby bolo jasne, tak tu su hranice : vychodne upatie Uralu,rieka Emba, sev. breh Kaspickeho mora, Kumsko-manycska znizenina, pobrezie Azovskeho mora, Kercsky prieliv, Cierne more, uziny Bospor a Dardanely.
Jak to tak čtu, tak mi přijde, že už je to nějaký pátek, co jste tam byli. To byly ještě bagety za franky a ne za EURa. Ale stejně docela pěkný. Jen mi přijde, že by možná neškodilo uzavřít, jaké jste si z toho vzali poučení. Takhle by to mohlo nalákat nelezce, ze že to v poho dá, tedy když ti nevadí trochu si ublinknour.
Hmmm...zavzpomínal jsem na nás, jak jsme tam ťapali před pěti léty...pocity a dojmy naprosto stejný...aklimatizace nulová, zkušenosti minimální...
Cestou dolů jsme u Tete Rouse potkali večer dva Moraváky...že prej dali v Šamonicích brčko a že padlo rozhodnutí výstupu - navázaní zeleným silonovým krouceným lanem, v ruce násady od košťat místo cepínů. Na nohou měli místo maček takový ty dětský nožový čtyř-brusličky, upevněný k noze izolačkou. Měli jen letní spacáky, bez stanu a ptali se nás, jestli je nahoře zima......na Gouteru vůdčíci zrovna tahali klienty dolů, -15°, vichr jak prase. Chlapíci že budou spát někde venku na sněhu...károšky taky neměli. Docela by mě zajímalo, jak tam dopadli...
Tak to pozor, to muzu odprisahnout a mam na ty dva chlapiky tri svedky...
Ne fakt, to nebylo smysleny, to jsme fakt videli na Blanku v roce 2000. Je to neuveritelny, ale je to tak!!!
Tak nevím, jestli ten celej článek není kanadskej žertík, taková volná parodie na stovky komentářů ke všem těm smrťákům a k analýzám jejich příčin. Pokud ano, tak navrhuji autorovi pikle, pokud ne, tak pán Bůh s tebou.
Taky mi to přijde spíš jako sranda. Ale dneska je taková doba .. Stačí mít peníze na vybavení a je z tebe horolezec :-))) Jejich celoroční příprava spočívala v nákupech matroše a čtení mapy. Tak proto má Mt. Blanc tak vysokej počet smrťáků.
Šel jsem na Mont Blanc před asi 8 lety celkem jsem si užil jelikož kamarád Gary zapomněl mačky v Chamonix takže jsme měli káždý jednu největší dilema bylo ze které nohy se odrazit při skoku přes trhlinu bylo jich tam jak máku žádná sranda, úkol zněl jasně bojovat o vrchol :-)))
Jasne že to je parodia, videl si už ženu ktorá je schopná sa zbaliť za 2 hod? Ved dlhšie jej trvá ajpríprava na vynesenie smetí nieto si ešte zbaliť veci na dovolenku:)
Napadá mě to samý - jestli je to parodie, tak místy povedená, jestli ne, neříkám nic...
Pokud půl roku sháněli informace, asi museli zjistit, že 6 hodin na výstup vážně nestačí:-)
Bez předchozí aklimatizace si jít lehnout na Valotku, to chce vážně kuráž, nebo netušit, do čeho se řítim:)
3 lidi spící ve škodovce, to bych taky rád viděl... v létě... proč????
Nejvíc mi v tom příběhu bylo líto tý holky.
Jak řikám, sranda dobrá, ale jestli takoví lidi fakt existujou....
Ten podtitul se dá docela dobře aplikovat i na článek samotný. Taková zvratka horolezců... na Valotce.... na papíře i na plechu...
Taky jsem spal nouzově na Valotce, když jsme vylezli Majora. Zvratky tam nebyly, ale tak od čtyř ráno bylo akutní nebezpečí prošlápnutí hlavy mačkou. Zajímavé, že se hoši nezmiňují.
Měli by poděkovat všem andělům strážným protože to byla opravdu šichta, naučit se přechodníky a než někam pošlou článek, si ho po sobě přečíst a opravit hrubky.
Po 25 zlezených čtyřtisícovkách a více letech strávených chozením po horách můžu říct,že něco tak diletantskýho a naivního jsem už dlouho nečetl.Měli jste docela kliku.Příprava a výbava skoro nula a těch pár Euro za kemp by Vás snad nezruinovalo.Už vím proč mají Češi v Alpách tak "dobrou" pověst.
hm, to je mi novina :-) voda se ve vysoke nadmorske vysce vari pri nizsi teplote - var je teplota, kdy v celem objemu kapaliny dochazi k premene ze skupenstvi kapalneho na plynne - tedy ne jak by se dalo z clanku pochopit, ze pri 100 stupnich Celsia - mimochodem, takhle se drive merila vyska nekterych hor :-) vylezlo nahoru a dala varit voda a zmerila teplota. V jedne mensi zemicce nechteli videt geografy (chteli jim merit hory) - tak je prevezli - kdyz nemuzeme mit vyskometr (na barometrickem principu) - jako podezrele je posilali pryc, tak si vezmu teplomer - no a na kopecku si uvarim vodu, zmerim bod varu a porovnanim teploty varu v definovane vysce mam sanci vypocitat vysku (zatizene nepresnosti rozdilu tlaku nejen podle vyskoveho gradientu).
Teda klobouk dolů, musel to být výkon (ve vašem svavu), to jo! Na druhou stranu, kde jste dali zdravý rozum??? Jestli jste tedy místo tréninku celý rok leželi v knihách..a ta výbava......je zázrak, že jste se vůbec vrátili! Lihový vařič do vysokých hor, to je fakt nápad :-D, bavlněné maskáče si noste do lesa a ne na do Alp! Dřevěný pikl taky patří na stěnu., ale asi je ještě populární, loni jsem v Zermattu taky viděl jednoho šílence ve flanelové košili a polámaným dřevým piklem v ruce. To jste se v knihách nedočetli, že taky existuje nějaká aklimatizace? U článku jsem se opravdu zasmál, ale jen pro vaši hloupost! Neříkám, že učený z nebe nezpadl, ale nechcete raději začít na vysočině??? No chcaní jste si taky mohli odpustit, nikdo není zvědavý na to kde si ulevujete! Jak už tady v diskuzi někdo zmínil, opravdu chudák holka!!! Nejlepší z celého článku je tady snad její fotka v podprsence! Chce to hoši trochu promakat, našetřit na výbavu, nějaký kurz a pak hurá do hor. Snad si to vezmete k srdci, aby jste vůbec příště nějaký článek ještě napsali! Držím Vám jinak palce.....
Na Blancu jsem po pravde byl v naslednem. Vlnene pumpky, svetr, dreveny cepin jsem mel, ale malem jsem sel jen s jednou pujcenou hulkou, neb ten muj si pujcil neznamy muz na prechod kusu ledu a odesel s nim do udoli. Nastesti mi ho jiny zase prinesl -- ten mrtvej uz ho nedrzel v ruce a tak sel optet do prace (cepin), ale meli jsme uz plynovy varic. A nebo ne? Mozna jsem lamal pevnej lih... :-)
Jo,a maskace jsou prakticke. Proc si myslite, ze je nosi paragani a to i v horach nad vyskou MB. Novejsi maji v sobe i goretex.
Peknej vejlet si chlapci udelali, pekne. I pekne napsane s citem pro nadsazku.
Ja bych tu membranu nevidel jako podminku preziti. Tak vysoko je sucho.
Joo. Na jeden davny prechod Alp jsme meli pohory samonasakovaci (jine nebyly) a jeden kluk pionyrky. To byla takova boticka, co by asi nebyla dnes uznana zpusobilou ani na vylet na Kokorin. :-) a prezil. I ten Dent Blanche s tim vylezl. :-)
No, nechci se hochů nějak extra zastávat, ale jak třeba víte, že ty hadry neměli v batohu? Já jsem taky stoupala na skoročtyřtisícovku v moiře, v šusťákovce a v plátěných kalhotách jenom s návleky a goráčový hadry jsem měla v batohu, protože za slunečného bezvětrného počasí v srpnu by se v nich člověk pařil jako blázen.
Ty maskáče by měli být bílé přeci vojáci mají bíle na sněhu, takže i tak se to minulo účinkem. Každopádně mi to připomnělo moje začátky jak jsem šel s tou jednou mačkou na MB chacha.....
...bol som tam viac krat a vzdy som tam zazil nejake prekvapkono...a tiez som cital, ze v oblasti Blancu rocne zomrie 100 ludi, to znamena takmer kazdy treti den niekto. Po precitani podla mna dost priemerneho clanku a vzhladom na vybavu a znalosti autora opisane by som len dodal ze chlapci mali jednoducho stastie ze tam boli tie dva dni medzi kazdym tretim... :))
To je fakt. V sezone je tam mrtvej malem snad kazdej den a pomlacenejch mraky.
On je ten kopec prilis lehkej na to, aby to odradilo a prilis tezkej a vysokej, aby to bylo bezpecny. :(
Jako parodie a recese perfektní. Jako vážná akce se to dá nazvat "více štěstí než rozumu". Taky tak komentuji svou první akci v Alpách, ale s vašim počinem se to absolutně nedá srovnat. To bych tu už nebyl.
Ahoj. No taky jste mě všichni pobavili. Článek bych nekritizoval, každý má své cíle a sny a hoši si ho splnili. Nedával bych jim za vinu to, že se někde poblili. Taky se tam letos chystám ale spíš přes Midi, nebo možná hrušku. Co se týče debaty Blanc a Elbrus. Tak je to jasně Elbrus. Je to vědecký fakt a světový názor. Viz debata o 7 Summits - tam se bere Elbrus a jen Elbrus. Nijak to nic neubírá Blancu. Blanc je pořád nejvyšší hora státu, takže je to pořád významný vrchol. Co se týče varu vody, tak ve výšce sice voda vře při méně stupních, ale právě proto že má míň stupňů, tak na ní nic moc neuvaříte. Se mi to zdá jasné a nevím co řešíte.
Ja nevim, asi jsme si uz prilis zvykli pouzivat moderni prostredky a kdo je nema je out. Myslim, ze v zacatcich alpinismu se do Alp chodilo s jinym vybavenim, a co tehdy dokazali...
tu aklimatizaci nekomentuju.
Ne, že bych byli out, ale myslím, že tehdy se chodilo na hory v tom co bylo. Dnes je jiná doba, kdy si můžeme vybrat z nesčetného množství materiálu a vybavení, které náš výlet "uděá" bezpečnější. Ale asi záleží na pudu sebezáchvovy. Já než bych někde měl omrznotu v pletených rukavicích od babičky, raději si koupím pořádné palčáky!!!
Jo a já si koupil superskelety ve kterých mi omrzly prsty že jsem je 2 měsice necítil.....ale pokud máš fakt super vlněné palčáky tak hřejí jako blázen. Já si kupuji takové vlněné prsťáky za 70 Kč a pak je nacpu do těch Goračových klidně vydrží do -35 stupňů ty fleecove vložky jsou proti těm vlněným uplně v pr...li
nerek bych kdo nema moderni obleceni je out,mohli si ale vzit kdyztak uz neco normalniho,tady vydim psycho zalibu ve vojenskejch vecech,bejt oblecenj od hlavy az k pate maskacove,to fakt nemusim,takovy jedinci si berou tyhle veci uz z principu i kdyz sou tezky a nepohodlny,vsadim se,ze meli sebou i cutoru!
No jasně, že měli čutoru. Na fotce je vidět. Já bych to s tím vybavením ale tak neprožíval. Když si vzpomenu na sebe, tak už bych podle některých musel být aspoň 20 let mrtvej. Horolezci mi nadávali, že lezu v kanadách, o vařiči jsem jen snil a sedák, co jsem ho ušil z autopopruhů, se rozpáral při prvním slanění. Mám pocit, že dneska, kdy se všechno dá koupit, si plno lidí myslí, že bez super výbavy to nejde. Přesto je plno těch starších, co mají někde pod postelí sedák z požární hadice, lano, do kterýho se nesmělo moc padat a vklíněnce dělaný doma, nebo v Kolbence.
To jsi měl, Michale, z toho, že sis ten sedák nenechal prošít od Drna! Tem můj ze stejný doby dodnes drží (i když bych do něj asi radši neskákal).
A recht máš v tom, že kotlíci na horách mají nakonec dvě možnosti. buď toho nechat, nebo časem dostat rozum :-) A taky v tom, že většina z nás, kteří si s horama začali před vznikem prvního Hudečkova krámu, by podle většiny komentářů měla být po smrti. Jo, a čutora vůbec není špatná! Tihle hoši měli dokonce tu amíckou, lehounkou, plastovou - bejvaly časy, kdy PETky nebyly k mání a jediná plastová flaška k použití byla ta vod vocta. Ta se zase dala prázdná krásně stočit. Proti tomu ale tahle čutora byl skvělej výkřik techniky. A maskáče maj taky řádku vejhod, i když jsem v nich snad ve větších horách než rumunskejch nikdá nebyl.
Ale obecněji bych však k tomuto článku snad také spíše varovně zvadal prstík. Vono to není o té vejstroji, ale z článečku je opravdu poněkud patrné, že tyhle čundráky bych za "horský čundráky", jak se třeba definuje jeden z nejlepších horolezeckých instruktorů co jsem kdy s ním měl čest, asi neoznačil...
Ahoj. No taky jste mě všichni pobavili. Článek bych nekritizoval, každý má své cíle a sny a hoši si ho splnili. Nedával bych jim za vinu to, že se někde poblili. Taky se tam letos chystám ale spíš přes Midi, nebo možná hrušku. Co se týče debaty Blanc a Elbrus. Tak je to jasně Elbrus. Je to vědecký fakt a světový názor. Viz debata o 7 Summits - tam se bere Elbrus a jen Elbrus. Nijak to nic neubírá Blancu. Blanc je pořád nejvyšší hora státu, takže je to pořád významný vrchol. Co se týče varu vody, tak ve výšce sice voda vře při méně stupních, ale právě proto že má míň stupňů, tak na ní nic moc neuvaříte. Se mi to zdá jasné a nevím co řešíte.
To je fajn, že se ještě pořád píšou články, do jejichž autorů si můžou všichni rejpnout. Tady na těch diskusích se fantasticky léčej komplexi. Hodně lidí si připadá drsně, když viděj, že je někdo horší než oni a stávaj se z nich samozvaní rádci a kritici. Ale nezapomínejte, že je spoustu frajerů, který přelezou obrovský hory těžkejma cestama a i tak dělaj zobácký chyby. Ty se ale někdo kritizovat neodváží, protože na ně nemá...
Ty brďo...
Já bych tomu věřil, na MB se dají vidět neskutečný věci.. Hoši měli štěstí na počasí, jinak by nebojovali o vršek, ale o holej.. I tak z pochodovýho cvičení udělali brutální hororovýstup... Aklimatizace, vařič, hadry do -10 a větru 100kmh, věci na bivak, umět navigovat v mlze, kokos na hlavu... Dát vědět že na sraz přijdu pozdějc nebo se vrátit (tý holky mi je líto) Když už MB normálkou, tak pěšky a né to šidit zubačkou - 1/3 výstupu.
Původní plán tipuju gl. Bossons? Chata na gl. Bionnassay - to asi mysleli Tete Rousse??? Mimochodem ref. Vallot je bivak jen pro případ nouze (i když to hoši docela byli...)
Fotky jsou přeházený.
Dokonalý vybavení - taky je třeba umět ho používat! A často se i s primitivníma věcma dá všelicos podniknout ;-)
Dagu, nahoře je sucho (no ačkoliv ;-), ale když foukne, tak hadry bez membrány jsou jak řídký spodky :-)
Ještě něco, to s timhle článkem nesouvisí: Češi, nedělejte bordel, odpadky si noste zpátky do údolí!!! Když jsem kolem Cham. viděl všude poházený český konzervy a obaly od polívek, tak jsem se styděl za to že jsem čech.. :-(((
TAkoví už češi jsou...Tak jako tak, s vybavením s jakým tam jeli a způsob neaklimatizovaného výstupu mi přijde jako hazard, ale každý svého štěstí...známe to. Tady je ale jasně vidět, kde se bere tolik mrtvých v Čechů v Tatrách - prostě je to blíž než do Alp...A za poslední: Elbrus.
Cece, neprofoukne. Teda maskace nevim, ty ja takhle vysoko nenosim -- jsou moc tezky. Ale balonove hedvabi ba slusnejsi sustak moc neprofoukne. Rekl bych, podle zkusenosti z lehcich vyletu, ze maskac bude take dost vetruodolnej. A tolik se v tom nepotim. Mokro... no mokro tam muze byt take, ale to je pak spis o hubu, ze se neco utrhne a nebo semele s pocasim (teplo). Vetsinu, a nekdy docela drsnych tur, jsem provadel vybaven slabymi svetry (nekdy na hole telo) a platenou a nebo silonovou bundickou. A byla pohoda.
Jooo, s tema konzervama souhlas.
Jinak Blanc je peknej kopec, i kdyz mne nejvic vzal z tech alpskejch "ctyrek" Grand Combin. A Velan (nebo jak se to jmneuje) naproti nemu i kdyz ten je pod ctyri, ale to je mi fuk.:)
Ja tam byl (15 let nazad) se svetriky a sustakama od vietnamcu za manekyna. Me svetry nemeli ani prosoupany lokte od kominoveho lezeni! A ty sustaky? Chlapci meli pekne teplaky s lampasy... Jooo, casy se meni rychle... :)))
Jinak nejvetsi horory (sebevrazedne tendence) jsem nevidel zdaleka v Tarach ale na tom Blancu. V podani narodnosti vsech moznych. To mi bylo fakt zle.
kluci, chcipnout se da i rychlejc a za mensi prachy, pripada mi to podobny jako kdybych se ted rozhod prolitnout se rogalem, neco si o tom precet a pak se rozbech, asi si nejspis rozbiju drzku. Ze vseho toho bliti mi je lito jenom ty cekajici holky, jinak ji to vohromne slusi v podprsence.
Takze taboraku zdar, at zije askalona a kdyz tak zalamujte palce nekde niz, taky bliti je vetsinou spojeny s prijemnejsima vecma (treba chlastem) a ne pocinajicim otokem mozku.
na valotku pry lita vrtulnik a zbira lidi co tam polehavaj, i kdyz je hezky, a pak plati cestu vrtulnikem do udoli :) docela tomu verim, pac nejaky vrtulnik jsem videl...
z udoli dojit az na valota bez aklimatizace, hold dobrej oddil :)
nemam predstavu kolik lidi zemre sutrem do hlavy mezi tete a goutrem rocne, ale bez helmy je to ruleta, nemyslite?
Já myslim,že příští článek o nějaký celej rok připravovaný "expedici" těch kluků bude psát ta jejich holka a bude ze Srašnickýho krematoria....
já myslel,že takhle nezodpovědně se můžou chovat jen děti do deseti let a né dospělí lidi...proboha vždyť žijete jen jednou...tak proč tak hazardujete...
Kluci jsou každopádně odvážný. Jednak pro ten ´výstup´ ale hlavně pro ten článek. Napsat něco takovýho dneska na Lezce...Každopádně se buď smějou nebo si rvou vlasy a maskáče...:)
Mě to přišel super článek v tom ohledu, že kluci si na nich nehrají. Proč taky? Všichni dneska nejlepší vybavení a ostatním se smějou. Všichni machrujou jaký jsou borci ale tohle je pořádný kus odvahy a taky potom následuje to pořádný dobrodružství. Prostě pořádný outdoormani.
Kluci jsou v pohodě, nejde tady o výbavu ale o dobrodružství hlavně se s tim nesrat!!tak to ma byt.
A slečně to nemusi byt lito kdybych jel s nima tak by dosáhla vrcholu už v základním táboře :)
Registrace
Metodika
lezec.cz
Mont Blanc. Se svými 4.807 metry nad mořem je nejvyšší horou Evropy. Tyčí se
GPS a mapové aplikace