Na úvod, nechci tímto svým příspěvkem konkurovat jiným popisům výstupu, kterých je na internetu dost a dost. Svým příspěvkem se chci jen podělit o náš skutečně nevšední zážitek.
Tak tedy, na konci léta 2009 jsme se rozhodli, že se vypravíme na Matterhorn z Itálie hřebenem Liongrat. Matterhorn je kopec nádherný, úžasně fotogenický, lákavý k výstupu a není lehký. Toto byla moje motivace k výstupu.
Samotný výstup na vrchol byl vcelku bezproblémový, za příjemného počasí, kdy bylo jasno, občas se přehnal nějaký mráček. Dalo by se říci, že ideální podmínky pro výstup. Snad jen to, že naše tříčlenná partička byla trochu pomalejší, a to jak směrem nahoru, tak i směrem dolů (dvojka je fakt optimálnější). Vzhledem k rychlosti se nám nepodařilo dorazit na Carelliho chatu za světla. Další slaňování se nám zdálo být již nebezpečné, tak jsme raději zvolili bivak ve stěně (nakonec se ukázalo, že ke Carelliho chatě zbývalo cca 20-30 min). Bivak se nechal vcelku snadno přečkat, jen nás lehce obtěžovala šílená zima, nepohodlí, únava z celodenního výstupu a sestupu a žízeň. Ale to k lezení prostě také patří. Během této romantické noci jsme pozorovali v dálce bouřku. Ta však byla daleko, že jsme záblesky pouze viděli. Postupně se však počasí začalo kazit i u nás. Zvětšovala se oblačnost, až nakonec jsme se ocitli v mlze. Nad ránem spadlo i pár kapek a později i vloček. Po rozednění jsme se asi půl hodiny rozhýbávali, abychom svá dřevěná těla trochu rozproudili a vyrazili jsme dolů. Během dalšího sestupu se však bouřka probudila i u nás, a jestli si dobře pamatuji, tak někde poblíž udeřil jeden blesk.
Tak, a už se blížím k té patálii, která nás potkala. Na jednom úseku jsem zůstal sám. Ostatní dva parťáci slanili a čekali na mě. Já se tedy přiblížil ke štandu po balkonu, který byl cca 1,5 metru široký, s úmyslem se navázat na lano a slanit. Už jsem se chytal štandu, že si nejdříve cvaknu odsedávku, samozřejmě pravou rukou i když jsem ho měl po levé ruce. Když jsem měl štand na dosah mé pravačky, tak jsem ztuhl, oči se mi postavily v sloup, skála, opakuji, skála se začala sklánět někam nalevo. Po pár vteřinkách jsem zjistil, že to nepadala skála, ale já někam na bok. Teoretické varianty pádu byly: vlevo cca 20 m, dozadu cca 20m, doprava jen na onen balkon. Blesk mě tedy milostivě poslal doprava. Asi pro to, že jsem se mu líbil a chtěl si se mnou ještě chvilku pohrát a asi i chtěl, abych vám o tom povyprávěl.
Následující sled událostí byl skutečně zajímavý. Po chvilce ležení na balkonu se mi rozlévala teplota po boku do bundy. Nyní mi došlo, co se stalo, protože jsem neviděl žádný záblesk, neslyšel jsem žádnou ránu, necítil jsem žádnou bolest. Došlo mi, že to byl blesk a usekl mi ruku v rameni a teď se mi hrne horká krev do bundy po hrudníku. Tak se koukám beznadějně do čerstvého poprašku sněhu, kdy se ta krev prosákne, a kdy to začne konečně bolet, ale nic z toho se nestalo. Naštěstí, to byla jen šílená první myšlenka. Nicméně ležím zcela ochrnutý na zemi. Po další chvilce začínám dýchat a slyším parťáka Vláďu, jak na mne volá. Na x-tý pokus mu odpovídám. Jeden z pokusů o volání zřejmě slyšel a šel pro pomoc. Pořád ochrnutý, ale nyní již s tlukoucím srdcem a rozdýchaný.
Pak následovaly šílené chvilky, kdy jsem jen viděl, jak z oka ve štandu zmizelo lano, které pro mne představovalo jakési pojítko mezi záchranou a ponecháním napospas. Rozumově jsem si všechno vysvětloval. Musí dojít pro pomoc, musí tedy stáhnout lano a pokračovat beze mne, ale co když se na mě vykašlou, jen mě tu nechaj zhebnout. Hrozné chvíle. Myslel jsem na svoji manželku a naši dvouměsíční holčičku. Střídaly se u mě stavy zoufalství, beznaděje, pocit, že jsem ty mý holky zradil a nechám je samotné, stesk po nich, touha se postavit na nohy a běžet za nimi. Horší stav jsem nezažil a doufám, že už nezažiji.
Po další chvíli jsem začal hýbat pravou rukou, následně i levou a po, odhadem, cca půl hodině jsem lehce pohnul levou nohou a za další chvíli perného snažení i malinko pravou nohou. Pak jsem si uvědomil, že příšerně smrdím, že smrdím spáleninou. Celé toto trvalo prý hodinku, to se ke mně dostali dva Poláci. Když jsem je viděl, tak jsem myslel, že se snad štěstím rozbrečím. Začali se mnou hýbat, a tím se mi dostal život do celého těla. Následovaly asi tři nebo čtyři délky slanění. První mne spouštěli, tam jsem se potkal s Vláďou, který přivedl ke mně ty Polský kluky ušatý, poslední délku slanění jsem si již celkem kontroloval sám. No, a pak jsem se dostal na Carelliho chatu, tam jsem zkontroloval napáchané škody, tedy čáru spáleniny od zápěstí pravé ruky, přes rameno, podpaždí, pravý bok, stehno, lýtko, až ke kotníku. Tato čára byla spálenina po zásahu bleskem, který jsem přežil. Tady se také dozvídám, že jistý díl blesku zasáhl i kluky. Nějaký bratříček se svezl po laně dolů k nim.
(Už víte proč jsem nesmyslně popisoval, že se natahuji po štandu pravačkou, kdybych se natahoval levačkou, asi bych už nic v životě nepopsal, to, že se mi po chvilce začala hrnout teplota do bundy, si vysvětluji tím, že se mi rozjela pumpa, která začala hnát horkou krev ze zasažených míst dál.)
Dnes jsou to zhruba dva týdny, spálenina je téměř zhojená a mám památku jen na oblečení, které je spálené a ani nemám moc velké tikyyyyy. Chtěl bych tady poděkovat těm bezejmeným Polákům a Vláďovi. Prokázali obrovskou odvahu a ochotu mi pomoci. Zvláště, když se pro mne vraceli za této bouřky na místo, kde to Vláďa také dostal, a co zní šíleně, tak Vláďa před lety dostal přímý zásah bleskem do zad. Za to, že se v tento vyhrocený moment nezalekl a pomohl mi, mu DĚKUJI!!!
No hustý! Možná je to na hovno ale docela by mě zajímala ta spálenina, mužeš to někam uploadnot? Hlavně good luck, have fun! Koukej ať Ti to leze ještě víc!
Jsem někde slyšel nebo čet, že určitý druh lidí blesky přitahuje a že když to do někoho praští jednou, tak je prý větší pravděpodobnost že to koupí znovu...co je na tom pravdy nevím, ale je fakt, že já už to přežil 2x :-)....takže blahopřeju k přežití a hlavně bacha příště
Bud suplovat obvyklou praci Tomase Kublaka a jeho party, kdyz napisu, at se podobne "osviceni" ozvou BK CHS. Pred par lety jsem cosi podobneho tez zazil, divoka elektrikarska historka s dobrym koncem. Malokdo se dobrovolne nabonzuje, kdyz se vlastne nic nestalo.
Akorat se mi zda, ze pod timhle clankem vyleza na svetlo bozi, ze klub elektrikaru-alpinistu je vetsi, nez jsem (jsme) cekal(i).
PŘÁTELÉ, vy kdo jste obdrželi od nejvyššího zásah bleskem:
Zajděte si na vyšetření ke kardiologovi (to je doktro přes srdce). Ač jste zásah přežili, mohla se u vás vytvořit porucha rytmu srdce. Je to lehká srdeční dysfunkce, která je daní za přežití. Nemusí se vytvořit, ale může.
Takže nepodceňovat.
Jinak gratulace k záchraně a výstupu.Fot bych také uvítal...
mam v pateri 6 titanovych sroubu a vyztuhy pres 6 obratlu. Hrozi mi zasah blesku vic nez pred operaci nebo se jen zbytecne stresuju ze si pripadam jak hromosvod?
Dle mého soudu, máš stejnou šanci dostat bleskem jako kdokoli jiný. Každej má na sobě navěšeno spoustu krámů, karáble, osma, expresky, frendy, vklíněnce, hůlky, cepín, stojíš u nýtu či borkáku a jestli máš v páteři 1/4 kg titanu už asi nebude hrát takovou roli.
necim takovim se vzdycky utesuju O:) Nicmene spolulezby se zase utesuji tim ze mam v zadech hromosvod :D. Jeste mozna stoji zato rict ze mi ty vyztuze konci v pulce hrudniku=> sou vis nez zbytek matrose. Ale to se osefuje tim ze nekomu hodim cepin;)
ja sem taky plnej titanu a taky do me este nebacilo.. domnivam se ze titan jako nemagnetickej neni na zavadu, tj nadeji na zasah bleskem zvysuje jen pritomnost zeleznych kovu.
Zdar,fotky mohu poskytnout,Libor moc náladu na focení neměl,byl totiž v solárku.Pro ,,Jiného Vláďu,, s nadpisem nebezpeční hoši - nevíš, co plácáš.Blesk,ty chytráku,si nevybírá a sejme i houbaře na louce.Proč by s námi nikdo nechodil,máme leccos za sebou i v kopcích podstatně vyšších? Kdyby jsme neměli dost a dost vylezeno, tak se z toho nikdy nedostaneme živí.Taky jsme viděli úkaz zvaný aureola(kdo ji vidí podruhé, neodejde živý). Už jsme se potkali v 88 na Kavkaze. Kdyby někdo chtěl vědět víc, bude článek v Everestu. A na Poláky mám spojení, snad by si zasloužili i poděkování od nějaké instituce typu svazu. Ti tam nešli pro kamaráda, ale pro bezejmenného lezce. Parta talošů a němčourů (včetně CHATAŘE a HORSKÝCH VŮDCŮ )odmítla.
Tak teď zas nesouhlasím já s Tebou, Vláďo b. Udělali jste pár chyb a ani si to neuvědomujete podle Tvé reakce. Což je nejhorší kombinace. Předpovědi počasí pro oblast Matterhornu jsou velice spolehlivé, tak velká událost jako přechod fronty jim jistě neunikla. Sledovali jste vůbec předpověď pro Matterhorn? Pokud ano, píšeš, že jste byli pomalejší už na výstupu, není lepší se vrátit včas, když vidím, že nestíhám?
Člověk neovlivní jestli blesk udeří o pár metrů vedle, ale přípravou a zhodnocením situace se může bouřce vyhnout, zvlášť v takové oblati jako Maťák nebo Blank, jiná situce by byla třeba na tom Kavkaze…
No vida, bouřku jste neměli a pravděpodobnost výskytu byla 40%, to by šlo...:) Jak velká pravděpodobnost výskytu byla vydána na dobu, kdy bouřka, navíc frontální, opravdu přišla?...
Když jsme my lezli nahoru 23.8., byla na odpoledne hlášená bouřka...na kdy přesně?... italský horský vůdce se jen usmíval a říkal " who knows" ...ve 04.00 kdy jsem šli nahoru od chaty, tak bylo v dálce vidět blískání, ale bylo to hodně daleko, nicméně vypadalo to strašidelně...proto jsme hnali nahoru i dolu...bouřka nakonec něpřišla, bylo azúro, slabý vánek...při sestupu lehká oblačnost...na další 2 dny kdy lezli kluci, bylo hlášeno ještě lepší počasí, tedy žádná fronta ani bouřka...to je fakt...
Italska predpoved byla diametralne odlisna od te Nemecke, takze je otazka, kterou predpovedi se ridili, pokud nejakou meli, bourky jsou v druhe polovine srpna pomerne bezne, ale presto se na kopec chodi, je to chyba? mozna, ale nejake riziko zkratka obcas podstoupit musis..
Co blázníš, trumbelo!
To byla sranda a ironie.
A byl tam smajlík.
Myslel jsem to jako neškodný ftípek.
Přidávám zase smajlíka, aby jsi věděl o co jde.
:-)
Ahoj lidi,
gratas, že jste to přežili a moc díky za článek.Jestli datum souhlasí, tak jsme se ten den potkali.My jsme uháněli rychle na top a byli již po 12 zpět na chatě.Nicméně si ten den Matas vyžádal další neštastnou situaci.Na zpáteční cestě spadnul italský guid, na laně zůstal viset a bohužel podle všeho nepřežil, jeho klient fixlej byl v pořádku.Vrtulník přilítnul za 30 minut.Byl to otřesný zážitek, byli jsme hodně blízko. U nich tak za 15 min.Psal jsem pak guidům do Cervina, jak se to stalo, ale žadná odpověd.Nevíte, někdo něco? Stalo se to tak po 09.00 ráno 23.8. Přeji .co nejméně těchto zážitků.