Tak vám nevím. Přečet jsem si článek o rybářích na Suškách, o problematice Sušek jako takových se toho posaly snad stovky monitorů i papírů, lidí leze čím dál víc a bohužel lidí co jsou nasraný, je taky čím dál víc.
Zařídil jsem se jezdím tam, kde nejsou lidi. Není nad to, když je člověk sám v krásné dolina, na pěkné skále. Jenže ani to nejde furt a navíc jestliže funguju jako instruktor, tak holt s nováčky musím někdy i na ty frekventované a odjištěné stěny a tak se lidem nevyhnu.
Navíc, ó vážení zostuďte si mne, pro mne za mne, jsem osoba která se částečně živí komerční outdoorovou aktivitou a tedy s klienty obtěžuje na skalách. Takže pohled ze všech stran.

Pohled lezce
Když přijdou nějací mla´doši, lano sedák, osma vyleštěná a obejdou skálu, aniž by tou nejlehčí cestou vylezli aspoň poprvé nahoru. Sory, pokud je lapím tak nejsem zrovna nejmilejší. Věc jiná je, pokud vylezou aspoň jednu cestu zespod, nebo jim ji někdo natáhne, můžu s tím nesouhlasit, nemusí se mi to líbit, ale cesta byla klasicky vylezena a to že si na ní teď lezou s TR a možná blokují provoz ostatním, musím kousnout.

Pohled instruktora

Mám nováčky a mám je co nejvíc naučit. Chtějí lézt na písku O. K. jedeme na Sušky, protože je to něco mezi pevným šutrem (vápno, žula) a pískem. A teď někdo přijde a řekne, že na Suškách, výborném výukovém terénu, právě pro štandy ve stěnách apod., já vlastně lézt s nováčkem nesmím.
Můžete ndhodit, dejte mu průkaz a může tam lézt. Pardon, ale taková praxe u nás není. Nováčke se musí dost naučit, vylézt si nějakou tůru v horách v létě i v zimě a pak až si ten průkaz zaslouží, protože je to skutečně samostatný jedinec, který ví alespoň základy jak se nezabít.
.

Pohled komerčáka

Jestliže použiju průkaz instruktora pro krytí komerčních aktivit (jak se asi dálo na Suškách), tak je to špatné, ale diplom tělocvikáře s diplomovou prací z lezení, mi jaksi komerční výuku neumožňuje. Takže tady vidím trochu slepou uličku, v níž bychom se měli o nějaké řešení pokusit.
Další věc je ta, že pokud udělám ne komerční kurz výuky lezení, kdy mám tři, čtyři lidi, ale outdoorový program, kterého se účastní 20 lidí o víkendu třeba na Drátníku, tak se nedivím, že prostě mají někteří lezci vražedné chutě.
Věc jiná je, pokud si vyberu méně frekventovanou lokalitu, jsem tam v týdnu, po klientech uklidím i bordel co tam nechali jiní a nějaký chytrák mně začne poučovat, že tam ty lidi vlastně nesmím mít a co že to je dneska za manýry. Tak sory, ale asi ho jak budu utahanej pošlu do hájů zelených.


Asi trochu zmatek a možná nahodilé myšlenky. Ale fakt mám pocit, že jest něco shnilého v české obci lezecké i nelezecké a snad je to právě vzájemný respekt vůči sobě a svým stylům.
Mohu dát najevo, že s daným stylem provozování aktivity nesouhlasím, ale neměl bych dotyčné omezovat.
Současně bych si měl uvědomit, zdali moje konání neomezuje druhé a i když se tomu občas nedá vyhnout, pokusit se omezení ostatních mou činností co nejvíce zmenšit.
Pak nebudou viset lana v cestách co nikdo neleze a zabírají místo ostatním, klienti mi nebudou říkat co je to za vulgární sprosťáky a budou se spíš obdivovat eleganci lezeckého pohybu a samozřejmě, kdyby spadl, ta radost, ta radost... Nováčci nebudou muset flignit průkazy a s instruktory budou moct lézt bez omezení. No a když mi ve skalách někdo řekne zdar \"...\", budu vědět, že je to z žertovného kamarádství lidí na laně a ne nadávka.

Takže tak Ahoj Radek