Saské lezení má jít na seznam kulturního dědictví UNESCO
Na seznam světového kulturního dědictví UNESCO nominovalo Německo saské pískovcové lezení. Upozornil na to Lukáš B v diskusi zde na Lezci a píše se o tom v zahraničním tisku. Horolezectví v Sasku bylo na seznam nominováno vedle berlínského techna a několika dalších německých kulturních tradic.
je to tak, spolu se zimnim pruvodem masek v bavorskem Kirchseonu, technem od Kraftwerku a kobercem z Hessenska dostal bohuzel prednost knir vychodonemeckeho pornoherce.
občas je fajn nějak deklarovat, že nějaká tradiční činnost je zajímavým fenoménem a "kulturním dědictvím", a že tedy její zachování je veřejným zájmem. pak provozovatelé této činnosti nejsou ve přích, kdy se porovnávají konflikty více veřejných zájmů tak na okraji a netahají za tak krátký provaz.
já mám samozřejmě rád sokoli a brouci a mechorosty a cévnaté rostliny, ale zároveň se rád sápu po skalinách, kde s výše zmínenými sdílím prostor. a nechci být z přírody paušálně vyháněn, aby ty mechorosti pod půlmetrem sněhu a sokoli toho času dlící v teplých krajích nebyli ohrožováni. a v tom mi může ta šaškárna s kulturním dědictvím být mocným spojencem, kdy se zákaz lezení nebo rozhodnutí o vyhrazení (a jak se vůbec papíry jmenují) bude muset s takovým veřejným zájmem nějak vypořádat.
Já jen poznamenal, že Saxoni se nedostali do UNESCO. OSN jim na jejich plazení po písku neskočilo. Tak si to Germáni strčili aspoň na svůj státní seznam, kde mají 15 položek včetně vyšívání, duc-duc, opíjení před Vánoci a další.
Mimochodem: ty hesenské koberce jsou ve skutečnosti lidová výšivka z regionu podél řeky Schwalm a je to zjednodušená kopie profesionálních drážďanských výšivek.
ok. stačí když kape. v každém případě je hrozně fajn občas říci, že měkká a víceméně udržitelná a tradiční forma využívání přírody je veřejný zájem a že ti exoti sápající se na skály (vandrující s celtou, sjíždějící řeky na kánojích a další) nejsou vandalové a zločinci.
Registrace
Metodika
lezec.cz
GPS a mapové aplikace