Na dohled alpských štítů, jejichž objevování věnoval část svého života, zemřel u Bledského jezera v Julských Alpách nemocný a stárnoucí Julius von Payer, známý rakousko-uherský alpinista.
Už za dva dny. Pokud se těšíte na Fesťák na filmy, zde jsou k nim další informace a ukázky. Kromě filmů vás čekají i přednášky a bohatý doprovodný program soutěží v parku, koncerty i 4. kolo ČP v boulderingu.
Oblast označovaná jako „Máchův kraj“ se včera stala oficiálně součástí Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj
V účinnost vstoupilo nařízení vlády, schválené letos na jaře, které rozšířilo stávající CHKO o území rozkládající se na ploše 136 kilometrů čtverečních, situovaných mezi Doksy, Jestřebí, Zákupy a Bělou p. Bezdězem, přičemž se hranice rozšířené části až na výjimky vyhýbají zastavěnému území.
Jedná se o části Dokeské kotliny obsahující i řadu horolezecky využívaných terénů (např. skály u Máchova jezera, skály u Strážova, ale zejména Kummerské pohoří – nověji označované jako Hradčanské stěny). Rozšíření oblasti se nevztahuje na další lezecky zajímavé oblasti Ralské pahorkatiny dále na severovýchodě.
Břehyně; jednou z nejvýznamnějších přírodních lokalit krajiny, které dominuje královský hrad Bezděz, je Břehyňský rybník, s přilehlými mokřady a přírodě velmi blízkými lesními společenstvy
Z horolezeckého hlediska se zatím nic významného nemění, je však zvažováno rozšíření některých „maloplošných“ zvláště chráněných území uvnitř CHKO. Takové rozšíření by pochopitelně vedlo k zpřísnění ochranných podmínek. Pravdou je, že lezecky nejatraktivnější části Dubských skal se již v minulosti na území CHKO Kokořínsko nacházely a s výjimkou několika lokalit, kde bylo lezení omezeno již v minulosti, se zde horolezecká činnost, do rozporu s režimem zvláště chráněných území nedostávala. To samé platí i pro území nově připojené k stávajícímu CHKO. Např. v NPR Pecopala v jihovýchodní části Kummerek, či na vyvřelinách Lysé skály u Provodína či na Malém Bezdězu, bylo lezení zakázáno již před vyhlášením CHKO.
Provodín; pohled přes pískovnu k Lysé skále (PP Provodínské kameny)
Zároveň je na místě podotknout, že navzdory geologické pestrosti území, které se projevuje velmi různorodým charakterem lezeckých objektů, se nejedná zpravidla o významné lezecké oblasti.
Na druhou stranu se tímto na území CHKO ocitly lezecké oblasti a objekty s nejstarší lezeckou historií z celých Dubských skal. Vedle Roklice, kde jsou první přelezy datovány rokem 1909 (mimochodem, Roklice dodnes leží bezprostředně za hranicí CHKO), se v tomtéž roce podařil drážďanským horolezcům i prvovýstup na Tvarožník nacházející se právě v nově k CHKO připojených Kummerských (Hradčanských)stěnách.
Tavarožník (Quargelstein) v Kummergebirge; tedy Kumerky, trampy někdy označované jako Ledovky nebo dokonce Polomené hory (název z historických map, dnes spíš užívaný pro jiné oblasti, jako Rač, Roklice atd.) jsou nejvýznamnější vyvýšeninou obklopující Dokeskou kotlinu a o horách lze mluvit pouze v nadsázce.
Nejstarším horolezeckým objektem (prvovýstup v r. 1909 cestou Alter Weg IV. podnikl Josef Draschdansky s druhy) je Quargelstein, výrazná předsunutá věž, jejíž temeno již více než sto let zdobí železná vlajka drážďanského horolezeckého klubu.
Kumerky byly dlouhá léta součástí VVP Ralsko a veřejnost sem, na území spravované sovětskými hosty, neměla přístup. Horolezci se sem tedy začínají opět vracet teprve v posledním čtvrtstoletí - a oceňují nejenom kouzelné skalní útvary a území s neuvěřitelnou stabilitou, ale i oblast doposud vcelku málo zasaženou masovou turistikou a rušivým vlivem soustavného osídlení.
Na rovinu si řekněme, že území, zahrnuté v nových částech CHKO nejsou z horolezeckého hlediska příliš významná. Jedná se spíš o romantické lezení v doposud vcelku nepříliš navštěvovaných skalkách, vhodné pro milovníky mechů a kvaků. Význam oblasti z hlediska zachovalé přírody je však značný.
Mravkolví loviště v Kummerkách; suchá písčitá stanoviště jsou domovem zcela odlišných druhů, než nedaleké mokřady Břehyně – na nové části CHKO je nejvýznamnější její neobyčejná různorodost
V nově vyhlášené části chráněné krajinné oblasti je potvrzen i výskyt vlka, který se tam vrátil po sto letech. Celkem se v oblasti nachází 163 zvláště chráněných druhů živočichů a téměř stovka zvláště chráněných druhů rostlin, například jedinečná masožravá rostlina tučnice česká a orchidej prstnatec český. Vyskytuje se tam také jedna z posledních početnějších populací tesaříka alpského v ČR, největší hnízdní populace jeřába popelavého a téměř 700 druhů motýlů. Před několika lety zde byl nalezen další endemit, kterým je druh jeřábu rostoucí výhradně na svazích Bezdězu.
Právě zde se zde zachovaly biotopy zcela unikátní a mnohdy i rozsáhlé oblasti málo pozměněné prapůvodní „české divočiny“, ať již jde o slatiny a rašeliniště, hluboké bučiny nebo podmáčené lesy. Nedílnou součástí nově vyhlášené části CHKO jsou také místa, která vytvořili lidé - lidmi vytvořené bezlesí, poměrně rozsáhlé louky, ale zejména soustavy jedněch z nejstarších dochovaných rybníků na našem území, budovaných zde již od středověku, jako Velký rybník, Novozámecký a Břehyňský rybník nebo soustava Hradčanských rybníků.
Hradčanské rybníky; patří k těm starším chráněným územím u nás. Jejich ochrana se datuje již od třicátých let minulého století. V současnosti požívají statutu přírodní rezervace, která zahrnuje čtyři lesní rybníky - Černý, Vavrouškův, Strážovský, Držník a menší část Hradčanského rybníka. Propojené jsou Hradčanským potokem. Součástí rezervace jsou cenné mokřady, zamokřené louky a lesní porosty
"Tajga je zcela specifický typ krajiny, který souvisle pokrývá území od Skandinávie po Sibiř. V Česku byla tajga také, a to brzy po době ledové, ale už během několika posledních tisiciletí zmizela, ovšem s jedinou výjimkou - a tou je relativně malé území mezi Doksy, Českou Lípou, Stráží pod Ralskem a Bakovem, kterému dominuje známá silueta Bezdězů."
(z pozvánky na výstavu Tajga Bezdězskaja J. Sádla, P. Meduny, P. Pokorného a J. Daňhela)
Bezlesí na místě zaniklé osady Strážov (lokalita uváděná jako novověká - mj. sklárna v letech 1712 - 1812, ovšem s řadou středověkých nálezů z poslední doby)
Značná část nově připojeného území k CHKO se v minulosti nacházela ve Vojenském výcvikovém prostoru Ralsko, zřízeném již za II. světové války německou armádou. Ta zde rovněž koncem války zbudovala letiště, pro které se dnes, po odchodu armády stále hledá vhodné civilní využití (zatím se část využívá jako sportovní letiště, v některých drahách se prohánějí motorkáři a v jiných cyklisté).
Ovšem historie vojenského využívání kraje je mnohem starší, jak o tom svědčí např. zbytky barokních opevnění dodnes v terénu patrných. Vojenské cvičiště zde bylo již za Rakouska, v době císaře Josefa II. Nejzajímavější historie vojenské přítomnosti se však začala psát až po válce, kdy se zde usídlila československá armáda. Oblast, která nikdy neoplývala hustým osídlením, byla po odsunu německého obyvatelstva prakticky neobydlená, část vesnic byla srovnána se zemí a v r. 1949 zde napřed vznikl Vojenský výcvikový tábor Bezděz, po r. 1950 rozšířený a známý pod označením Vojenský újezd Ralsko. V té době zde vznikla řada vojenských objektů, od výcvikových až po nejpřísněji utajované sklady jaderných hlavic. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 prostor obsadila sovětská vojska, která pokračovala v budování vojenské infrastruktury i značného rozšíření letiště.
Zejména období přítomnosti sovětských vojsk mělo za následek značné poškození přírody a vzniku bezpočtu ekologických zátěží – nepříliš pečlivě ošetřené sklady pohonných hmot, četné černé skládky, řada staveb zdaleka neodpovídajících současnému standardu. Ještě v devadesátých letech, bezprostředně před odchodem sovětské armády zde rovněž vypukl obrovský lesní požár, při kterém zcela shořelo více než 200 hektarů lesa.
Na druhou stranu, absence osídlení, ale i místy uměle udržované bezlesí, vedlo v mnoha případech buď k zachování, nebo dokonce ke vzniku zajímavých biotopů značné hodnoty.
Letiště Hradčany; pro rozsáhlé dráhy se dodnes hledá přiměřené civilní využití, částí letiště se však již dnes zmocňuje příroda, která se zde poměrně úspěšně snaží zahladit své šrámy
Břehyňský rybník, založený pravděpodobně mezi lety 1366-1460, a přilehlé rákosiny, rašeliniště a mokřadní louky, patří s nedalekým Novozámeckým rybníkem k nejvýznamnějším ornitologickým lokalitám v Čechách. V hrázi rybníka je do pískovcové skály vytesán vodní kanál, kterým je voda odváděna do téměř 2 km vzdáleného Velkého rybníka (Máchova jezera). Těmto kanálům, náhonům a dalším vodním dílům zatesaným do pískovce se zde říká „průrva“, a mnohdy právě jen zarostlé průrvy a další, v pískovcovém podloží vytesané vodní dílka, jsou jediným dokladem zaniklých rybníků a jejich soustav. Břehyňský rybník je prostřednictvím tzv. Bělokamenné strouhy rovněž napojen na soustavu Hradčanských rybníků
Velký rybník; též Großteich dnes známější jako Máchovo jezero, byl založen Karlem IV., je dnes známý především díky turistickému využití a masové rekreaci. Méně známý je jako přírodní lokalita – hodnotné jsou nejenom mokřady v jeho bezprostředním okolí, ale i veřejnosti nepřístupné ostrovy, které slouží jako ornitologická rezervace.
Kraj pod Bezdězem – historiky nazývaný Bezdězsko, zatímco v přírodovědných kruzích je známější jako Dokesko – pestrý kraj podzolitických lesů, mokřadů i slunných skal si ochranu jistě zaslouží. Pojedete-li sem lézt, nezapomeňte, že se nacházíte v krajině cenné nejenom svojí přebohatou historií, ale i úchvatnou přírodou a řadou přírodních zajímavostí, ke kterým je dobré přistupovat s pokorou