Díky poměrně vysoké teplotě během léta a nestálému počasí, celá hora neustále pracuje, takže seraky, šurty a lavinky padají prakticky celý den (i noc) s největší frekvencí během pozdního odpoledne. Tato enigmatická horská symfonie nám neustále připomínala naši lidskou malost na úpatí tohohle kavkazského velikána.

První cíl výpravy: Skhara Main (5 193 m n.m.), Kavkaz, Gruzie
Druhý cíl výpravy: Skhara South (4 318 m n.m.), Kavkaz,Gruzie
Trasa 1: Main výstup/sestup do/z C1 (cca 3 500 m n.m.): Khergiani route (5B),
Trasa 2: South výstup: vzhůru po ledovci (VHT), sestup: A. Lvalij route (3A)
Trasa 3: South výstup: A. Naumov route (5A), sestup: A. Lvalij route (3A)
Členové výpravy: Mrqa, Javor
Časotrvání Trasy 1 (kemp cca 3 000 m n.m.): výstup 6h, sestup 7h
Časotrvání Trasy 2 (kemp cca 3 400 m n.m.): výstup 3,5h, sestup 4,5h
Časotrvání Trasy 3 (kemp cca 3 300 m n.m.): výstup 9h, sestup 4h
Poznámka: Kvalita skály na Šchaře je obecně velmi špatná.

Prolog:
Středa 23.7. 13:00: Před chvilkou jsme dolezli do kempu C1 ve výšce asi 3500 m n.m. Počasí se začíná kazit, ale to jsme čekali. Ze včerejší předpovědi víme, že by odpoledne mělo spadnout 1-2 mm, což není moc, ale stejně jsme postavili stan a rozhodli jsme se pokračovat ráno. Zatímco si prohlížíme trasu do C2 a rozebíráme všechny možné varianty výstupu, či eventuální nesnáze, mraky pomalu klesají, začíná pršet a my zalézáme do stanu. Mělo by nás čekat 1-2 mm, ale víte, jak je to s těma předpověďmi... Po solidním půlhodinovém deštíku začínaj padat kroupy, no, tak to mě pos**! Jestli to brzo přestane, tak to třeba ještě zítra klapne a půjdem nahoru. Uvidíme...


Lehký deštík" neboli 15 cm krup v C1 (hi res)
foto by © Mrqa, Javor 

Jak jde vidět z předchozí fotky, 1-2 mm deště dle předpovědi může být i 15 cm krup ve skutečnosti. Navíc nás zradila i předpověď na další dny, a tudíž jsme bohužel museli od našeho původního plánu zlezení Šchary Main upustit. Naštěstí jsme však s sebou prozřetelně vzali i další okopírované stránky z průvodce, a tak jsme nejprve vylezli jednu jednoduchou cestu na vedlejší vrchol Šchara South a poté jsme si dostatečně zpravili náladu na těžší cestě (5A), taktéž na Šcharu South.

Pozn.:
Chtěli bychom poděkovat našim podporovatelům: Novatronic, Lezec-shop.cz, HUDYsport Praha na Pernštýně.
Pozn. 2:
Snažil jsem se popsat všechny naše horolezecké pokusy, které jsme během deseti dní na Šchaře podnikli, takže klidně přeskakujte :)
Pozn. 3:
Další články od Mrkvy najdete jeho blogu a anglickou verzi z pohledu Javora naleznete zde

Praktické informace pro výstup na Šcharu

Kavkaz je nádherné pohoří, které skýtá nepřeberné množství vysokohorských a technicky náročných výstupů. Bohužel jsme nikde neobjevili nějaký aktualizovaný zdroj informací nebo průvodce v angličtině a jediný zdroj podrobnějších informací je na téhle stránce v ruštině Shkhara O něco méně podrobný popis v němčině nejdete zde Swanetien. Dále bych rád referoval o dvou rusky psaných průvodcích, starých přibližně 40 let (jeden autor je Naumov a druhého bohužel neznám), které popisují mnoho cest (a mapy) na Šcharu a Kavkaz, ale my jsme sehnali jen nějaký, ne moc kvalitní, scan. Jsou to sice starší průvodce a sněhu za těch 40 let trochu ubylo, ale dodnes se hojně používají a já bych je rozhodně doporučil. Takže počítejte s tím, že v angličtině toho moc nenajdete a je více než vhodné umět číst azbuku :)


Mapka z ruského průvodce: Khergianiho cesta (179), "vzhůru po ledovci" (mezi 183 a 184), Naumova cesta (182) (hi res)
foto by ©

Přístup k ledovci s říční etudou

Přístup k ledovci může být občas poněkud trikový, zejména v místech, kde není značená cesta (resp. ji ztratíte) ani nejde najít žádná přirozená linie. Nejprve se z Ushguli vydáte údolím podél řeky a cca po 6 km narazíte na dřevěný most, kde se většinou buduje předsunutý BC, jelikož je to do nejbližší vesnice v docházkové vzdálenosti jedné hodiny chůze. Odtud se nabízí hned čtyři možnosti, jak se dostat na ledovec.

1. Následovat značku (levá strana údolí), která se občas ztrácí a vede přes nepříjemnou morénu.

2. Vystoupat až na hřeben na levé (západní) straně údolí, kterým se dá dojít přímo do BC South I pro Šcharu South a Šcharu West. Abyste se dostali do BC Main pro Šcharu Main, musíte později klesnout cca 200 výškových metrů.

3. Jít po pravé straně údolí, kdy musíte na větvení údolí zahnout doleva a přebrodit řeku. Sice se vyhnete nepříjemné moréně značené cesty, ale řeka může být trochu rozvodněná.

4. Ztratit značku, brodit řeku, spadnout do ní, a pak dva dny sušit boty... Tohle byla naše říční etuda, kde byl hlavní hvězdou večera Javor, ale příště by prý volil jinak :)

Během našeho pobytu v údolí Šchary byl u dřevěného mostu základní tábor dvou Alpinistických klubů z Ukrajiny. My jsme se však rozhodli postavit BC blíže ledovci, a tak jsme po Javorově říční etudě zvolili možnost přístupu č. 3 a postavili BC cca hodinu cesty do Ukrajinců. Nechali jsme zde stan, nějaké vybavení a v neposlední řadě i spousty hovad a jiné havěti, které nám velice zpříjemňovali náš pobyt.

Dále jsme pokračovali cca 100 výškových metrů k moréně, kterou jsme prošli až na úpatí ledovce, kde jsme v dostatečné vzdálenosti od padajících seraků postavili základní tábor BC Main. Za svoji kariéru horolezce jsem stanoval při úpatí mnoha hor, ale musím se přiznat, že málokterá hora vám toho poví tolik, co Šchara. Díky poměrně vysoké teplotě během léta a nestálému počasí, celá hora neustále pracuje, takže seraky, šurty a lavinky padají prakticky celý den (i noc) s největší frekvencí během pozdního odpoledne. Tato enigmatická horská symfonie nám neustále připomínala, že teď jsme tu jen my a hora. Cesta nahoru je nejasná, nebezpečná a žádný vrtulník sem nepřiletí. Kdyby nebylo ukrajinské výpravy, byli bychom v celém údolí úplně sami a samozřejmě nikdo z nich se nepokoušel o Khergianiho cestu (5B), na kterou jsme se chystali my.


Přehled tras a kempů. (hi res)
foto by © Mrqa, Javor 

Pokus o Khergianiho cestu (5B)

V úterý 21. července v 5:30 jsme vyrazili po ledovci směrem k vodopádu, pod nimž měla být přístupová cesta. Obrovskou odtrhovou trhlinu, která byla široká asi pět metrů, jsme museli přejít mostkem a to přes velice nepříjemné místo přímo pod serakovým polem. Ze dvou možností nástupu (cca 3000 m n.m.) jsme vybrali spodní, poměrně úzký, žlab, kterým jsme lehkým lezením  (200 m, 30-40°, II UIAA, suť, rozpukaná skála) vystoupali asi 100 výškových metrů, než se žlab zase otevřel. Následně jsme zvolili cestu vlevo až k vodopádku (200 m, 45°, II UIAA), kde jsme zahnuli mírně doprava a vystoupali až na malou travnatou plošinku (40 m, 60°, III UIAA s jedním těžším krokem IV UIAA), která se nachází přibližně v půli cesty do C1. Odtud nás čekalo hezké lezení konečně po pořádné skále (30 m, 70°, III UIAA), kterou oblezete zleva do dalšího širokého suťového kuloáru s výraznou čelní skálou. Nepříjemnou sutí (200 m, 40°, II UIAA) oblezete čelní skálu zleva, kde lze již spatřit sněhovou čepičku, na které se nachází C1.

Jak jste si mohli přečíst v prologu, tady se náš výstup Khergianiho cestou zastavil. Nicméně bych zde rád zmínil jedno naše pozorování pro cestu do C2. Tajemství dobrého (a živého) alpinisty nespočívá pouze v nalezení nejjednodušší cesty, ale také ve správném uvážení nebezpečí a sněhových podmínek. Suverénně nejjednodušší cesta do C2 vede přirozenou linií: žlabem, směřujícím na severozápad, kdy se dostanete na hřeben žebra přímo pod majestátním serakem. A právě tento serak představuje skryté nebezpečí. Z různých pohledů by se zdálo, že dopadová dráha seraku vede mimo zmíněný žlab, kterým dle jednoho průvodce vede Khergianiho cesta. Avšak během dlouhého odpoledne, stráveného nedaleko této cesty, se nám odkryla její pravá tvář a nebezpečí, které skrývá. Uvolnil se poměrně velký kus ledu, který způsobil středně velkou lavinu, valící se přímo oním zmíněným žlabem. Takže na tento žlab, prosím zapomeňte a zvolte přímější, těžší, ale za to bezpečnější cestu nahoru.

Zbývá dodat, že cesta dolů připomínala spíše vodní lezení než skalní, ale nakonec jsme bez obtíží slezli skoro až na ledovec, kde se náš postup zastavil. Když napadne 15 cm krup, a pak do toho paří slunko, nikoho by asi nepřekvapilo, že občas něco spadne. Jenže serakové pole - pod kterým jsme včera brzo ráno přecházeli přes mostek, který byl v tuto chvíli prakticky zcela zapadaný - se zatím změnilo doslova v automat na led, který padal každých pět minut, často doprovázený menší lavinkou. Obezřetně jsme tedy nesestoupili na ledovec stejnou cestou, ale pokusili jsme se najít místo, odkud bychom slanili až za odtrhovou trhlinu a nemuseli procházet pod serakovým polem. Po troše hledaní jsme našli místo na smyci, odkud to na ledovec bylo cca 27m.


Mostek s serakovém poli (hi res)
foto by © Mrqa, Javor 


V C1 těsně před krupobitím. (hi res)
foto by © Mrqa, Javor 


Slaňování na ledovec. (hi res)
foto by © Mrqa, Javor 

Výstup "vzhůru po ledovci" (3A) na Šcharu South

Po neúspěšném pokusu o Khergianiho cestu a nepříliš pozitivní předpovědi počasí pro nadcházející jsme se rozhodli o krátký jednodenní výstup na Šcharu South (4 318 m n.m.), která měla být původně naše aklimatizační hora, z čehož ale později sešlo.

I když jsme tento vrchol neměli tak dobře nastudovaný, měli jsme sebou okopírované stránky z průvodce a moje pochybné znalosti ruského jazyka. Kupodivu se ukázalo, že ruská horolezština je velice jednoduchý jazyk, kterému se po domyšlený některých výrazů z kontextu dalo velice dobře rozumět.

Jen co jsme sešli z neúspěšného pokusu o Kirgianiho cestu, vydali jsme se přes ledovec na druhou stranu a vystoupali cca 300m až jsme kousek pod hřebenem narazili na rozlehlou plošinku, kde jsme uviděli stát dva stany Ukrajinců a vedle nich jsme zřídili základní tábor. Původně jsme plánovali výstup cestou č. 184 po západním hřebenu, ale po krátké družbě s Ukrajinci jsme se dozvěděli, že to brzo ráno jde i přímo středem vzhůru po ledovci. Tato cesta slibovala rychlý výstup a jako sestupovka měla sloužit cesta po hřebenu. A tak se i stalo...

Ráno o půl páté budíček a za hodinu jsme si to již skoro za světla mašírovali nahoru. Jediné trikové místo bylo ledovcový schod (hladká ledová stěna cca 50m 60°), kde jsme zvolili takový malý šikmý sněhový žlábek, což bylo o dost příjemnější než strmý tvrdý led vedle. Dále jsme se drželi levé strany ledovce, kde jsme překonali odtrhovou trhlinu a dost rychlým tempem jsme si to hrnuli stále prudším ledovcovým svahem nahoru (závěr byl cca 50°), kde si musíte zvolit vhodné místo na překonání vrcholové převěje a dál pokračujete cestou č. 184. Důvod proč tato cesta (a každá podobná v této oblasti) není vhodná jako sestupovka je ten, že se je okolní skála hodně rozpukaná a odpoledne zde dost frekventovaně padají kameny.

Jakmile vystoupáte svahem až na hřeben, čeká vás posledních 200 výškových metrů k vrcholu. Jde o střídavě mixové lezení, skalní lezení a plotny z tvrdého sněhu, takže sundávání/nandávání maček a občasné jištění je na denním pořádku. Přibližně za 3,5 hodiny jsme došli od BC South I až na vrchol v podobě obloukovité převěje, za kterou se tyčí nádherná stěna směřující dále na Šcharu West.

Cesta dolů po hřebenu bylo sice lehké lezení (většinou II UIAA), jenže asi ve třetině cesty narazíte na velice rozpukanou skálu. Proto jsme zvolili taktiku bez jištění s velkými rozestupy. Pár náročnějších míst, která vyžadovaly jištění, se lezly způsobem: "Já lezu první. Ty počkej, až se schovám za ten velkej šutr tam dole, a pak lez ty."

No, nebylo to nic moc příjemnýho a trvalo nám to asi 6 hodin, takže dolů jsme šli o dost pomaleji než nahoru. Jenže tak to občas u neideálních sestupovek chodí.


Ledovcové čelo kousek od BC South I. (hi res)
foto by © Mrqa, Javor 


Vyústění ledovcového svahu (4100 m n..m) (hi res)
foto by © Mrqa, Javor 


Javor kousek před vrcholem. (4200 m n.m.) (hi res)
foto by © Mrqa, Javor 


Mrqa na vrcholu Šchary South 4 318 m n.m. (hi res)
foto by © Mrqa, Javor 

Výstup Naumovou cestou (5A) na Šcharu South

Předpověď nám hlásila tři dny přeháněk, což z předchozích zkušeností znamenalo jasnou stopku. Nicméně, při sestupu z BC South I jsme narazili na skupinku čtyř ukrajinských horolezců, kteří plánovali výstup Naumovou cestou, o které jsme taky přemýšleli. Naše informace o nestálém počasí je moc nezajímala, a tak jsme jim popřáli hodně štěstí a - s malou přestávkou na odložení části vybavení v BC South 2 - jsme se vydali do moréna kempu.

Druhý den bylo krásně a večer jsme se vydali do kempu Ukrajinců, kde jsme měli tu čest se poznat s Mstislavem Gorběnkem - jedním z nejvýznamnějších horolezců Ukrajiny. Odtud jsme navíc měli i možnost pozorovat ukrajinskou skupinu lezoucí Naumovou cestou. Měli dost velkou časovou prodlevu, pravděpodobně si nevybrali tu nejlepší cestu a nakonec museli cca ve dvou třetinách cesty bivakovat. A jako třešnička na dortu večer přišla bouřka, a tak se aspoň mohli v noci zadarmo osprchovat navíc s přírodním osvětlením ;)

Přesto, že šlo o skupinu profíků, tento výstup, zdá se, podcenili... Neměli kemp v BC South 1, ale někde o kilometr dál; ráno vyrazili později; lezli ve čtyřech, což je o dost pomalejší než ve dvou; tahali s sebou více materiálu; drželi se dost vlevo od hřebenu, kde je velmi nekvalitní skála… nicméně, sledování jejich výstupu bylo velmi poučné a pomohlo nám postupovat lépe.

Po dvou dnech, kdy večer vždycky přišla bouřka nebo liják a přes den nás neustále žraly hovada, jsme konečně obdrželi lepší předpověď a hned následující den jsme si to již hrnuli do BC South 2. Večer jsme strávili plánováním cesty, kdy jsme se rozhodli první úsek obejít zleva sněhovým kuloárem, a tak si zkrátit cestu, která byla dle průvodce na 12-15h a na kterou naši ukrajinští kolegové ve špatných podmínkách potřebovali dva dny.


Pondělí 27.7., 05:00, BC South II, 3100 m n.m.

Vyrazili jsme před úsvitem. Po krátkém traverzu přes ledovec jsme nastoupili do sněhového/kamenného kuloáru, který nás vyvrhl na hřeben v místě, kde nás mělo čekat nejtěžší místo - asi 20m stěna 70-80° a V UIAA lezení. Sem nám to trvalo asi 1,5 h po svahu se sklonem 40-50°. Zvolili jsme taktiku jednoho batohu (která ovšem měla své mouchy) na Javorových zádech, a tak jsem lezl na prvního já. Zhruba v první třetině cesty jsem potkal jeden borhák, ale jinak jsme používali vlastní jištění, zejména friendy. Jak se ukázalo, obtížnost lezení se za posledních 40 let trochu posunula (sám bych tomu dal tak 4+), a tak jsme to i v botech bez problémů přelezli. Bylo to i díky tomu, že kvalita skály v tomto místě byla mnohem lepší než v dalších úsecích, kde jsme šutry chtěně i nechtěně shazovali téměř neustále.


07:00, hřeben 3500 m n.m.

První problém zdolán! Nejtěžší místo za sebou! Jenže aby to byla pravda, musíme teď najít tu dobrou cestu a nezakufrovat jako Ukrajinci. Tohle je přesně to, co dělá alpinistický počin složitým - najít jednoduchou a bezpečnou cestu, když nikde nenarazíte na žádnou značku nebo kus vybavení. Byla to trochu taková detektivní práce, kdy jsme se párkrát museli vracet, ale nezadržitelně jsme stoupali převážně II UIAA terénem s občasnými III UIAA místy. Po šesti hodinách sutě a občasného lezení jsme se dostali až k strmému skalnatému bloku, na jehož konci zářila sněhová čepice - vrcholová převěj! Zde nás mělo čekat druhé nejtěžší místo jako třešnička na dortu před vrcholem (50m, IV UIAA).


13:00, pod vrcholem 4 250 m n.m.

Jenže kudy nahoru? Před námi se tyčilo několik kuloárů, které zespodu vypadaly dosti podobně. Nejprve jsem se vydal přibližně tím uprostřed (třetím zprava), jenže po pár krocích jsem věděl, že tohle čtyřkové lezení není. S nadhledem asi pěti metrů od původní pozice, jsem přetraverzoval do kuloáru vpravo, kudy jsem poslal nahoru i Javora. Jak se ukázalo, zvolili jsme dobře a po první délce nadhodnoceného IV lezení následovala poslední délka, která končila podvrcholovou převějí (III UIAA).


14:00, vrchol 4 318 m n.m.

Byly dvě hodiny odpoledne, to znamená, že za pohodových 9 hodin jsme zvládli 5A Naumovu cestu - nádherný pocit :)

Cesta zpátky do BC kopírovala předchozí sestupovku (č. 184, 3A), kdy jsme si v půlce uvařili véču, která nás po 11 hodinách chůze trochu nabudila, jelikož nás čekali ještě dvě až tři hodiny nepříjemné chůze/lezením rozpukanou skálou.


18:00, BC

Konečně kolem šesté, jsme dorazili do tábora BC South 1, kde jsme si dali vítězný čaj se skupinkou Ukrajinců. A pak už nás čekala poslední půlhodina až ke stanu.

Co více dodat? Ještě jednou jsme navštívili hlavní ukrajinský tábor a hlavně Mstislava, s kterým jsme se podělili o naše zážitky, jeho sardinky a dosti alkoholu, abychom navečer vyráželi do Ushguli v parádní uvolněné (mírně podnapilé) náladě :)


Vyústění ledovcového kuloáru. (hi res)
foto by © Mrqa, Javor 


Mrqa zakládá jištění (5 UIAA).
(hi res)
foto by © Mrqa, Javor 


Technicky nejtěžší úsek cesty (5 UIAA). (hi res)
foto by © Mrqa, Javor 


A teď Javor s batohem na druhýho. (hi res)
foto by © Mrqa, Javor 


Finální pasáž až pod vrcholovou převěj. (hi res)
foto by © Mrqa, Javor 


A po skvělých 9 hodinách je to doma! :) (hi res)
foto by © Mrqa, Javor 


Naumova cesta (5a) v našem podání se zkráceným začátkem. (hi res)
foto by © Mrqa, Javor 


A takhle na Šchaře vypadá předpověď "jasno" aspoň, že jsme tudy šli již podruhé. (hi res)
foto by © Mrqa, Javor 


S Ukrajinci (Mstislav v červeném). (hi res)
foto by © Mrqa, Javor 


I'll be back, Shkhara! (hi res)
foto by © Mrqa, Javor