...prší, prší, jen se leje...tohle si v posledních dnech může zpívat celá republika. Záplavy na Moravě, v Čechách, skály mokrý, Jura proteklá, snad celá Evropa pod mraky...TOHLE že je začátek léta? Kdepak, takhle to nenecháme! Pryč! Do tepla!

Charterové lety s ČSA na Mallorku jsou i na poslední chvíli za hubičku, lépe řečeno za „pět kousků“. Sladká voda shora nebo slaná zespoda? Je to jedno, mokrá je pořád stejně. Neváháme, kupujeme letenky a ve čtvrtek večer odlétáme (na výběr je Praha, Brno i Ostrava). Ještě informaci dostatečně rozšířit mezi kamarády, kteří v tomto počasí už nemají nic suchého na sebe a jsou dostatečně zlanařitelní k podobnému opuštění potápějící se Evropy.

Noční přílet a hurá pro půjčovny pro auto. Přibližovadlo vyjde něco kolem 200€ na týden a jelikož je ostrůvek malý, na benzínu se rozhodně nevykrvácí. Ještě v noci se přesouváme asi 30km severovýchodně od Palmy k přístavu Valldemossa , kde usínáme za šíleného řevu cikád a stále vysoké teploty okolního vzduchu (v noci kolem 25°C). (Vsuvka první: jelikož je na Mallorce prachbídně málo kempů – jestli tam jsou vůbec nějaké – řešili jsme ubytování kempováním „načerno“. Volné kempování je na Mallorce sice zakázáno, ale pokud nerozděláváte oheň a neděláte podobné vylomeniny, je tolerováno). Skály jsou tu hned u silnice (Vsuvka druhá: ke skalám je většinou potřeba kus dojít, a ačkoliv je v průvodcích orientační doba přístupu uvedena, nám se k ní nikdy ani nepodařilo přiblížit...bylo to tím, že  jsme neběželi? Nevím). Hlavním znakem oblasti je velký převis, jenž se klene nad úzkou silničkou se serpentýnama a několik mírně převislých, kolmých i plotnovitých sektorů okolo. Sluníčko sem nakoukne něco málo po poledni a to se už opravdu nedá dělat nic jiného, než sjet k moři a zchladit bolavé prsty a nateklé nohy z lezeček. Avšak pozor na nepříjemné medúzy, jenž během chvilky dokážou žahnout na několik míst těla (Jitka by mohla vyprávět).


Martina v oblasti Port de Valldemossa
foto by Vojta Vrzba

Večer se přesouváme o 40km severněji k městečku Bunyola, kde se snažíme (bohužel marně) najít oblast Fraguel (převislá 30m vysoká skála s hadicemi a krápníky). Přespíme a ráno jako alternativu volíme oblast Sa Gubia. Jedná se o oranžovošedý kotel, jehož stěny jsou až 250m vysoké a jsou zde nejdelší „multipitchky“ na ostrově společně se sportovními cestami všech charakterů. Nekonečný přístup vede vyschlým korytem potoka, které ústí přímo do středu oblasti. Lézt se zde dá skoro celý den, jen běháte z jedné strany na druhou a snažíte se vyhnout slunci, které v kotli přes den dokáže pěkně roztopit (důkazem toho je naměřených 55°C na hodinkách, které jsem schválně nechal na kameni). V takovém vedru stačí ke štěstí a skalpování bříšek na prstech jakákoliv cesta v kolmici. Do větších akcí jsme se radši ani nepouštěli, neb rozpálení hadi jeli jako namydlení a ostré lišty se zakusovali hlouběji než obvykle. Došla voda a tím jsme (naštěstí!) byli nuceni ustoupit z pozic. (Vsuvka třetí: veškerá užitková voda na ostrově je více nebo méně slaná, proto se musí stále kupovat voda balená). Následovalo potácení se korytem a s vyplazeným jazykem jsme vyhlíželi auto jako poutníci oázu. Ještě před supermercatem jsme do sebe vyklopili chlazené pivko a pro jistotu to pojistili zmrzlinou.


pohled na část sektoru Sa Gubia
foto by Vojta Vrzba


Jitka v cestě 6a+ v oblasti Sa Gubia
foto by Vojta Vrzba


Následná večeře s výhledem na hory i moře byla satisfakcí za celý den. Poučení z předchozího dne jsme druhý den do Sa Gubia vyrazili mnohem dříve, protože jsme chtěli okusit některé vícedélky. Pro některé to bylo první seznámení se šmodrchy na štandu, špatnou nebo žádnou komunikací díky členitosti skály nebo vzduchoprázdnem pod nohama. Jiní si to „užívali“ ve spárách a svislých technických korytech bez jediného chytu :) Takjakotak, zničení jsme na konci dne byli všichni a těšili jsme se nejen na cokoliv studeného k pití, ale i na další dny, kdy jsme měli naplánován přejezd ostrova k přímořským oblastem a hlavně – dýpvótrsólu! (Vsuvka čtvrtá: lezení je na ostrově hafo, na východě jsou to hlavně sportovní oblasti pro lezení s lanem, na západě pak světoznámé jeskyně pro DWS).

Jelikož je ostrov poměrně malý, dá se přejet za necelé dvě hodiny. (Pokud si zrovna nechcete na východě zamotat ruce v nekonečných serpentýnách při dobývání jednotlivých klášterů – v některých je možné zdarma přespat, vysprchovat se apod. – příkladem budiž Monasterio de Lluch).

Rest day! Na tento den jsme čekali jako na smilování! Dopolední přejezd do Cala Santayni, válečka na pláži, zmrzlina, okuk Es Pontas a slavného Chrisova kousku za 9b či malé intro do DWS na šestimetrovém stropíku kousek od pláže. Poznatek, že mokré lezečky nekloužou se taky může hodit a hlavně holky si ujasnily, že voda je opravdu ta nejměkčí bouldrmatka, tudíž se při ostré zkoušce nemusejí tolik bát.

Neuvěřitelně teplá noc a hektolitry ranní rosy nám moc spánku nedovolily a proto jsme mohli na útesech oblasti Cala Santanyi být první. Povětšinou kolmé, někdy lehce převislé dvacetimetrové oranžové stěny kousek nad mořem – úplná idylka, pakliže do nich nezačne prát sluníčko. Některé nástupy jsou ze shybu na madlech, jiné zase zašlemené vysráženou slanou vodou a zbytek je pro jistotu ojetý kurzisty. Holt daň za snadný přístup a melancholickoromantickou atmošku :) Vyházíme se i v relativně lehkých cestách a ty těžké raději přelezeme hned, abychom mohli zas na ty hnusné. Ještě pár fotek do rodinných alb a pro „doufámže“ závistivé kamarády a hurá se vyvalit na pláž.


Sylva v traverzu do jeskyně, DWS v Cala Santanyi

foto by Vojta Vrzba


Martina v cestě Xiscu que Relliscu 6b v Cala Santanyi
foto by Vojta Vrzba

V podvečer balíme vše do stále se zmenšujícího Peugeota 106 a nabíráme kurz Porto Cristo, kde po nákupu rychle nalézáme místo zvané „El Beach 4“ v zátoce Barques. (Vsuvka pátá: pláž El Beach 4 je španělská obdoba známého yosemitského Camp 4, která má svou atmosféru i nádherné prostředí). Cala Barques – asi nejznámější oblast a Mekka dévéeskařů. Krásná pláž plná polonahých bábovek, čisté a teplé moře bez medúz, borovicový háj, kde se dá nejen spát ;) a hlavně – 4 desetimetrové jeskyně s úžasnými hadicemi, krápníky a dírkami všech velikostí a různým stupněm kousavosti. Cesty od 6a po 8b s dopadem hlubším než 8m. Prostě ráj! Ještě večer okoukneme jednotlivé sektory a podle průvodce už vybíráme směry na zítřejší řádění.


večerní „lajnování“ na pláži
foto by Vojta Vrzba

Noc plná hvězd a svěžího větříku nás nechá spát do devíti a po snídani se už hrneme směr do první jeskyně – Sa Cova . Na řadu přicházejí jednotlivé perličky a po ztrátě pudu sebezáchovy si troufáme i do těžších cest. Všude je spousta podobně postižených nadšenců a tak se vzájemně hecujeme k dalším krokům vysoko nad vodou. Potlesk následuje vždy, ať po vylezení na útes nebo po pádu do tyrkysového moře. Všichni se baví a rivalita je to poslední, co byste zde mohli najít. Tříhvězdovými cestami jsou Tower of power 6c/10 a Transversal 7a/10. Téměř rozmočení si jdeme po obědě zdřímnout do stínu a po probuzení už na nás čekají další sektory – Metrosexual a Snatch Arena.


Cala Barques – sektory Metrosexual a Snatch
foto by Vojta Vrzba

Nejlezenějším se zdá být cesta Bisexual 6b/10, kdy se padá ve výlezu. Lezců je tu dost, ale „bi“ je jen někdo:) Další lahůdkou je Metrosexual 7a, jenž má na 10ti metrech asi 3 bouldrové pasáže s „cruxem“ v 8mi metrech. Famózně vypadá i Solecito 7c a jeho narovnání Bandito 8a. Vstupenkou do obou cest je však brutální bouldr a úspěchem jsou silná záda a rozpětí kondora. Pak to chvilku jde a pak to nejde vůbec. Na závěr to pojistí skok do tříprstovky – lahůdka v devíti metrech a parádní divadlo pro všechny přihlížející. O pár metrů vpravo je sektor Snatch, jemuž dominuje i stejnojmenná cesta stropem. Při sebesoustředěnějším pohledu jsem viděl jen omágovanou lištu a dvě jednoprstovky, pak dlouho nic a dál už vůbec nic. Nechápu, jak to Straňas sajtnul! My jsme si zde zahráli se štěstím ve Fortuně 6a/10 a na to vyzvali k boji Herkula 6c/10, který přirostl Martině k srdci tak, že i v den odletu si přivstala a střihla ještě dva celkem nadějné pokusy. Do vedlejšího sektoru Tarantino jsem jen nahlédli a to nám vlastně i stačilo :)


Cala Barques – sektor Sa Cova
foto by Vojta Vrzba


já v Goldie Hawn 7b/10 v pravé části Sa Cova
foto archiv Vojta Vrzba

Jelikož jsme už měli vytahaný ruce jako opice a taky už bylo pro dnešek vody dost, natáhli jsme ještě večer na pláži slacklajnu. Zájem všech byl velký a tak se chodilo dlouho do noci.


Cala Barques
foto by Vojta Vrzba

Podle průvodce jsme zjistili, že ve vedlejší zátoce je i možnost lezení s lanem. Najít přístup bylo opět trošku náročné, ale po 35ti minutách pochodu jsme nakonec stanuli v  na bílém písku Cala Marganer, a po levici jsme měli dlouhou stěnu osázenou nýty a borháky. Cesty v kolmici či v převisech, obtížností od 3 po 8a+. Jelikož je stěna orientována na jih, dalo se zde lézt maximálně do 14h. Zbytek odpoledne jsme strávili na pláži a šnorchlováním na útesech. Noc opět v El Beach 4 a předposlední den pobytu byl opět ve znamení lezecko-vodních radovánek. Stejné sektory, jiné cesty, některé úspěšně zdolané, jiné méně...hlavní bylo si to užít. Večer se usínalo krásně, jediné, co nás mrzelo, že již druhý den budeme muset zpět na pevninu. Ráno ještě koupačka v moři, pár pokusů o svěšení pytlů a hurá na letiště. No a cestou domů nám poprvé po týdnu byla zima - v klimatizovaném letadle...


lokalita:
Baleárské ostrovy, Mallorca


navštívené oblasti:


východní část ostrova:
Port de Valldemossa – lezení u úzké silničky vedoucí serpentýnami do přístavu; pět sektorů, technické lezení v kolmicích po ostrých chytech a silové v převisech; cesty do 40m
Sa Gubia – nejrozsáhlejší oblast 20km severně od Palma de Mallorca; krásné vícedélky, sportovní jednodélky po ostrých neolezených chytech v převážně kolmé skále; přístup asi 35minut


západní část ostrova:
Cala Santanyi – 15-25m vysoká a 300m dlouhá převážně kolmá stěna hned u moře, jenž je  rozdělena do pěti sektorů; lehčí cesty oklouzané, do těžších se často nastupuje ze shybu nebo jsou spodní chyty zavlhlé
Cala Magraner – lezení u malebné pláže, které si musíte zasloužit  třicetiminutovou procházkou na slunci; většina cest v kolmicích, těžší cesty koncentrovány do jeskyně


DWS:
Cala Barques – není co dodat, prostě nádhera a místo, které si nás získalo
Cala Santanyi – tomuto místu dominuje Es Pontas, dále jsou zde ještě tři další sektory s cestami do 20m
Porto Cristo – krásné městečko s pláží a přístavem; nedaleko jsou tři sektory - v jeskyni Cova del Diable je i legendární Loskotovka „Two Smoking Barrels 8a/20“


Pozn.: Na celém ostrově je celkem 11 oblastí s mnoha sektory pro DWS (9 z nich je na západním pobřeží) – vybere si opravdu každý!


průvodce:
- tištěné verze jsou dvě:  nebo Rockfax (pouze lezení s lanem) nebo Psicobloc (převážně DWS, ale doplněné přímořskými sektory pro lezení s lanem a bouldering)
- miniprůvodce na DWS z dílny Rockfax je k zakoupení a ke stažení ve formátu pdf zde.

Více fotek najdete na www.tomala.cz/vojta